Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » WereWolfWoman 19. kapitola

22.12.2009 (13:30) • Ellescifi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1291×

Po přeměně jsem se hned rozběhla do La Push, kde jsem zamířila na First Beach. Cestou jsem přemýšlela, jak to mám Moise vysvětlit, aby to vzala kladně. Nebylo na tom nic hezkého, když ona stárne a její přítel zůstává pořád stejný, teda až na fyzické změny, které se udály v posledních měsících. Seth teď vypadal tak na třiadvacet let, možná i víc, protože se velmi rychle měnil. Jí bylo šestnáct, povahou byla klidná a hodná, žila jen s otcem, a podle vzpomínek, co jsem viděla v cizích hlavách, měla Setha opravdu ráda.

Zamyšleně jsem běžela okolo obchodu, když na mě někdo zavolal.

„Leah!“

Zvedla jsem hlavu, i když hlas jsem samozřejmě identifikovala hned. Jeden z nejbližších přátel Embryho a Jaka.

„Ahoj, Quile. Tak jak jde život? Co Claire?“ vzpomněla jsem si a usmála se.

„Zrovna je u Emily, jdu za ní. Jak se máš ty? Kde máš Embryho?“ mrkl na mě.

„Ty jsi už mluvil s klukama, co?“

„Jo, Jared referoval. Jsem rád, že se vám to povedlo.“

„To já taky,“ přikývla jsem. Pak mi hlavou bleskla vzpomínka na Embryho, když ode mě odcházel a zamračila jsem se. „Poslyš, neměl bys teď chvíli čas?“

„Potřebuješ něco? Spěchal jsem k Emily...“

„No já jen, že Embry na tom teď není nejlíp. Tak jestli bys za ním nezašel, chtěla jsem mu nechat prostor, teď jsme spolu byli dost dlouho, ale ty jsi jeho kamarád. On ti určitě všechno vysvětlí,“ ujistila jsem ho s prosbou v hlase.

Natočil se směrem, kde stál Embryho dům, ale viditelně váhal. „Víš jistě, že nebyl jen unavenej?“ zeptal se po chvíli.

„Hele – o tomhle to není. Říkám ti, že byl nesvůj, má k tomu důvod,“ zasyčela jsem, protože jsem ztrácela trpělivost.

„Důvod?“ zvedl obočí.

„Jo, a zatraceně dobrej!“

Chvíli na mě zíral, než udělal pár kroků směrem k Embrymu. „Ty mi víc neřekneš, že ne?“ zamumlal, když odcházel.

„Ne, ale on snad jo. Pak mi dej vědět, nejspíš budu na First Beach,“ zavolala jsem za ním vděčně. „Díky, Quile!“

„Je to přece i můj kamarád,“ zahuhlal ještě, než se mi ztratil za rohem dalšího domku.

Zavrtěla jsem hlavou, abych vyhnala z hlavy smutný Embryho obličej, a soustředila se zase na Setha a jeho vyděšenou přítelkyni. Pokračovala jsem v cestě a na Embryho se snažila nemyslet. Musí mít chvíli pro sebe, snad se vzpamatuje. Na ramenou jsem najednou ucítila mokro. Vzhlédla jsem a šedočerná obloha mi prozradila, že déšť není to jediné, co je dnes na programu.

Doběhla jsem na pláž, ale neviděla tam nikoho. Kdo by tam taky lezl, když za pár minut začne bouřka. Pořádně jsem se rozhlédla a několik set metrů od sebe jsem uviděla dvě malé postavičky. Rozběhal jsem se k nim a snažila se nevnímat stále studenější kapky, které mi dopadaly na kůži. Stejně jsem už dneska jednou byla v řece, takže vypadám asi tak hrozně, že déšť už to nemůže zhoršit.

Byla jsem od nich vzdálená jen pár desítek metrů, ale oni si mě stále nevšimli. Zírali jeden na druhého, Seth měl v očích prosebný výraz s náznakem lásky, která byla uvnitř něj hodně zakořeněná, Moise byla vyděšená a rozpačitá. Přesto se oba drželi za ruce, Moise seděla na bílém, ohlazeném stromě, kam tak rád chodil Jake s Bellou, a Seth seděl před ní na zemi v tureckém sedu a díval se na ní nahoru, i když mu pršelo přímo do obličeje. Bylo mi na první pohled jasné, že Moise se hodně snaží svůj pocit překonat a brát to lehčeji, ale moc se jí to nedaří. Nicméně láska k Sethovi na ní byla i tak patrná. Svědčil o tom už jen jejich posed a propletené ruce. Kdyby k němu cítila odpor kvůli tomu, že je vlk, tak by u něj nebyla tak blízko.

Zůstala jsem stát na místě a pozorovala svého bratra, který se zdál tak... dospělý. Technicky je mu šestnáct let, ale chová se jako kdyby mu bylo přes třicet. Tohle se dělo u většiny z nás, jenže u něj to pro mě prostě bylo nezvyklé.

Po pár minutách jsem dospěla k závěru, že dál tam okounět by nebylo příliš zdvořilé, a tak jsem udělala ještě pár tichých kroků, než sebou Moise škubla, když mě uslyšela, a Seth zvedl pomalu hlavu.

„Ach, ahoj, Leah,“ vzdychl, když mě uviděl. Nepouštěl Moisinu ruku, ale zatvářil se zmučeně. „Děkuju za snahu, ale asi to byla chyba.“

Sklopil oči a Moise se na něj rychle podívala, ale nic neřekla. Začala ho jenom nepřítomně hladit po vlasech. Byli oba úplně mimo.

„Sethe, mohl bys mi dát chvíli?“ zeptala jsem se klidným tónem. Nechtěla jsem je ještě víc rozrušit.

Podíval se na mě naprosto nechápavě, v hlavě teď neměl místo na svou sestru. Měl tam jen Moise.

„Nech nás chvilku o samotě,“ upřesnila jsem a ukázala rukou na Moise a pak na sebe.

Střelil po mně zamračeným pohledem a pak se podíval na svou přítelkyni. „Jestli chceš –“

Nestihl to dokončit, Moise kývla hlavou a vyprostila svoje ruce z jeho. Seth zase vzdychl a pomalu se zvedl na nohy. Sklonil se a vtiskl sedící Moise jemný polibek do vlasů. Pak se otočil a prošel těsně kolem mě.

„Buď na ni hodná,“ zašeptal tak tiše, že ona neměla šanci něco slyšet.

„Neboj se,“ oplatila jsem mu zašeptání. Ani tohle nemohla zaslechnout.

Seth kývl a vběhl přímo do křoví, které pláž lemovalo. Prodral se skrz a vnímala jsem, že se proměnil. Tentokrát jsem vzdychla já. Tohle bude těžké.

Malou chvilku jsem se na Moise dívala, zatímco ona zírala nepřítomně do vln, které dopadaly na pláž.

Tiše jsem se posunula ještě blíž a sedla si na zem, asi dva metry od ní. Sethova blízkost jí možná nevadí, ale moje by mohla. Moc se neznáme a navíc jsem taky vlk. Nevypadala, že by jí vadil stále se zhoršující a houstnoucí déšť, a já jsem ho taky moc nevnímala. V dešti jsem si připadala dobře. Nepromluvila jsem; místo toho jsem se taky zadívala na rozbouřenou hladinu a čekala.

„Ráda tě poznávám,“ řekla tiše po pár minutách a stočila pohled na mě.

„Já tebe taky,“ usmála jsem se a taky se na ní podívala. „Seth mi o tobě vyprávěl.“

„Vážně? O tobě mluví v jednom kuse,“ řekla a nervózně se zasmála. Prohrábla si rukou vlasy, které jí sahaly až k pasu, a odhodila je na záda, aby se jí nepletly do výhledu. „Lepší sestru si prý těžko představit.“

„To já si dovedu představit hned několik lepších sester,“ ušklíbla jsem se. „Zato hledat lepšího bratra by bylo dost těžké.“

„Jsem se Sethem strašně ráda, i když jsem nikdy nechápala, proč se musíme všech tak stranit. Proč se schováváme,“ rozpovídala se po chvíli. „Říkal, že se o mně nesmí nikdo dozvědět, že on nesmí nikoho mít, že by náš vztah byl obrovský problém...“

Odmlčela se, ale já jsem jí do toho nevstupovala. Věděla jsem, že ještě neskončila a chtěla jsem jí dát možnost se pořádně vypovídat. To leckdy pomáhá.

„Až dneska mi to vysvětlil. Měli jsme sraz tady na pláži, protože mělo pršet. Mysleli jsme, že tu nikdo nebude. Ale Seth nepřišel sám, přišel s ním Jacob –“ Zajíkla se a z očí jí začaly téct tiché slzy. „Řekli mi, že už se nemusíme skrývat, že všechno je v pořádku, a pak –“

Tentokrát už slzy nezůstaly tiché. Moise se rozbrečela naplno, povolila stavidla, která doteď kvůli Sethovi udržovala zavřená, aby mu neublížila. Pomalu jsem se zvedla na nohy, došla k ní a sedla si vedle. Jemně jsem ji objala kolem ramen a ona se rozeštkala ještě víc. Ale neodtáhla se, což jsem považovala za dobré znamení.

„Proměnili se?“ zašeptala jsem.

„J-j-j-jen Seth,“ vzlykala a otírala si rukama oči. Vlasy jí zase spadly zpátky dopředu, takže jsem jí neviděla do obličeje. Její zvukové projevy mi ovšem docela stačily.

„Co všechno ti potom řekl? Vysvětlil ti, co to znamená být vlk?“ zeptala jsem se opatrně.

Mohutně zakývala hlavou, ale neřekla ani slovo. Teprve po dalších pár minutách plných otřesů se jakž takž uklidnila a znovu si otřela slzy z obličeje. Pak si přehodila vlasy zpátky na záda a tiše promluvila.

„Promiň mi to,“ zamumlala. „Vysvětlili mi úplně všechno. O vašich přeměnách, způsobu života, o smečkách, co jsou tady v La Push a kdo je v které... Mluvili o tobě, o Samovi, taky o Cullenových a Belle, o zvláštnostech, kterými se lišíte od lidí...“

Čekala jsem další záchvat, ale už se nic nestalo, jenom se znovu zahleděla na moře. Stáhla jsem svou ruku a o malý kousek se od ní poposunula.

„Víš, já asi úplně nechápu, proč tě to tak vzalo. Pár lidem už jsme to řekli a nikdo nereagoval takhle bouřlivě. Samozřejmě, že když vezmu v úvahu, že Seth nestárne a ty ano, je to důvod k pláči, ale ty jsi to vzala asi jinak, než Seth předpokládal. Kdyby tušil, že zareaguješ takhle, nikdy bych se nesnažila Jaka přesvědčit, aby to povolil. Když si teď Seth myslí, že se ti hnusí...“

Podívala se na mě vyděšeným pohledem. „Ale tak to vůbec není. Jen mě to strašně překvapilo. Tebe by to nešokovalo, kdyby to takhle na tebe najednou někdo vybalil?“

„Myslíš, že já jsem nebyla šokovaná, když jsem se poprvé proměnila a vůbec jsem netušila, o co jde?“ řekla jsem a nevěřícně jsem se na ní podívala. „Ty jsi jen někoho viděla se přeměnit. Na tvém životě to prakticky nic nezmění, ale můj život se změnil od základů.“

„Seth mi o tom před pár hodinami vyprávěl. O tom, jak jste se změnili,“ upřesnila a zabodla pohled do země.

„Co ti řekl? Že jsem se chovala, jako semetrika?“ ušklíbla jsem se.

Zavrtěla hlavou a zvedla oči znovu ke mně. „Ne. Říkal, že jsi to měla mimořádně těžké, těžší než ti ostatní, kvůli Samovi.“

„Řekl ti vážně úplně všechno, co?“ zeptala jsem se smířeným tónem.

Kývla. „Snažil se, abych pochopila.“

„Dobře, takže nejde o to, že by ti byli vlci odporní?“

Znovu zavrtěla hlavou a sklopila oči na své ruce.

„Můžu teda dojít pro Setha a doufat, že už budeš klidnější? Když se nad tím zamyslíš, od lidí se nelišíme ničím důležitým, kromě toho, že se prostě občas proměníme.“

„Leah, opravdu to byl jenom šok, nedokázala jsem si představit Setha jako vlka. Ale mám ho moc ráda, takže tohle zvládnu. Můžeš ho prosím přivést zpátky?“ zadívala se na mě kajícnýma očima.

„Moc ráda,“ usmála jsem se. „Ale nevím, jak dlouho bude trvat, než ho najdu a než se sem vrátí,“ upozornila jsem ji ještě.

„Počkám tady,“ ujistila mě.

Pochybovačně jsem se podívala na temnou oblohu nad sebou.

„Déšť mám ráda. Dost často jsme se Sethem jen v dešti. To pak totiž nikde nejsou lidi, víš,“ objasnila mi to a usmála se. „Miluju ho,“ zašeptala pak tiše.

Přikývla jsem, stoupla si a oprášila si kalhoty. Poodešla jsem kousek a chystala se prolézt tím samým křovím, kterým předtím proběhl Seth, ale Moise mě zastavila.

„Leah!“ zavolala na mě prosebně.

Otočila jsem se a čekala, co bude chtít.

„Totiž... pořád prší a ehm – myslíš, že bys... že bys mohla...“

Vlasy jí splihle visely podél obličeje, déšť totiž už opravdu tekl v provazcích vody a nad mořem jsem uviděla první blesky. Nechápavě jsem se na ní dívala.

„Nemohla bys... nešlo by, že by ses... ehm... přeměnila tady?“ dokončila zmateně a já jsem překvapením otevřela pusu.

„Neděsí tě naše přeměny?“ podivila jsem se a vrátila se o několik kroků zpátky.

„Ne, já – chtěla bych to vidět ještě jednou, než se přede mnou promění Seth. Víš, abych byla připravená.“

Nejistě jsem se rozhlédla po liduprázdné pláži, kam by za tohohle počasí přišel leda blázen, a uvažovala, jestli to není moc velká troufalost. Usoudila jsem, že pravděpodobnost, že tady teď někdo bude, je mizivá, a že jestli to Sethovi pomůže, tak by byla hloupost to neudělat.

„Jsi si jistá?“ ujistila jsem se, s rukou připravenou sundat tričko.

„Naprosto,“ přikývla Moise s odhodláním v očích. Asi jí na Sethovi vážně záleží.

„Dobře, když myslíš...“

Rychle jsem se vysvlékla z trička a kraťasů a připevnila je k noze. Zhluboka jsem se nadechla a vytáhla ze svého srdce svou vlčí podstatu. V okamžiku jsem stála na čtyřech nohách a sledovala Moisinu reakci.

Vypadala trochu otřeseně, ale už ne tolik, jako když jsem přišla.

„No páni,“ zašeptala. „Tak fajn, myslím, že jsem připravená se setkat se Sethem v naprostém klidu.“

Kývla jsem hlavou, aby pochopila a proskočila jsem křovím, za kterým byl už jen les. Pelášila jsem co nejdál do lesů, abych ještě zmenšila pravděpodobnost, že mě někdo uvidí, i když by to mohl být leda jiný vlk. Nikdo jiný by za tohohle počasí venku neběhal. Proběhla jsem kolem skupinky smrků na nějaké mýtině a ucítila jsem, že nejsem sama.

Leah!

Oh, ahoj, Jaku. Promiň, že tě zase ruším, jenom potřebuju sehnat Setha a měla jsem pocit, že se měnil... nevíš, kde je?

Jo, proměnil se a mluvili jsme spolu. Pak běžel domů, že prý dlouho neviděl Sue, dodal Jacob zamyšleně.

Dobře, to já taky ne. Tak já jdu za ním, už tě nebudeme rušit, vážně. V klidu si to všechno promysli, řekla jsem.

Ještě jsem slyšela Díky, Leah, než jsem se změnila zpátky do lidského těla a bylo mi jedno, že jsem uprostřed lesů a že leje jako z konve. Rozhodla jsem se Jacoba už opravdu nechat být a běžet za Sethem v lidské podobě. Rozběhla jsem se, jak nejrychleji jsem dokázala, aby Moise nemusela čekat dlouho, a za pár minut jsem byla doma.

Vrazila jsem do dveří a na poslední chvíli si zula boty, než jsem pokračovala dál do domu. Vběhla jsem do kuchyně, ale máma doma nebyla. Doufala jsem, že Seth si to nerozmyslel a zůstal doma, i když máma je asi u Charlieho. Nepředpokládala jsem, že by běžel k Charliemu. Zpomalila jsem, ale než jsem stihla zaklepat na dveře jeho pokoje, ozval se z nich hlas.

„Tady jsem, Leah!“

Tiše jsem vstoupila do jeho pokoje. Seth seděl na posteli, opřený o zeď za ním a v rukou držel knihu. Tu odložil, když jsem vešla.

„Ty jsi se dal na čtení?“ usmála jsem se rozpustile a zavřela za sebou dveře.

„Když není nic jinýho na práci, tak mi i ta knížka přijde vhod.“

Chvíli jsem se na něj mlčky dívala a on mi pohled opětoval. Venku jsem uslyšela zahřmění, které znělo, jako když se kutálí kamenná lavina.

„Máš ji hodně rád, viď?“

„Je to tak poznat?“ zašklebil se.

„Ona tebe taky,“ poznamenala jsem, aniž bych reagovala na jeho otázku.

Zadíval se na mě s nadějí v očích. „Mluvila s tebou?“

„S tebou snad ne?“ zašeptala jsem nevěřícně.

„Od té doby, co jsem se přeměnil, ani slovo. Myslel jsem, že je v šoku.“

„Byla. Ale pak se rozmluvila...“

„Takže už mě nechce vidět,“ řekl smutně, když viděl můj výraz.

Když jsem to slyšela, překvapilo mě to. Proč dospěl k takovému závěru? „Ne, naopak. Mluvila jsem s ní, opravdu byla v šoku. Někdo to prostě bere hůř. Ale přesto, jak se chovala, nemělo nic společného s tím, že už by se s tebou nechtěla stýkat.“

Při mých slovech se mu rozzářily oči.

„Miluje tě,“ řekla jsem tiše, ale radostně. Snažila jsem se, aby to znělo přesvědčivě, aby mi to uvěřil, protože já sama jsem byla přesvědčená, že když to říkala, opravdu nelhala.

Nezmohl se na slovo, když mi zíral do očí a hledal v nich sebemenší náznak lži.

„Leah, to jako vážně?“ ujišťoval se a trochu se nadzvedl na rukách, jak se bezděčně posunoval dolů z postele.

„Naprosto. Byla jen vyděšená, ale už je v klidu, dokonce chtěla, abych se před ní přeměnila. I pak vypadala smířeně, takže... asi bys za ní teď měl jít. Čeká na pláži. Řekla, že počká, jak dlouho bude třeba.“

„Opravdu?“ zajíkl se.

„Venku prší,“ upozornila jsem ho a ukázala rukou k oknu.

Víc se nezdržoval, vyskočil z postele a objal mě daleko pevněji, než předtím Embry. Má větší sílu, a to je mladší... už to není dítě. Je to dospělý muž. Všichni jsme dospěli. Děsivá skutečnost.

„Tak upaluj,“ postrčila jsem ho ke dveřím, když mě pustil. „Ať nečeká moc dlouho. I tak mi trvalo, než jsem tě tu našla.“

„No jasně, už běžím.“

„Sethe?“ zavolala jsem na něj, když vyběhl ze dveří.

Dostihla jsem ho až před domem. Venku déšť zesílil natolik, že přes provazce vody nebylo vidět na moc daleko, a navíc se stmívalo. Bylo skoro devět večer a já si uvědomila, že Embry na mě možná bude čekat tam venku.

„Poslyš, Jacob mi říkal, že s tebou mluvil. O čem jste mluvili?“

Mžoural na mě přes liány vody. „Je nutný to řešit teď?“

„Čím rychleji mi to řekneš, tím rychleji půjdeš za Moise,“ založila jsem si ruce na prsou.

„Kolik toho víš?“ odsekl, zatímco mu z vlasů kapala voda.

„Všechno,“ zestručnila jsem odpověď.

„Fajn, tak přesně o tom jsme mluvili. Chceš to řešit teď?“ zeptal se zoufale.

„Řekni mi o čem jste mluvili, Sethe,“ požádala jsem o konkretizaci.

„O Embrym, stačí? A teď mi řekni, co chceš, protože já jdu za holkou, kterou miluju a která na mě čeká v neuvěřitelně hustým dešti a bouřce na pláži, kde je mokro a zima!“

„Fajn, tak jdi. Jenom jsem ti chtěla říct, že Jaka to docela sebralo a i když ti to asi neřekl, domluvili jsme se, že dokud vydrží bez Nessie, zůstane v lesích ve vlčím těle, a že my dva ho nebudeme rušit.“

„Dobře,“ kývl.

„Což znamená, že se nesmíš přeměnit v nejblžších několika dnech. I kdyby to po tobě Moise chtěla. Rozumíš? Podívej se, co pro tebe udělal, a nech mu těch pár dní pro sebe, ano?“

„Nepřeměním se, neboj. Teď odcházím,“ oznámil rozhodně a rozběhl se po blátivé cestě.

Měl na sobě taky jenom staré kraťasy a nic jiného, takže mu voda stékala přímo po těle. Dívala jsem se na něj a byla ráda, že mu taky konečně něco vyšlo.

Autor: Ellescifi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek WereWolfWoman 19. kapitola: