Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » WereWolfWoman 4. kapitola

09.06.2009 (20:30) • Ellescifi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1946×

Za chviličku jsem se už přibližovala do takové vzdálenosti, že mě začal štípat jejich pach do nosu. Byla to tak odporná, přeslazená a vtíravá vůně, že se mi udělalo mírně nevolno, ale než jsem doběhla do jejich domu, trošku jsem si zvykla. Jenže na druhou stranu, čím jsem byla blíž, tím to bylo horší. Při skoku na jejich trávník, či co ta malá mýtinka měla být, mi už nebylo špatně, ale pořád mě štípalo v nose.

Oni mě pochopitelně také ucítili, a když jsem se smykem zastavila uprostřed obrovské mýtiny, která byla za domem, vyšli mi vstříc.

Bylo s podivem, jak jsme se dokázali všichni ovládat. Tedy – že se dokázali ovládat oni, bylo vcelku jasné, když se stranili lidské krve už bůhví kolik desítek let a Edward navíc dřív dokázal odolat i Bellině krvi, která ho mimořádně lákala. Ale že se dokážeme ovládat i my vlci, mě překvapilo. Jake neměl na výběr, pokud chtěl trávit čas s Renesmee a navíc i s Bellou, a Seth rád pobýval s Edwardem – bylo mezi nimi opravdové přátelství, mohu-li si dovolit to tvrdit. Jenže já jsem se do toho domu dostala jen jednou – když jsem byla seřvat Bellu za to, že ničí Jacoba.

Teď jsem ale byla někdo jiný, a stejně jako jsem se dokázala vyrovnat se Samovou přítomností, zvládnu to i u těch pijavic.

Přede dveřmi stál Jasper, Carlisle a Jacob. Neměla jsem v úmyslu se přeměnit do lidské podoby, a tak jsem škubla hlavou směrem k lesu.

Jake pochopil, ale mírně zakroutil hlavou. „Přeměň se, Leah, teď nemůžu odejít.“

Co se děje? Proč mě nutí jít do toho hrozného domu? Koneckonců nemusím chodit dovnitř – můžu zůstat na verandě. Nebudu dělat problémy, udělám, co žádá. Možná je to důležité.

Odběhla jsem mezi stromy, až mě nebylo vidět, rychle jsem se přeměnila, oblékla a obula. Potom jsem pomalou lidskou chůzí zamířila k domu. Trvalo několik desítek vteřin, než jsem jako člověk přešla celou tu mýtinu; byla rozlehlá a já jsem navíc nijak nepospíchala.

Konečně jsem došla až k domu, asi deset metrů před Jakem a ostatními jsem se zastavila a čekala jsem. Jasper a Carlisle mi kývli na pozdrav, pak se otočili a vešli do domu. Jake ustoupil ode dveří a naznačil tak, abych jimi prošla. Nevěřícně jsem se na něj podívala, ale on jen kývl hlavou a podíval se mi do očí prosebným pohledem. Co má zase tohle znamenat?

„Nessie by tě ráda poznala,“ řekl tiše.

Zalapala jsem po dechu. Chvíli jsem nevěděla, co říct. Nechápala jsem důvody, proč by někdo jako ona toužil poznat vlkodlaka jako já, a už vůbec ne za okolností, kdy má, takříkajíc po ruce, dva jiné. Seth byl v domě Cullenových dost často, i když na Jacoba neměl ani náhodou. Jacob s Renesmee také dost často podnikali lovecké výlety, přičemž je někdy doprovázela Bella, Edward nebo někdo jiný. Jake si poslední dobou docela rozuměl i s Alicí, s tou malou prohnanou potvůrkou, nejlepší přítelkyní Belly. Bylo to zhruba od doby Bellina těhotenství, kdy jí Nessie způsobovala neskutečné bolesti hlavy a Jakova přítomnost je tlumila.

Také mě zarazila skutečnost, že Jake musel vědět, že jsem nepřišla jen na zdvořilostní návštěvu, ale že s ním chci mluvit, a on to přesto naprosto ignoroval, protože jediné, co chtěl, bylo, abych poznala jeho milovanou Nessie.

„Prosím,“ dodal, když viděl, jaké pocity mnou zmítají.

Pohodila jsem hlavou, párkrát se zhluboka nadechla, abych se připravila na ten neuvěřitelný pach, a vpochodovala jsem dovnitř. Cítila jsem za sebou, jak Jacob zavřel dveře, a po chvilce mě vzal za ruku, aby mě doprovodil do místnosti, kde mělo být dítě napůl upíří, napůl lidské, se stejným počtem chromozomů jako my, vlkodlaci. Tuto skutečnost zjistit Carlisle, protože jeho zvědavost asi neznala mezí. Že má Jake 24 párů chromozomů, se dozvěděl, když ho ošetřoval po bitvě s novorozenými, že jich má 24 Nessie, se zjistilo ještě během Bellina těhotenství.

Pevně jsem mu tu ruku stiskla. Nebylo to proto, že jsem se bála – věděla jsem, že se všichni v tomto domě dokážou dobře ovládat, a Nessie jsem také několikrát viděla – vždy jsem ale byla ve vlčí podobě, daleko od ní, a nepochybovala jsem o tom, že když Jake tvrdil, že mě chce poznat, ve skutečnosti jen chtěla vědět, jak vypadám jako člověk. Ne, tohle nebyl strach. Chtěla jsem mu tím sdělit, že mám něco naléhavého, co mu chci říct, co nepočká.

Obrátil ke mně oči a já jsem se mu do nich zadívala. Tiše jsem se mu snažila sdělit aspoň to, že jsem se potkala se Samem. Asi jsem to měla ve tváři dostatečně vepsané, protože tentokrát to byl on, kdo zalapal po dechu. Vítězoslavně jsem se ušklíbla a ruku mu pustila.

Došli jsme až do obývacího pokoje.

Rozhlédla jsem se po místnosti, abych zhodnotila situaci – Jasper s Alicí seděli na gauči a sledovali v televizi nějaký baseballový zápas, Bella s Edwardem stáli vedle okna, kde si velice tiše a rychle povídali, a Nessie stála uprostřed místnosti a čekala na mě. Ostatní nebylo vidět.

Jacob se zastavil ve dveřích, aby nepřekážel a nechal mi volný prostor. Slyšela jsem, a také viděla v Jacobových vzpomínkách, že Renesmee je neobyčejná – Jake to vždycky popisoval zhruba jako opačnou Edwardovu schopnost, ale přesto jsem cítila lehkou obavu z toho, jestli na mě chce svůj talent také použít. Otočila jsem se na Jacoba. Povzbudivě kývl, a tak jsem udělala krok směrem do místnosti.

Nessie se na mě usmála a posunula se blíž ke mně. Zastavila se krok ode mě a natáhla ruku nahoru, čekajíc, jestli se k ní sehnu a dovolím jí ukázat mi svoje myšlenky.

Uvažovala jsem nad tím skoro deset vteřin, než jsem se sehnula. Nečekala jsem, že se ke mně postaví tímhle způsobem; myslela jsem, že jí bude vadit, že trávím s Jakem tolik času, že ho nemá pro sebe... že nenávidím její rodiče... že jsem až do téhle chvíle vehementně odmítala vejít do jejich domu... a tisícovka dalších věcí. Ale ona se na mě jen usmívala a přišla blíž, aby se mě nedočkavě dotkla.

Podruhé během krátké chvíle jsem ztratila dech, ale neodtrhla jsem se. Její myšlenky byly tak barevné, nedočkavé, nadšené, milé a upřímné, že to na chvíli otřáslo mou nenávistní k upírům. Ona vlastně ale nebyla upír. Zmítala jsem se mezi touhou milovat ji jako všichni ostatní, poskytnout jí, co bude chtít, často s ní pobývat a odstranit tak jeden z posledních problémů, které vnášely mezi mne a Jaka neshody, a mezi touhou okamžitě uskočit, utéct pryč od téhle upírské společnosti, popadnout Jaka a běžet co nejdál to půjde, pokud možno na druhý konec zeměkoule.

Nessie začala ve svých myšlenkových obrazech v den, kdy se narodila, kdy poprvé uviděla Jaka, jak ho pořád kousala a přidala k tomu pocit viny a lítosti. Pak přeskočila na svůj první lov s Jakem a Bellou a takhle pokračovala skoro všemi vzpomínkami na Jacoba, které měla. Pak mi ukázala svůj strach při střetu s Volturiovými a vděk, který cítila, když uviděla všechny ty vlky kolem. Úlevu, když mohla mít Jaka vedle sebe, a znovu vděčnost, tentokrát spojenou s obrazy Jacoba a dokonce mě vedle sebe, i když jen ve vlčí podobě.

Zírala jsem do jejích upřímných čokoládově hnědých očí, ale nenašla jsem tam žádnou vypočítavost. Myslela upřímně vše, co mi ukazovala. Až doteď si nás nikdo nevšímal, aspoň ne viditelně. Všichni jen tiše čekali, co udělám. Najednou promluvil Edward.

„Odlož své nepřátelství, Leah. My si vážíme všeho, co jste pro nás udělali, a pro Nessie je velmi důležité, abys s ní dobře vycházela, záleží jí na Jacobovi stejně jako tobě,“ řekl velmi tiše.

Obrátila jsem se k němu a uvědomila si, že dokáže poznat, na co myslím. Zatvářila jsem se znechuceně nad tím, že ztrácím veškeré soukromí. Tohle byl jeden z důvodů, proč jsem se konfrontaci s ním dřív pořád vyhýbala. Jenže teď už jsem nemusela skrývat tak silnou zlobu, a proto jsem se rychle srovnala, aby si to úžasné stvořeníčko přede mnou nemyslelo, že se tak šklebím na něj.

Jsem ráda, že víš, co cítím. Potom určitě také víš, že se o to velmi snažím. Nejen kvůli Jakovi, ale taky kvůli Sethovi a kompletním vztahům mezi Quileuty a Culleny. Nicméně potřebuju čas. Pokud jste ochotni mi ho dopřát, věřím, že nakonec budu schopná vás úplně přestat nenávidět, hlavně díky tomu, že už nemám důvod. Je to jen přetrvávající pocit z dřívějška, přes který se nedokážu tak rychle přenést, když uvážím, kvůli čemu vznikl.

„Pokud to bereš takhle, samozřejmě ho máš mít,“ odpověděl mi Edward nahlas, přestože nikdo z nich nemohl vědět, o čem mluvíme.

Fajn. Ale teď potřebuju hned odejít. Musím mluvit s Jacobem. O samotě, dodala jsem, aby nevzniklo žádné nedorozumění. Na dohady jsem neměla sílu. Chtěla jsem to všechno co nejdřív sdělit Jacobovi. Koneckonců, i když Sam tvrdil, že Embry může dělat, co chce, rozhodně se netvářil dost přesvědčivě.

Edward se na mě chvíli zadíval a já jsem se rozhodla, že v rámci budování dobrých vztahů mu ukážu své momentální pocity. Nikomu to ale neříkej, stejně se vás to netýká.

„Jak si přeješ.“

„Díky,“ řekla jsem nahlas a obrátila se k odchodu. Ve dveřích jsem narazila na Jaka, který se tvářil zadumaně a ustaraně. I když nemohl znát obsah rozhovoru mezi mnou a Edwardem, neuniklo mu, že jsem se po jeho skončení hned odebrala k odchodu. „Mise splněna. Půjdeš teď už se mnou?“ zeptala jsem se netrpělivě a škubla jsem hlavou směrem ven.

Jacob střelil pohledem na Renesmee, pak na Bellu a nakonec na Edwarda, než se podíval zpátky na mě a kývl hlavou.

Pomalu jsem prošla kolem něj a ohlédla jsem se do místnosti. Alice s Jasperem pokračovali v údajném sledování zápasu, ale Bella s Edwardem se dívali přímo na mě, stejně jako Nessie, která vypadala zklamaně, že už odcházím, se strachem v očích, že se u mě nezapsala dobře. Ale bylo to přesně naopak. Možná právě tohle zázračné dítě dokáže překlenout propast, která ležela mezi mnou a upíry. Jake mohl dopadnout hůř. Například kdyby se otiskl do upíra.

Máte krásnou dceru, sdělila jsem Edwardovi pomocí myšlenek. Nebyla jsem připravená vyslovit to nahlas.

Neslyšně pohnul ústy, naznačil tiché Díky a jemně se usmál.

Kývla jsem v odpověď, pak jsem se podívala na Bellu a také jí kývla na rozloučenou, nesměle se usmála na Nessie, která mi oplatila zářivým úsměvem, ve kterém se odrážela úleva, kterou jsem nechápala, a odešla jsem dveřmi ven. Jakmile jsem byla venku, štípání v nose trochu polevilo, ale necítila jsem žádné uspokojení, že jsem z toho domu venku, což jsem považovala za první známky zklidňování a potlačování své nenávisti. Rozběhla jsem se k lesu a slyšela Jacoba, jak mě následuje.

Jakmile jsme zaběhli mezi stromy, oba jsme se rychle svlékli, přivázali si oblečení k nohám a vmžiku se přeměnili. Rozběhla jsem se na sever, kde jsou lesy nejhlubší, a Jake mě napodobil.

Řekneš mi konečně, co to mělo znamenat?

Co jako?

O čem jste s Edwardem mluvili?

To snad víš líp než kdokoliv jinej, ne? odsekla jsem mu podrážděně a nechala ho nahlédnout do vzpomínek, který se v tu chvíli draly na povrch a chtěly, abych se jimi zaobírala. Jenže já jsem neměla čas. Nejdřív mu řeknu o Embrym.

Trpělivě jsem čekala, než něco řekne, přestože to přece dopadlo dobře, ne? Nečekané setkání s Nessie mě opravdu překvapilo, ale dopadlo nad očekávání dobře. Jake si to zřejmě myslel také.

Díky, Leah.

Už bylo načase. Jestli jsi takhle šťastnej, tak ti to nebudu ničit. Moje nenávist pramenila z toho, že existuje Nessie a že kvůli nim jsem se změnila ve vlka. Teď už pro to není důvod. Bella sice už není člověk, jak sis přál, ale protože tvůj otisk všechno změnil, změnila jsem i svůj postoj. Kromě toho jsem teď ráda vlkem. Ale ještě to není definitivní, tak na to nezapomínej.

Nebudu, odvětil, ale přesto ho zaplavil pocit stejné úlevy, jakou jsem viděla na Nessiině tváři.

Pak mi to vysvětlíš, řekla jsem a ukázala mu její obličej, který tál úlevou, a vzápětí jsem mu poslala zpět jeho vlastní pocit úlevy, který ho zaplavil před chvílí. Ale teď s tebou chci mluvit o Embrym.

Autor: Ellescifi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek WereWolfWoman 4. kapitola: