Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » When the stars fade away - 3. kapitola

17.12.2009 (15:45) • Kikushinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1847×

3. kapitola – A tak začalo peklo…

Ráno jsem se probouzela ve skvělé náladě. Oči jsem nechala schválně zavřené a vychutnávala jsem si ten pocit dokonalého štěstí. Ležela jsem na Gregově hrudi a vdechovala jsem omamnou vůni jeho kůže.

„Dobré ráno, princezno.“ Promluvil najednou a své prsty vpletl do mých vlasů nezbedně pohozených po zádech.

„Jak víš, že jsem vzhůru?“ zeptala jsem se udiveně.

„Prostě jsem to poznal. Jak jsi se vyspinkala?“ Byl tak sladký!

„Já? Naprosto úžasně. Ještě nikdy v životě se mi nespalo tak dobře. A co ty?“

„Hmm, musel bych jen opakovat tvá slova. Jsi neskutečně krásná, víš to? Ta noc… uff, musím říct, že to bylo něco. Úplně jsi mi pomotala hlavu.“ Potěšeně jsem se zasmála a otočila jsem se tak, abych mu viděla do očí.

„Řekla bych, že i já tvému kouzlu naprosto podlehla. Takže, co uděláme teď?“

Laškovně se na mě podíval. „Co si takhle zopakovat včerejší noc?“ Naklonil se ke mně a začal mě divoce líbat. Oba jsme ještě stále byli nazí, takže stačila chvilka a my jsme opět hlasitě vzdychali a přivíraly oči při neuvěřitelné slasti, která proudila našimi spojenými těly.

Stačilo nám deset minut a oba jsme zase leželi vedle sebe naprosto ochromení tím zvláštním, ale přenádherným pocitem.

Snažila jsem se zase popadnout dech a Greg taky. Tulili jsme se k sobě, Greg přejížděl prstem po mém roztouženém těle a zkoumal tak každou mou křivku.

„To bylo úžasný.“ Zašeptala jsem mu do ucha. Greg se jen sladce usmál a v očích se mu už zase objevil náznak chtíče.

„Tak co si to zopakovat ještě jednou?“ Nemohla jsem uvěřit vlastním uším, tohle musel být snad sexuální bůh!

„Já bych strašně ráda, ale za chvíli budu muset jít do práce.“ Jeho výraz se ve vteřině změnil.

„Kolik je hodin?!“ zeptal se a já rychle koukla na hodinky na mém nočním stolku.

„Bude sedm, proč?“ Tohle sdělení ho zřejmě moc nepotěšilo. Vyskočil z postele a začal po zemi hledat své oblečení.

„Tos mi nemohla říct dřív?! Copak nechápeš, že nejsi jediná, kdo má práci?!“ Tenhle tón jsem u něj ještě neznala. Trochu mě to zarazilo.

„Ehm, promiň, já… neříkal jsi, v kolik musíš chodit do práce, promiň.“ Snažila jsem se mu omluvit, i když jsem vlastně neměla za co, ale tak moc jsem si ho chtěla udržet. Nesnesla bych, kdyby mi dal kopačky.

„Tak snad ti mohlo dojít, že taky někdy asi pracuju, ne?! Ach bože, to snad není pravda! A kde mám ponožky?!“ řval na mě a já jen nechápavě sklopila oči. Vstala jsem a šla mu pomoct s hledáním jeho ponožek.

„Promiň, ale já nejsem architekt, nevím, kdy ti začíná pracovní doba. Takže z toho laskavě přestaň vinit mě, ano? Už jsem se ti omluvila.“ Jakmile jsem začala křičet i já, trochu se zklidnil. Přitáhl si mě k sobě a krátce mě políbil.

„Promiň, já se ti taky omlouvám, to jsem nechtěl, vážně ne. Já jsem někdy strašnej nervák, promiň.“ Bylo až neuvěřitelné, jak rychle měnil nálady. Ale byla jsem ráda, že už je zase v pohodě.

„To je v pořádku, já občas taky vybuchnu. A chápu, že je pro tebe tvá práce důležitá, pro mě taky, peníze jsou potřeba.“ Řekla jsem smířlivě a pokračovala v pátrání po těch zatracených ponožkách. Po asi pěti minutách jsme je konečně našli a Greg mohl odejít. Jen nerada jsem ho pouštěla.

„Hele, víš co? Na, tohle je klíč od mého bytu. Vem si ho a až budeš mít po práci, tak ke mně přijď, ano? Ještě ti potom pošlu esemeskou mou adresu, ano?“ Na stůl položil klíč, políbil mne na čelo a chystal se odejít. Ve dveřích jsem ho ještě zastavila.

„Počkej, to je od tebe hrozně hezké, ale…“ Nenechal mě domluvit, ukazováček mi přiložil ke rtům.

„A neboj se toho, že tam možná ještě nebudu, brzo přijdu, slibuju. Jo a kdyby se ti chtělo, tak nám můžeš něco dobrého připravit. Jo a taky tam mám asi tunu špinavého prádla, vypereš mi to, zlato? Díky. Už musím jít, tak ti přeju krásný den a zatím pa.“ Ze dveří vyrazil ven dřív, než jsem stačila cokoliv namítat. Na chvíli jsem tam stála jen tak jako opařená. Copak to je normální, dát své nové přítelkyni klíč od bytu, když ji zná teprve dva dny? Překvapovalo mne to, ale zároveň jsem z toho měla obrovskou radost. Už jsem si v hlavě kreslila představu našeho dnešního společného večera. Plánovala jsem, že uvařím něco vážně dobrého. Taky mu tam poklidím a vyperu mu to špinavé prádlo. Od toho přeci žena je, ne?

Jenže popravdě řečeno, zas tak jistá jsem si tím nebyla. Nechtěla jsem, aby ze mě měl jen služku, se kterou si čas od času vleze do postele. Chtěla jsem být jeho přítelkyně, jeho žena. A proto, i když se mi některé věci nelíbily tolik jako jiné, souhlasila jsem s nimi a bez řečí je udělala. Jen tak jsem totiž mohla doufat v to, že si ho při sobě dokážu udržet. A to jsem si zatraceně moc přála.

Do práce jsem šla naladěná podstatně lépe než minule. Těšila jsem se, že se zase uvidím s Ellie, i ona mi byla sympatická. Kdybych někdy měla mít dítě, přála bych si, aby bylo jako ona. Ostatní o ní sice tvrdili, že je na ostatní děti zlá a protivná, ale to nebyla pravda. Byla jen nepochopená a neuměla si s nimi hrát, protože byla o dost vyspělejší na svůj věk, než oni.

Okolo poledne mi přišla zpráva s adresou Gregova bytu. Už jsem se nemohla dočkat, až ho zase uvidím. Při vzpomínce na něj jsem hned měla náladu ještě lepší. A když jsem si vybavila jeho nádhernou tvář, skoro jsem ani dýchat nemohla, tak moc si mne omotal kolem prstu, až to bylo skoro nemožné.

Po práci jsem jela rovnou k Gregovi tak, jak jsem si to plánovala. Všechno šlo perfektně. Jeho dům byl stejně okouzlující jako Greg sám. Byl obrovský, tolik místa a pokojů neměl snad ještě žádný dům, který jsem viděla. Najít kuchyni byl trochu problém, protože v tom ohromném prostoru jsem se kapku ztrácela, ale ani to mě nezastavilo. Již brzy jsem na plotně vařila a smažila, pračka vesele prala prádlo, a ve volných chvilkách jsem utírala prach. Ještě nikdy jsem nebyla tak posedlá uklízením, jako dnes. Chtěla jsem mít všechno dokonalé. A to se mi snad i podařilo.

Když přišel Greg domů, nemohl uvěřit svým očím. Ještě než jsme zasedli ke stolu, dali jsme si bezchybný předvečerní sex na lince v kuchyni. Potom jsme se najedli a já zářila štěstím, když si Greg pochutnával na mých výtvorech. Hned potom následovala prohlídka jeho domu s tím, že v každé místnosti jsme si alespoň jednou “vrzli“ Určitě zním perverzně, ale Greg se nedal zastavit a já mu prostě nedokázala říct ne. Navíc to bylo tak krásné, že to ani popsat nejde. Jednoduše jsem s ní byla nadmíru spokojená, a doufala jsem, že je stejně spokojený i on se mnou.

Jednou odpoledne mi zavolala kamarádka Jessica a chtěla si večer někam vyrazit, prý potřebuje nutně dámskou jízdu. I když mě trochu mrzelo, že přijdu o jeden večer ve společnosti mého pana dokonalého, souhlasila jsem. Gregovi jsem nechala vzkaz u něj doma a pádila jsem na místo našeho setkání.

S Jessicou jsem se celkem dobře bavila, vyrazily jsme do klubu a probraly všechny ty holčičí záležitosti, které bylo nutno probrat. Svěřila jsem se jí s mým novým přítelem a Jessica jen tiše záviděla. Ona zrovna zažila dost drsný rozchod s jejím dlouholetým přítelem, se kterým měli mít brzy svatbu. Bylo mi jí líto, ale ano byla vlastně ráda, prý to byl děsný puntičkář, žárlivec a hajzl vůbec.

Večer jsem šla domů ke Gregovi tak, jak jsem to měla ve zvyku. Pravda, bylo už spíš ráno než večer. Odemkla jsem si a snažila jsem se být tichá jako myška, abych mého miláčka nevzbudila. To ale vůbec nebylo zapotřebí. Greg totiž seděl v obývacím pokoji a čekal na mě.

„Kde si byla?!“ zeptal se až příliš hlasitě. V obličeji měl podivný rozzuřený výraz.

„S kamarádkou jsme kecaly, znáš to, ne?“ řekla jsem a pokusila se o úsměv. Ale Grega to zjevně neuklidnilo.

„Tak s kamarádkou?! Budeš mi ještě lhát?!“ řval a začal rudnout vztekem.

„Já ti nelžu, proč si to myslíš?! Byly jsme s Jessicou v klubu, jen jsme si povídaly.“

„Nelži mi!!!“ zařval a napřáhl ruku. Tvrdě mě s ní praštil a já letěla k zemi. A to bylo poprvé, a rozhodně ne naposled, co mě zmlátil.

Autor: Kikushinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek When the stars fade away - 3. kapitola: