Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » When you want cry... - Kapitola I. - Poslední polibek

wwwwwwAga

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

When you want cry... - Kapitola I. - Poslední polibekInu, co dodat. New Moon je jeden z klíčových dílů, ale rozhodně ne neměnný. Ovšem aby jste pochopili, co se bude dále odehrávat a ty změny a zvraty si mohli užít. Proto, jako takový úvod do skutečností, které jsou v tomto světě pozměněny, je sepsána první kapitola s názvem Poslední polibek. Proto nekamenovat za podobnost s New Moonem neboť je pouze prozatimní a můžete se těšit na mnohem děsivější změny ve "scénáři". Tenhle díl skončí Edwardovým odchodem a v příštím už se můžete těšit na nové zápletky děje...

23.11.2009 (13:30) • Esaiel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2211×

When you want cry… - Kapitola I.

– Poslední polibek

Stalo se to, ale už to bylo za námi, alespoň tak jsem to brala – jako uzavřenou kapitolu, jenže on si to zjevně dával za vinu. Vždycky byla všechno „jeho chyba“, nic jiného nechtěl slyšet. A za většinu všech těch problémů jsem si mohla sama – kdybych byla opatrnější, uklidnila se a obezřetně papír sundala – nebyla tak hrr…. Nestalo by se to. Ale už tak bylo, řízla jsem se a ač to nerada přiznávám, ano, zaútočil na mě Jasper, Edwardům nejnovější bratr. Bohužel si to dával za vinu, stejně jako Edward. Důvěřovala jsem Alici a doufala, že mu to vyvrátí a vzkáže mu, že se na něj nezlobím… Jak bych taky mohla? Vždyť jsem si to všechno zavinila sama…

Stále mi v uších znělo, co mi ten večer v mém náklaďáčku zastaralé značky Cheevy řekl – co by se stalo v kruhu „normálních“ přátel? Už jsem byla jako on. Příliš pesimistická realistka. Ale milovala jsem ho a bez něj jsem si můj život nedokázala představit. Přesto se teď choval tak chladně… Myslela jsem, že to chce jen čas. Že je jen v šoku a musí se vzpamatovávat – ostatně kdo by to nepotřeboval? Ani upíři nejsou nelidští – srdce mají a naše instinkty taky. Ale nevěděla jsem, jak dlouho vydržím – přežiju! – čekat já.

Pořádně jsem nevnímala, o čem pan Molina mluví, učivo nemělo větší cenu jak on. Zběžně jsem se na něj podívala. Tvářil se jako člověk, kterého bodnul sršáň, přesto vypadal dost rozhodnutý, takový zatvrzelý… - zatínal čelist a tisknul prsty desku stolu, div ji nerozdrtil, což by se mohlo s jeho mimořádnou silou klidně stát, ale nezdálo se, že by to tentokrát bylo žízní. Setkal se s mým pohledem a já na zlomek vteřiny zahlédla v jeho očích zvláštní směs odhodlání, smutku, bolesti a zároveň jakéhosi zhnusení.

Nevydržela jsem to a sklopila zrak. Cuknul sebou, v odpověď jsem polekaně škubla rukou a doufala, že si toho nevšiml. Asi ne – v tu chvíli se totiž rozezvonilo a on vstal a s monotónním výrazem čekal u mé lavice, než si posbírám věci. Rychle jsem zavřela penál a shrnula si učebnice do batohu. Pak vyrazil chodbou a já za ním. Končila mu škola, ale já musela ještě na tělocvik. Šla jsem tam nerada, nebyla jsem schopná předvídat, co bude, když teď zůstane sám. Bála jsem se, že mi zmizí. Proto jsem celý tělocvik byla snad ještě nemotornější, než obvykle, a protentokrát mi to bylo jedno. Všechno ostatní mi bylo ukradené, ale on …

Vzpomínala jsem na noc, kdy jsme se spolu milovali… Nejlepší, nezapomenutelná noc mého života, jíž jsem si dodávala sílu čelit tomu znovu. Vydržet to.

„Bello? Co tady ještě děláš?“

Benův hlas mě vytrhnul ze snění. Zamrkala jsem. Tělocvična už byla prázdná, jen milá tvář Bena nahlížela skrz pootevřené dveře dovnitř. Nervózně jsem přikývla a jako velká voda vyrazila do šaten. Během půl minuty jsem byla před tělocvičnou a teprve když jsem ho uviděla, dovolila jsem si pokleknout a zavázat tkaničky. Stál tam jako obvykle, opíral se o zeď tělocvičny. Pořád se tvářil tak divně… dostávala jsem strach. Obzvlášť po včerejšku, když jsem ho našla s Charliem u televize a pak jsem ho přesvědčila, abychom to zkusili… Trochu při tom změknul. A teď se zase choval tak odtažitě… Šli jsme spolu k mému náklaďáčku, otevřel mi dveře …

„Vadilo by ti, kdybych dnes přijel?“ zeptal se. Znělo to naléhavě, ale chladně. Otřásla jsem se před ledem v jeho hlase.

„Samozřejmě, že ne,“ snažila jsem o lhostejný tón, ale nebyla jsem si jistá, jestli se mi to povedl a neprokoukl mě. Každopádně to na sobě nedal znát, pokud ano. „Ale musím ještě hodit do schránky dopis pro Renée.“  Ukázala jsem na tlustou obálku na řídící desce.

Šáhnul za mě a vzal si obálku do tašky. „Hodím ji tam a stejně budu u vás dřív.“ Předvedl mi můj oblíbený úsměv, ale neoblafnul mě, nesmál se očima.

Zabouchl dveře mého auta a zlehka odklusal. Rozřeseně jsem nastartovala auto a vyjela po příjezdové cestě pryč.

**************************

 

 

Když jsem přijela domů, jedno auto už tam stálo. Vykročila jsem k němu a on vystoupil.

„Nepůjdeme se projít?“ zeptal se.

To je zlé, moc zlé, pomyslela jsem si a jen přikývla. V krku se mi najednou udělal obrovský knedlík. Nebyla jsem s to ho spolknout. Vzal mě za ruku a vedl mě podél stěny až k lesní cestě v lese za domem, tam se postavil asi pět metrů ode mne, klidně se opíral o strom a díval se kamsi za mě.

„Odjíždíme, Bello,“ oznámil mi.

Nečekala jsem to tak brzy. „Ale proč? Vždyť ve škole už zbývá jen poslední ročník a –„

Neuráčil se nechat mě domluvit. „Bello, stejně bychom museli brzy odejít. Carlisle vypadá stěží na třicet a tvrdí o sobě, že je mu třicet pět.“

Chvíli jsem na něj zírala, myslela jsem, že odcházíme, aby jeho rodina mohla v klidu žít, ale když odjíždí oni, tak proč my?

„Když jsi řekl odjíždíme…“ začala jsem.

„Myslel jsem sebe a svou rodinu.“ Byl tak klidný. Ledově chladný…

„No to snad nemyslíš vážně! Včera …“ zlomil se mi hlas. „se se mnou vyspíš, podpoříš moji pohádku, že se všechno vrátí do normálu a pak mi oznámíš jen „Bello, odjíždíme“?“

Začínal se ve mně vzdouvat vztek. Milovala jsem ho, copak to neviděl? Jeho oči na chvíli prozradili jeho protiřadé emoce, ale vzápětí opět nasadil tu klidnou masku.

„Edwarde, mluv se mnou!“ Začínala jsem panikařit? Vážně to myslel doopravdy? Odjeli?

„Isabello Marie Stanová, já mám dojem, že jsem tě nijak nenutil. Chtěla jsi to stejně jako já. Byla to hezká noc, ale já se k tobě zkrátka nehodím. Můj svět pro tebe není. Nehodí se pro tebe.“

Vykulila jsem na něj oči a vzdorovitě vystrčila bradu. „Edwarde, pro mě je vhodné místo tam, kde jsi ty,“ odpověděla jsem mu se zoufalostí v hlase.

Otočil. „Nehodíš se ke mně, Bello,“ argumentoval. Proti tomu jsem nemohla nic namítat. Měl pravdu. Byl božský a já…

Povzdechla jsem si. „Když chceš…“ Byla jsem najednou tak slabá…

Přikývl. „Svým způsobem tě budu vždycky milovat, ale my… my si najdeme snadno nějaké rozptýlení. Za čas na mě zapomeneš. Uděláš pro mě ještě jednu, poslední věc, není-li to příliš?“

Hypnotizovaná jeho pohledem jsem přikývla. Odsouhlasila jsem to – navzdory svému vzteku a zoufalosti, které ve mne vřely…

„Nevyváděj blbiny, dávej na sebe pozor – samozřejmě, kvůli Charliemu, potřebuje tě, Bello,“ nakazoval mi. „A já ti na oplátku slíbím, že už o nás nikdy neuslyšíš.“

V tu chvíli mi něco došlo. Alice je pryč, už se nevrátí a on odchází… Nechá mě tady po tom všem samotnou… A pak jsem to nevydržela. Zatmělo se mi před očima a já se pohroužila do tmy.

 

 

… pokračování

shrnutí

Esaiel

 

Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek When you want cry... - Kapitola I. - Poslední polibek:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře