Je tu čtvrtá kapitolka. Bella už není člověk. Bianca, cizí upírka, dělá vše pro to, aby jí ruply nervy a ona sama je změnou naprosto zmatená. Do toho všeho se zamotá Jacob, který se jako vlkodlak hodlá dušovat, a Edward, což ovšem neměl dělat... Přečtěte si sami, prosím komentáře...
29.11.2009 (12:00) • Esaiel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1951×
When you want cry… - Kapitola IV.
– Setkání s vlkem
Moje srdce běželo závod s neutuchající odvahou, navzdory tomu, že vědělo, že nemůže vyhrát. Přesto s tím ohněm zápasilo. Už třetí den. A v tu chvíli naposledy odbilo a já… přestala dýchat. Srdce mi přestalo tlouct. Moje oči se rázem otevřely a viděli tolik věcí, detailů, maličkostí, jako nikdy v životě.
„No konečně!“ zavolala na mě Bianca. Rozzuřeně jsem se postavila a z hrdla mi uniklo tlumené zavrčení. Ta cizí holka se ve své drzosti ještě klidně rozvalovala na pohovce a jedla naše chipsy, zatímco já se na zemi kroutila v bolestech.
Pak jsem uviděla její krvavě rudé oči a zděšeně se rozhlédla. Pochopila, aniž bych jí něco musela říkat. „Tvůj otec je v pořádku,“ uklidnila mě. „Odběhla jsem si na oběd do Los Angeles.“ Znechuceně jsem se ušklíbla, ale při slově lov se mi v krku zažehl nesnesitelný oheň. Chápavě se zasmála.
„Neboj se, já nelovím lidi, mám známé v nemocnici, přinesla jsem ti pár sáčků, nechtěla jsem riskovat, že se na mě vrhneš až dostaneš žízeň…“ prohlásila, zatímco si do pusy vhodila další plátek chipsů. Líně přepnula kanál. „Yankees ve vedení,“ inforovala mě, zatímco kývla hlavou směrem ke kuchyni.
Došlo mi to beze slov a obrátila jsem se zády. Na stole leželo několik sáčků s rudou tekutinou. Byli silně cítit dezinfekcí. Na každém bylo černou fixou nadepsáno A negativní. Ohlédla jsem se, ale Bianca se jen usmála a pokračovala ve sledování zápasu. Takhle mi hrozně připomínala Charlieho. S tím rozdílem, že tátu jsem měla o dost radši.
Vzala jsem jeden sáček a chtěla jít do kuchyně pro nůž, když mě zastavil tlumený smích.
„Zdá se, že si ještě neumíš poradit s novými schopnostmi… dej pozor, máš velkou sílu. Stačí vrch prokousnout.“ Ohlédla jsem se a ona zamrkala. Zjevně jsem byla její pokusný králík. Příliš si mou nezkušenost užívala.
Zamračila jsem se a ona náhle zděšeně vyjekla. Povytáhla jsem obočí. „Kdo se bojí tentokrát?“ zeptala jsem se ironicky.
„Bello?“ Povyskočila jsem překvapením, když jsem uslyšela ten hlas. Byl to Jacob. Do nosu mi vlétl nepříjemný pach, ale slyšela jsem i mokré, tlukoucí srdce. A já tu stála se sáčkem krve v ruce. A byla upírka. Mlčela jsem a raději nereagovala, hlavu zahanbeně skloněnou.
Zlostně se podíval na tu druhou upírku. Ta se jen nuceně usmála, vrátila chipsy do poličky a řekla ke mně: „Asi budu muset jít, Bello. Stavím se na návštěvu.“ Jacob zavrčel.
Ucukla jsem. Nebylo to, jako když jsem zavrčela já. To moje bylo tiché, varovné, zlostné, spíše jako syčení hada nebo mručení kočky. To, co jsem slyšela teď, znělo spíš jako burácení motoru mého náklaďáčku.
Když procházela těsně okolo mě. Zachichotala se a dodala ještě: „A pořiď si nové auto i s vodítkem na hlídací psi.“ Střihla po Jakovi pohledem, který se mi ani trochu nelíbil a odešla.
„Jacobe nezhoršuj to,“ napomenula jsem ho tiše. Slyšel to. Zachechtal se a nakrčil nos. Pak praštil pěstí do stolu, že se celý zakymácel.
„Já že to zhoršuju? Podívej se na sebe Bells! A co Charlie? Mimochodem… Smrdíš, Bello.“
Zašklebila jsem se. „To ty taky…“ odvětila jsem ale žertovný duch byl pryč. Charlie. Táta. Nevěděla jsem, co mu řeknu, nebo co sám zjistí… doufala jsem, že se to vyřeší samo… Teď se to ale zdálo jako pošetilé rozhodnutí.
Pokrčil rameny. „Mě do toho zatraceně nic není, Bells, ale vzchop se, takhle tě vidět nemůže. S těma rudýma očima vypadáš hrozivě.“
Zděšeně jsem se podívala do dvířek mikrovlnky, oplácela mi pohled nádherná upírka, ale děsivé, krvavě rudé oči, jako kdyby jí z tváře přímo svítily.
Jake se ohlédl z okna ve stejnou chvíli jako já. Tichý motor stříbrného Volva. Edward. Znovu zavrčel. „Klid, Jaku,“ napomenula jsem ho měkce a zadrhla se nad vlastním zvonivým hlasem. Ztuhla jsem.
Vystoupil z auta, přibouchl dveře. „Cože jsi udělala?“ Mluvil obyčejným hlasem na cestě, přesto jsem ho slyšela. Až tady. Byl podrážděný a rozzlobený. Vyhlédla jsem z okna, měl netečný, tvrdý výraz, děsivě hrůzný, ale i tak byl nádhernější než bůh.
„Byla to její volba, Edwar – “ Nenechal ji domluvit. Škodolibě jsem se ušklíbla.
„Její volba?! Vůbec nevíš co říkáš. Sakra, co teď bude? Udělala jsi nám všem čáru přes rozpočet, drahá.“
Srdce mi pokleslo do kalhot a proletělo žaludkem. Bolest mi znovu stáhla mysl a já zoufale natáhla ruku ke stěně, jak se mi najednou začala podlamovat kolena.
Jake mě chytil, ale já vyjekla. Jeho kůže byla tak horká, jako bych se držela plotny. Zděšeně jsem se ohlédla a pak už zběsile odpočítávala každý krok. Pořád byl venku, byl za dveřmi, za stěnou, přesto jsem slyšela každé slovo a teď každé zaskřípání štěrku. Bylo to bláznivé, ale celá jsem ztuhla, předklonila se dopředu a jakmile otevřel, skočila …
... předchozí
Esaiel
Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek When you want cry... - Kapitola IV. - Setkání s vlkem:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!