Konečně pátá kapitolka s názvem Souboj. Co sakra si chtěla Bella dokázat? Isabella jako pěkně novorozená upírka s divokým temperamentem a zvláštním sebeovládáním ohledně vlků, nikoli však upírů a lidí, napadla svou současnou lásku a přesto největšího škůdce, který jí pokazil život. A s tím nejen jí, ale celé její rodině. A pak ta bláznivá upírka, kterou si Edward přivedl, napadne Charlieho... Vyrovná se s tím Bella? Dokáže to překousnout? Co když bude Charlie mrtvý?
05.12.2009 (15:30) • Esaiel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1347×
When you want cry… - Kapitola V.
– Souboj
Byla to zvláštní chvíle, vstoupil do dveří můj sen s rozverným, mým oblíbeným úsměvem an tváři s rukama rozevřenýma, jako kdyby čekal, že mu vpadnu do náručí. Netrvalo to ani dvě setiny vteřiny a už jsme během nich stihla zavrčet tak hrůzně, že ani Jacob se mi nevyrovnal, nakrčit se do útočné polohy a odrazit se takovou silou proti němu, že jsem celé ty dva metry přeletěla jako nic a narazila přímo do hrudi Edwarda, čímž jsem ho porazila a skolila na zem.
Zděšeně a zmateně vykulil oči a zíral na můj obličej, jako by ho viděl poprvé v životě. Zdálo se, že si užívá, že mě „má v náručí”, navzdory tomu, že jsem na něm vlastně obkročně seděla, jednou rukou jsem mu jako v policejních náramcích svírala obě zápěstí, čímž jsem jeho ruce držela znehybněné nad jeho tělem, druhou rukou jsem ho držela pod krkem.
Rty jsem měla ohrnuté přes zuby, které se odrážely v jeho očích a já tak mohla spatřit zašpičatělý tvar špičáků, které nepatrně povyrostly. Vrčela jsem a dech mi neměl kdy dojít. Ten zvuk mi zněl v uších tak jako by mi krev běsile bušila v žilách odrážejíc tak údery srdce. Ale já už nemohla být tak lidsky slabá. Ne. Už jsem neměla lidské slabosti. Byla jsem silná. Silnější a nezpečnější než on.
Rychlým pohledem jsem uviděla i Biancu, krásnou, ale teď byla jako ledová královna, ztuhla a zbledla, stála stále u auta, z kterého vystupovala, a očima mě téměř hypnotizovala. Taky jsem spatřila Jacoba, který stál ve dveřích, jako kdybys řekl „štronzo“, s ústy otevřenými dokořán.
Edward se začal vzpírat, takže jsem vycenila zuby ještě víc a hrozivě zasyčela, přesto vysvobodil jednu ruku z mého věznění a rychle mě chytil pod krkem. Nevěřícně jsem se na něj podívala a sama zvýšila stisk na jeho krční tepnu, pod kterou už dávno netepala krev. Byla jsem nepochopitelně vzrušená tím, že i on věděl, že mě nepřemůže. Teď jsem byla já ta silná. Ta, která má moc všechno změnit.
Uvědomila jsem si, jak hrozně moc jsem byla hloupá, když jsem mu věřila. Nikdy na mě nebyl závislý. Já byla člověk. Ale teď. Měla jsem co dělat. Byla v obrovském pokušení. Hrozně jsem se chtěla vrhnout do jeho náruče, políbit ho a začít tam, kde jsme skončili. Ale to by byla chyba. A v tom mě utvrdilo i rozzuřené Biančino zavrčení.
„Bello, neblázni,“ slyšela jsem Jacobův udivený hlas. Bylo to snad poprvé, co se upírů zastával. Možná, že tohle bylo nad jeho chápání. Ani je nějak nepobírala, kde se to ve mně bere. Bylo to prostě nutkání. Nebyla to jen touha, ale potřeba. Nepřehlédnutelná, zničující potřeba.
Pevně jsem se podívala do nazlátlých očí, kupodivu mě potěšilo, když jsme zahlédla prchavou stopu strachu. Ještě teď jsem cítila tu bolest, spalující, nekonečnou, nesmířlivou, všechno to, co jsem vytrpěla kvůli němu. „Nebyl by to čestný způsob boje,“ uznám s pokýváním hlavou po chvilce a nakrčím nos. Během vteřiny stojím pět metrů od něj a na rtech mi bůhvíproč hrál pohrdavý úsměv.
V tu chvíli stál i Edward na nohou, ruce měl zdvižené v gestu vzdávání a pomalu se přibližoval. Pak ale najednou ztuhl a do tváře se mu vloudil zmučený výraz. Ve stejnou dobu jsem já, Jacob i Bianca obrátili oči k silnici, skřípání štěrku prozrazovalo příjezd auta. Věděla jsem, že je to Charlie. Ucítila jsem silné zaplání v krku. Ta bolest byla šílená a já měla hlad… a ta vůně…
Nahrbila jsem se, ale ucítila jsem i Jakobovu ruku na rameni. Pomohlo to. Nechuť z vlkodlaka, který byl přesto stále mým přítelem, mě donutila se narovnat, zavrčet a ohnat se po něm. To stačilo, abych opět dokázala ignorovat to silné nutkání zachránit se před bolestí tím, že Charlieho pokoušu a napiju se.
Ovšem horká Jakeova ruka, ruka mého přítele, vlkodlaka z La Push, způsobila, že místo toho, abych si všímala Charlieho, se musím otočit. Udělala jsem to. Prudce jsem se otočila, stála mu tváří v tvář, zavrčela. Dívala jsem se do potemnělých očí, ublížených, bolestných, ukřivděných očí a měla jsem zatraceně silné ochranitelské pudy. Pohladila jsem ho po tváři. Bylo to hrozné - náhlý kontrast mezi jeho spalujcíím žárem a mým chladem. Už dřív byl... teplý... Ale ne horký. Ne tak moc.
Ale pak jsem uviděla, jak se Edwardův zmučený výraz mění v zoufalost a v tu chvíli jsem se rozhlédla. Bianca už nestála na svém místě. Zahlédla jsem jen bílou šmouhu, která se mihla okolo mě a dva černé body jejích očí. Zůstala jsem stát, jako by mě pokosili. Charlieho ne! Chtěla jsem křičet. Něco mě přibilo na místě. Nemohla jsem nic dělat. Dívala jsem se jak okolo mě prolétl Edward a když jsem slyšela trhání oblečení, konečně jsem se rozpoutala od země, vrhla se k Charliemu.
Změť těl Edwarda a Biancy se dokonale rpolínala a pohybovala. Nebýt jejího rozzuřeného vrčení, hádala bych, že je to milostný tanec. Jejich těla do sebe dokonale pasovala. Tak jako úžasný vzhled. Jacob, ve vlčí podobě, přišel blíž a drcl mi čumákem do ramena, jako kdyby se snažil, abych se probrala. Okamžitě jsem vzhlédla od aCharlieho obličeje. Nekousla ho. Nestihla to. Slyšela jsem silné tlukoucí srdce, pravidelný dech... a dostala jsem děsivou žízeň, nepotlačitelnou touhu.
Sklonila jsem se, vycenila zuby a přiložila je Charliemu na krk, v tu chvíli mě něco smetlo stranou. Rvala jsem se, zuřivá, žíznivá. Prahla jsem po zažehnání té nesnesitelné bolesti, bičující mé hrdlo. Všimla jsem si, že je to Jake, se kterým se peru, ale nedokázala jsem přestat. Chtěla jsem krev. Hned. Pak se ozvalo nepěkné prasknutí a Jake se s kňučením svalil na zadní nohy. V tu chvíli se mi vrátil rozum... Otočila jsem se a utíkala do lesa, pryč od těch, kterým bych mohla ublížit.
Esaiel
Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek When you want cry... - Kapitola V. - Souboj:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!