Charlie je na cestě ke Cullenům. Bianca se až do jeho odchodu neukáže a proto má Bella první šanci si s Edwardem v klidu a osamotě promluvit.
19.01.2010 (20:30) • Esaiel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1087×
Kapitola VII.
Byla to pravda. Netrvalo ani pár minut a na příjezdové cestě zaskřípaly pneumatiky prudce zabržděného auta. Slyšela jsem zřetelné bití Charlieho srdce a byla jsem v pokušení se po něm vrhnout - a taky bych to málem udělala, kdyby mě Alice jemně nevzala za ruku a neodtáhla dál od dveří. Bylo to jemné gesto, ale byla jsem si jistá, že by mě i ona dokázala nakonec nějak zadržet, než by mě Jasper uklidnil.
Na dveře se ozvalo zabouchání. Carlisle šel pomalu otevřít a na tváři se mu rozlil vítající úsměv. Ten už jsem ale já neviděla. Před mýma očima se začaly míhat jiné obrazy. Alice zhroucená v temném lese. Alice a Jasper stojící proti sobě v obranném postoji. Alice a Jasper a příchod ke Cullenům. Alicina vize o mém příchodu. A pak... Alice zděšeně utíkajíc skrz malý porost a honící přerostlého vlka černé barvy. Alice a Jane jak se usmívají a objímají se, ač Alicin úsměv jí připadal trochu obezřetný....
Zděšeně jsem zalapala po dechu, v tu chvíli stisk na mých rukou zesílil a obrazy se rozplynuly náhlým vyrušením. Byla jsem úplně rozhozená. Jasper se na mě tázavě podíval, pocítíc můj neklid. Edwardovy nádherné oči barvy karamelu ho téměř okamžitě následovaly. Rychle jsem uhnula pohledem - právě včas, protože Charlie se vzpamatoval a okamžitě vykřikl:
"Kde je má dcera Carlisle? Kde je MÁ DCERA!" Carlisle ustoupil a gestem ho pozval dál. Charlieho zrak se rozhlédl po všech tvářích a při pohledu do té mé ztuhl.
"Be - Bello? Jsi to ty?" jeho hlas se začal vytrácet. Ošila jsem se.
"Už to tak vypadá, tati." Pokoušela jsem se ignorovat jeho zamračený výraz.
"Jak to vypadáš - chci říct, moc ti to sluší, ale s těmi kontaktními čočkami vypadáš děsivě!" zamručel nespokojeně.
"To všechno make-up tati, šminky udělají s člověkem zázraky." Snažila jsem se udržet pevný hlas, aby neprohlédl lež. Bolelo mě, že musím zrovna jemu lhát přímo do očí. Už zase.
Znepokojeně potřásl hlavou. V tu chvíli se otočil vítr a já znovu ztuhla. Bylo to, jako by vám někdo do krku strkal rozžhavený karabáč a chtěl, aby jste zůstali klidní a předstírali, že se to neděje. Absurdní.
Rychle jsem se rozhlédla po všech přítomných. Jejich výrazy byly prázdné. Čekali. Ušklíbla jsem se.
"Víte, pane Swane, právě tady Bellu malujeme na takovou malou oslavu, chceme se podívat, jak to bude vypadat a jestli má cenu na její počest pořádat takovou menší karnevalovou párty, tady u nás v domě," pokusila se mi konečně trochu pomoct Alice.
"A koho má Bella hrát?" ptal se už o něco méně podezřívavě Charlie.
"Nádhernou démonku, ovšem kdo se jí podívá do očí, pohltí ho plameny. Samozřejmě to bude jen vizuální efekt," vložila se do toho Rosalie. Překvapeně jsem se po ní ohlédla - Kdo by zrovna od ní čekal pomoc?
"Aha," zamumlal Charlie trochu zaraženě a zmateně se na mě podíval. Jen jsem pokrčila rameny a napodobila bezmocný povzdech.
"No... tak dobře, Bells, vrátíš se na večeři a přespat? Víš, jestli ne, chtěl jsem zajít k Harrymu Clearwaterovi, prý se mu v poslední době přitížilo a..." Bezradně se na mě díval.
"Jasně, tati, jen běž." Přikývla jsem.
"Bella může přespat u nás, Charlie, bude v pořádku." Souhlasila okamžitě Alice. Alice. Moje Alice. Kdysi. Teď už byla její- Určitě si ji získala na svou stranu stejně jako Edwarda. Bianca. Podivná upírka bůhví odkud.
Nikde jsem ji tu teď neviděla, možná nevydržela Charlieho pach. Charlie jen zamručel a vykolísal ze dveří s rozpaky, že sem tak vtrhnul. Slyšela jsem náhle hlasitý výdech všech - výdech úlevy.
"Uf," prohlásil Emmet uvolněně. Jeho nic nevyvedlo z míry.
"Tak vítej doma, ségra." Tázavě jsme pozdvihla obočí.
"No co tak koukáš? Pár dní si tady holt pobudeš, než se k Charliemu vrátíš, alespoň tu nebude taková exaktní nuda." Mrknul na mě a já se proti své vůli začala smát. Brzy se ke mě jeho hurónský smích přidal.
"Můžu s tebou... eh, mluvit, Bello?" Poděšeně jsem sebou cukla. Edward. Co může zase chtít? Co dalšího můžeš chtít?
"Ehm... no... jasně, proč by ne, že?" ozvu se nejistě. Alice mi jen stiskla ruku a spolu s ostatními zmizela bůhvíkde.
"Co po mně chceš, Edwarde?" Skousla jsem si ret, zatnula pěsti a vzdorně zdvihla bradu. Pevný pohled jsem upřela do jeho očí. Potěšilo mě, že uhnul. Možná to byly výčitky.
"Chtěl jsem s tebou mlu- " Cítila jsem potřebu ho přerušit a tak jsem nahlas prohlásila:
"Víš, měl by jsi si pospíšit, Bianca by se mohla naštvat." Vypadal udiveně.
"A proč, prosím tě?" Otočila jsem oči v sloup nad jeho otázkou.
"Mohlo by jí přijít podezřelé, že jsme tu spolu sami delší dobu," podotkla jsem, jako by to byla samozřejmost.
"Jistě, ovšem proč proboha, by ji to mělo vzrušovat? Co ona se má zajímat o můj soukromý život víc než na povrchu?" Tentokrát jsme údivem otevřela ústa já.
"Co - cože? Co je zač?" Teď už jsem vůbec nic nechápala.
"Kontrola. Volturiovi - královská rodina - se cítí ohrožení silou naší rodiny. Asi si myslí, že se chystáme převzít vládu nebo tak něco. Eh, Bello, co je s tebou?" Uvědomila jsem si, jak na něj civím s ústy dokořán a tak jsem to raději dala dopořádku a nasadila co nejklidnější, nevýrazný obličej.
"Já... no... já..." Došla mi slova. Naštěstí, jako vysvobození, se do místnosti přihnala Bianca. Proletěla kolem mě rychlostí světla a už stála vedle Edwardova boku.
"Myslela jsem, že mě provedeš po okolí..." zakňourala sopránovým hlasem.
S úšklebkem jsem odvrátila zrak. Tak takhle to bylo. On neměl na výběr. Nemohl jí vlastně nic odepřít, pokud nechtěl jít proti královské rodině.
"Oh, no jistě, jak si přeješ," odpověděl Edward zdráhavě s hraným úsměvem a pak i s ní zmizel v místnosti. A já cítila, že mám ještě šanci Edwarda získat. Tu sázku jsem prostě musela vyhrát.
Autor: Esaiel (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek When you want cry... - Kapitola VII. - Návštěva:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!