Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » When you want cry... - Kapitola VIII. - Projížďka

Breaking Dawn and Hunger Games


When you want cry... - Kapitola VIII. - ProjížďkaProjížďka po okolí, Bella pěkně setře Biancu u auta... Baseball. Hra je někdy zajímavější než se zdá. Bella a Bianca proti sobě. Souboj však připomíná spíš osobní než jen pohou hru. Navíc přichází znepokojující zprávy z Volterry... Co všechno má ještě Bells potkat?

Kapitola VII.

Jak já byla hloupá! Nebyl to Edward, kdo si se mnou celou tu dobu hrál. Byla to ta podlá upírka Bianca. Jistě, Volturiovi. To mi k ní naprosto sedělo. Vystihovalo to její podobu. Manipulovala se mnou jak se jí zachtělo! Ale jedno jsem věděla jistě... Už nikdy víc! Tím její kariéra skončila. Já ji porazím. Ukončím tenhle boj a vyhraju. Jen jsem nevěděla, jak dlouho mi to může trvat.

Edward se na mě trochu zoufale podíval.

„Bello, nechceš nám pomoct a udělat mi pomocného průvodce?“

Musela jsem uznat, že Edwardovi to pálilo rychle. Biance okamžitě úsměv na rtech zamrzl. Já jsem nasadila ten nejkouzelnější, jaký jsem dokázala a ještě trochu přidala na sladkosti, když jsem se usmívala na Biancu.

„Moc ráda. Ale řídíš ty, Ede. Budu tě navádět. Nebo chceš navádět ty, Bianco?“

Zakroutila hlavou a já se potěšeně usmála. Však já to té zmiji ještě spočítám, jen ať si počká! Výprasku se dočká!

Všichni tři jsme si to namířili do garáže. Edward se posadil za volant nablýskaného volva a Bianca už otvírala dveře spolujezdce, když jsem jí položila ruku na rameno.

„To je moje místo.“

„Ale tam chci sedět já!“ protestovala rozmazleně. Já se jen sladce usmála.

„Navigátor nemůže navigovat zezadu ani hlídat mapu a cestu, drahoušku,“ oznámila jsem jí až nechutně cukrdlinkatým hlasem a nasedla do jí otevřených dveří, které jsem za sebou zavřela.

„Tak jedeš s námi?“ vyzvala jsem ji, když stála a zlostně na mě zírala.

Zjevně se nehodlala vzdát tak rychle, neboť nakonec nasedla na zadní sedadlo. Roztáhla nohy pěkně doširoka, trochu neetické gesto, přesto nejednomu muži by sklouzl zrak do jejího klína. Zlostně jsem zasyčela a ona spokojeně zamručela, zatímco se natáhla dopředu, zapínajíc rádio a lehce se přitom otřela o Edwardovo rameno.

Seděl naprosto nehybně a dělal, že se strašlivě soustředí na vycouvání z garáže. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Přitahuje ho? Jak by ne. Je to muž. A každý muž je nervózní ve společnosti krásné sexy kočičky...

Nakonec jsme objeli snad celé město, Bianca se ptala, Edward odpovídal a já ho sem tam doplňovala. Ani jsme se nehádali. Na to to bylo příliš formální. I když... pohled na téměř neexistující sukni roztáhnutou do široka a tričko stáhnuté natolik, že výstřih odhaloval téměř tolik, co skrýval...

Ne, nepůsobila formálně, ale chovala se slušně. Všimla jsem si, že Edward někdy zatíná levou ruku v pěst. Je z ní nervózní? Touží po ní? Nebo je to hněv? Nepoznala jsem to. Nešlo to.

Už jsme parkovali, když se se svým slaďoučkým hlasem ozvala Bianca.

„Budeme dnes zase hrát spolu v týmu, Edwarde?“

Zamračila jsem se. Hrát spolu? Co?

„Pokud si ostatní půjdou zahrát baseball, budeme se rozlosovávat jako obvykle.“

Nejspíš jsem se s tím já i Bianca musela spokojit. Lepší odpověď jsem nedostala. Čas se s tím smířit.

„Jdu se zeptat. Půjdeš se mnou, Bello?“

Bianca chtěla abych šla s ní? Co to mělo znamenat?

„Chci s ní mluvit,“ odpověděl Edward za mě a počkal dokud Bianca uraženě neodešla.

„Má... má nějaký talent? Schopnost?“ vykoktala jsem.

Přikývnul a tvář se mu zachmuřila. Takže mu to dělalo taky starosti?

„Zvrátí rozhodnutí. Neovlivní je, ale může tě donutit udělat přesný opak toho, co chceš. Ale funguje to jen na slabší povahy.“

Vytřeštila jsem oči a pomalu polkla, než jsem mohla pokývat smířeně hlavou.

„Tak, pojď, jdeme,“ vyzval mě Edward. A já šla s ním. Teď už jsem mu věřila.

U televize mezitím seděli všichni. Puštěný baseballový zápas nesledoval nikdo. Proti tomu jejich to bylo stejně něco nudného. Od té doby, co jsem viděla hrát Cullenovi, by mě nikdo nepřesvědčil podívat se na nudný zápas první baseballové ligy. Jen mě mrzelo, že to Charlie nikdy neuvidí. Přesto, možná to tak bylo lepší.

„Takže se bude hrát?“

Svorně všichni přikývli. No, to se tedy máme na co těšit.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek When you want cry... - Kapitola VIII. - Projížďka:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!