Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Whitlock brothers - 20. kapitola

15.08.2011 (19:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 3370×

Pohled Edwarda

Ráno jsem prošel chodbou z mého pokoje do jídelny. Nalevo se šukalo, napravo se šukalo, jen já teprve budu dolovat. S mp3 přehrávačem v kapse a sluchátky v uších jsem hopsal po schodech, kroutil boky a zpíval What´s my name od Rihanny. Při jejím partu jsem se zastavil, neměl jsem s ní náhodou něco? Tohle mi přijde jako vzpomínky, skryté volání mého mužství. Znenadání se objevila Cassie přede mnou a držela v ruce knihu, kdyby to byla jiná kniha než Kámasútra, bylo by mi to fuk.

„Kdes to vyhrabala, víš, jak dlouho to hledám!“

„Co, toto?“ ujišťovala se a poklepala na knihu.

„Jo, toto a dej mi to, tohle nejsou Děti z Bullerbynu ani Pejsek a Kočička.“

„Zajímavé, něco o pejscích se psalo v rejstříku.“

„Ty jsi to četla?“

„Ne, je to těžký a tlustý.“

„To slyším často a dej mi to. Kde jsi ji našla?“

„Na záchodě,“ odvětila mi a utekla nahoru. Zarazil jsem se, na záchodě? Cože? Nikdo tam nechodí, jen Cassie. Beztak to tam přede mnou schovala Alice! To schytá, potvora.

Vykvasil jsem se před televizí a pozoroval moderátorku počasí, pěkná holka, počkat! Tahle mi je povědomá, neměl jsem s ní něco? Určitě, kdyby se otočila zezadu, tak bych to poznal, na zadky mám lepší paměť než obličeje.

„Jaspere!“ ozval se hlas Alice seshora, že by další hádka?! Takže tam se dneska nevrzalo. Už celé týdny tam prý bylo hrobové ticho, zřejmě krize.

„Nech mě!“ vrátil jí to Jasper. Najednou se zjevil vedle mě.

„Čau,“ pozdravil mě.

„Ahoj, jak je?“

„Vše je v poho, pojď, jdeme, než mě klepne.“ Zamrkal jsem a to dělám, jedině když balím sestřičky z nemocnic. Ty mají sklon milovat neviňátka.

„Co?“

„V autě ti to řeknu, jdeme.“ Vytáhl mě za loket z pohovky a táhl ke garáži.

Nastoupil jsem si raději jako spolujezdec, tohle nemělo cenu. Vrací se starý Jazzík, jupí! Zatleskal jsem rukama, Jazz se na mě podíval pohledem „Kreténe, jsi ok, nebo ti mám vrazit?!“.

„Jebe?“ optal se nahlas.

„Vracíš se?“ odpověděl jsem otázkou.

„Kam?“

„Do starých kolejí. Alice je super, ale ty jsi byl dřív divoký zvíře a můj vzor.“

„Na to zapomeň, oženil jsem se s tím, že to bude poprvé a naposled. To, že se teď hádáme, neznamená, že se rozvedeme, Edíku.“

„Já chci toho starýho Jaspera, toho, co připravil o panenství Marilyn Monroe!“

„Na to zapomeň rovnou! To byla mladičká neuváženost, ty doby jsou dávno za mnou.“

„Ale za mnou ne! Kde jsou ty doby, ty, já a Emm. WB, wildboys, no tak, zopákneme to,“ škemral jsem při cestě do školy.

„Ne, já jsem ženatý, Emmett je ve vážném vztahu a má dítě. Žádné opíjení na Sfinze, lození po Eiffelově věži s šátkem přes oči, ani rovnání a znovu křivení šikmé věže v Pise!“

„Fajn, fajn, fajn! Zadav se manželstvím a Emmett vážným vztahem! Já si počkám, za sto let se budete plazit přede mnou a fňukat, že si to chcete všecko zopakovat!“

Akorát zastavoval na parkovišti školy, vylezl jsem a mířil ke knihovně, tam jsem měl vždy scuka s Izz.

U vchodu jsem se zklidnil. Nadržené vysokoškolačky, jak by se mohl playboy jako já mračit a tím jim zkazit náladičku? To si nemohu dovolit. Zvedl jsem hlavu a usmál se svým originálním, orgasmus navozujícím úsměvem a šel směr knihovna.

Slyšel jsem myšlenky Izz a Marka. Našeho povedeného párečku, rok spolu chodí a prošli si vším tím studentským poprvé. Hádali se, to je dneska svátek všech partnerských hádek, nebo co? Když mě Marek uviděl, hodil po mně naštvaným ksichtem a zmizel.

„Zdar, Izzino,“ pozdravil jsem ji.

„Nazdar!“ prskla.

„Hej, já za to nemůžu, že ti nedal, takže klídek, ano?“

„Co mi zas nedal? Edwarde, neser mě i ty. Potřebuji si pokecat o samotě, pojď, jedeme ke mně.“

Vytáhl jsem deník a listoval v něm.

„Co to děláš?“ vyptávala se.

„Hledám, zda mám sex v posluchárnách dopoledne nebo odpoledne.“

„S kým?“

„To je jedno, vždycky se nějaká najde.“

„Jsi děsnej píchač.“

„Jak to víš? Nikdy jsi mě nezkusila.“

„Já ani nechci.“

„To taky nebyla nabídka.“

„Jdeme ke mně domů, dělej.“

„Promiň, Izz, ale to nejde. Vidím tě jako chlapa, gaye, ne, výstižné je jako transvestitu!“ Usmál jsem se a zvedl palec nahoru.

„Edwarde.“ Změnila tón hlasu, měla na kahánku. Objal jsem ji a vedl na parkoviště.

U ní doma jsem se posadil na vodní postel a čekal. Věděl jsem z jejích myšlenek o co go, ale jsem taktní a citlivý, takže počkám, až to vybalí ona.

„To je takový kokot!“ nadávala na Marka. Pousmál jsem se a protáhl si ruce, jo, nikdo není jako já!

„Pokračuj,“ vybídl jsem ji.

„Chápeš to? Neustále se hádá, prý jsem s tebou víc než s ním. To není pravda! My dva se vídáme jen ve škole.“

„Nebo u tebe doma, když tě Mark nasere.“

„Jo! Ale on to nedokáže pochopit!“

„Fajn, nutíš mě k jedné věci.“

Stoupl jsem si, odkašlal a začal: „Ty jsi ta jediná, jedinečná,

díky mému přátelství výjimečná.

Skládám ti tu báseň,

jednou to bude i píseň.

Izzie, tímto se snažím

a tajně v jedno toužím,

že Markie se vzpamatuje

a dokáže ti, jak tě miluje.

Sice si tě nezaslouží,

protože díky mně si naprosto boží.

Jsi super matroš,

který by bral i tvůj best kámoš.

Ale ty ho miluješ,

své srdce mu daruješ.“

Uklonil jsem se a zpátky si sedl na postýlku.

„Spadla jsi z jahody, nebo proč na mě tak čučíš?“

„Páni, Eddie, ty jeden gayi, tohle bylo krásný a uháčkuješ mi něco?“ dobírala si mě.

„Jak chceš, chtěl jsem ti zvednout náladu.“

„Povedlo se, děkuji. Můžeš mi říct, proč se se mnou ten kokot hádá?“

„Žárlí na mou velikost,“ odvětil jsem.

„Říká se maličkost, šampónku.“

„Pokud se jedná o mou osobu, šprtko, je vše veliké,“ setřel jsem ji a za to si vysloužil ránu polštářem. Zvedl jsem se a hodil ji na postel. Došel jsem k její skříni a vyhrabal jedny šaty.

„Tohle si vezmi na zítřejší zápas, co má, a věř mi, že ti odpustí vše.“

„On není jako ty.“

„Ne, to máš pravdu, ale je chlap.“

Deset komentářů, víc nežádám. Vím, že je to se zpožděním, ale mám rozepsaných víc povídek a k tomu mám brigádu, snad vás dílek potěšil. Za korekturu vděčím Neyimiss.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Whitlock brothers - 20. kapitola: