Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Whitlock brothers - 22. kapitola

24.08.2011 (09:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 3238×

Pohled Jaspera

„Ahoj, Al, jak ses měla?“ zeptal jsem se jí a políbil ji na ústa, odtáhla se a zamručela. Jasně, opět nálada, jak pojď dom a do prdele.

„Kde jsi byl tak dlouho, Jazzi? Je deset hodin večer, deset hodin! Neříkej mi, že učitel musí tak dlouho učit!“

Položil jsem desky s návrhy na stůl a tašku k židli.

„Kde jsem byl? Velice rád ti to povím. Pracoval jsem.“

„Na které své studentce, nebo ta pitomá blondýna tě už dostala, že jí to ale trvalo!“

„Krucinál, Alice, přestaň s tou stupidní žárlivostí! Konečně si uvědom jednu věc!“

„Jakou? Hm, mluv, jsem opravdu zvědavá, co mi řekneš!“

„Podvedl jsem tě někdy? Myslel jsem na jiné ženy? Flirtoval jsem snad s nějakou? Všechno tohle bys viděla díky svému daru, všechna rozhodnutí, mít sex, flirtovat, být ti nevěrný, to všecko bys viděla, tak mi ksakru řekni, kde bereš neustále ty své žárlivé scénáře!!!“ zaječel jsem dopáleně, mám toho plné zuby, poslední dobou tu nemám klid. Neustále se jí něco nelíbí, nebo na mě ječí.

„Tak mi řekni, proč tak dlouho pracuješ? Odkdy je práce profesora tak časově vytížená!“

„Od té doby, co jsem si vzal na svá bedra projekt pro město. Chci jim pomoct, potřebují odborníka na Občanskou válku. Hádej, kdo se v ní vyzná nejvíc? Já, protože jsem ji prožil, chci jim poskytnout mou pomoc, promiň, že chci dělat taky něco jiného než poslouchat tvé štěbetání, chci být užitečný!“

„Štěbetání?!“

„A ne? Náš vztah je celý o tom. Ty, ty, ty. Jazzi, chci pracovat, Jazzi, chci jít nakupovat, Jazzi, uprav se, obleč si toto, vypadáš hrozně, to auto nekupuj, motorky jsou nebezpečné i pro upíra! Mám toho nad hlavu! Asi ti budu muset vysvětlit význam manželství, jsme v tom společně. Zeptala ses poslední dobou na to, jak se mám? Jestli nepotřebuji tvou blízkost? Ne, nezeptala, jakmile přijdu do domů, tak ječíš!“

„Manželství? Ty mě o tom chceš poučovat? Vůbec si mě nevšímáš, neustále jen pracuješ a pracuješ!“

„Alice, nech toho, nech mě být. Potřebuji jít od tebe, jinak nevím, co řeknu a co provedu…“ nedořekl jsem. Vzal jsem si své věci a šel do pokoje za Cassie.

„Jen si táhni, já tu taky nebudu!“ křikla, práskla dveřmi a odešla.

Lehl jsem si do postele vedle mé neteře, která už spinkala, a snažil se uklidnit. Proč, proč, proč?! Už mám toho po krk, toho všeho! Neustále hádky, ječení, nadávání, vyčítání, dokola a dokola. Zvedl jsem se opatrně a potichu vyklidil pokoj a sešel k baru a tam vytáhl láhev rumu, jo rum!

„Dobrá volba, brácha, nalej mi panáka,“ ozval se za mými zády Edward.

„Jasně, už to servíruji.“

„Je to v loji,“ řekl.

„Co zas?“ vyzvídal jsem, podal jsem mu panáka a oba jsme se usadili do křesel v obýváku.

„Myslím, že zabiju Marka Böwera, jeden z tvých studentů, chodí s Izzie.“

„Proč ho zabiješ?“

„To máš fuk, ještě to není jistý, až to bude jistý, zabiju ho, urvu ten malý smrk, co nám tu roste pod okny, vyřežu z něj kůl a zabodnu mu ho přímo srdce, ne nejdřív do zadku a potom do srdce. Takhle jí zničit život, chápeš to?!“

„Ne, nedokáži se i přes svůj dar do Izzie vcítit, když mi neřekneš, o co jde.“

„Ona mi to neřekla, jen z její mysli to vím, až mi to řekne, bude to oficiální a já budu moc dál zprostředkovávat drby.“

„Jasně, další?“ ptal jsem se na panáka.

„Jasně, bude to jako dřív.“

„Opět vzpomínky, no tak, Edwarde, tohle už máme za sebou.“

„Já vím, ale neříkej, že to nebyla sranda.“

Zasmál jsem se a podal mu další rundu.

„Byla to sranda, hlavně ty jejich ksichty, když jsme jim šlohli loď i s tím rumem.“ Opět jsem se zasmál a Edward taky.

„Musíš uznat, že mi ten kostým Jacka Sparrowa slušel,“ pronesl pyšným hlasem.

„Ne, byl jsi bělejší, než má prdel, brácho. Kapitán Jack Sparrow je opálený, ty bys mohl hrát tak jeho dva dny starou mrtvolu.“

„Ha ha ha, vtipný jako nikdy. Co tvá Alenka v říši divů?“ změnil téma.

„To bych se měl zeptat já tebe, ty jí čteš myšlenky.“

„Chce sex.“

„Fakt?“

„Kdy jste to naposled dělali?“

„Měsíc? Nevím, poslední dobou toho mám hodně.“

„Fakt? A tvůj pták tě ráno neupomíná na to, že máš obsloužit svou sexy manželku a ukojit i svůj chtíč.“

„Až dospěješ, já budu šedivý. Znám Alice a není to jen kvůli sexu.“

„To není, máš pravdu. Holt ji celkově zanedbáváš, raději nad tím pouvažuj, ať se nestane něco, čeho byste později oba litovali.“

„Proboha, začínám šedivět!“ vyjekl jsem. „Nějak moc dospělé myšlení na tebe, ne?“ utahoval jsem si z něj, ale musím uznat, že to bude asi pravda.

„Určitě je to pravda. Až přijde domů, tak ji pěkně zatáhni do vašeho pokoje, znič postel i celý pokoj, uděláš jí dvakrát radost. Za prvé, bude mít sex a za druhé, bude moct nakoupit nový nábytek a přestavět vám ložnici.“ Zvedl se a šel ke dveřím.

„Kam jdeš?“

„Je skoro jedenáct hodin, jsem svobodnej, jsem sexy a jo, mé vlasy jsou jedno z mých lákadel na ženský. Hochu, já jdu pařit, mějte se tu doma, jak chcete. Můj pták na rozdíl od tvého funguje celkem dobře a už zpívá Kde domov můj?, musím mu vyhovět a najít mu útulnou náruč ženy, ne žen, u mě rozhoduje kvantita žen, kvalita mého umění sexu.“

„Až bude zpívat Už se to nedá a nedá, tak to bude můj nejlepší den v životě,“ rýpnul jsem si. Jen se zasmál a zmizel.

Zhasl jsem všechna světla v domě, Emmett s Rose byli nahoře a bylo mi celkem jedno, co dělají. Čekal jsem na Alice. Edward měl pravdu, i když to musel sdělit svým úchylným způsobem. Mrkl jsem na hodiny, jedenáct hodin, dvanáct, jedna hodina ráno, dvě, tři…

Alice nikde, už jsem to chtěl vzdát, když jsem uslyšel zvuk auta, bylo její. Klíče, zámek, otevření, vstoupila a já cítil opar alkohol a vinu z jejího srdce.

„Alice?“ Pohlédla na mě, ramena jí klesla a ona se sesunula na zem a tiše vzlykala. Vzal jsem ji do náruče a pohladil ji.

„Promiň mi to, lásko, promiň, Al, budu s tebou, budu tvou oporou,“ šeptal jsem jí do ucha. Silně zmáčkla mou košili a pohlédla na mě.

„Já nechtěla, opravdu jsem nechtěla, Jazzi, já tě miluji.“

„Já tebe taky, to nic. Všichni se hádají, je to normální v manželství…“

„Vyspala jsem se s někým jiným,“ řekla.

„S kým?“ vyhrkl jsem ze sebe a oddálil se od ní. Ještě víc se rozvzlykala. „Řekni mi s kým!“ zaječel jsem přes celý dům. Emmett jen v trenýrkách seběhl dolů a hleděl na nás.

„Co se děje?“ vyptával se. Musel být na nás krásný pohled. Já nasraný, Alice na dně.

„Do toho se nepleť, Emmette, tohle je mezi ní a mnou!“ pohlédl jsem na něj a viděl vztek.

„Řekni mi, co se děje!“ zvýšil hlas, už i Rose přišla.

„Jazzi,“ zašeptala zlomeně Alice.

„Nemluv na mě,“ řekl jsem hlasem plný opovržení. Vzal jsem první klíče, které jsem viděl na stole a vypadl. Nemohu být s ní v jedné místnosti a ani v domě.

Aspoň deset komentářů, díky, holky. Vím, že se vám nejvíc líbí pohled Edwarda,  ale i další dva bratři mají v povídce své místo.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Whitlock brothers - 22. kapitola :