Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Whitlock brothers - 27. kapitola

26.10.2011 (10:45) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2392×

Pohled Emmetta

Jako poslední jsem si uvázal kravatu a zkontroloval svůj celkový zjev v zrcadle, jo, mohu jít tak do práce. Upravil jsem si vlasy na pravé straně a vydal se zpátky do ložnice. Rose vběhla jak raketa a v rukou měla všelijaké dětské oblečení.

„Rose?“

„Hm?“

„Na co přesně, máš v rukou to, co tam máš?“ zeptal jsem se pobaveně. Na Cass je to hodně malé a připadá mi, že ty jedny dupačky jsem jí před pár lety i oblékal. Usmála se a mávla rukou, takže jí to všechno spadlo. Sehnula se k zemi a začala to sbírat.

„Tvůj bratr mě požádal, abych mu nějaké věci po Cass obstarala, jelikož Alice je mimo provoz a nevylezla z ložnice už týden,“ při konci už šeptala. Všechny v domě mrzelo, že Alice a Jasper spolu nemluví, a že jsou tam, kde byly před více jak týdnem, na mrtvém bodě. Pomohl jsem Rose vstát a vzal ty věci.

„Aspoň, že Jasper chodí do práce, dnes beru s sebou Cass, snad bude ráda a ty věci odnesu Edwardovi, je dole?“

„Jo, je, Cass s ním snídá,“ oznámila mi Rose, líbla mě na pusu a zároveň vyštvala z ložnice.

„Nevím, kdy se vrátím!“ houkl jsem ještě, než zabouchla dveře. Čekal jsem na chodbě, až je otevře, což se vzápětí i stalo. Roztomile na mě koukla a obdařila mě delším polibkem.

„Už jdi,“ šeptla a opět práskla dveřmi.

Dětské oblečení jsem hodil na jídelní stůl hned vedle Edwarda, který si povídal s Cass.

„Tvá kamarádka, Izzie se jmenuje, že?“ ujišťoval jsem se.

„Brzdi, Emme, ona je sice těhotná, ale to mimino není moje.“

„Jsi si jistý?“ nenechal jsem se odbýt.

„Jasně, že jsem si jistý.“

„Tak na co potřebuješ věci po Cass?“

„Dám je Izz, my je nepotřebujeme a Izz je potřebovat bude. Teda pokud Jazz nehodlá vyměnit upírku za lidskou ženu, nebo ty se nerozejdeš s Rose, to bychom pak potřebovali dupačky a dudlíky, teda ještě pod jednou podmínkou, že byste rozsívali semínka. A u mě to nehrozí, protože já své semínka hlídám a jen tak někomu je nedám!“

Sledoval jsem toho kluka a pátral v mysli, kde moji rodiče udělali chybu, že si pořídili tohoto magora.

„Strejdo, a mně je dáš?“ zeptala se ho Cass. To jsem se neudržel a vybuchl smíchy.

„Ne, Cass, jsi má láska, ale ne, jsem lakomý,“ odpověděl jí Edward.

„A ty tati?“ podívala se na mě, a to jsem se přestal smát. Fakt toho Edwarda příště oddělám.

„Jeho si už zabrala Rose, časem si nějaké seženeš, Cass, neboj,“ uklidňoval ji Edward, který se zvedl, líbl ji na čelo a oblékal si kabát. Když jsem se na něj podíval, musel jsem se zasmát, jen náš Eddie může chodit oblékán takto.

„Co je?“ zavrčel popudlivě Ed.

„Nic,“ odvětil jsem mu s úsměvem. „Kdy se z tebe stala ženská, abys nosil kabelky?“ rýpnul jsem si. Vzal jsem Cassie do náruče a utřel jí pusu, kterou měla ušpiněnou od burákového másla.

„Jsem chlap s citem pro módu, to ty nikdy nepochopíš,“ řekl naštvaně a zmizel z domu. Podíval jsem se na Cassie a políbil ji na nos.

„Tak, beruško, jdeš se mnou dneska do práce, jsi ráda?“

„Hmmm, a bude tam ta blondýna?“ narážela na mou sekretářku.

„Jo, bude,“ přitakal jsem jí. Vešel jsem do jejího pokoje a vylovil ze skříně nějaké oblečení a boty.

„Nemám ráda růžovou,“ mrčela Cass, když jsem ji oblékal. Pobaveně jsem se zakřenil a přetáhl jí přes hlavu zelený svetr.

„Život je boj, dítě,“ dobíral jsem si ji. Vyplázla na mě jazyk, podal jsem jí gumáky, ať si je obuje, když tak udělala, došla k posteli a vzala medvídka Edoslava.

„Můžeme?“ zeptal jsem se.

„Ještě dojdu za mámou a můžeme.“

„A za tetou Alice nepůjdeš?“

„Ne, dokud s ní nebude mluvit strejda Jazz, tak já taky ne.“

„Cass!“ napomenul jsem ji. „To je věc dospělých, nemůžeš se k tetě tak chovat.“

„Tati, ne, dokud s ní nebude mluvit strejda Jazz, tak ne.“ Ještě dupla nožkou a utíkala do ložnice za Rose. Zakroutil jsem hlavou a vydal se za ní. Měl bych si s Jazzem promluvit, nebo ho aspoň dokopat do pokoje, který dřív obýval s Alice, teď je buď ve škole, nebo u Cass v pokojíku. Jak se během vteřiny dokáže vztah změnit, to by jeden civěl.

…

Seděl jsem za stolem a vypracovával v počítači jeden návrh, který by se mohl ujmout. Mrkl jsem k pohovce, co jsem měl ve své obrovské kanceláři. Cassie tam seděla a hrála si s Edoslavem.

„Nenudíš se?“ vyzvídal jsem. Vzhlédla ke mně tak rychle, že se jí zatřepaly její černé lokny, co měla kolem obličeje.

„Jelikož mě vychováváš k nelhání, tak řeknu, že jo, nudím se, ale jen trošku. Jak dlouho ještě budeš hrát hry na počítači?“

„Já nehraju hry, vydělávám peníze, dítě nezbedné!“ ohradil jsem se se smíchem. Cassie seskočila z pohovky a došla ke mně. Sedla si na můj klín a natočila k sobě monitor.

„Dobrá, nehraješ hry, ale je to pěkně barevný a mám hlad.“

„Děkuji za pochvalu barev, beruško, řeknu Bay, ať s tebou zajde do kantýny, jo?“

„A proč nejdeš ty?“

„Protože nemůžu, musím to dodělat.“

„Tak proč jsi mě sem bral, když mě stejně nevnímáš?“

„Já tě vnímám.“

„Ne, hraješ si s barvičkami,“ odporovala mi. Uložil jsem projekt a vypl počítač.

„Tak, už se ti věnuji, jdeme do kantýny?“

Její tvář se rozjasnila a dala mi pusu na tvář.

„Že váháš, taťko!“ seskočila a utíkala ven z kanceláře. Vzal jsem sako, které jsem měl přehozené přes křeslo a následoval ji. Procházeli jsem kolem stolu Bay, Cass jí zamávala a Bay se na ni mile usmála.

„Pane Whitlocku, tady máte mou rezignaci,“ promluvila na mě Bay a podala mi papíry.

„Cassie, stůj!“ houkl jsem na dceru. „Víte, že nemusíte odcházet od podniku. Pracujete výborně, jste perfektní, ale…“

„Rozumím, nemusíte nic vysvětlovat. Vaše přítelkyně žárlí a věřte mi, mít doma takového chlapa, žárlím víc, než ona. A nemusíte mít obavy, přijala jsem nabídku v jiné firmě, takže žádné výčitky, jasné?“ Opět nahodila milý úsměv a já pokýval hlavou.

„Dobře, děkuji, jakmile se vrátím, tak to podepíšu, dejte mi to na stůl, ano?“ podal jsem jí papíry nazpátek a vydal se za Cassie, která stála už na konci uličky a netrpělivě přešlapovala z jedné nožky na druhou.

„Co ta paní po tobě chtěla?“ vyzvídala moje beruška, když mě chňapla za ruku a vedla ke kantýně, jako by to tu znala.

„Odchází a k tomu potřebuje můj podpis.“

„Kam odchází? Má dovolenou a ty ne?“

Usmál jsem se a vyšvihl si jí do náruče.

„Ne, jde pracovat někam jinam, takže můžeš pak doma říct Rose, až se tě bude vyptávat, že ta milá blondýnka, už nebude pro mě pracovat.“

„Máma nic nechtěla vědět, teda na nic se mě neptala,“ odporovala mi Cassie a přitom kroutila hlavou.

„No, myslím, že ji to bude zajímat,“ ujistil jsem pobaveně. „Asi si budu muset sehnat nějakého gay sekretáře,“ zamumlal jsem si pro sebe.

„Kdo je to gay?“ vyzvídala Cass. Sakra, asi moc nahlas.

„To pán, který si velice rád hraje s panenkami,“ plácl jsem první pitomost, co mě napadala, až bude větší, tak pozná pravdu.

„Strejda Edward si rád hraje s mými panenkami, takže je gay?“ podívala se na mě a já měl co dělat, abych se nerozesmál na celé kolo.

Spíš taková oddechovka, snad se líbilo. Komentáře potěší. :)

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Whitlock brothers - 27. kapitola: