Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Whitlock brothers - 5. kapitola

29.11.2010 (13:15) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3025×

Pohled Jaspera

Není zrovna výhodné mít za manželku upírku a k tomu ještě vědmu. Potichu, i když nevím proč, jsem vešel do ložnice.

„Jazzi, kde jsi byl?“

„Zlato, ty moc dobře víš, kde jsem byl,“ řekl jsem a posadil se vedle ní na postel. Odsedla si o kus dál a propalovala mě naštvaným pohledem.

„Tak dlouho? Třeba jsem neviděla vše! Víš, že se to někdy stává! Mohl bys mi říct, co jsi s ní dělal?“ ptala se a přitom mávala bezradně rukama. To jsem nechtěl, aby se cítila takto. Klekl jsem si před ni a vzal její dlaně do svých.

„Jak dlouho spolu jsme?“

„Tři roky, skoro dva budeme manželé. Proč se mě na to ptáš?“

„Jsme spolu tři roky. Chci být s tebou minimálně tři tisíce let, proto bych nikdy náš vztah neohrozil aférkou. Věříš mi, nebo ne?“ Naše pohledy se do sebe vpíjely a já čekal.

„Věřím, promiň. Někdy se až moc nechám unést city. Ty jsi nehorázně sexy, není divu, že žárlím,“ fňukla a uhýbala pohledem. Zasmál jsem se a dal jí pusu na čelo.

„Ty jsi jak malá. Nemáš chuť mi ukázat, jak nehorázně sexy jsi ty?“ Přestala uhýbat pohledem a vrhla se na mě.

Pohled Edwarda

To, že jsem dnes večer nešel na lov krásných kočiček, si vybralo daň. Musel jsem poslouchat hekání Alice a Jazze. Otráveně jsem zapadl do svého pokoje a pustil si iPod. Proč jsem nikam nešel? Nechtělo se mi? Nebo je za tím něco jiného? Nesmysl, co by za tím mohlo být? Proč mě ta holka odmítla? Vždyť o ni nikdo nemá zájem, jen já ho měl. Měl, už ho nemám, samozřejmě. Dostala šanci zazářit po mém boku a stát se tak na plese jasnou královnou večera. Její smůla. Vztekle jsem vstal z křesla a kopl do skříně. Bohužel, chudina nepřežila. Aspoň má Al nějakou zábavu. Proč mě to rozčiluje? Měl bych být naprosto klidný!

Buch!

Další zničený nábytek, tentokrát stůl.

„To máš za to, ty parchante!“ křikl jsem na hromadu třísek.

„Můžeš mi vysvětlit, proč tu všechno ničíš?“

Emmett přiběhl do mého pokoje a dožadoval se vysvětlení. Otočil jsem se na něj a nahodil falešný úsměv.

„Sorry brácha, trochu mi ujely nervy. Poslední dobou je toho na mě moc.“

„Chápu, že ti ženské v tomto městě nedávají chvíli pokoj, ale kroť se. Vedle spí malé dítě a nechci, aby měla trhaný spánek.“

„Znovu se omlouvám. Nechtěl jsem.“

„Dík, hlavně už klid. Pokud budeš chtít vybít zlost, zítra si můžeme zaboxovat.“

„Super nápad, dík Emme.“

„Není za co.“ Odešel zpátky do svého pokoje a já si lehl na postel.

Pohled Emmetta

Cassie se pomalu probouzela. Sedl jsem si na okraj postele a lehce stisknul její drobnou dlaň.

„Dobré ráno, princezno.“

„Dobré ráno, tati,“ odpověděla mi a rukou si třela oči.

Pomohl jsem jí vstát. Odnesl jsem ji do koupelny, kde si, jako správně vychovaná malá dáma, čistila zoubky. Toho jsem využil k ustlání postele a výběru oblečení do školky. Celou noc jsem uvažoval o tom, zda tam ještě Cassie pustím. Nechtěl jsem, ale v jedné věci měla Alice pravdu. Cassie potřebuje kontakt s ostatními svého věku. Chci, aby má holčička byla šťastná.

„Tati? Dnes mě oblečeš ty, že jo? Teta mi furt nutí šaty a v tom se blbě hraje fotbal,“ mluvila na mě Cassie, když se ke mně docupitala z koupelny.

„Samozřejmě, princezno.“ Pohladil jsem ji po vlasech a posadil na klín. Ze skříně jsem vytáhl mikinu, kalhoty a boty. Pak jsme učesali culík a mohli jsme se spokojeně přesunout dolů na snídani.

Alice ani Jazz, ještě nevylezli ze svého pokoje. Za to Ed seděl v jídelně a nevypadal nejlíp. Odér alkoholu, který z něho šel, mě málem uzemnil.

„Co jsi dělal?“ ptal jsem se svého bratra, když jsem dělal Cassie snídani. Cassie si zatím sedla vedle něj a pozoroval ho soucitným pohledem.

„Snažil jsem se otrávit alkoholem,“ odvětil mi ironicky.

„Aha, tak si příště vzpomeň, že jsi upír a na ty to nefunguje.“

„Dík, za radu, brácha. Já tě nemít, tak bych možná měl klidnější ráno.“

„Přestaň mrčet a šklebit se jak stará panna,“ poradil jsem mu. Cassie jsem podal snídani a zvedl sem mobil, který mi zvonil.

„Halo?“

„Ano, děkuji. Zítra v osm hodin.“

„Kdo to byl?“ vyptával se pro změnu on mě.

„Šéf, mám dnes volno.“

„Tati, to je super! Půjdeš s námi do školky?“

„Ne, zlatíčko, nepůjdu. Budu se snažit dát do kupy tvého strejdu,“ vysvětlil jsem své berušce.

„Dobře, ale jak přijedu s tetou Alice domů, budeš se věnovat jen mně!“

„Rozkaz, dítě!“ zasalutoval jsem, což rozesmálo oba.

Jakmile se Al s malou vypařily do školky a Jazz do školy, čapl jsem Edwarda a vlekl ho ven.

„Brácha, nemám na to náladu,“ vymlouval se. Viděl v mé mysli, co mám v plánu.

„Včera jsem ti to slíbil a myslím, že ti to pomůže odreagovat se.“

„Když myslíš, ale jestli se rozcuchám,“ varoval mě se smíchem. Zdá se, že se mu vrací dobrá nálada.

Jelikož jsme bydleli daleko za městem, mohli jsme si dovolit box po upírsku. Z nedalekého kamenolomu jsem objednal menší skály. Měl jsem to v plánu až na víkend, ale dnes se to hodí. Všechny kameny jsem seřadil do dvou řad. Stoupl jsem si před jednu a Ed před druhou.

„Připraven?“ optal jsem se ho.

„Jo, o stovku, že to dám rychleji, než ty!“

„Fajn!“ křikl jsem plný vzrušení a adrenalinu.

Pohled Alice

„Cassie, můžeš mi říct, proč? Co jsem ti udělala?“

„O čem to mluvíš, teto?“

„Ty moc dobře víš, o čem mluvím. Co to máš na sobě? Máš štěstí, že už tě nestihnu převléct, musíme do školky.“ Vzala jsem ji do náruče, políbila Jazze a už jsme vyrazily směr školka.

„Teto, mně se mé oblečení líbí. Mně holčičí nesluší. Ale to, co máš na sobě, bych si možná vzala.“

„Ty jsi mi, ale pěkně mazaná. Myslíš, že když mi budeš chválit oblečení, tak se přestanu zlobit?“

„Ne, jen jsem ti chtěla říct pravdu,“ podívala se na mě svými krásnými hnědými kukadly, které byly plné dětské naivity. Pohladila jsem ji po vláskách.

„Dobře, budu to brát tak, že na tebe strýc Edward ještě nemá vliv.“

Zaparkovala jsem před školkou a vzala Cassie dovnitř. Jakmile uviděla ostatní děti, odtrhla se ode mě a utíkala za nimi. Šla jsem si sednout vedle Rose, opět jsme tu jen my dvě.

„Ahoj, jak je? Včera to vypadalo na pořádnou rozepři,“ ptala starostlivě Rose.

„Všechno je v pořádku. Měla jsem trochu ubrat, vím, že jsem se chovala, jak blázen. Ty Emmetta neznáš a já ti už s ním domlouvám manželství. Emmett potřebuje trošku víc času.“

„Víš, ale já neříkala, že ho chci. Nejsem nijak zoufalá, abych brala každého.“

„Takže se ti můj švagr nelíbí?“

„Je pěkný, ale to neznamená, že se do něj zamiluji, Alice,“ snažila se mi vysvětlit Rose. Chtěla jsem jí odporovat, ale zazvonil mi mobil.

„Proč mi voláš? Myslela jsem, že díky minulosti se mi budeš vyhýbat stejně jako jim.“

„Alice, promiň, ale to jen mezi mnou a ním. Chybíte mi všichni a k tomu budeš mít narozeniny a výročí svatby ve stejný den.“

„Ten den chci prožít v klidu. Pokud dorazíš, dopadne to jinak.“

„Počítej se mnou, přijedu. Chci vidět, jak vypadá.“

„Zničí ho to.“

„On mě zničil už dávno.“

Zavěsila a já udělala to samé. Otočila jsem se na Rose, která celý náš rozhovor slyšela.

„Kdo to byl? Pokud to můžu vědět.“

„To byla Isabella York, má bývalá kamarádka.“

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Whitlock brothers - 5. kapitola: