Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » WTF? - 16. kapitola

28.02.2012 (07:45) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 66× • zobrazeno 11057×

Bella

Vzbudila jsem se do chladného Forkského rána… Vzpomněla jsem si na včerejší večer a vykulila oči. Osahala jsem si obličej, jako kdybych tím měla zjistit pravdu. Zdálo se mi to? Nebo tu vážně Edward byl a my spolu začali oficiálně chodit? Vážně chodím s Edwardem Cullenem? Jestli to byl sen, tak byl zatraceně živý a krásný. Posadila jsem se a prohrábla si vlasy. Prsty jsem si sklouzla na rty a vzpomínala na včerejší polibky. To jsem si přece nemohla vymyslet. Jestli ano, měla bych svoji bohatou fantazii někde ventilovat.

Z přemýšlení mě vytrhl zvonící mobil, když ohlašoval příchozí zprávu.

Přijedu pro tebe, jestli chceš. Chybíš mi. Edward.

„Ááá!“ zaječela jsem a začala skákat po posteli. „Já mám Cullena! Já mám Cullena!“ prozpěvovala jsem si dost nahlas.

„Cože máš?“ zeptala se matka a nakoukla do pokoje. A sakra.

„Mám… Mám klauna. To je ta ryba. Viola mi ji chce dát k narozeninám,“ zalhala jsem. Nejenom, že jsem špatná lhářka – já jsem směšná lhářka.

„Já myslela, že řveš – já mám Cullena,“ podotkla věcně a já zčervenala. Na ranní zpěv jsem si vybrala nevhodnou dobu.

„Přiznávám,“ hlesla jsem a připravila se na ohňostroj její radosti. Ale nic… Jen se zvláštně usmála a popotáhla. Pak se obrátila a já zůstala zírat. Rozběhla jsem se za ní a chytila ji za rameno.

„Mami, ty brečíš?“ zeptala jsem se nevěřícně, když se jí slzy kutálely z očí.

„Moje holčička má přítele!“ vzlykla a vrhla se na mě. „Ne, že bych si snad myslela, že budeš na střední na ocet,“ dodala – ne moc přesvědčivě.

„Já nemůžu dýchat!“ dostala jsem ze sebe a matka mě pustila. Otřela si slzy a blaženě se na mě podívala. Pak odkráčela pryč a já pokrčila rameny. Vždycky jsem věděla, že je zvláštní.

Edward

Čekal jsem v Astonovi a uvědomoval si svoji závažnou situaci. Jsem v tom až po uši. Co po uši… Ani vlasy už mi nejsou vidět. Dokonce jsem se ráno rozhodoval, které auto si vzít – respektive, které se bude Belle líbit nejvíc. Možná bych si měl koupit nové…

Ale hlavně jsem byl tak šťastný, že se mnou bylo k nevydržení. V domě jsem pořád poskakoval a připadal si skoro jako člověk – nemohl jsem vydržet chvíli v klidu. Jen Jasper se mnou byl rád, protože si liboval v mých přeslazených pocitech.

Když mi přišla textovka s Bellinou odpovědí, mohl jsem radostí vyletět z kůže.

Těším se. Ty mně taky. Bella.

Přečetl jsem si to desetkrát a tetelil se nad každým písmenem. Jsem ztracený…

Nemohl jsem se dočkat mojí krásky a čekal, až si konečně narve do kabelky svačinu. Vystoupil jsem z auta a ležérně se o něj opřel. Chtěl jsem působit uvolněně.

Ne, takhle ne. Ruku jsem natáhnul na střechu a druhou si dal vbok. No, tak to už vůbec ne. Nakonec jsem se položil na dveře zády, jednu nohu ohnul, a ruce si strčil do kapes.

Bella otevřela dveře a oči se jí rozzářily. Já se snažil tvářit, že mám všechno pod kontrolou… Roztáhl jsem rty do širokého úsměvu a odhalil ty malé břitvy v mých ústech. Odlepil jsem se od auta a šel jí naproti.

„Ahoj,“ šeptla nervózně a tváře jí ozdobila růžová barva.

„Ahoj,“ hlesl jsem a sklonil se k polibku. Teď už ji můžu líbat beztrestně, protože je moje… Moment! Beztrestné to rozhodně není… Jsem upír, co chodí s člověkem – skončím v pekle.

„Jak se máš?“ zeptal jsem se, když začala lapat po dechu.

„Skvěle. A ty?“ řekla a znovu se natáhla k lehkému polibku, no já vybuchoval. Chtěl jsem víc.

„Skvěle,“ souhlasil jsem a objížděl jí jazykem spodní hranu čelisti.

„Edwarde, myslela jsem, že pojedeme do školy,“ vydechla omámeně a rukou jsem hladil její malý zadeček, který byl jen můj.

„Vždyť ano. Za chvíli,“ odpověděl jsem sametově, abych ji přesvědčil, že se nemá hýbat. Používal jsem hlas, kterým lákáme lidskou kořist… Přirozeně se jí podlomila kolena a já ji zachytil. Sevřel jsem její křehké, teplé tělo v náručí. Ten nádherný anděl je vážně můj?

„Hraješ si s ohněm,“ řekla a já se od ní odtrhnul.

„Vážně?“

„Víš, jak to mezi námi dvěma vždycky skončí, takže jedeme do školy, ano?“ zeptala se a usmála se. Bylo to poprvé, co se jeden z nás nahlas zmínil před tím druhým, že jsme spolu vlastně spali.

„Jak myslíš,“ odvětil jsem a chytil ji za ruku. Zastavila se a rozpačitě na naše spojené ruce pohlédla. Oči jí zjihly.

„Bello?“ zeptal jsem se zmateně. Palcem mi udělala kolečko po ruce a já měl pocit, že by mi měla naběhnout husí kůže, kdyby to šlo.

„Já jen, že mě poprvé někdo drží za ruku. Pokud nepočítám mámu, když mě převáděla přes přechod a Violu, když jsme si přísahaly věčné kamarádství,“ řekla a já naše ruce zvednul a pohladil ji po tváři.

„Jak ta přísaha vypadala?“ zeptal jsem se smíchem.

„No, řízly jsme do dlaně a spojily je, aby se naše krev slila. Asi jsme to viděly v nějakém seriálu,“ vyprávěla a já ztuhnul při zmínce o krvi. Jen to slovo mi tvrdě sevřelo krk a vlilo do něj roztavené železo. Otevřel jsem Belle dveře od auta a zhluboka se nadýchnul čerstvého vzduchu Forks. Posadil jsem se za volant a Bella si opřela hlavu o moje rameno. Začínal jsem si představovat, jaká by byla naše společná budoucnost, kdybych ji proměnil… Ty představy se mi do hlavy prostě nakvartýrovaly a dělaly mi tam pořádnou paseku. Ale jak bych tomu andělovi mohl vzít život? Chris říkal, abych se jí zeptal na její názor… Naprosto jasně jsem si dovedl ten rozhovor představit stejně jako naši budoucnost. Podíval jsem se na ni a představil si ji se zlatýma očima a náš polibek, při kterém by nepotřebovala lapat po dechu.

Rozezvonil se mi mobil a Bella mi ho z kastlíku podala.

„Děkuju,“ řekl jsem a otráveně se podíval na Alicino číslo. Jestli to bude zase žádost, která se bude týkat nakupování, tak ji roztrhnu jako hada.

„No?“ štěkl jsem a uvědomil si, že Bella poslouchá. „Alice?“ dodal jsem mile.

„Gratuluju, bratříčku,“ vřískla nadšeně.

„K čemu?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Věděla jsem, že se tak nakonec rozhodneš. Přece nejsi v pásmu demence, aby si zahodil životní lásku.“

„O čem to mluvíš?“

„No, měla jsem vizi. Bella bude jako upírka nádherná,“ vysvětlila a já se vyděšeně podíval na Bellu, jako kdybych se tím měl ujistit, že má tváře pořád růžové a oči čokoládově hnědě. Zdvořile se dívala na silnici a srdce jí pravidelně bubnovalo do žeber.

„Co sis to vymyslela?“ zasyčel jsem neslyšně do telefonu.

„No, promiň! Před chvílí jsem to dost jasně viděla. Nějaká tvoje část se už musela rozhodnout.“ Pevně jsem tiskl volant a snažil se to uvést na pravou míru… K ničemu jsem se nerozhodl…  Jen k jedinému - k tomu, že se to nikdy nestane. Tak jak to mohla vidět?

„Podvědomí je zrádná věc, co?“ řekla Alice a zasmála se zvonivým smíchem. Ona se tomu ještě směje.

„Musel jsem o tom jen uvažovat – jen si to představovat, a proto jsi to viděla,“ mumlal jsem rychle.

„Jen si lži do kapsy. Moc dobře víš, jak tohle funguje. Nevidím představy – vidím rozhodnutí.“

„To se prostě nestane – to ti garantuju,“ slíbil jsem a mobil hodil zpátky do kastlíku. Zarachotilo to a Bella se na mě překvapeně podívala.

„Stalo se něco?“

Má sestra – upír – vidí do budoucnosti a zrovna měla vizi o tobě… Byla jsi mrtvá – tedy ne doslova. My jsme totiž všichni upíři. Nebije nám srdce, nejíme, nespíme a v těle nemáme krev a jiné tekutiny, ale jed… Takhle nějak si to Chris představuje?

„Vůbec nic. Jen Alice dokáže být neskutečně otravná,“ řekl jsem pravdu ve vánočním obale.

„V tom ti neporadím. Nemám sourozence.“

„Jaký šťastný člověk…“

„Alice je náhodou skvělá. Zvláštní, ale skvělá,“ bránila moji sestru. Je pravda, že jsem Alici zbožňoval, ale občas je zralá na trhání a pálení.

„To je,“ uznal jsem. „Bello?“

„Ano?“

„Připrav se,“ doporučil jsem jí, když se polovina parkoviště zastavila v pohybu a zůstala němě zírat.

„Ale ne,“ zašeptala a zavřela oči.

„Nebude to tak hrozné. Pokud se za mě nebudeš stydět,“ nadhodil jsem a ona oči zase otevřela.

„Já za tebe?“ zeptala se a na odpověď nečekala. Otevřela si dveře dřív, než jsem stačil protestovat. Vystoupil jsem taky a Bella obešla auto. Chytila mě za bundu a přitáhla si mě ke rtům. Chvíli mi trvalo, než jsem se z toho přepadení vzpamatoval. Sevřel jsem ji pevněji a její jazyk se probil snadno do mých úst. Naše – její - vášnivé vzplanutí bylo jako bomba pro myšlenky všech přihlížejících. Narážely do mě rozbouřené vlny, když dívky začaly štěbetat a nadávat. Kluci mi fandili, ale ve skutečnosti mě v mysli vraždili.

„A tohle se jí povedlo jak?“ zasyčela Jessica Stanleyová.

„Ta kráva…“

„Ten debil…“

A myšlenky… Ty byly horší. Rozzlobené hlasy bez zábran.

Když jsme spolu chodili, tak mě autem nevozil.

Chce ho jen proto, že je bohatý…

To se musí ocucávat na školním parkovišti? Nechutné.

Ta písemka z dějepisu bude těžká…

Stejně se s ní rozejde…

Bella mě pustila a začervenala se. Na ústech se jí usadil uličnický úsměv.

„Pořád si myslíš, že se za tebe stydím?“ zeptala se a já omámeně zakroutil hlavou. Pak jsem se naklonil k jejímu uchu.

„Tohle si neměla dělat.“ Téměř jsem zavrčel. Srdce jí vystrašeně poskočilo.

„Promiň. Já nevěděla…,“ začala, ale přerušil jsem ji, když jsem jí rty pohladil krk.

„Teď bych tě chtěl co nejdřív pro sebe, a to, co bych chtěl dělat, se na školní parkoviště nehodí,“ vydechl jsem a nasával její vůni. Bella zakývala hlavou jako v transu. Měl jsem takové tušení, že teď by mi odkývala všechno na světě.

„Ale nejdřív tě zvu na rande,“ řekl jsem s naprostou kontrolou a odtáhl se.

„Na rande?“ zeptala se zamračeně. Ten výraz mě překvapil.

„Teda, pokud chceš,“ dodal jsem.

„Jistě, že chci.“

„Tak co potom…“

„Všiml sis, jak bereme všechno obráceně?“

„No, jo. Někde jsme začít museli.“ Položil jsem jí ruku kolem pasu a přes rameno zamkl Astona.

„Edwarde, říkal jsi, že to nebude tak hrozné,“ zašeptala po chvíli, když jsme šli po školní chodbě a všem padala dolní čelist k zemi.

„Možná jen trošku, ale já tě ochráním,“ slíbil jsem jí a hned svého slibu litoval. Pokud ji vážně mám ochránit, tak bych měl okamžitě odejít a na příští stovku let se schovat do nějaké jeskyně… A co když to už nejde? Co když jsem moc hluboko?

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek WTF? - 16. kapitola: