Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » WTF? - 18. kapitola

03.03.2012 (21:45) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 67× • zobrazeno 10901×

Bella

„Tak na co budeme koukat?“ zeptala jsem se, když jsem se přehrabovala bezvýsledně ve složkách v počítači.

„Hmmm,“ zabručela Viola bez zájmu a zírala do stropu.

„Violo!“ okřikla jsem ji, protože jsem si nehodlala povídat sama se sebou.

„Co je?“ hlesla a dál si zadumaně natáčela vlasy na prst.

„Hele, obě jsme dneska odpálkovaly naše kluky, takže přestaň čumět do blba a přispěj taky do konverzace,“ řekla jsem a Viola se posadila naproti mně.

„Bello, všimla sis toho, že Edward a Alice mají auta za miliony? A to nemají jenom jedno. Edward má ještě Volvo… A doktor Cullen má vážně pěkný Mercedes. Viděla jsem ho před nemocnicí.“

„Kam tím míříš?“ zeptala jsem se s podezřením, protože si nejspíš zase hrála na Horatia Cainea.

„Nepřijde ti zvláštní, že jejich rodiče mají pět adoptovaných dětí a všichni chodí v Gucci a jezdí ve sporťákách? Teda, zvláštní by to nebylo, kdyby Carlisle Cullen nebyl doktor ve Forks. Můj táta tam pracuje taky a nekoupil mi Lamborghini,“ namítla, a já netušila, proč se zase zaobírá Edwardem.

„Dobře, přiznávám, že to bylo trochu zvláštní, ale mají ještě matku,“ připomněla jsem jí.

„Ano, Esmé Cullenovou. Páni, to restaurování ale vynáší,“ pronesla sarkasticky a já protočila oči. „A!“ vřískla najednou, „víš, že to Cullenovi zaplatili rekonstrukci tělocvičny?“

„To byla dotace,“ šeptla jsem nejistě.

„Ne. Všichni si myslí, že to byla dotace, ale matka má kamarádku a ta má kamarádku, která byla na nehtech a tam slyšela, že to oni to zaplatili.“

„No, to je teda důvěryhodný zdroj.“

„To jsem si taky říkala, dokud jsem si nezašla na úřad a tam si to nezjistila ze záznamů…“

„Violo, ty si vyhledáváš informace o Cullenových?“ zeptala jsem se naštvaně.

„Ano, protože ty to nevidíš, ale já ano. Řekni mi, kde na to berou peníze!“

„Hele, já nevím, ale jsem si jistá, že kdybych se zeptala Edwarda, tak mi dá naprosto logické vysvětlení,“  řekla jsem a zase se věnovala počítači. Jenže tohle jen tak neskončí – to jsem měla poznat.

„Jo? Tak se ho na to zeptej. To chci slyšet, co ti řekne!“ Zaklapla jsem rozzuřeně počítač, protože tu mele nesmysly.

„Aby na mě pak koukal jako na blázna. Co tu vůbec naznačuješ? Že Cullenovi jsou nějací mafiáni a pašují heroin?“ nadhodila jsem sarkasticky a Viola si úlevně oddechla.

„Konečně si to pochopila,“ řekla a tím překročila hranici. Odhodila jsem deku a odkráčela do koupelny.

„Jsi blázen,“ utrousila jsem cestou a práskla dveřmi. Nelíbilo se mi, že nazývá kluka, kterému jsem dala svoje srdce, drogovým dealerem.

„Bello, klidně buď naštvaná, ale když se nad tím pořádně zamyslíš, dojde ti, že tu něco není v pořádku,“ zavolala na mě klidně a já kroutila hlavou. Protáčela jsem oči na svůj odraz v zrcadle a čistila si zuby. Když jsem se vrátila, rozhodla jsem se přejít do ofenzívy.

„Nebyl to náhodou Christopher, kdo měl tajemství?“ zeptala jsem se dotčeně.

„No, tak moment. Christophera do toho už netahej. On nemá auto za čtyři miliony!“ zasyčela s nataženým ukazovákem.

„Jo, takže v tomhle je problém? To ti tak hrozně vadí Edwardovo auto? To aby ho dal sešrotovat, když se slečně Viole nelíbí,“ pitvořila jsem se.

„Nevidíš jasně. Proč je Edward tak bílý? Viděla jsi někdy někoho takhle bílého? Albíni se před nimi třesou!“

„On je přece tak bílý, protože fetuje!“

„Možná!“

„Anebo, víš co? Já už vím! Carlisle na nich dělá pokusy, protože vyvíjí lék na rakovinu. Drží je zavřené ve sklepě, a tak se moc na denní světlo nedostanou,“ vyřešila jsem to a rozhodila rukama.

„Nehodlám se s tebou už o tom bavit,“ řekla, zahrabala se pod deku a zhasla lampičku. Ukázala mi záda a já šla znovu do koupelny a třískla dveřmi. Proč jdu zase do koupelny, proboha? Vyšla jsem ven a kvůli tmě narazila do pelesti postele.

„Sakra,“ zaklela jsem a Viola se zasmála.

„Ty se nesměj. Radši se zeptej Chrise, jestli ti sežene od Edwarda nějaký kvalitní matroš,“ prskla jsem a lehla si. A máme po hezkém večeru. Kdybych to věděla, tak ho radši trávím se svým drogovým dealerem.

Edward

Stál jsem v obýváku bez pohnutí asi dvě hodiny a pořád dokola četl zprávy od ní. Visel jsem na každém jejím slovu, které zářilo na displeji mého mobilu. Zatracené ženské večery… To se Viola nemohla věnovat Christopherovi? Místo toho tu stojím a nemám nic na práci, kromě vzdychání po mé lásce. Proč u sebe vůbec musí spát? Co tam dělají? Hází po sobě polštářem a koukají na romantické filmy? Nebo si povídají o svých klucích? Zamyslel jsem se… Co by jí řekla Bella o mně? Že jsem nadržený idiot, co ji odtáhnul ze školy a přetáhnul na pohovce? Bohužel, to se asi nedozvím, protože na to Viola ve škole nemyslí. Převážně se zaobírá Chrisem a, k mé nelibosti, mnou. Vrtal jsem jí v hlavě, ale od pravdy byla na míle daleko.

Byl jsem u posledních esemesek a uličnicky jsem se usmál. Jistě, že jsem věděl, že její matka byla doma. Tlukot srdce, dech a sny se vážně nedají přehlédnout. Ale ten den jsem ji chtěl tak, že mi to bylo vážně úplně jedno.

„Čemu se chechtáš?“ zeptal se Emmett a přemýšlel, jak mi vytrhnout mobil z ruky.

„Co ti je do toho?“ vyštěkl jsem na něj a byl připravený mobil rozdrtit v zájmu mého soukromí. Ale tím bych zničil ty zprávy…

„Jsem Emmett Cullen. Těší mě. Mimochodem tvůj bratr – to mi je do toho!“ opáčil se samozřejmostí. Než jsem se stačil nadát, stál mu po boku Jasper a se zvědavostí si prohlížel můj telefon.

„Oba jste se zbláznili? To je můj mobil – moje soukromí!“ zavrčel jsem na ně, ale v domě upírů prostě bylo slovo soukromí vyškrtnuto ze slovníku.

„Moje hlava – moje soukromí!“ zavrčeli oba dva naráz a vrhli se na mě. Povalili mě na záda a každý přišpendlil jednu moji ruku k zemi. Emmett mi sebral mobil a málem poskakoval, když ho měl v ruce.

„Takže… Už teď mi chybíš. Hmm,“ protáhnul dívčím sopránkem a pak se zastavil. Podíval se na mě vykulenýma očima a podal mobil Jasperovi. „Teda, brácho, ty jsi borec,“ pochválil mě pyšně Emmett.

„Když byla její matka doma? Tak to jsi rozsekal,“ přispěl Jasper a hodil mi mobil. Naštvaně jsem ho chytil, ale v koutku duše jsem se nesl jako páv.

„Mimochodem, máš na ni špatný vliv. Kvůli tobě neudělá závěrečky,“ dodal vážně Jasper, ale v mysli se pořád smál.

„No, už oba cvičí na praktickou část,“ hlesl Emmett. Chystal jsem se po něm skočit, ale v polovině skoku jsem dopadl zpátky na zem, protože přišel Carlisle. S vážným výrazem si stoupnul před nás a prohlížel si převržený nábytek, který to schytal, když se po mně Emmett s Jasperem váleli.

„Edwarde, nemyslíš, že by bylo dobré, abys Bellu přivedl k nám?“ zeptal se a já ztuhnul. Emmett, Jasper a Bella v jedné místnosti. Rosalie a Bella v jedné místnosti…

„Proč?“ šeptl jsem nechápavě, ačkoliv jsem době věděl, o co se jedná.

„Měli bychom ji konečně všichni poznat. Navíc díky telefonátu ze školy a Alicině vizi se domnívám, že to spolu myslíte opravdu vážně.“ Telefonát ze školy? To byl náš útěk ze školy tak nápadný?

„Alicinu vizi neber v potaz,“ hlesl jsem zamračeně.

„Edwarde, všichni dobře víme, že tohle se vyplní,“ podotkl náhle věcně Jasper a já ho umlčel hlubokým zavrčením. Carlisle na mě lehce zavrčel, abych se zase věnoval jemu.

„Edwarde, prostě bych jako tvůj otec byl velmi rád, kdybych mohl tvoji dívku poznat. Na to, z jaké jsi doby, bys měl tyhle tradice chápat. A to už vůbec nemluvím o tom, jak by byla ráda Esmé,“ dodal a zahrál mi tím na city.

„Dobře,“ rezignoval jsem. „Stejně jsme plánovali…“

„Hele, už plánují spolu,“ pošeptal Emmett Jasperovi.

„...že půjdeme zítra na rande, tak se tu potom můžeme zastavit.“ Vlastně bych Belle celkem rád ukázal svůj pokoj. Hm. Měl bych koupit postel... To si pomyslel můj klín a poslal tak signál mému mozku. Byl s ním totiž pravá ruka.

„Domluveno,“ uzavřel to spokojeně Carlisle a odešel do pracovny. Výhružně jsem se podíval na Emmetta.

„Jedno slovo se sexuálním podtextem a přísahám ti, že ti utrhnu ruku a hodím do řeky!“ slíbil jsem mu a on chvíli uvažoval.

„Spolehni se,“ řekl a už spřádal plány, jak svoje budoucí dotazy na Bellu zaobalit. Jasper byl spokojený, že na něj to neplatí. Ale jemu jsem nic nesliboval. Věděl jsem, že bude zvědavý, ale přece jenom se od Belly bude držet dál v zájmu její bezpečnosti. Aspoň někdo tu přemýšlí. Podíval jsem se kolem a rozhodl se tu pořádně kvůli zítřku uklidit. A hlavně se musím sebrat a jet pro nové, užitečné vybavení do mého pokoje. Můj mobil se rozezvonil a já ho s nadějí vytáhnul z kapsy. Po přečtení jména mi ale šťastný úsměv zmizel z tváře.

„Jedu s tebou!“ zavřeštěla Alice nadšeně.

„Ne!“

„Ano!“

„Ne!“

„Přestavíme ten pokoj celý. Ta zlatá se mi přestává líbit. A Edwarde – v pondělí vyjde slunce.“ Zkřivil jsem obličej do smutné grimasy. To mělo být setkání rady Forks na úřadě.

„A do kdy?“

„Do úterý.“

„Jako, že dva dny bez Belly?“ zeptal jsem se a zoufalství z mého hlasu čišelo.

„To zvládneš. Pojedeme všichni na lov a ty si ulovíš nějakou pořádnou pumu.“ Já měl teď ale jiné potřeby. Puma mě nijak zvlášť nevzrušovala. Bože, Bella mě zaměstnávala víc než žízeň. Neuvěřitelné.

„Hm,“ vypadlo ze mě zkroušeně.

„Tak pa,“ zašveholila a položila to. Jasper mi položil ruku na rameno a veškerá legrace zmizela.

„Edwarde, smiř se s tím. Brečíš tady kvůli dvěma dnům.“

„Kdo tu brečí?“ bránil jsem se dotčeně.

„Co pak budeš dělat kvůli věčnosti?“ zeptal se a já otevřel ústa, abych mu dal jasnou a dobrou odpověď. Ale já nevěděl, co na to odpovědět – a to na tom bylo nejhorší.

„Musíš jí to říct.“

A nakonec malá obrana - nebo spíš vysvětlení. Pár z vás se zmínilo, že v povídce nejsou žádné zvraty. Já řeknu rovnou, že ani žádné katastrofální situace a zvraty nebudou. Už v prvním perexu jsem psala, že to bude oddechová povídka bez epických vyvrcholeních. Chci, aby aspoň jednou Bella a Edward prožili normální středoškolský vztah plný lásky a tužeb. S tím úmyslem jsem začala povídku psát a u toho taky zůstanu. Mrzí mě, pokud to někoho nějak... Nemůžu najít vhodné slovo, no, víte, jak to myslím. Mě vyčerpává má druhá povídka a tohle je skvělej relax, který mě strašně baví psát a já doufám, že i Vás bude bavit až do konce. Tohle není stěžování, ale jen, abych vám vysvětlila můj postoj. Děkuju za pochopení a krásné komentáře.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek WTF? - 18. kapitola: