Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » WTF? - 2. kapitola

Bella hulí jako továrna a její matka rozdává žvýkačky. Edwardův charakter je stále tajemství. Ještě oddechovější kapitola, než oddechová.

29.01.2012 (12:00) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 53× • zobrazeno 11780×

Viola si udělala útočiště z mé postele a můj notebook měla na kolenou. Nechala jsem ji surfovat a zírala do stropu. Proč se mnou Edward spal, když se mnou nic mít nechce? O, moment. Že by to byl nadržený sedmnáctiletý kluk? Ne, to nemůže být ono. Vůbec ne. Ale odporná mu asi nepřipadám – bod pro mě.

„Víš, že když máš notebook položený na stehnech, tak se ti může stát, že nebudeš moct mít děti?“ hlesla jsem po chvíli, co tam něco spisovala.

„Super antikoncepce,“ odvětila a zamračila se na obrazovku.

„To není vtipné.“

„Věříš všemu, co napíšou na internetu,“ utrousila nepřítomně.

„To ty taky. Jen si vzpomeň, když si venku lopatkou nabírala bahno a pak si ho plácala na obličej,“ namítla jsem a vzpomněla si na její špinavý obličej a vlasy. Kůže na obličeji jí napuchla a dva dny ji zdobila vyrážka.

„No, to snad není pravda,“ vydechla a já vzhlédla. To bude zase globální problém, který se rozhodně nebude týkat pádu eura.

„Steve Zemsky napsal komentář k fotce Lauren,“ škytla a já protočila oči. „A podívej se na ten status!“

„Nechci se dívat na status Steva Zemskyho,“ zamítla jsem to a přikryla si obličej polštářem.

„Všechny holky lžou. Aspoň občas by si mohly vidět do huby,“ prozradila mi rozčíleně a já zamručela. Nehodlala jsem Viole zkazit tu iluzi o tom, že Steve je skvělý kluk. Ve skutečnosti považoval ženy za lhářky a nejspíš by je nejradši uvázal k plotně.

„A tenhle - lži jsou jako déšť a už zase prší,“ přednášela a zřejmě s tím nehodlala skončit. „Nutella. Mňam, mňam.“ Výborně, teď už jsem znala i jeho jídelníček. Je to hotový labužník.

„Vil, máma mě volá,“ řekla jsem, abych od toho zdrhla, přestože mě má milovaná matka rozhodně nevolala. Po pravdě řečeno jsem se jí posledních čtrnáct dní vyhýbala.

„Jasně, jasně. No, a tohle? Měli večírek? O žádném nevím,“ mumlala dál a já se tiše vykradla z pokoje. Sešla jsem dolů a má matka na mě vesele zamávala z křesla. Telefonovala. Jak jinak. U toho si prohlížela časopis a se zapálením tam něco kroužkovala.

„Co to děláš?“ zeptala jsem se a sedla si pohovku. Odtáhla sluchátko od ucha a přiložila si ho ke krku.

„Kroužkuju pravý a nepravý. Táta si myslí, že tam mají bůhví co, ale to ještě neví, že kdyby je skřípnul do dveří, tak by praskly jako balóny na pouti,“ zašeptala zlostně a přečárala další poprsí blonďaté modelky. Zábava á la Renée. Nehnutě jsem tam seděla, opřená o opěradlo, a přemýšlela, jak můžu být s tím vřískajícím člověkem příbuzná. Možná, že mě v porodnici vyměnili. Nebo má bláznivá matka uviděla krásné dítě, a to mě, a už jí bylo jedno, jaké jméno je napsané na štítku… Máma položila telefon a podívala se na mě.

„Zlato, vypadáš jinak,“ řekla s něžným úsměvem. Tak, a je to tady. Přesně proto jsem se jí vyhýbala. Děsila jsem se toho, že pozná, že je ze mě žena – to vlastně říkala, když jsem to poprvé měla – tak, že jsem přišla o – debilní název – věneček. Matky to prostě poznají – stačí jeden pohled.

„Už vím. Ty sis vyžehlila vlasy?“ zeptala se se zářivým úsměvem. Aha. Tak asi ne… Vážně – na internetu píšou kraviny.

***

Ve čtvrtek se konal školní výlet do divadla. Událost, na kterou se určitě každý třásl nedočkavostí. Nebylo to tak, že bych měla odpor k divadelní kultuře, ale sedačky byly nepohodlné a mí spolužáci neohleduplní. Tím se z toho stávala fraška, kde si flustali do vlasů žvýkačky, a kde vytryskávala na povrch stránka puberty, která ještě neskončila. Nejhorší na tom bylo, že dvě řady pode mnou seděl Edward a já seděla opřená o sedadlo a zírala na siluetu jeho vlasů. Tolik k tomu, co jsem v divadle viděla. Doufám, že budu mít to velké štěstí, a to, že z toho budu vypracovávat referát.

Představení bylo velice zajímavé. Zvlášť mě zaujalo, když se Edward ve druhém dějství předklonil dopředu a opřel si pravou ruku o bradu…

Snad bych obměkčila hodnotícího velkou slovní zásobou…

„Bí, chceš?“ zeptala se mě Viola před divadlem, když jsme čekali na autobus. Pod nos mi strkala cigarety.

„Ne. Uvidí tě Banner,“ varovala jsem ji a odtáhla se od toho páchnoucího hnusu. Civěla jsem na Edwarda, který stál se svým nejlepším kamarádem Christopherem na druhém kraji silnice. O něčem se zarytě bavili. Pak Edward zakroutil hlavou a u toho zavadil pohledem o mě.

„Dej sem jednu,“ hlesla jsem na Violu a ona se na mě zaraženě podívala. Možná má Edward rád kuřačky… Co já vím. Vždycky jsem byla ta hodná Bella, na kterou je spolehnutí. Čas vystoupit ze stereotypu. S myšlenkou na to, že vypadám vážně stylově, jsem si zapálila. U toho jsem pohodila vlasy a jednu ruku si opřela o prsa. Edward mě pozoroval a mně začalo z toho hnusu škrábat v krku. Abych zakryla svoji nezkušenost, ruku jsem si přiložila na ústa a kašlala si do dlaně. To je hnus…

„Swanová!“ zařval pan Banner a já hodila cigaretu přes rameno.

„Sakra!“ zaklela Viola a já se ohlédla. To zapálené cigáro jsem jí hodila na rameno a ona začala skučet bolestí.

„Slečno, jste v pořádku?“ zeptal se pan Banner starostlivě a na mě střílel očima blesky. Cože? Vždyť já kouřila podruhé v životě a ona si vyhuluje každý den před školou a nic… A mě hned chytí.

„Slečno Swanová, nejen, že jste popálila spolužačku, ale navíc znečišťujete ulice a kouříte na školní akci,“ vychrlil na mě jako sopka a rudnul. Páni. Můžu jen hádat, že nejspíš kuřáky neměl rád.

„Ale já nekouřím,“ bránila jsem se chabě. Když na mě někdo řve, tak to neumím vyoutovat – jinak řečeno - okecat. Díky mým vlohám pro komunikaci a zařazení do společnosti se začnu červenat a oči mě pálí od slz.

„Nekouříte? Ne! Vy hulíte jako továrna!“ zařval na mě a všichni mí spolužáci se dobře bavili. Ale to se stávalo často. Jenže teď už Edward věděl, jak se jmenuju a viděl moje prsa, takže měl povědomí o tom, na koho to vlastně Banner řve.

„Já se omlouvám,“ zašeptala jsem.

„Z tohohle vyvodím důsledky!“ varoval mě a odkráčel nahněvaně pryč. S jedničkami z trigonometrie se můžu rozloučit.

„Promiň, Vil,“ řekla jsem mé kamarádce.

„Ty máš teda štěstí,“ odvětila a já si povzdechla. Nejen, že jsem u svého oblíbeného učitele za kuřačku, ale Edward už tam nestál… Uvědomila jsem si, že jemu se kuřačky asi moc nezamlouvají. To je super. Nejdřív před ním chlastám a teď kouřím… Nemá tu někdo trávu, ať to máme za sebou?

***

„Drahoušku, všichni jsme si v mládí něco zažili a ty nebudeš výjimkou. I když to tak začínalo vypadat,“ říkala máma, která stála nad tátou a ruce měla položené na tátových ramenou. Táta seděl na židli se spojenýma rukama a tvářil se smrtelně vážně, ale bylo mi jasné, že by se nejradši rozesmál. Já jsem seděla jak hromádka neštěstí na druhém konci stolu před popravčí četou.

„To, že kouříš…“

„Ale já nekouřím!“ vyhrkla jsem se zaťatými zuby. Jedna cigareta z vás nedělá kuřáka!

„Oh, jasně,“ šeptla máma a mrkla na mě.

„No, nebudeme z toho dělat unáhlené závěry. I my s matkou jsme toho na střední škole ledacos zažili,“ řekl táta a poplácal mámu po hřbetu ruky.

„Tvůj táta uměl udělat bongo i z jablka,“ prozradila mi pyšně máma. Ale ne. Zážitky z jejich mládí. Příběh o bongu z jablka jsem slyšela už pětkrát. Možná víckrát, když mi to vyprávěli nad postýlkou jako novorozeněti.

„Zkrátka, Bello, moc se za tebe stydíme a doufáme, že už to nikdy neuděláš,“ ukončil to táta a máma horlivě přikyvovala.

„Slibuju,“ přísahala jsem provinile a mí rodiče si oddechli, že přednáška skončila. „Můžu už jít?“ zeptala jsem se s nadějí.

„Můžeš, ale za trest máš týden zákaz na počítač,“ řekl matka důležitě.

„Ale já musím psát tu seminárku…“

„Fajn, fajn. Tak si aspoň vezmi si tohle.“ Strčila mi do ruky zeleno bílou krabičku a já si ji zmateně prohlížela.

„Nicorette?“

„Obsahují nikotin, takže ti postupně pomůžou zbavit se závislosti,“ citovala televizní reklamu.

„Ale já nejsem závislá!“ vřískla jsem znovu. Tohle mi jen tak někdo nezapomene.

„Ne?“ optala se a vzala si jednu žvýkačku. „Ale chutnají dobře.“

Kdybych si měla udělat bilanci dnešního dne, tak to vypadá asi takhle:

Počet vykouřených cigaret: Jedna.

Počet znepřátelených učitelů: Jeden (později mnohem více – hned, jak se o tom Banner zmíní ve sborovně).

Počet ublížení na zdraví osobám blízkým: Jeden.

A počet znechucených kluků mou osobou: Jeden – ale ten, co je za milion.

 

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek WTF? - 2. kapitola:

Boží

Zdá se, že jsem asi jediná, kdo u této povídky nechcípá smíchy, to ale neznamená, že se mi nelíbí. Jsem nadšená, úžasná odpočinková povídka, dle mého názoru patříš mezi elitu těchto stránek.

Ta Bella je ale pošus jsem zvědavá, jestli bude Edward to kouření nějak komentovat...

Viola + FB + internet -

Miluju Renée!!!

chcípám, nikdy by mě nenapadlo, že to bude takhle dobrá povídka. smekám

ách

teda já tu povídku jdu asi číst celou od znovu..přečíst ji 2x za jeden den to se mi ještě z žádnou povídkou nestalo...to jen dokazuje jak je skvělá!!!

Krucinál . Mať jej šťastie , už tu nie som . Chce urobiť dojem , skúša hlúposti raz za život a ešte aj za tento prvý a jediný pokus dostane výprask , zatiaľ čo tí ostatní , tí sú neviditeľní . A vraj existuje spravodlivosť . Vidím ju ... Ale malo to v sebe taký zvláštny humor .

Tohle je úžasná povídka a ty jsi úžasná spisovatelka! Pořád mě dostává tvůj dokonalý smysl pro humor! Jen tak dál!!!

Tak to nemělo chybu! Ano, ano, to jsem já - po nevím jaké době jsem se konečně prokousala sem. Zanedbávám většinu povídek, ani neznám příčinu. Budu ji muset najít a to setsakramentsky rychle! Protože tohle je dobrá povídka.
Viola a ty její internetové "chytrárny" jsou teda něco! Jak jsi na tohle došla, prosimtě?
A jo, Steve Zemsky je ták úžasný!
Renné je tu božská. Nemůžu z ní. "Tak a je to tady. ... Matky to prostě poznají." "Už vím, ty sis vyžehlila vlasy?"
"Nekouříte? Vy hulíte jako továrna!" Tak to byla nejlepší hláška z této kapitoly.
A pak Nicorette. Jáj.
A jo, jsem lehce vyšinutá na smajly a hlavně u této povídky na nich začínám být závislá. Ale to už sis snad všimla.

Bella by s tou svojí smůlou měla jít na olympiádu
Ten Tvůj humor mě totálně ničí
Skvělá kapitola

To si to ale Bella zase zavařila... Takové nápady může mít jen ona. A Viola je taky číslo. No každopádně už se nemůžu dočkat Edwarda. Hned jdu dál.

Viola je něco. taková praštěná holka, ale svým způsobem je sympatická - čím to asi bude, že nám nikomu nevadí holka motající se okolo Belly, ale nemotající se okolo Edího?

No, ta scéna s cigaretama... asi bych mojí matku uškrtila, kdyby se jí to nepovedlo dřív. "Dáš si Nicorette?"
No jó, skvělá kapitola opět, jen tak dál paní spisovatelko.

Tak jsem si prohlížela výsledky nejlepší povídky za leden a narazila na tuhle povídku a i když bych neřekla, že mě zrovna tahle povídka chytne, tak se mi moc líbí. Je to až trochu nostalgické vrátit se s touhle povídkou z toho vysokoškolského života zpátky do doby na střední. Už se moc těším na další díly.

Cigarety sú zlo. Viem to. Prestala som len pred mesiacom. Rýchlo ďalšiu. Som zvedavá, ako sa to bude vyvíjať.

Chudák Bella. Snad to Edward vezme dobře

Ja som unesená!
Priznám sa v jednom, mám pocit, že Bella je ako ja pred rokom (hlavne tie cigarety, tiež ma tak nachytal profesor, až na to že to bola marihuana). ..ale tak to je v tejto chvíli jedno.
Veľmi, veľmi sa mi páči, že tu krásne opisuješ túto dobu, pri časti s tými statusmi a komentovaní fotky som sa fakt nasmiala. Konečne poviedka, kde je spomenutý FB: ..proste moderná doba
Ten koniec mi trochu pripomenul moju milovanú Bridget Johnsovú, ale tam to bolo inak... už si to nepamätám presne, ale tak to je znovu jedno.
Proste ja milujem tvoju Bellu, je úžasná. Už len zistiť, čo má Cullen za problém.
P.S. Tá Viola je tiež božská, som rada, že si tu dala takúto postavu. Len tak ďalej, ty naša dokonalá spisovateľka. Už sa neviem dočkať ďalšej kapitolky.

Viola je číslo sama o sebe, tam nemám čo dodať!!! a Bella???? je to motana ako sa patríííí, s tou cigaretou som až nechápala, pretože takúúúú hovadinu, aby si ju Edward všimol by ma nenapadlo napísať či dokonca urobiť....
A už by som bola rada, aby sa niečo udialo, lebo zatiaľ nechápem, prečo si ju Edward nevšííííma... nooo tak šup šup čakám na ďalšiu....

co by to bylo za bellu aby vse neschytala ona ...byla to nadhera a nejednou jsem se musela zasmat jsem zvedava jaky bude edward

Chudák Bella Ale je to trubka Nechala za sebe jednat ten zbytek puberty a docela solidně si to zavařila
Domi, moc se mi líbí tvůj Charlie a Renée Ti dva jsou neskuteční A hlavně mě dostala situace, kdy se Bella vyhýbá mamce, že by poznala, že už přišla o věneček A ona na ni vyrukovala s tímhle... Z toho jsem fakt šla do kolen Moc se těším na další

skvelé!

Co napáchá jedna pitomá cigareta a ještě ani ne celá! A to vlastně neznáme ještě všechny následky! No, konec! Zas jsem se nasmála...Moc dobře píšeš a tvůj smysl pro humor je prostě fantastickej! Těším se na další díl, tohle je doopravdy něco "spešl" :D

pěkné

Na Belle som sa tak nasmiala. Práve si odštartovala moju závislosť. Už sa teším na ďalšiu kapitolu.

Bella má ale smůlu, to snad ani není možný naprosto mě dostali rodiče Bells doufám, že se v příběhu budou ještě vyskytovat jinak se těším, až nám zase promluví Eda, aby jsem viděli, jak na to jsou

Páni... zaujímavé... ale neviem si Bellu predstaviť fajčiť... super kapča.... som sa aj nasmiala... ale ten Edward mi nejako... ja neviem... nechápem ho... inak super poviedka... teším sa na ďaľšiu kapču

Těším se na další, je to hrozně krásná povídka!

To mě dostalo...sem dostala záchvaty smíchu :DDDD

chudák bella tak ta má opravdu smůlu...honeem dalšíí...

chúďa Bella...
fajn kapitola...
už sa teším na pokračovanie...

Ta má teda štěstí! Ale mít takové "chápavé" rodiče by mě asi zabilo. Udělali z ní totální fabriku, i když vykouří jednu cigaretu za rok.
Bylo od začátku jasné, že se Edwardovi nebudou líbit kuřačky, když se mu nelíbí ani alpy a ona si před ním v klidu zapálí!
Píšeš úžasně a mně, jak tak vidím, nezbývá nic jiného, než čekat na další kapitolu...

Pěkný

skvělý

Bella ma ako vzdy smolu ,len dufam ze sa na nu uz stastie tiez usmeje , prosim dalsiu kapitolu

Ty vado.... Nemám slov. Chudák Bella. A já myslela, že takový štěstí mám jenom já. Jsem zvědavá, co se stane, až Edward potká Bellu a promluví si...

chúdě malý ... ten, co je za milion ... no, tak ta holka má fakt smůlu, ale rodiče di uměla vybrat, to teda jo bongo i z jablka, dost dobrý, takový dovednosti ve stáří jako když najdeš doufám, že bude příště už více milionového hocha ... Bells je číslo, super kapča, těším se na další

Super kapitola těším se na další

tak to bylo dokonalé už se nemůžu dočkat dalšího dílku a opravdu doufám, že bude brzo

Vážně jsem si tuhle kapitolu užila :D Všechno co popisuješ si dokážu představit, že se děje, nikdo nic nepřehrává. Super. Nemůžu se dočkat na další díl, abych se zase trochu zasmála :)

Hm... Skvělý! Tak to se ti povedlo!
Chudák Bella, poprvé si zapálila a hned ji chytí. Edward... no, mohl by konečně nějak zareagovat. Hodit s ní řeč, nebo tak..
Je to prostě paráda, moc se těším na pokračování. Jsem ráda, že přidáváš kapitoly tak rychle, protože bych jinak zešílela.
Píšeš báááječně! Jsi skvělá!
PS.: Je mi hrozně, hrozně moc líto, že už jsem v povídce měsíce hlasovala pro pět kapitolovek a na tuhle mi nezbylo místo, ale příště to napravím...

Zase, dokonalé . Ty to snad ani jinak neumíš

Tý jo, to bylo super!!

Skvelá kapitolka, síce oddychová, ale dobre napísaná s vtipom, zábavne

chúďa Bella... ale je to fakt pravda... urobíš niečo raz a je problém a tí čo to robia stále majú volno aj mne sa to už párkrát stalo...

Konečně jsem se dočkala ! Skvělý, skvělý a ještě jednou skvělý ! Píšeš opravdu úžasně !

Přidat komentář:

Nick:

Text: