Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » WTF? - 7. kapitola

09.02.2012 (20:45) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 63× • zobrazeno 10807×

Edward

Čekal jsem napjatě před Chrisovou postelí, až mu zazvoní budík, a konečně se vzbudí. Hlasitě chrápal a jeho sen snad neměl konec. Zdálo se mu o tom, jak letí balónem a vyhazuje z něj jakési šedivé pytle. Nechápal jsem smysl a už vůbec jsem nechápal, proč mi včera nebral telefon. To mu ho Bella vztekem rozmlátila? Kašlu na to.

„Chrisi!“ zavrčel jsem. Christopher přestal chrápat, ale to bylo všechno. Zatnul jsem ruce v pěst. „Michael Jordan je u tebe v pokoji!“ zařval jsem a Chris vyletěl jako namydlený blesk.

„Co? Kde? Michael?“ vykoktal a rozhlížel se.

„Co se stalo včera? Co říkala Bella? Byla hodně naštvaná?“ chrlil jsem otázky a Chris padnul zpátky do polštářů.

„Ty idiote! Jsou čtyři ráno!“ zablekotal a já protočil oči. Nemá ponocovat… Moment! Co to bylo? On byl v tom kině… S Violou?

„Co dělala Viola v kině s tebou?“ zeptal jsem se zmateně, protože ty jeho ranní, neuspořádané myšlenky nestály za nic.

„Bella tam nepřišla?“ vřískl jsem, když jsem si to všechno přečetl. I to, co jsem vidět nepotřeboval. Ale no tak, Edwarde! To je přece dobře! Myslí si, že jsi hajzl a nestojíš jí za to. Vy dva se nesmíte vídat a očividně to chápe i ona…

„Proč nepřišla? Je nemocná?“ Napsal jsem scénář k desítkám možným variantám, proč Bella nepřišla na naše… rande, či jak nazvat to, co se mělo včera odehrát.

„Nepřišla, protože nechtěla přijít,“ zahulal Christopher. „Mimochodem, ty jsi tam taky nepřišel, jestli si dobře vzpomínám,“ dodal ten Jidáš.

„Já mám ale smrtelně rozumný důvod,“ prskl jsem a moje ego se válelo někde po zemi. Nepřišla, protože nechtěla… Proč?

„Já nevím, na co si stěžuješ. Přesně tohle si chtěl. Chtěl si, aby se od tebe držela dál.“ Zřejmě začínal vzdávat své pokusy o to usnout s poníženým a navztekaným upírem v jedné místnosti. Posadil se a vzpomínal na podařené kino s Violou. Ale nejvíc mu připadal podařený její zadek, který znovu stlačil v rukách, když vzpomínal na polibek na rozloučenou.

„Jste to vzali nějak hopem,“ poznamenal jsem a on se snažil ty myšlenky zahnat.

„To mi říkáš ty, který se vyspal s holkou, o který ví jen velikost podprsenky a jméno?“ zeptal se pobouřeně.

„Já jsem upír. Nemůžu za to,“ bránil jsem se.

„Jojo, upír. Jsem zvědavý, kdy tě tahle výmluva omrzí,“ utrousil a vklouznul nohama do oranžových papučí, které mu koupila matka, protože si prý nanosí prach z podlahy na nohou do postele.

„Tak počkat! To není žádná výmluva! Znáš mě dost dobře, abys věděl, že není,“ namítnul jsem a mluvil tím tónem, který se mu vyryje do kůry mozkové, která momentálně byla nadšená ještě ze včerejška a mě moc nevnímala.

„Dobře,“ zahuhlal ze sprchy. Stál jsem uprostřed pokoje a přemýšlel stále nad tím, že Bella mě zazdila. Bylo to tak správně, ale vrtalo mi to hlavou. Šlo o princip… Co jí vadilo? Nelíbil jsem se jí jako muž? Má někoho jiného? Měla na program něco lepšího? Rodiče ji nepustili? No, to asi ne… Belliny rodiče jsem znal a jsou to zvláštní lidé. Člověk by řekl, že Bella s nimi není, podle povahy, příbuzná…

Smiř se s tím, Edwarde. Bella nepřišla, protože si myslí, že jsi parchant. Tečka.

„S tebou to zamávalo,“ konstatoval Chris, když viděl můj výraz.

„Ne. Právě se děsím písemky ze španělštiny.“

„Hmm,“ protáhnul nevěřícně.

„Líbí se ti,“ hlesl jsem, když na mě zase dolehly jeho rozjařené myšlenky.

„Je pěkná a ještě k tomu zábavná... A není to roztleskávačka,“ dodal důležitou vlastnost. Jeho poslední vztahy, ve kterém hrály roli pompóny, nedopadly slavně.

„Tak vidíš. Nakonec jsem ti ještě domluvil rande. Tu seminárku ti vlastně psát nemusím.“ Christopher začal kroutit zuřivě hlavou. „Uklidni se. Už je hotová.“ Oddechnul si.

„Stejně… Vy tam ani jeden nepřijdete, ale přitom se na to určitě oba přímo třesete,“ pronesl moudře. U mě to byla pravda.

„A na tohle si přišel jak? Zašli jste pak ještě s Violou k Belle a popíjeli čaj?“

„No, Bella by s tebou asi nespala, kdyby to tak nebylo.“

„To nemůžeš vědět. Je to člověk. Hormony se jí bouří a jeden upír se na ni vrhne. Asi se dvakrát přemlouvat nemusela.“

„Meleš kraviny. Víš, co? Chodíš s Bellou Swanovou do školy! Zjisti si to sám! Sám nic nevíš! To bylo pořád, jsem upír a nemůžu tamto. Jsem krvelačná zrůda a nemůžu tohle… A najednou ses zamiloval do člo…“

„Já se do ní nezamiloval!“ Chris zvednul dlaně a zakroutil očima. Vytáhnul černé tričko a přemýšlel, jestli se Viole bude líbit. Jeho myšlenky teď budou čím dál nesnesitelnější… Ale co bych pro nejlepšího kamaráda nevydržel.

Bella

Když na mě ráno zatroubila Viola, málem jsem se přerazila, abych už seděla v autě. Na nohy jsem si narazila boty, a když jsem si oblékala kabát, ruce jsem strkala do neznámých končin. S jablkem v ústech a flaškou mléka v ruce jsem běžela v dešti do auta. Posadila jsem se a zavřela dveře. Viola se na mě podívala s pozdviženým obočím.

„Na co máš brýle?“ zeptala se zmateně.

„A proč ne?“ opáčila jsem a připoutala se.

„Promiň. Měla bych to upravit. Proč máš sluneční brýle ve Forks?“

„Budu dneska inkognito,“ oznámila jsem a Viola nastartovala. „Byl hodně naštvaný? Co říkal?“ ptala jsem se tiše a odpověď radši ani nechtěla slyšet.

„No, naštvaný nebyl… Protože tam nepřišel.“

„Cože?“ zeptala jsem se. Čemu se divím… Našel si na noc náhradu. U skříněk mu asi ruplo v bedně… Chtěla jsem říct v kalhotách. Shrbila jsem se na sedadle a zavřela oči, ze kterých mi ještě včera kvůli tomu parchantovi tekly Niagarské vodopády. Během mého života jsem zažila tolik okamžiků, kdy jsem si připadala směšně a poníženě. No, žádný z nich neměl na tenhle. Těžko se smíříte s tím, že někdo využil vaši hloupost a dostal vás do postele. A vy se do něj ještě zamilujete. Jak se tohle všechno mohlo stát? Protože jsem blbá, blbá, blbá…

„No, využil tu samou strategii a poslal svého nejlepšího kamaráda,“ vysvětlila a já zaháněla to pálení, když se mi hrdlo stahovalo. „Ty brečíš?“ zeptala se vyděšeně. Obrátila jsem oči v sloup. Mám brýle a stejně to každý pozná.

„Nemáš se soustředit na cestu?“

„Nabourala jsem snad někdy?“

„Máš řidičák půl roku,“ namítla jsem.

„A nabourala jsem za ten půlrok někdy?“ upřesnila to otráveně.

„No. Do naší popelnice, jestli si nevzpomínáš,“ připomněla jsem jí a ona mávla rukou.

„Ta popelnice se tam najednou zjevila,“ šeptla ledabyle a trhnula volantem prudce doprava, když zahlédla školu. Zapadla jsem do sedadla ještě níž, když jsem zahlédla Volvo. Už tu byl. Stál u vchodu s Christopherem. Poprava může začít. Všichni hlavní aktéři se dostavili… Měla jsem zůstat doma a předstírat nevolnost. Teď už jsem ji vlastně předstírat nemusela, protože jsem měla žaludek jako na vodě.

„Není on kus?“ zeptala se zbožně Viola. Jako v mrákotách jsem civěla na Edwarda a přikyvovala.

„Je,“ šeptla jsem, a pak jsem se na ni zmateně podívala. „O kom to mluvíš?“ zeptala jsem se majetnicky. Moment, moment… Co si přivlastňuju? Kluka, co mě využil, a pak se ani nedostaví na schůzku? No, tak to nebyla dobrá koupě. Akcie se propadly tak, že jsem zkrachovala.

„O Christopherovi,“ odpověděla se samozřejmostí.

„Ale… Jo, je hezký, ale… Áha.“ S Edwardem jsme jim zřejmě neúmyslně domluvili rande. Aspoň někdo má štěstí. A já byla šťastná za moji kamarádku. I když jsem Christophera pořádně neznala. Ale už vím, že táhne za jeden provaz s Edwardem a neváhá mě místo něj poslat do hajzlu… Takhle přesně to nebylo, ale závěr z toho vyplynul jasný.

„Takže?“ zeptala jsem se, když Viola mávala nadšeně na Chrise. I Edward se otočil. A tentokrát to nebyl ten jeho výraz – hůůů, co se děje? Teď mě propichoval očima a nebylo to nic příjemného. Vypadal naštvaně a frustrovaně. To je milé, že on se cítí očividně frustrovaný.

„Takže… jsme spolu,“ uzavřela to prozatím a vystoupila z auta. Šla jsem hned za ní.

„To bylo rychlé,“ zhodnotila jsem to. Podívala se na mě tím pohledem, který mi naznačoval, že to já jsem se tady vyspala s klukem, se kterým se nejsem schopná ani pozdravit. A mně došlo, že míříme přímo k nim. Byli jsme moc blízko… Už se nešlo schovat. Kéž by teď přiletělo ufo a vtáhlo mě tím světelným tunelem na svoji palubu.

„Ahoj,“ zatrylkovala Viola a políbila Christophera. Oni dva se zdravili, zatímco já zírala přes moje rameno na druhou stranu od Edwardova obličeje - takže na parkoviště. Parkoviště. Máme tu několik cedulí, asfalt je celkem zachovalý a…

„Ahoj, Bello,“ řekl vesele Christopher. Trhaně jsem natočila hlavu a mávla rukou.

„Nazdar,“ přecedila jsem skrz zuby, když jsem se snažila usmívat. Strhla jsem si brýle, protože to nemělo cenu.

„Jak se máš?“ zeptal se. Od té doby, co si mě viděl polonahou na své posteli se svým nejlepším kamarádem, se toho moc nezměnilo.

„Fajn,“ odvětila jsem a přemýšlela, kdy tohle skončí. Stál jen dva metry ode mě. To jsou cca čtyři kroky. Chtěla bych, abychom se taky přivítali polibkem, a pak jeho ruka spočinula kolem mého pasu. Chtěla bych s ním jít ruku v ruce po škole…

Zírala jsem mu na boty. Kdo jiný vypadá v těch kožených lakýrkách tak sexy i na střední škole?

„Ahoj,“ řekl po chvíli trapného mlčení, kdy nás Viola a Chris skenovali pohledem a čekali, co bude. Sakra, to jsou kamarádi. Měli nám pomoct a ne čumět a otlapkávat se.

„Čau,“ hlesla jsem napůl úst a vzhlédla. Panebože… Jednou jsem v nějakém filmu slyšela – jeho tvář vypadá, jako by ji vytesali andělé. No, to by mě zajímalo, kde vzali na tohle tak miniaturní dláta, a jak dlouho tesali.

Tak, sakra, ať někdo něco řekne!

„Ve středu máme zápas. Přijdete?“ zeptal se Christopher. Nesnášela jsem basketbal.

„Jasně,“ řekla Viola a já zatnula zuby. Výborně. To abych si vyrobila nějaký nápaditý transparent : Vyspal ses se mnou a odkopnul mě.

Ne, ten by asi nikoho nepovzbudil.

„Těm blbečkům to nandáme,“ řekl přesvědčeně a já zase kroutila hlavou sem tam.

„Slečno Swanová,“ řekl Banner za mnou a já se vděčně otočila. „Jsem rád, že aspoň školní parkoviště neznečišťujete nedopalky. Teď mě napadá – mám pro vás a slečnu Pevensovou skvělou práci.“ Čekala jsem, co dodá a věděla, že to bude špatné. „Pan Cullen a pan Willis to jistě ve středu skvěle zahrají,“ začal a blýsklo se mu v očích. Takže, kdybych nosila zpocený dres a házela míč na koš, tak už nejsem za továrnu? „A pan ředitel konečně nechal opravit školní rozhlas, takže to bude skvělá příležitost, jak něco udělat pro vaše spolužáky a školu, kromě zamořování vzduchu. Přednesete stručný rozbor zápasu.“ No, tak to je super. Já mám mluvit do mikrofonu a můj hlas se bude rozléhat po celé škole? „Čekám vás ve čtvrtek, o velké přestávce, před ředitelnou,“ dokončil to a podíval se se zářivým úsměvem na Chrise a Edwarda. „Držím vám palce, chlapci.“

„Ale…,“ chtěla jsem něco namítnout.

„Nashledanou,“ usadil mě a odešel i se svým kufříkem.

„To si ve čtvrtek poslechnu,“ řekl Edward se smíchem. Zpražila jsem ho pohledem. Blbec. Za všechno může on. Rozešla jsem se směrem k učebně dějepisu. Ten máme všichni spolu. Můj život stojí vážně, ale vážně za nic…

Příští kapitolu nás čeká zápas. No, není zápas jako zápas. :D

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek WTF? - 7. kapitola: