Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » You are the best of this world, 11. díl

10.03.2010 (21:45) • Nespoutana • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1670×

11. kapitola – (Clara)

Všichni na nás koukali. Vlkodlaci trochu vyčkávavě, Alice a Jasper zvědavě, Rosalie vykuleně, Emmett měl otevřenou pusu. Carlisle a Esmé byli trochu zamračení, ale přáli mi to, to jsem viděla. A pak jsem se podívala na poslední dvě osoby.

Mamka stála jako přikovaná a nevěřícně hleděla na paži, kterou mě Jacob objímal. A taťka… měl vyceněné zuby a propichoval Jacoba naprosto nenávistným pohledem. Nepatrně se přikrčil, jako by hodlal zaútočit.

V tu chvíli kolem nás stáli všichni vlkodlaci a sledovali, co se bude dít dál.

„Ehm… no… takže… Jak asi všichni vidíte, já a Clara spolu chodíme,“ řekl poněkud nejistě s pohledem upřeným na Edwarda.

Co to dělá? On fakt asi nemá rád svůj život! „Jaku,“ sykla jsem.

„Klid,“ usmál se na mě a pohladil mě po tváři. Při tom pohybu taťka zavrčel.

„Edwarde,“ chytla ho za ruku Alice.

„Tys to věděla! Nic jsi mi neřekla! Proč?! Mohl jí něco udělat!“

„Já bych jí…“ začal Jacob, ale když Edward zavrčel, zmlkl.

„Má právo na vlastní život,“ špitla Alice a vrhla po mě zmučený pohled.

Pak nás všechny zalila vlna klidu. Vděčně jsem se na Jaspera podívala.

Ten velký černý vlk udělal pár kroků před nás a podíval se na taťku.

„Same… tohle si musím vyřídit sám,“ řekl Jacob, pustil mě a stoupl si přede mě.

Zoufale jsem zasténala, ale nic dalšího jsem dělat nemohla. Váhavě jsem vykoukla zpoza Jacobovi paže a sledovala jsem situaci.

„Edwarde,“ začal Jacob. „Vím, jak ti tohle teď musí připadat. Ale já tě ujišťuju, že bych jí nikdy neublížil…“ odmlčel se. Potom se s rozpustilým úsměvem podíval na mamku. „Bello. Prosím, nemysli si, že s ní chodím jenom proto, abych mohl být s tebou. Tak to není. Já jí prostě miluju. A tebe mám rád… normálně,“ zaculil se.

Mamka mu úsměv nejistě oplatila, ale taťka zavrčel. „Edwarde,“ chytla ho kolem pasu. „Jacob takový není, vím to.“

„Nevíš nic.“

„Jak to můžeš říct? Jacob byl… a možná pořád je můj nejlepší kamarád. Já mu věřím. Sice chodí s mojí dcerou, ale… zkrátka vím, že ji ochrání. Do doby, než tohle rozhodnutí změním, je spolu nechám,“ řekla a sledovala, jak taťka přemýšlí nad tím, co řekla.

„Edwarde, pokud mu něco uděláš, ublížíš především jí,“ řekl Jasper, nejspíš jako reakcí na jeho pocity.

„Věř mu, tati,“ zaprosila jsem.

„Co mám s tebou dělat,“ řekl zoufale. Potom mu však výraz ztvrdl a podíval se na Jacoba. „Jestli jí něco uděláš,“ řekl výhružně. „Tak ti utrhnu nohu, ocas a zakroutím ti krkem. Je ti to jasný? Je mi jedno, jestli to bude tvoje vina, nebo ne. Jestli se jí v tvojí přítomnosti něco stane, udělám to,“ pohrozil mu, vzal mamku za ruku a vyrazil pryč.

Rosalie se na mě zamračila a potom se vydala za nimi. Postupně všichni odešli domů, jenom Alice tam zůstala a Jasper váhavě přešlapoval mezi stromy.

„Děkuju,“ řekla jsem s vděčností v hlase, obešla jsem Jacoba a objala jsem ji.

„Bude mě nenávidět,“ zazoufala si.

„Nebude… On se z toho dostane. Navíc máš Jaspera,“ povzbuzovala jsem ji.

Vzdychla. „No jo. Ale jsi můj dlužník,“ zasmála se, pohladila mě po vlasech a vyrazila i s Jasperem domů.

Teď jsem tam byla jenom já s Jacobem a vlkodlaci. Ten světle hnědý, asi Seth odklusal do křoví a pak se v lidské podobě vrátil. Praštil mě do zad. „Tak to všechno dobře dopadlo.“

„Sethe, mírni se, prosím. To varování je staré teprve několik minut. Nerad bych přišel o ocas, natož pak o nohu.“

„No jo, no jo,“ zasmál se. „Já asi půjdu. Nechám vás tu o samotě,“ řekl, zamrkal na mě a odběhl pryč.

„Je milej,“  konstatovala jsem. Opravdu se mi tak zdál.

„Spíš otravnej,“ zamručel Jacob potichu.

„Proč?“

„To neřeš,“ mávl rukou. „Co budeme dělat?“ zeptal se potom s jiskřičkami v očích.

„Tak to nemám tušení…“

„Povídej mi o sobě, nic o tobě nevím,“ usmál se na mě.

„Co bys rád věděl? Víš o mě všechno.“

„Nevím,“ oponoval.

„Znáš moje rodiče, mojí minulost, … Co bys chtěl vědět víc?“

„Co máš ráda? Hudbu a tak…“ pokrčil rameny.

Zasmála jsem se a dala jsem se do povídání. Domů jsem se vrátila až pozdě v noci. Taťka na mě podmračeně pohlédl, ale když viděl můj rozzářený výraz, nepatrně se usmál.

Byla jsem dokonale šťastná. Nejen, že jsem měla Jakea, ale měla jsem ho dokonce schváleného. Alice mě nezradila a nic rodičům neřekla. Teď už vím, že v ní mám opravdu nejlepší kamarádku. Můžu jí bezmezně věřit – vždyť na mě neprozradila, že randím s vlkodlakem, který před pár lety chtěl mamku.

Věděla jsem, co chci přesně teď udělat bez ohledu na to, kolik je hodin a jak moc jsem ospalá. Vyšla jsem z domu dřív, než jsem do něj stihla pořádně vkročit a rozběhla jsem se do lesa.

Nikdo nic nenamítal, vždyť taťka slyšel moje úmysly stejně jako jsem o nich já byla přesvědčená.

Běžela jsem lesem a slyšela jsem, že rodiče běží za mnou. Ale nepředběhli mě. Nechali mě, abych šla první. Bylo mi jedno, že mě nenechají samotnou. Ať si klidně jdou.

Vběhla jsem na malou mýtinku, kde se nacházel cíl mé cesty. Velký světlý dům s šesti obyvateli uvnitř. Vyběhla jsem schůdky na verandu, prudce jsem otevřela dveře a první co jsem udělala bylo, že jsem objala Alici.

Ta se zasmála svým zvonivým smíchem a jemně mě poplácala po zádech. Aniž bych ji pustila, jsem zvedla hlavu a střetla jsem se s Jasperovým pohledem. Zářivě jsem se na něj usmála a nechala jsem své emoce vyplout na povrch ještě více.

Pohled se mu lehce rozostřil, jak vnímal tolik silných emocí. Na tváři se mu usadil šťastný úsměv. Zahřálo mě to u srdce a ještě to mou radost posílilo.

Jasper se po chvíli vzpamatoval, ale úsměv mu z tváře nezmizel. Nedivila jsem se mu.

Napadlo mě, že bych mohla přivést Jacoba, aby tu byli všichni. Alice po mě střelila pohledem, ale nekomentovala to.

Všichni jsme si sedli na pohovku a povídali jsme si. Bylo mi báječně. Doufala jsem jen, že už to takhle bude do konce věčnosti.

Dokud nás smrt nerozdělí…

KONEC

10. kapitla

Shrnutí

Autor: Nespoutana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek You are the best of this world, 11. díl: