Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » You don´t know - 14. část

29.12.2009 (16:15) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3911×

14. část

Zadíval se mi do očí.

„Asi víš, že jsem tě hledal,“ zašeptal a já jsem přikývla.

„Martin se zmínil.“

„A řekl ti proč?“

„Ne, ale Esme mi říkala, že mi chceš něco říct,“ zavrtěla jsem hlavou.

„A máš aspoň malé tušení, co jsem ti chtěl říct?“

„Ne… Neměla jsem vlastně ani čas uvažovat.“ Vážně mě nic nenapadalo. Edward ke mně přistoupil, byl sotva metr ode mě.

„Pamatuješ na tu poslední větu, kterou jsi mi u baru řekla?“ položil další otázku. Přikývla jsem.

„Mám zakázáno se zamilovat do svých zákazníků,“ špitla jsem.

„Jo… Co sis myslela, když jsem se tam objevil? Nebo proč jsem se tam objevil?“

„Edwarde… Byla jsem děvka, zákazníci se ke mně vraceli… Takže jsem si myslela, že i ty… Čerstvě zaučenec, který poznal, co je to sex… Myslela jsem si, že si chceš znovu užít,“ zamumlala jsem. Neměla jsem ponětí, kam tím míří.

„To jsem v plánu neměl… Chtěl jsem tě prostě zase vidět.“

„Proč?“ Polkl. Naše pohled se spojily.

„Protože jsi mě okouzlila. Protože nejen ty ses zamilovala,“ zašeptal, udělal další krok, který mezi námi zrušil tu, už dost, krátkou mezeru a spojil naše rty.

Byl to úplně jiný polibek, než včera, nebo tenkrát. Byl plný lásky, něžnosti, ty minulé jen touhy a chtíče. I teď tam byly, ale lásky tam prostě bylo více. Byl více procítěný, méně dravý.

Vychutnávala jsem si tenhle polibek, moje ruce jsem mu dala za krk, nechtěla jsem, aby tento polibek skončil. Fakt jsem ho milovala. A on mě asi taky.

Začal mě docházet kyslík, on to vytušil a po chvíli se odtáhl. Na tváři měl nádherný pokřivený úsměv, který jsem si hned oblíbila. Úsměv jsem mu nervózně oplatila.

Opřel si své čelo o to mé, jeho ruce se mi obmotaly kolem pasu. Díval se mi do očí, možná v nich chtěl něco vyčíst, věděla jsem, že nic jiného, než lásku, která patřila jemu a našemu dítěti, tam nenajde. Možná ještě starost o to malé.

„Miluji tě, Bello,“ zašeptal a já se zatetelila blahem. Jeho studený dech mi ovál tvář, což způsobilo, že mě omámil a moje srdce zrychlilo o několik úderů. Slyšel tu reakci a pousmál se.

„A já miluji tebe, Edwarde.“

Jeho úsměv se rozšířil, byl po celé tváři, stejně jako ten můj. Ještě víc si mě k sobě přitiskl a pevně mě objal, jakoby mě chtěl před celým světem ochránit. Malé o sobě dalo vědět a zase koplo. Ucítil to i on, byl tak blízko…

Jeho jedna ruka se přemístila na moje bříško, do druhé si vzal moji tvář a hlavu mi zaklonil tak, aby mě mohl políbit.

...

Stáli jsme tam asi ještě pět minut, pak si povzdechl, ještě jednou mě políbil a zmizel. Zřejmě ho zavolali v myšlenkách. Zůstala jsem sama. Měla jsem pocit, že štěstím prasknu… Proto jsem se rozhodla pro dlouhou koupel. Ta mi vždy zvedla náladu, i když jsem si ji víc zvedat nemusela. Popadla jsem spodní prádlo a zapadla do koupelny. Tam si napustila vanu, do ní jsem ještě přidala

pěnu s vůní vanilky, což byla jedna z mých oblíbených. Do uší jsem si dala sluchátka od MP3 a ještě před tím, než jsem zalezla do vany jsem si ji pustila. Shodila jsem ze sebe svoje pyžamo, jestli se tomu tak dá říkat a zaplula do vany.

Pak jsem stiskla tlačítko, kde byla namalovaná šipka, čímž se MP3 pustila a písnička začala hrát. Milovala jsem klavírní skladby, nejvíce se mi asi líbil italský skladatel Ludovico Einaudi, velmi dobrý skladatel. Díky jeho skladbám jsem se uměla uklidnit a uvolnit. A taky se u něj skvěle přemýšlelo.

A já jsem přemýšlela a potřebovala se trochu uvolnit, osvěžit. Přemýšlela jsem, jak to teď bude, mezi mnou a Edwardem.

Zavřela jsem oči a nechala se unášet hudbou a mými myšlenkami. Nevnímala jsem čas, ve vaně jsem ho vždy přestala vnímat a pak jsem v ní zůstala přes hodinu, i když voda už nebyla zrovna nejteplejší.

Hrála už několikátá skladba, ani nevím kolikátá, když mě zakručelo v břiše. Povzdechla jsem si, ale z vany jsem vylezla. Usušila jsem se, oblékla se do spodního prádla a pak na sebe dala župan.

Otevřela jsem dveře zpátky do pokoje. Vešla jsem a strašně se lekla, až mě vypadla z uší sluchátka.

„Promiň. Lekla ses?“ zeptal se Edward, který seděl v křesle.

„Ne, jen někdy mívám takový záchvat… Prostě sebou jen tak cuknu… Tik,“ protočím oči a on se krátce zasměje. Vypnula jsem MP3 a hodila ji na postel.

„To už jste mě a naše dítě probrali?“ zeptala jsem se, rozvázala župan a nechala jej sklouznout na zem.

Jak mě viděl, těžce polknul, v očích se mu objevil chtíč. Než jsem se nadála, tak mě objímal v pase a líbal na krk. Zaklonila jsem hlavu, vychutnávala si jeho polibky.

„Tohle mi dělat nemůžeš,“ zašeptal mezi jednotlivými polibky.

„Já jsem nevěděla, že jsi tady…,“ bránila jsem se. Jeho rty se přesunuly ještě níž. Líbal mě kolem klíčních kostí.

„Ede? Zlato?“ oslovila jsem ho šeptem. Zvedl hlavu, ale ne proto, aby mě vyslechl, ale proto, aby mě políbil na rty.  Moje ruce se mu zapletly do vlasů.

„Ede,“ zašeptala jsem znovu, když se naše rty na malou chvíli od sebe odtrhli. Tentokrát se mi podíval do očí.

„Máme hlad,“ vysvětlila jsem, začervenala se a hlavu sklonila dolů, takže jsem si ji opřela o jeho hruď. Opět se krátce zasmál, jedním prstem mi zvedl hlavu, aby se mi mohl podívat do očí.

„Jsi nádherná, když se červenáš,“ zašeptal a já se ještě víc začervenala.

„Nech toho, Ede… Musím se obléknout.“

„Něco ti vyberu.“

„Moc toho nemám.“

„To ani neříkej… Jinak by tě čekaly nákupy s Alicí,“ varoval mě.

„Nemohla jsem si přece vzít všechno, co v New Yorku mám,“ bránila jsem se a při myšlence na New York jsem posmutněla. Edward si toho všiml.

„Chtěla by ses tam na pár dní podívat?“ zeptal se. Zvedla jsem zrak, podívala se do jeho zlatavých a zelených očí a pak jsem přikývla.

„Probereme to s rodinou… Myslím, že Alice ráda navštíví obchodní centra v New Yorku, Jasper tedy pojede s ní a Martin taky pojede… Myslím, že to bude možné,“ zamyslel se. Usmála jsem se a objala jsem ho.

Znovu mi zakručelo a já jsem si povzdechla.

„Pojď, něco ti ukuchtíme,“ usmál se Edward, ale to malé dalo o sobě vědět. Ed se usmál, dřepnul si přede mě a lehce mi bříško políbil.

„Omlouvám se… Něco vám ukuchtíme,“ zašeptal a znovu bříško políbil. Usmála jsme se.

...

Za čtvrt hodiny jsem už scházela ze schodů. Edward, který mě teď objímal kolem pasu, mi vybral černé tepláky s bílým potiskem a tyrkysové tílko, které jsem v kufru měla, aniž bych o tom vlastně věděla.

Všichni Cullenovi mi právě teď připomínali vánoční stromeček, jak zářili. Museli být nadšení z toho, že jsme spolu. Já byla taky. Ale Tanya nevypadala zrovna nadšeně. Sklonila jsem hlavu, vlasy mi spadly do tváři.

Edward zřejmě vytušil, co mi vadí a tak rychle zamířil do kuchyně. Vysadil mě na linku.

„Tak na co máte chuť?“

„Na krvavý steak,“ odpověděla jsem, aniž bych musela nějak přemýšlet. Edward se však zhrozil.

„Carlislei?“ zvolal a já si povzdechla.

„Co jsem zase řekla?“

Než jsem se nadála, byl v místnosti Carlisle a za ním Martin.

„Chce steak,“ řekl Edward, pak doplnil, když si všiml jejich nechápavých pohledů: „Krvavé steaky.“

Ti tři se otočili a koukli na mě.

„Co je na tom špatného, že máme hlad?“ zeptala jsem se.

„Nic, až na to, že chceš krvavé steaky,“ odvětil Martin.

„Copak? Nemáte je v ledničce?“

Začínala jsem být naštvaná, v hlase jsem měla hodně velkou dávku ironie. Martin s Edwardem se pobaveně zašklebili – úplně stejně, ach jo, ty geny – a pak je zase vyměnili za vážně tváře.

Začali se tiše a rychle bavit, neslyšela jsem je a i kdyby ano, nerozuměla bych ani slovo, jak jim pusa rychle jela.

Seskočila jsem z linky, ale nikdo si toho nevšiml. Protočila jsem oči, popadla sklenici, z ledničky jsem vytáhla limonádu, nalila si, pak ji uklidila a vytáhla balení velkých steaků. Přeci nebudeme hladovět, než se oni dohodnou. Napila jsem se a pak se pustila do kuchtění.

Řekla jsem si, že nějaká příloha by bodla a tak jsem se porozhlédla po bramborách. V mrazáku jsem našla balení zmražených hranolek a tak, nápad udělat samotné brambory padl. Ti tři zatím všimli, že už tam jen tak nestojím a něco dělám.

„Už jste mě a drobečka probrali?“ zeptám se z falešným zájmem.

„Bello, vůbec nám to neulehčuješ,“ povzdechl si Martin.

„Co vám neulehčuji? Máme hlad a vy mi nebudete bránit, abych se najedla! Nemůžu za to, že mu chutnají steaky! A jestli chcete, abychom oba dva hladověli, tak nám klidně dejte třeba špagety… Já je vyzvracím a vy budete, zdá se, spokojeni!“

Můj hlas se rozléhal kuchyní, moje oči se zabodávali do těch Martinových, teď byly zlatavé, musel být nedávno na lovu.

„Klid Bello… Teď není nejlepší, aby ses rozčilovala,“ zašeptal Edward, který se najednou objevil vedle mě, držíc mě kolem ramen, kterou mě třel rameno, čímž možná chtěl dosáhnout, abych se uklidnila. Popravdě to docela pomáhala.

„A jestli dovolíš, najíme se, protože už fakt hlady šilhám,“ dodala jsem, teď už klidně.

Martin přikývl a odešel z kuchyně. Carlisle se ještě podíval na Edwarda, zřejmě mu něco říkal, protože Edward přikývl a pak jsme zůstali sami…

...

Poslední sousto jsem vložila do úst. Byla jsem spokojená. Najezená, s Edwardem a naše dítě bylo taky najezené, tak proč ne.

„Díky… Bylo to skvělý,“ usměji se, když sousto polknu a zapiji je limonádou.

„Nemáš zač… To já děkuji,“ oplatil mi úsměv a pohladil mě po tváři. Musela jsem se trochu začervenat a proto jsem rychle nahodila další téma.

„Proč vlastně nejíš víc, když tak dobře vaříš? A jak to, že chlap vaří?“

„No, ne že by mi to jídlo nějak vadilo, ale puma se mi prostě zdá lepší,“ pokrčí rameny a já se pousměji. „A co jsem měl dělat? Vaření mě docela baví… Tedy, pokud je pro koho… A konečně mám, tak toho budu využívat,“ pokračoval a já se ještě víc usmála.

„Nebudu ti lhát Edwarde… Ale jsi divný… Čteš knihy o těhotenství, rád vaříš… Bože… Jsi podivín… Ale mě se to líbí.“

Tentokrát se zasměje on. Zvedla jsem se, abych talíř mohla odnést do kuchyně a umýt ho, Edward mě dovedl sem do jídelny, ale on mi v tom zabránil. Talíř vzal on a druhou rukou mě objal kolem pasu. V kuchyni mě opět vysadil na linku a talíř sám umyl a pak i uklidil.

„Už ses ptal na ten New York?“ zeptala jsem se tiše.

„Neboj, zeptám… Dnes se jde na lov…“

„Půjdeš pryč?“ zeptala jsem se zklamaně. Pousmál se.

„Pokusím se co nejdřív… Maximálně hodina, pokud přemlouvání půjde hladce,“ utěšil mě. Na mé tváři se opět objevil úsměv. Talíř už byl jak umytý, tak utřený a uklizený.

Chytla jsem Edwarda za ruku a otočila ho tak, aby stál naproti mně, nohy jsem roztáhla, takže mohl ještě blíž a pak jsem ho objala kolem krku a hladově ho políbila.

Cítila jsem, jak se smál, ale pak i on se ponořil do polibku. Jeho ruce se mi obmotaly kolem pasu a ještě víc si mě na sebe přitáhl. Teď jsem to byla já, kdo se potěšeně usmál.

Přestali jsme vnímat svět okolo, tedy já určitě, nevím jak Edward, ale ono to jde tak jednoduše, když vás líbá tak skvělý a nádherný kluk… nebo poloviční upír, ono je to jedno.

Ale musela jsem uznat, že žádný kluk ani chlap, se kterým jsem se kdy líbala, nelíbal tak skvěle, tak romanticky, něžně, ale zároveň vášnivě, jako on. Prostě pan božský, to mi nikdo nevyvrátí.

Pomalu mi začínal docházet dech, ale moc jsem tomu nevěnovala pozornost, hlavně že jeho rty jsou stále na těch mých.

Jenže nám zřejmě nebyla dána tahle chvilka pohody, lásky a něžností…

Protože najednou se kuchyní rozlil veselý melodický hlas…

„Tak my je hledáme po celém domě a oni se zatím tady muchlují!“ zakřičel Emmett a já jsem rázem byla jako pivoňka.

Opřela jsem si čelo o Edwardovo rameno, který dost hlasitě zavrčel. To však Emmetta rozesmála.

„Bože… Co ty máš za rodinu,“ povzdechla jsem si a Edward se musel krátce zasmát…