Snad se vám bude líbit. Příběh je v začátku. Budu ho psát spíše jako odpočinkovou kapitolovku. Sama nemám nápady. když mě něco napadne hned napíši. Prosím o komentáře, třeba i návrhy.
30.11.2009 (19:00) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 8087×
I – Příprava
Dnes jedu poprvé na trh. Pan McCartney se rozhodl, že je na čase mě prodat. Stále tvrdí, že jsem k ničemu, že nic nezvládám. Proto se mě chce zbavit. Kdyby to aspoň byla pravda. Ale ta je úplně jiná. Včera dokonce řekl mé matce, věc, po které se zhroutila a to jen proto, že si chtěl vybít zlost na psychice ženy.
„Tvoje dcera je zbytečná. Bezcennější než kdokoliv z vás. Jediné štěstí je, že má hezkou tvář. Můžeš doufat, že ten, který si jí koupí bude vědět co je to krása, a bude se k ní chovat tak, aby jí nezabil hned první den.“
Od té doby, co si moje máma tato slova vyslechla, neustále brečí. Ona totiž ví, co to znamená být na trhu odkoupena. Celá naše rodina patří k otrokům. Jsme původem indiáni, a proto jsme bezcenní. Spousta jejích sester dávno zemřela. Jejich majitelé je zabili hned první den. Užili si a potom se jich prostě zbavili. V tomto státě nikdo neřeší co se děje s otroky.
Pan McCartney měl pravdu. Jsem o hodně hezčí než většina otrokyní. Nejsem totiž čistokrevná indiánka. Jednou mi moje matka vyprávěla, jak jsem se na tento svět dostala. Jsem nechtěné dítě. Jeden večer, když byl náš otrokář opilý, mou matku znásilnil. Tu noc otěhotněla. Zjistila to, až když začala cítit pohyby ve svém těle. Nejprve mě nenáviděla, bála se, co s ní bude. Nechtěla dítě. Z nenávisti ke mně se postupem času stala nenávist k její osobě. Proklínala se za to, že na tento ubohý svět přináší dalšího člověka. Nenáviděla sama sebe, protože mě odsoudila do té nejspodnější části lidstva. Do světa otroků.
Když se pan McCartney dozvěděl, že z jedné jeho noci, kdy se neudržel, vznikl život. Zhrozil se. Spousta otrokářů používá své otrokyně na ukojení touhy, ale vždy za sebou zametou stopy. Naštěstí měl v sobě aspoň špetku dobrého, co mu nedovolilo zabít již tlukoucí srdce. Samozřejmě na to doplatil. Když se jeho manželka dozvěděla, co se stalo, nechala se s ním rozvést a on si do teď vybíjel svou zlost na našich osobách.
„A je to.“ Vzlykla matka a já ucítila poslední zatahání za vlasy.
„Kéž bych tě připravovala na svatbu a ne na trh.“ Prohlásila a zhroutila se na zem. „Odpusť mi prosím, že jsem tě přivedla na zem. Prosím odpusť mi mé dítě.“ Matka byla hodně zničená z těch vět, které se dozvěděla. Myslela si, že mě bude mít u sebe pořád, ale opak byl pravdou. Někde v koutu mysli věděla, že tu příliš dlouho nezůstanu. Stále jsem „otci“ připomínala, co před sedmnácti lety provedl. Jak se mu zhroutil život. Jen proto, že se neudržel. Jen proto, že si myslel, že jsme jen věci. Jeho manželka měla lepší srdce a brala nás jako člověka. Byla to hodná žena.
„Už jste hotové?“ Křikl z vedlejší místnosti pan McCartney. Nezbylo nám nic jiného, než se s spolu naposledy obejmout.
„Miluji tě, mé dítě.“ Šeptala mi má matka do ucha.
„Já tebe taky, mami.“ Odpověděla jsem jí a vyrazila k otrokáři.
Jen co jsem se před ním zastavila, řekl pouze. „Ujde.“ A vyrazili jsme k autu. Nastoupila jsem do zadní části a čekala. Teprve teď jsem měla možnost se prohlédnout. Měla jsem na sobě dlouhé bílé šaty, které doplňovala moje opálená pokožka. Své dlouhé tmavě hnědé vlasy, téměř až černé, jsem měla vyčesané do drdolu. Dokonce na mě matka na požádání otrokáře nanesla trochu make-upu. Musela jsem uznat, že mi to sluší.
Řidič už startoval a vyjížděl. Zahlédla jsem ještě svou matku, jak mi mává z okna. Po líčku mi pomalu stekla slza. Je strašné loučit se v šestnácti se svou matkou a vědět, že už ji nikdy neuvidíte.
Je hrozné žít životem otroka. Je bez lásky, bez možnosti lepšího, bez naděje. Každý den očekáváte, že může být poslední. Každý den se bojíte večera. Nevíte, zda se ho vůbec dožijete. Stačí jen jedna vteřina nepozornosti a může vám vypadnout sklenička z ruky. Stačí jen jedna rozbitá sklenička a čeká vás trest. Někdy jen malý, jindy může stát váš život. Pár střepů a můžete zemřít. Pár střípků, které stojí sotva pár dolarů a oni jsou schopní vám sebrat život. Myslela jsem si, že život má vetší cenu, ale není tomu tak. Jen jedna vteřina a je o život méně. Jen jedna sklenička. A to mají střepy nosit štěstí.
Auto zastavilo u velké brány. Jsme na místě. Dnes budu mít nového pána. Do pár chvil se dozvím, jaký bude mít můj život konec a jak dlouhý ještě bude.
Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Z dob otroků - 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!