Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Z dob otroků - 16. kapitola

07.08.2010 (07:30) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6061×

XVI – Tíha viny

„Tys ho zabil? Na co jsi myslel?“

„Carlisle, prosím, tišeji všechno ti vysvětlím.“ Zaslechla jsem ještě naposledy a od té doby bylo ticho. Buď mluvili hodně potichu, nebo odešli z domu, abych je neslyšela. V každém případě už bylo pozdě. Věděla jsem, o čem je řeč. Edward někoho zabil. Můj pán je vrah.

Sice jsem to očekávala, každý otrokář je vrah. Každý otrokář zabil minimálně jednoho otroka, nebo ho prací utahal k smrti, ale co bylo nejhorší, byl fakt, že starosta by vraždu otroka neřešil. Tady se jednalo o něco mnohem horšího. Edward zabil člověka. Spáchal zločin, který se v jejich světě trestá. A teď musel zamést stopy, pokud chce žít dál jako normální člověk a na to měl dva možné způsoby.

Za prvé mě vymění a já se stanu majetkem starosty a Edward tím pro sebe zajistí normální život anebo za druhé zamete stopy tím způsobem, že o život připraví druhou osobu a to starostu.

Ztěžka jsem dosedla na postel a dala si hlavu do dlaní. Nad čím to tady přemýšlím? Žádné dvě možnosti neexistují. Je naprosto jasné, že mě dají starostovi a vyslouží si tím nevinnost. Jak mě vůbec mohlo napadnout, že mě budou bránit na tolik i za cenu svého syna? Pokud se to provalí, tak Edwarda zavřou a on zůstane do konce života ve vězení.

Najednou jsem zaslechla, jak klaply domovní dveře. Podívala jsem se na hodiny a všimla si, že od té chvíle co jsem v pokoji už utekla hodiny. Byli venku docela dlouho. Zajímalo by mě, jak jeho rodina bude teď žít s faktem, že bydlí v domě s vrahem. Ale, co když už se nevrátil? Co když se jeho rodina rozhodla, že Edward musí za své činy pykat? Byli venku docela dlouho na to, aby stihli dojet k policii a předat Edwarda do rukou zákona.

Co když už svého pána nikdy neuvidím? Co když můj pán teď bude trpět v nějaké cele ve sklepení? Co když na tom teď bude jako nějaký otrok? To si nedokážu představit.

Rychle jsem se zvedla z postele a přešla ke dveřím, už jsem sahala na kliku, že se půjdu podívat do obýváku, jestli je můj pán stále v domě, když jsem si uvědomila, že jsem dostala za úkol v mém pokoji zůstat, ale nedokázala jsem si představit, že bych se měla dozvědět pravdu až zítra.

Pomalu jsem pootevřela dveře a cítila, jak mi přeběhl mráz po zádech. Právě jsem vědomě porušovala rozkaz mého pána a to jen proto, abych zjistila, zda je v pořádku. Udělala jsem krok a zaslechla vrzot prkna, na který jsem položila nohu. Spolu s vrzotem jsem si uvědomila, o co se to pokouším. Já se tu pomalu modlím za to, aby se mu nic nestalo místo, abych se ho bála, protože je to vrah. Ale to mi bylo naprosto jedno. Klidně může být vrah, ale já ho mám natolik ráda, že raději ponesu vinu za něj, než aby trpěl on, můj pán.

Udělala jsem pomalu druhý krok a tentokrát se nic neozvalo. Šla jsem, jak nejrychleji jsem mohla a pootevřela dveře do obýváku. Jedním okem jsem nakoukla a zjistila, že Edward sedí na křesle. Bylo neuvěřitelné, jak mi spadl kámen ze srdce. Úlevou jsem si povzdechla a chtěla dveře znovu potichu zavřít, ale v tom Edward vzhlédl. A zadíval se mi do očí. V tu chvíli jakoby mě přikoval k zemi. Dívala jsem se do těch jeho smutných očí a bála se následků.

„Bell, pojď sem,“ zašeptal najednou Edward a pohled opět sklopil k zemi. Otevřela jsem dveře úplně a rozhlédla se po místnosti. Byli jsme tu jen sami dva. Přešla jsem až ke křeslu a sklopila hlavu stejně jako Edward. Bála jsem se toho, co se bude dít. Ještě nikdy jsem vědomě neporušila rozkaz.

„Proč ses sem šla podívat?“

„Chtěla jsem vědět, jestli jste stále v domě,“ zašeptala jsem a dál upírala svůj zrak k zemi ale ani tak jsem se nevyhnula tomu, aby se mi Edward díval do obličeje, vzhledem k tomu, že kousek přede mnou seděl.

„Proč bych tu neměl být?“ zeptal se zaskočeně.

„Bála jsem se, že váš vaše rodina odvezla na policii. Přece jen jste zabil sobě rovného.“

„Ty jsi nás slyšela. To jsem si mohl myslet. Teď se mě bojíš, viď?“

„Nebojím. Vím, že jste měl pro to vážný důvod. Kdybyste chtěl zabít jen tak z rozmaru, zabijete mě. Vražda otroka se netrestá.“ Jen co jsem dopověděla, všimla jsem si, že Edward celý ztuhl a zaskočeně se na mě díval. Chvíli jsem čekala, ale když se nepohnul ani nepromluvil, začala jsem mluvit znovu.

„Měl byste mě vyměnit, pane. Vysloužíte si tím nevinnost a ten druhý otrok zastane třikrát víc práce než já. Neprohloupíte, každý jiný otrokář by mě vyměnil.“

„Já nepotřebuju otroka! Není tu žádná práce, kterou by mohl vykonávat.“ Hlas mého pána byl roztřesený hněvem a já si to moc dobře uvědomovala. Byla jsem si jistá, že pokud jej budu ještě chvíli provokovat, tak vylítne, ale já jsem byla rozhodnutá ho přesvědčit o své pravdě. Nechtěla jsem, aby se mu něco stalo.

„Tak za něj dostanete na trhu více peněz. Má o hodně větší hodnotu než já.“

„Tobě se snad k tomu starostovi chce!“ Procedil skrze zuby a pak pokračoval uvolněnějším tónem: „Když má tamten otrok větší cenu než ty, pověz mi proč, podle tebe, tě ten starosta tak chce.“

„Chce mě ze stejného důvodu, jako kvůli kterému jsem vůbec na světě,“ zašeptala jsem a sledovala jak se Edwardova ruka, kterou si třel kořen nosu, zastavila.

„Tvůj bývalý otrokář…“ začal mluvit a já jeho větu dokončila.

„Byl i mým otcem, ano.“

A opět. Až tu najdu dvacet komentíků, otevřu word a budu se snažit sesmolit další dílek. Omlouvám se, že mi tenhle trval tak dlouho. Nějak jsem nemohla přijít na to za jakých okolností Bell sdělí, kdo byl jejím otcem.