Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Z dob otroků - 19. kapitola

454

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Z dob otroků - 19. kapitolaDalší dílek, lidi. Tady se dozvíte jméno "druhého" otroka. Přeji příjemné čtení a doufám v komentáře. Vaše xlovexx.

09.11.2010 (12:00) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4775×

XIX -  Nábor

„Crrr,“ zazvonil budík a já jsem se vyšvihla do sedu. Lehce jsem si promnula oči a zamžourala po pokoji, který byl ještě ponořen ve tmě. Budík ukazoval sedm ráno a mně proto zbývalo ještě dostatek času na to se připravit.

Potichu jsem vylezla z postele a automaticky hmátla po oblečení. Stále ještě v polospánku jsem přešla do koupelny, kde jsem se oblékla a umyla. Další mé kroky vedly zpátky do pokoje a tam jsem usedla za stůl a vytáhla malý papírek s tužkou.

Chvíli jsem přemýšlela, co bych měla napsat. Napadaly mě všemožné věci, ale ze všeho nejvíc jsem pochybovala. Nevěděla jsem, zda to vyjde. Jestli se nepokouším zbytečně. Pochybovala jsem o svém zdravém rozumu a nakonec dostala strach o Cullenovy. Co když obviní je, pokud se to provalí?

Ne! Nikdo se nic nedozví a i kdyby jo, tak mě už tady nenajdou, a proto nebudou moct obvinit je.

S chvějící se rukou jsem napsala krátký vzkaz.  Vzkaz, který říkal vše, co potřebovalo být řečeno. Nakonec se mi přeci jen to učení vyplatilo. Pomalu jsem odložila tužku a papírek se vzkazem přehnula a strčila do zadní kapsy lněných kalhot. Hodiny nad stolem už ukazovaly, že je pomalu čas odjezdu.

Pomalým, těžkým krokem jsem došla do obýváku, kde už byli všichni.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem a každému se podívala do tváře. I oni mi pohled opláceli, připadala jsem si jako pod mikroskopem. Bylo to skoro, jako kdyby věděli, co mám v plánu.

„Ahoj, Isabell.“ Doneslo se ke mně zašeptání od Edwarda a jeho melodický hlas vykouzlil na mých rtech menší úsměv. Rychle jsem střelila pohledem k němu a nakonec pohled sklopila zpět k zemi, jako jsem měla ve zvyku.

„Tak jedem!“ zavýskla najednou Alice a vyběhla ven ze dveří. Pomalu jsem ji následovala, a když jsem procházela okolo něho, zaslechla jsem tichý povzdech: „Proč mi to dělá?“

Nevšímala jsem si toho, protože mi bylo jasné, že tohle nepatřilo mně, ale určitě někomu jinému a pokračovala jsem v cestě.

Venku jsem narychlo nasedla do Volva a čekala jsem, až se konečně rozjedeme směrem ke škole. Napětí a nervozita ve mně narůstala a moje odhodlání pomalu ale jistě upadalo.

***

„Jsme tu.“ Zaslechla jsem Edwarda a zvedla jsem zrak, který jsem až do teď upírala na svoje ruce. Naše oči se setkaly a mezi mými rty utekl krátký povzdech. Během chvilky mi hlavou proběhly všechny chvíle, které jsem s ním strávila. Ty letmé dotyky, když vedl mou ruku po papíru. To krásné pohlazení jeho dechu na mém krku, když jsem se ocitla příliš blízko. Ten úsměv, který se objevil na jeho tváři vždy, když jeho pohled zavadil o mě.

A v tom to asi bylo. Věděla jsem, že něco není v pořádku a teď, když na jeho rtech se neobjevil ten samý úsměv, jaký jsem tak ráda vídala, jsem si naplno uvědomila, že jsem měla pravdu. Edward něco tušil, ale nechtěl nic říkat. A to mi vyhovovalo.

Rychle jsem vystoupila z auta a čekala, až to samé udělá on. Chtěla jsem to mít co nejrychleji za sebou, protože jsem pomalu začínala pochybovat o tom, zda dělám správně. Rychle jsem se rozhlédla po parkovišti a zahlédla ho. Toho druhého otroka. Jediného otroka, kterého jsem tady na škole mohla zatím vidět.

Dívala jsem se na něj a přemýšlela jsem, jak se k němu dostat co nejblíže, aby si toho nikdo z otrokářů nevšiml a já mu mohla předat vzkaz.

„Tak pojď,“ promluvil vedle mě Edward a rozešel se směrem, kde stál on.

„Odvedu Jessicu trochu stranou a ty si s ním můžeš narychlo promluvit, ale přece jen dávej pozor.“

„J-jak?“ zakoktala jsem se a pohlédla na Edwarda. „jak víš, že s ním chci mluvit?“

„Je to jediný tobě podobný člověk, s kterým si můžeš normálně promluvit na tomhle místě. Být tebou, chci s ním taky mluvit.“

Trošku jsem nechápala, jak to Edward myslí, ale byla jsem ráda, že mi umožní předat mu vzkaz už takhle brzy ráno. A proto jsem už mlčela a rychle ho následovala.

„Ahoj Jessico!“ ozvalo se vedle mě zakřičení z Edwardových rtů. Ještě jsem se narychlo podívala Edwardovi do tváře a letmo se usmála, než jsem byla nucena zrak sklopit k zemi a spoléhat se jen na svoje uši, abych pochytila vše potřebné.

„Edwarde?“ To promluvila ta holka a najednou se mi ve výhledu objevily dva páry nohou navíc.

„Potřebuju s tebou mluvit, Jess.“ Edwardův hlas zněl tlumeně, mluvil skoro až koketně. „Ale trochu stranou, o samotě.“

„J-jistě,“ zakoktala se Jessica a dál jsem už jen slyšela, jak spolu odchází pryč a mě nechává s tím druhým otrokem stranou od všech lidí. Podívala jsem se na něj a všimla si, že i on si mě měří zrakem.

„Tak to jsi ty. Ta, o kterou můj otrokář tak usiluje?“

„Jestli patříš starostovi, pak ano.“ Jemně jsem se usmála a natáhla pravou ruku v gestu, které jsem zahlédla u otrokářů a nabídla ji tomu přede mnou.

„Já jsem Isabella.“ Bez jediného zaváhání se svou rukou chopil té mé, sklonil se a políbil mi hřbet ruky.

„Rád tě poznávám. Já jsem Jacob.“

Chvíli jsem se omámeně dívala, když jsem si uvědomila, proč s ním vlastně chci mluvit. Stáhla jsem ruku z jeho sevření a hmátla si do kapsy, abych mohla vytáhnout vzkaz.

„Na.“ Podávala jsem mu ho. „Přečti si to o samotě a dej mi vědět, jestli souhlasíš. Je tam všechno, co potřebuješ vědět.“ Vzkaz si ode mě vzal a dal do kapsy právě včas, aby to jeho navztekaná otrokářka, která k nám právě dupala, nemohla postřehnout.

„Pojď!“ křikla vztekle na Jacoba a oba odešli. Nechápavě jsem se podívala na Edwarda a ten je pokrčil rameny, rozešel se do školy a mně nezbývalo nic jiného než ho následovat.

***

Den ubíhal velice pomalu, útrpně a proto jsem měla dostatek času na to přemýšlet, zda jsem udělala dobře. Jestli i Jacob bude smýšlet stejně jako já, nebo naopak se rozhodne zatnout moje povstání v úplném začátku. Celý den jsem se rozhlížela, zda ho někde neuvidím, ale jako naschvál neměla jeho otrokářka jedinou stejnou hodinu s Edwardem a ani na obědě se neobjevila. Vypadalo to, jako by se vypařila a on s ní.

Už jsem ztratila jedinou naději na to, že ho ještě zastihnu a dozvím se, co si o tom myslí. Zazvonilo na konec poslední hodiny a já jsem se pomalým krokem loudala za Edwardem k autu a ani si neuvědomila, že jsem zapomněla sklopit zrak. Nepřítomně jsem koukala skrze všechny lidi, které jsme míjeli, dokud jsem ho znovu nezahlédla.

Šel se svojí otrokářkou přímo naproti nám a ani on neměl sklopený zrak. Naopak se mi podíval zpříma do očí, na jeho tváři se objevil mohutný úsměv, v jeho ústech se zaleskly krásně bílé zuby,  a on pomalu přikývl.

20. kapitola

Shrnutí

Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Z dob otroků - 19. kapitola:

 1
1. eda
03.02.2014 [10:16]

Jacob Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře