Další dílek. Tenhle se odehrává na trhu. Snad se bude líbit. Pište prosím komentíky. Vaše xlovexx
07.12.2009 (13:30) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5712×
II – Trh
Vystoupila jsem z auta a rozhlédla se po okolí.
„Co to děláš?“ Křikl otrokář. „Ještě si budou myslet, že jsem tě nenaučil chování a sníží se tvá cena.“
Moje zvědavost byla moc velká tak velká, že jsem zapomněla. Otroci se nemohou rozhlížet, náš zrak musí být sklopen k zemi, na stejné místo kam patříme, k nohám otrokáře.
Rychle jsem sklopila zrak a nechala dvoumetrový odstup od McCartneyho. Následovala jsem jej a už si nedovolila zrak zvednout. Nešel daleko k ráně a nikdy by si nenechal ujít takovéto představení. Stejně jako spousta jiných.
„Podívej se na ní, vždyť nemá ani jednu modřinu.“ Zaslechla jsem pohoršený hlas nějakého muže. Bohužel jsem nebyla jediná. Zaslechl to i on, a aby se nezhoršila jeho pověst, hned mi jednu ránu uštědřil. Byla tak silná, že jsem se neudržela ani na nohou. Slétla jsem a zůstala ležet, tak jak se má.
„Vstávej!“ Křikl a odstoupil ode mě, jako bych byla něco nechutného. Zvedla jsem se a pomalu ho následovala. Lidi se mi vyhýbali, koukali na mě znechuceně.
Došli jsme až k pódiu. Na kterém momentálně někdo stál. Dovolila jsem se podívat a hned dostala ránu holý.
„To jí nemáte vychovanou?“ Zeptal se něčí hrubý hlas. „Takhle bude hodně levná. Kolik za ní chcete?“
„Vyvolávací cena… Začněme třeba na dvaceti dolarech.“ Odpověděl mu hlas pana McCartneyho.
„Tak málo? Jasně je to věc, ale první cena se pohybuje vždy aspoň kolem dvěstě.“ Odpověděl mu ten hlas. Z toho o čem se tu bavili, mi bylo jasné, že se jedná o vyvolávače.
Vzpomněla jsem si, co my máma jednou vyprávěla. Vyvolávači byly nejhoršími otrokáři. Otroci se u nich střídali dost rychle. Ty nejlevnější si kupovali oni, a aby je nestáli moc peněz za stravu, tak je ubili k smrti do dvou týdnů. Žádný otrok u nich nezůstal déle.
„Chci vidět, jak moc vysoko se její hodnota dostane.“ Odpověděl mu. „Kdy budeme na řadě?“
„Hned jak se vydraží tenhle.“ Viděla jsem, jak se vyvolávačova hůl zvedla. „Tak můžete jít nahoru.“ Odpověděl mu a odcházel od nás.
„Jak se těšíš na nového pána? Teď teprve poznáš, co je to být otrok.“ Promluvil na mě pan McCartney. A v jeho hlase jsem slyšela opovrhování.
„Můžete!“ zaslechla jsem hlas vyvolávače. A rozešla jsem se za ním. Vystoupala jsem po schodech a přímo na jeviště. Došla jsem k červenému křížku na podlaze a tam se zastavila. Hlavu jsem měla stále sklopenou a tak jsem viděla, jak se vyvolávač rozmáchl svou holí a praštil mě s ní přes nohy. Bolelo to hrozně, raději jsem padla na kolena, přesně jak chtěl a už se nezvedla. Klečela jsem tam před nimi a jen poslouchala.
„Takže vyvolávací cena je dvacet dolarů.“ Promluvil a z hlediště se ozval smích, který se nesl davem.
„Dám dvacet tisíc.“ Překřičel ten smích ženský hlas. Všichni rychle ztichli a já zaslechla šustění látek, jak se otočili za tím hlasem.
Nedokázala jsem odolat a podívala jsem se. Zvednutá byla jen jedna plácačka. Držela jí žena menšího vzrůstu. Měla krátké černé vlasy a byla bledá. Její obličej měl dokonalé rysy. Nikoho takhle krásného jsem nikdy v životě neviděla. Její oči se stočily na mě. Měla je zlaté! Nedokázala jsem uvěřit tomu, že někdo může mít takové oči. Rychle jsem sklopila hlavu a čekala.
„Ehm… Dobře. Tak dá někdo víc jak dvacet tisíc?“ Zaslechla jsem vyvolávačův hlas. Přeskakoval mu. Asi byl zaskočený.
„Nikdo?“ Ptal se. „Tak dobře prodáno. Pojďte si pro to.“ Vyzval jí a já čekala.
„Zvedni se.“ Zaslechla jsem u sebe přísný hlas. Nemohla jsem uvěřit, že by patřil té dívce, co mě koupila. „Tak slyšíš!“
Raději jsem poslechla a zvedla se. Následovala jsem jí dolů po schodech a potom už jsme vycházeli branou na parkoviště.
Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Z dob otroků - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!