Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Z dob otroků - 9. kapitola

02.01.2010 (14:45) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6164×

IX – Ples

„Bell vstávej!. Musím tě připravit na ten ples.“ Třásla se mnou Alice a budila mě zrovna, když jsem měla tak nádherný sen. Otevřela jsem oči a pohlédla na Alici. V  jejích očích tančili jiskry nadšení. Nezbývalo mi nic jiného, než se zvednout a nechat se obléct. Vůbec se mi na ten ples nechtělo. Nevěděla jsem co očekávat a hlavně jsem měla zvláštní pocit, že se tam něco stane. Něco, co nebude dobré.

Čas utíkal rychle a já už byla přichystaná na ples. Teď jsem jenom čekala na Alici, abych ji pomohla se připravit. Když vyšla, měla už na sobě šaty. Byly dlouhé a tmavě černé. Vynikala v nich její bílá pokožka. Ale co jsem nečekala, bylo, že už byla nalíčená a učesaná.

Mě připravovala tři hodiny a ona sama je hotová ze deset minut.

„Měli bychom jít. Cesta je dlouhá.“ Promluvila Alice a rozešla se ke dveřím. Šla jsem za ní a společně jsme sestoupily do obývacího pokoje. Všichni už tady byli připraveni. Byli tak nádherní. Mezi nimi jsem si opravdu připadala jako něco zbytečného.

Zastavila jsem se od jejich hloučku dostatečně daleko, jak se od otroka sluší a dívala jsem se na jejich krásu, která ve večerních róbách byla viditelnější, než když byli oblečeni do každodenního oblečení. Dívala jsem se na ně a nechápala jsem, jak někdo může být takhle krásný.

„Bell? Pojď, už pojedeme.“ Zaslechla jsem Alicin hlas a rozešla jsem se za ní. „Jedeš v autě se mnou Jasperem a Edwardem.“ Mluvila a vedla mě ke krásnému černému autu.

„Moje i Edwardovo je moc malé tak jsme si koupili nové.“ Mluvila dál a už nasedala do zadu. Přešla jsem k druhé straně auta a také se usadila. Edward seděl za volantem a Jasper vedle něho.

„Je neuvěřitelný, jak ten den utekl. Já se tak těším.“ Mluvila dále Alice a téměř na sedadle nadskakovala radostí, ale byla snad jediná, kdo se tam těšil.

Ze mě moje počáteční radost opadla. Věděla jsem, že se něco stane, věděla jsem, že něco nebude dobré. Ale nemohla jsem mluvit. Jsem jenom otrok, kdo by věřil otrokovým instinktům?

Cítila jsem, jak se auto rozjelo, a my vyrazili. Alice měla pravdu, cesta byla dlouhá. Přes celé město na druhý okraj, ale v autě se jelo asi deset minut, více ne.

„Jsme tady.“ Promluvil za celý den poprvé Edward. Ani jeho hlas nezněl nadšeně. Asi byl na tom stejně jako já. Ten divný pocit narůstal celou cestu. Teď to bylo mnohem horší, než když jsme vyjížděli, ale bohužel mi nezbývalo nic jiného než tam jít.

Chtěla jsem už vystoupit, ale Alice mě chytla za ruku, proto jsem se otočila na ní.

„Bello, budeš se držet Edwarda ano? Jsme spolu domluvení, bude to tak lepší ohlídá tě víc, než já.“ Promluvila na mě a já jsem jen kývla hlavou. Nevěděla jsem, před čím by mě měl chránit, ale byla jsem za to ráda.

Ještě chvíli jsme se koukaly navzájem do očí. Já jsem čekala, jestli ještě něco řekne a ona nejspíš zkoumala, jestli ji opravdu poslechnu, i když já bych nemohla neuposlechnout.

Seděli jsme tam a najednou se na mojí straně otevřely dveře. Vyhlídla jsem ven a dveře držel Edward. Nevěděla jsem, proč je otevřela, ale raději jsem rychle vystoupila, než je někdo uvidí.

Vystoupila jsem tedy ven a postavila se po boku Edwarda, jak po mě chtěla Alice. Byly jsme před ohromnou branou, za kterou se tyčil nádherný dům. Bylo zde už hodně aut, ale jenom Cullenovi a já jsme stáli před branou. Asi jsme přijeli jako poslední.

Sledovala jsem je, jak se rozešli a já se v dostatečné vzdálenosti rozešla za nimi.

Prošli jsme velkou vstupní branou a hned za ní se rozprostíralo nádherné nádvoří. Bylo vidět, že se o to někdo nádherně stará, ale já jsem velice pochybovala, že se o to stará sám starosta a taky jsem se v tom hned utvrdila, jen co jsme obešli dům a dorazili na místo, kde se konal ples, viděla jsem kolik otroků je zde navlečených do stejného šatstva. To byly otroci, kteří patřili panu starostovi. Sledovala jsem je a viděla jsem, jak někteří kulhají. Sem tam jsem zahlédla, jak se jeden z nich předklonil a chytil se za žebra. Bylo mi jich líto, věděla jsem jaké to je být mlácená za každou věc.

Dívala jsem se na ně a málem jsem vrazila do Edwarda, který se postavil přede mě. Raději jsme rychle zastavila a sklopila hlavu.

„Bell. Budeš se teda držet mě. Rodina se rozdělí a každý se půjde s někým pobavit, abychom mohli jít co nejrychleji domů. Vím, že se ti tu asi nelíbí a ani se nedivím. Sám bych se nejraději nekoukal na jeho služebnictvo. Je mi z něj špatně, ale nic jiného nám nezbývá.“

„To jsou otroci, pane. Služebnictvo by dostalo za svojí práci zaplaceno, nebo kdyby chtěli, mohli by klidně odejít.“ Promluvila jsem, cítila jsem neuvěřitelnou potřebu to říct. Při svých slovech jsem zvedla hlavu a podívala se do jeho nádherných zlatých očí.

Dívala jsem se do jeho očí a nemohla se odtrhnout, byla jsem v nich uvězněná.

„Á, pane Cullen a jejich otrok.“ Zaslechla jsem hlas, který jsem už jednou slyšela. Věděla jsem, že se jedná o starostu. Proto jsem rychle sklopila zrak a o krok ustoupila.

„Jsem rád, že jste přijeli. S celou vaší rodinou jsem se už přivítal, jenom na vás jsem ještě nenarazil. Víte, slyšel jsem, že ten otrok je váš. Prý ho koupila slečna Alice jako dárek pro vás.“ Mluvil a já jsem poslouchala jeho slizký hlas.

„Ano to je pravda. Ode dneška patří mně.“ Odpověděl mu stručně Edward.

„To je dobře. S vámi si budu moci promluvit jednodušeji o tom, co bych chtěl. Víte, napadlo mě, jestli bych si ji nemohl na chvilku půjčit.“ Slyšela jsem, jak mluví, a zahlédla jsem, jak chytil Edwarda okolo ramen.

„Ty moje otrokyně už jsou jaksi. Nevím jak to říct, ale určitě mě chápete. Stačilo by na hodinku.“ Mluvil dál a já jsem už pochopila, co po Edwardovi chce. Chtěl mě na jednu noc. U bývalého otrokáře jsem to už několikrát zaslechla, ale díky tomu, že jsem byla jeho dcera, mě nikdy nikomu nepůjčil, a proto jsem taky ještě panna. Čekala jsem, co odpoví. Věděla jsem totiž, že starostovi asi nebude chtít odporovat a popravdě jsem začínala mít strach.

„Jistě vím, co myslíte.“ Zaslechla jsem, jak Edward promluvil. „Ale víte, já už s ní mám dneska určité plány a vy byste mi je tímhle překazil, takže vám budu muset říct ne. Vlastně jsem se tady zastavil jenom na chvíli. Odvést rodinu a tak víte?“

„Oh, jistě, ale to je škoda. Chtěl jsem si ji jenom na chvilku půjčit. Myslíte, že by to opravdu nešlo?“ Zaslechla jsem znovu ten slizký hlas.

„Možná příště. Teď mě omluvte. Jdu se pozdravit s dalšími lidmi a rozloučit se s rodinou.“ Promluvil znovu Edward a rozešel se. Rychle jsem ho následovala.

Procházeli jsme spoustou lidí. Sem tam Edward někoho pozdravil a prohodil pár slov na téma otroci. Nerada jsem ty rozhovory poslouchala, ale nic jiného mi nezbylo. Taky se několikrát opakoval ten stejný rozhovor, jaký vedl se starostou, a vždy to skončilo stejně.

Když jsme byly na odchodu, asi po jedné hodině strávené na večírku, potkali jsme u východu starostu.

„Zrovna na vás tu čekám.“ Promluvil, když jsme byli kousek od něj.

„A co chcete? Celkem spěchám.“ Zaslechla jsem Edwardovu odpověď.

„To samé, co na začátku, když jste přijeli. Chci si ji půjčit.“

„A to si opravdu myslíte, že vám ji půjčím, když s ní mám teď nějaký úmysly?“ Zeptal se Edward a mně začali v hlavě šrotovat kolečka. Přemýšlela jsem, co by se mnou chtěl dělat, ale na nic jsem nedokázala přijít.

„Máte ji doma už dlouho. Noc jste s ní určitě už strávil, tak vám snad nebude vadit, když ji teď půjčíte mne ne?“

„Právě že ne. Sám jste to slyšel. Ona je moje až ode dneška a taky si to hodlám užít, takže mě laskavě nezdržujte, nemám čas.“ Odpověděl Edward a mě až teď došlo, co chce se mnou dělat. To samé k čemu si mě chtěl starosta propůjčit. Začínala jsem se celkem bát. Co když všichni ke mně byly hodní jenom kvůli tomu, že mě vlastnila Alice a teď když jsem Edwardům otrok, to bude o hodně horší.

„Ale pane Cullene. Znám jedno vaše tajemství, možná by bylo lepší udržet dobré vztahy, než si sám vykopat hrob co myslíte?“ Slyšela jsem znova hlas starosty.

„Mám jenom jedno tajemství, starosto, a kdybyste věděl tohle tak by jste se tady se mnou nebavil to mi věřte.“ Odpověděl mu Edward a chytl mě za ruku.

„Rád bych si s vámi ještě popovídal, ale těším se domů. Nashle.“ Křikl ještě za rameno a tahal mě k autu. Cítila jsem jak mě ruka bolí čím dál tím víc.

Došli jsme k autu a on otevřel dveře.

„Nastup, ať jsme odtud co nejdřív pryč…“

10. kapitola

Shrnutí

Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Z dob otroků - 9. kapitola: