Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Z donucení - 4. kapitola

15.02.2010 (20:15) • princesVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1899×

4. kapitola - Řekněte, že je to vtip

Ve Volteře Aro:

Znovu se mi vybavila její tvář, nádherné oči a dlouhé vlnité vlasy. Ano opět jsem myslel na tu nádhernou dívku, mojí budoucí ženu. Už jsem se tak rozhodl.

„Jak milé, naše malá Alice si našla kamarádku,“ tahle věta mě probudila z mého snění. Podíval jsem se, kdo to vyslovil. Je mi to jasné. Jane. Už dlouho vím, že ty dvě se nenávidí. Vlastně Alice se tu s někým, kromě asi tří lidí (upírů) nebaví, ale zaujalo by mě jakou kamarádku.

„Jane,“ zavolal jsem si jí k sobě. Na tváři měla usměv neviňátka.

„Ano pane?“ zeptala se mě. Ona umí skvěle lhát.

„Co si to říkala o Alici?“ zeptal jsem se jí a na tváři měla spokojený úsměv. Asi si myslí, že Alici potrestám.

„Nic jen, že si našla kamarádku,“ řekla nevinně. „Ano a kde je?“ zeptal jsem se, i když možná už vím.

„V zahradě pane,“ odpověděla. Jen jsem kývnul a Jane odešla. Zvedl jsem se ze trůnu a zamířil si to k zadní části hradu. Došel jsem na konec posledního pokoje a naštěstí prázdného.  Tyhle pokoje jsou nově vybaveny pro nové členy mé gardy. Stoupl jsem si na menší balkon a podíval se na ve stínu položenou menší zahrádku. Alice tu tráví skoro všechen svůj čas. Ano byla tam ona, ale s lidskou dívkou. Ten zvuk srdce.

Podíval jsem se pořádně a u Alice na houpačce seděla moje budoucí žena. Na sobě měla levandulové šaty a vlasy sepnuté v neupraveném drdolu, ale přesto byla nádherná.

„A co tvůj přítel?“ ptala se zrovinka Alice. Tak to si rád poslechnu.

„Nemám přítele. Rodiče mě chtěli za jednoho zmetka provdat, a proto jsem utekla,“ řekla moje budoucí choť. Donucena si někoho vzít. Tak to ještě neví, co jí čeká, usmál jsem se a vydal se do své pracovny. A Alice mi hezky nahrála a teď mi pomůže.

„Demetri!“ křikl jsem z pracovny.

„Ano můj pane,“ řekl Demetri a ještě se uklonil.

„Až se Alice vrátí ze zahrady, ať okamžitě přijde za mnou,“ řekl jsem. Zděšeně se na mě podíval, „Neboj, nic se jí nestane,“ uklidnil jsem ho. Pochvíli se znovu uklonil a zmizel. Netrvalo to ani pět minut a už se u mě objevila naše malá upírka. Usmál jsem se na ni a trochu nejistě mi úsměv oplatila.

„Ahoj Alice,“ řekl jsem jí. Koukala se na mě, jako bych se zbláznil. No jo takovou skvělou náladu jsem neměl dlouho.

„Co chceš, Aro?“ zeptala se mě. Znala mě dobře. Pokynul jsem jí, aby si sedla, dal jsem si ruce za hlavu a spustil.

„Zjistil jsem, že máš novou kamarádku,“ zděšeně se na mě podívala.

„Ona neví, že jsme upíři. Nic neví!“ začala hned vysvětlovat, co si myslí a že bych si jí dal k obědu. To vážně ne. Já si jí dám trochu jinak. Zase mi uletěly myšlenky a začal jsem myslet na svatební noc.

„Ne, já jenom doufám, že se ti líbí má budoucí choť,“ řekl jsem.

„Cože!“ zařvala Alice, až se postavila a dívala se na mě s blesky v očích.

„Nerozčiluj se má drahá, to pro ni bude lepší,“ řekl jsem, ale Alice se zase rozčílila.

„Lepší  to, že z ní bude zrůda?“ zeptala se mě, ale to už mi docházely nervy. Postavil jsem se a přešel k ní.

„Takhle se mnou nebudeš mluvit!“ zařval jsem, až mě musela slyšet celá Volterra. „Nejenom, že se stane jednou z nás, ale ty mi jí sem i přivedeš,“ řekl jsem výhružně, ať se ani nesnaží mi odporovat. Po mých slovech si zase sedla do křesla a dívala se do země. O co jí jde? Bude jí tu mít každý den, jen trochu trvanlivější.

„Kdy?“ zeptala se potichu.

„No ještě dnes večer,“ řekl jsem jí a opět na mě vyvalila oči.

„Dobře,“ přikývla. Moc dobře ví, že nemá na výběr.

„Běž se připravit!“ přikázal jsem. Jenom kývla a odešla z pracovny. Vždycky dostanu to, co chci. Usmál jsem se ďábelsky.

Alice:

Vešla jsem dovnitř a v křesle uviděla usmívajícího Ara. To není dobré. Tenhle jeho úsměv znám moc dobře a nikdy nevěstí nic dobrého.

„Ahoj Alice,“ řekl. Jak já nesnáším tu jeho laskavost. Ne nesnáším ho celého, nejradši bych ho viděla jako hořící pochodeň.

„Co chceš, Aro? “zeptala jsem se bez zdvořilosti.

„Zjistil jsem, že máš novou kamarádku,“ řekl. Vyděšeně jsem se na něho podívala. Jak to zjistil! Jane, ta potvora se snaží  mi to tu ještě víc znepříjemnit. Jak já tu nelítostnou mrchu nenávidím.

„Ona neví, že jsme upíři. Nic neví,“ začala jsem hned brblat. Je to jediná osoba, která je normální. Nechci, aby mi ji vzali, i když se známe chvíli, přirostla mi k srdci. Jako semínko, co přiroste k hlíně a pak začne vyrůstat.

„Ne já jenom doufám, že se ti líbí má budoucí choť,“ slyšela jsem dobře? Řekl choť? Ne, to ne. Proboha on si jí chce vzít. To je hrozný. Bella před sňatkem utekla a musí si vzít Ara tyrana?

„Cože!“ zařvala jsem, třeba jsem vážně slyšela blbě.

„Nerozčiluj se má drahá, to pro ni bude lepší,“ řekl a usmál se. Lepší to, že si vezme někoho, koho nemiluje? Upíra, který když něco nedostane, vezme si to násilím? Znovu jsem začala pěnit.

„Lepší to, že z ní bude zrůda?“ zeptala jsem se ho s velkým sarkasmem v hlase.

„Takhle semnou nebudeš mluvit!“ zařval tak, že to musela slyšet snad celá Volterra.

„Ne jenom, že se stane jednou z nás, ale ty mi jí sem i přivedeš,“ řekl výhružně. Ne, prosím já ne. Už takhle stačí, že jsem jí neochránila, ať to udělá někdo jiný. To mi to Aro dělá zase schválně. Určitě se teď za dveřmi Jane hrozně raduje.

„Kdy?“ zeptala jsem se.

„No ještě dnes večer,“ řekl. Už dnes? Za všechno můžu já. Je to moje vina.

„Dobře,“ přikývla jsem. Stejně nemám na vybranou. Klidně by mě tam i dokopal, kdybych mu tu šanci dala.

„Běž se připravit!“ řekl. Jenom jsem kývla a už odcházela z pracovny. Ani jsem se nedívala, kam jdu, dokud jsem do někoho nevrazil.

„Promiň Demetri,“ řekla jsem, když jsem ho sbírala ze země.

„V pořádku All. Je mi to líto,“ řekl. Moc dobře vím, že semnou soucítí. Aro ho taky připravil o vše, hlavně o život s dívkou, kterou Demetri miloval.

„On mi nedá pokoj. Sebere mi vždy všechno,“ začala jsem brečet. Demetri ke mě přišel a objal mě. Bylo to uklidňující.

„Musím jít,“ řekla jsem nakonec. Jen přikývl a pustil mě. Doběhla jsem do pokoje a vzala jsem si plášť. Zadními dveřmi jsem vylítla ven. Šla jsem po Belllině vůni. Sice nejsem stopař, ale co a navíc její vůně je úžasná. Došla jsem k nějakému motýlku. Asi tu bydlí. Vyskočila jsme na střechu a zapadla do otevřeného okna. Byl útulný a byl Bellin. Byla tu všude její vůně, ale i její šaty. Asi byla v koupelně, protože odtamtud byl slyšet zpěv. Má nádherný hlásek. Sundala jsem si plášť a čekala, až přijde.

Bella:

Odpoledne se nádherně vydařilo. Získala jsem novou kamarádku, objevila nádherné místečko na lenošení, ale stejně jsem měla divný pocit. Jakmile jsem došla do motýlku, zase na mě čekal Luke s tácem a v ruce se samými dobrotami. Lehce jsem ho políbila na tvář a odešla do pokoje. Teď hlad moc nemám. Spíš by mi pomohla horká koupel. Otevřela jsem okno. Už se stmívalo, takže bude foukat letní vánek. Sundala jsem šaty a položila je na postel. Vzala jsem si ty večerní šaty tmavě modré a zamířila do koupelny. Asi po 20 minutové koupeli jsem vlezla z vany, oblékla šaty a vlasy si dala do drdolu. Slušelo mi to, pochválila jsem se a došla jsem do ložnice. Opět  jsem úlekem nadskočila.

„Alice?“ zařvala jsme a objala jí. Jak vůbec ví, kde bydlím? Já jsem jí to říkala? Ani nevím. Také mě objala, ale bylo na ni něco divného. Tvářila se,  jako by šla na popravu.

„Alice, co se děje?“ zeptala jsem se, ale žádná odpověď.

„Alice ublížili ti?“ zeptala jsem se podruhé, ale opět žádná odpověď.

„Je mi to líto Bell,“ řekla, než jsem se stačila zeptat proč, ucítila jsem na obličeji něco vlhkého a pak už jsem viděla jen tmu.

Alice:

Bella vyšla z koupelny v nádherných večerních šatech a slušelo jí to hodně. Už podruhé se mě lekla.

„Alice?“ zařvala a než jsem stačila uhnout, objala mě. I když si to nezasloužím.

„Alice, co se děje?“ zeptala se mě asi po 10minutovém tichu. Nebyla jsem schopná ani odpovědět jenom jsem se na ni zmučeně podívala.

„Alice ublížili ti?“ začala panikařit. Bála se o mě. Mně by neublížili,  ubližují mi hlavně teď. A já jsem ta, kdo teďka ublíží úžasné lidské bytosti.

„Je mi to líto Bell,“ řekla jsem. Než se ale stačila zeptat proč, přiložila jsem jí k ústům ručník s uspávací látkou a Bells okamžitě usnula. Chytla jsem jí do náruče a společně s ní vyběhla z motelu zpátky do hradu.

Aro:

Je vše připraveno. Bella bude mít pokoj hned vedle mého a po svatbě budeme mít společnou ložnici. Přece jí nepřipravím o manželské povinnosti. Usmál jsem se. Všichni už vědí, že se budu ženit a bratři jsou nadšení, aspoň nebudou jediný, kdo si večer budou užívat. Jane sice chvíli zuřila, ale pak jí to přešlo, protože jsem jí slíbil, že si bude moc vzít Alexandra, jednoho upíra z gardy. Vím, že jsou vždycky schovaní za rohem a tam se ocucávají a u nás je zákon, že nikdo z vyšších si nevezme obyčejného bojovníka. Moc dobře vím, jak Jane vyváděla, když zjistila, že má zákaz. Tak jsem jí to povolil.

„Kam jí mám odnést,“ uslyšel jsem hlas. Ano Alice už přišla a v náruči držela anděla v tmavě modrých šatech.

„Dej mi jí, postarám se o ni,“ řekl jsem. Sice chtěla protestovat, ale můj rozzuřený obličej jí asi vyděsil a tak mi ji podala. Vzal jsem si jí do náruče ach… to teplo.

„Běž jí připravit postel, má pokoj vedle mé ložnice,“ jenom přikývla a zmizela. „Vítej do nového života,“ řekl jsem jí a odhrnul lehce vlasy z jejího krku. Pohladil jsem její perlovou pokožku, políbil jí na krk a hned se zakousl. Bože jak úžasně chutnala, štěstí je, že mám dobré ovládaní, jinak by to asi nepřežila. Utřel jsem si ústa a odnesl jí do postele. Cestou sebou začala škubat. Bohužel nemůžu za tu bolest, je to hrozný, ale brzy bude po všem. V pokoji už byla Alice. Znechuceně se na mě dívala. Usmál jsem se, což jí naštvalo ještě víc.

„Buď tu s ní, já mám ještě nějaké zařizování,“ řekl jsem. Přikývla, sedla si k ní na pohovku a držela jí za ruku. Vyšel jsem odtamtud a šel zařizovat naší svatbu.

Bella:

Poté jsem usnula a začal se mi zdát nádherný sen. Byla jsem v něm s Alici, seděli jsme na zahradě, ale nebyla to ta, co je tady za hradem, tahle byla jiná. Vesele jsme si povídali.

Poté nás pohltila záře a před námi se zjevili dva andělé. První měl blond vlasy, které připomínaly lví hřívu. Usmál se, šel k Alici a políbil jí. Ten druhý měl nádherné bronzové vlasy a díval se jen na mě. Poté ke mně taky přišel a políbil mě. Čekala jsem, jak to bude dál. Jenže můj sen přerušila odporná silná bolest. Jako by celé mé tělo hořelo, bylo v plamenech. Teď zemřu, pomyslela jsem si.

Autor: princesVolturi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Z donucení - 4. kapitola: