06.04.2011 (16:45) • Neyimiss • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1310×
6. kapitola – 1. část
Chvíle šťastné a idylické…
„Emmette McCarty Cullene! Jak sis to mohl vůbec dovolit! Naplánovat něco takového… a nepozvat vlastní rodinu?!“
Vyjeveně jsem zíral na Alici, která stála jen pár centimetrů ode mě a právě mi zabodávala svůj krátký ukazováček do hrudi. I přesto, že měla několikacentimetrové podpatky, mi dosahovala sotva po ramena, takže pohled na nás musel být poměrně komický.
Kývnutím ruky jsem propustil poslíčka s tím, že si pro něj pak nechám zavolat. Pak jsem chytil Alici za ruku a táhl jsem ji do pokoje, který jsem za námi zabouchl.
„Alice? Jak ses tu objevila?“ zeptal jsem se jí. Hned vteřinu na to jsem pochopil, že jsem se ve výběru otázky trefil poměrně dost vedle.
„Jak se můžeš ptát?! Prostě jsem přijela, abych ti při takové příležitosti stála po boku, to snad sourozenci dělají, ne?! A mimochodem, nepřijela jsem sama. Ostatní jsou tu také. Čekají v kavárně naproti. A teď mi laskavě vysvětli, co to mělo znamenat! Snad sis nemyslel, že to můžeš před námi, a hlavně přede mnou, tajit donekonečna! Proč jsi nám něco neřekl?“ vysypala ze sebe a nahodila vyčítavý pohled. S rozpaky jsem se zadíval na koberec a pak jsem celý zahanbený zahučel:
„Abych pravdu řekl, vůbec mě to nenapadlo. Ne, Alice, mlč na chvíli! Ty to nechápeš! Já to neplánoval! Bylo to náhlé rozhodnutí! A potom jsem měl sotva dostatek času, abych to celé naplánoval, natož abych to ještě oznamoval celé rodině. Je mi líto, že jsem vám to neřekl, ale co by se změnilo na tom, kdybyste to věděli? Nic. Akorát by hrozilo, že se Rose všechno dozví mnohem dřív, než jsem měl v plánu. A teď, když dovolíš, bych rád dokončil to, co jsem započal. Pokud to tedy ještě celé neprokoukla – díky tvému křiku,“ zašklebil jsem se na ni.
„Ach, promiň mi to! Já nechtěla!“ začala se hned omlouvat a úplně přitom zapomněla na to, že na mě byla před několika minutami pekelně naštvaná. Ach, vždycky jsem si libovat ve své schopnosti odvádět pozornost…
Sešel jsem schody dolů a oznámil jsem na recepci, že poslíček už má vykonat svůj úkol. Dostalo se mi ujištění, že to okamžitě vyřídí, že nebudu muset čekat moc dlouho.
Mezitím jsem poslal Alici pro ostatní. Stejně už bylo vše provaleno, tak proč by u toho nemohli být všichni?
Netrpělivě jsem se díval nahoru do patra, podupával jsem si nohou a odpočítával jsem každou vteřinu. Jestli tohle pokazím, radši ani nemyslet, co se stane potom…
Po pár minutách ke mně připlula Alice s Jasperem po boku. Povzbudivě na mě mrkla a nechala se odvést společně s ostatními členy mé nemalé rodinky do soukromého salonku, kde se mělo vše konat.
Naposledy jsem se podíval nad schody a pak jsem se s povzdechem vydal za svou rodinou. Tak, vše je u konce…
Když jsem vstoupil, rozehrála se hudba. Okamžitě jsem dal posunkem najevo, že mají hudebníci ihned přestat. Ještě nebyl ten správný čas…
Přišel jsem ke stolku, kde seděla moje rodinka. Chyběl jediný Edward. Zeptal jsem se ostatních, kde je, a dostalo se mi odpovědi, že „hned přijde“. Pouze jsem pokýval hlavou a pak jsem upřel pohled na dveře do místnosti. Zanedlouho jimi měla vstoupit Rose…
Netrvalo dlouho a dveře se opravdu otevřely a někdo vešel. Ovšem tohle rozhodně nebylo moje Rose…
Osoba, která vešla, byla sice ženského pohlaví, avšak měla tmavě hnědé vlasy a rozhodně nebyla upír. Ne, byl to člověk. Člověk s velmi přitažlivou vůni, s velmi lákavou vůní krve…
Kdyby se na téhle chvíli neodvíjela celá moje věčnost, nejspíš bych se tou sladkou vůní zabýval, ale takhle jsem jí skoro nevěnoval pozornost. Pouze jsem si všiml, že za dívkou vešel Edward a ruku v ruce zamířili ke stolu, kde dívka pozdravila ostatní členy Cullenovic rodinky a posadila se vedle Esme, z druhé strany Edwarda.
Možná bych se měl podivovat nad tím, co tu dělá Edward s děvčetem, možná bych se mu měl začít smát, ale vážně jsem na něco takového neměl myšlenky. Ne když…
V tu chvíli se dveře opět otevřely. A tentokrát v nich opravdu stála moje princezna…
Ano, to pojmenování sedělo přímo na tělo. Rose opravdu vypadala jako princezna z pohádky. A já jsem se měl pokusit zajistit jí dnes šťastný konec…
Byla oblečena do světle modrých šatů s nadýchaným spodkem. V kombinaci s jejími blonďatými vlasy to vypadalo velice, velice dobře. Navíc účes, který jí mnou najatý personál stvořil na hlavě, to perfektně doplňoval…
Rose se pomalu blížila k nám, společně s poslíčkem, který ji galantně nabídl rámě a nyní se tvářil velmi samolibě. Zato Rosalie měla ve tváři zmatený výraz a překvapeně se rozhlížela kolem sebe.
Co se děje? vyčetl jsem jí z obličeje. Zakroutil jsem hlavou, jakože má počkat, že uvidí. Pak jsem dal signál hudebníkům a spustil jsem svůj pečlivě nacvičený výstup…
I feel it in my fingers
I feel it in my toes
Love is all around me
And so the feeling grows
Jestliže se předtím Rose tvářila zmateně, snad ani neexistovalo slovo, které by popsalo, jak se tvářila teď. A já pokračoval dál…
Its written on the wind
Its everywhere I go, oh yes it is
So if you really love me
Come on and let it show
Když jsem koutkem oka omrkl situaci, zjistil jsem, že Rose není jediná, kdo na mě civí, jako by mi přeskočilo. Dívala se tak na mě celá rodina. Avšak já se nedal odradit…
You know I love you, I always will
My minds made up by the
Way that I feel
There´s no beginning,
There´ll be no end
cause on my love you can depend
Dal jsem si krátkou přestávku, během které jsem se zářivě usmál na svou milovanou. Úsměv mi plaše opětovala a zdálo se, že netrpělivě čeká na to, co bude dál. Přece jsem ji nemohl zklamat, no ne? Pokračoval jsem…
I see your face before me
As I lay on my bed
I kinda get to thinking
Of all the things you said, oh yes I did
You gave your promise to me and I
Gave mine to you
I need someone beside me
In everything I do, oh yes I do
Blížil se konec mého hudebního představení. V duchu jsem se už chystal na to, co mělo přijít po něm. Tohle prostě nesmím zkazit…
You know I love you, I always will,
My minds made up by the
Way that I feel
Theres no beginning,
Therell be no end
cause on my love you can depend
Got to keep it moving
S těmi slovy jsem přistoupil k Rose a padl na kolena. V duchu jsem si zopakoval poslední slova, která jsem zazpíval, abych si dodal odvahu.
„Rosalie Haleová, prokážeš mi tu čest a staneš se mou ženou?“
5. kapitola - 2. část || Shrnutí || 6. kapitola - 2. část
Jelikož jsem povídku plánovala už před strašně dlouhou dobou, nyní mi jaksi nesedí počty. Tudíž místo 7 kapitol jich bude nakonec 8... :)) Pokusím se povídku dopsat v co nejkratší době, protože už ji píšu vážně dlouho, ale to, jestli se mi to povede, nezávisí jen na mě...
Přeji příjemné počtení a za případné komentáře děkuji. (Vím, že jich kvůli velké prodlevě při přidávání nebude moc, ale i tak... I kdyby byl jen jeden, tak určitě potěší... :)) Neyimiss
Autor: Neyimiss (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Za každou cenu - 6. kapitola, 1. část:
Alex, to mě taky. Nějak jsem u téhle povídky ztratila nit, dokonce jsem uvažovala nad tím, že ji nechám smazat a celou ji přepíšu.
Pokud o ni máš zájem, sleduj mé shrnutí, veškeré informace nalezneš tam.
Tak by me zajimalo kdy se dockame dalsi kapitoly.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!