Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za lásku se musí bojovat 3. kapitola

29.08.2011 (20:15) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1645×

Za lásku se musí bojovat 3. kapitola

Alice

„Co chceš, Whitlocku?“ obořil se na Jaspera Josh.

„Nic, McKinne. Proč se zahazuješ s ní?“ řekl Jasper a jen mimoděk kývl hlavou na mou osobu.

„Whitlocku, do toho ti nic není. Ty mně nebudeš nic nakazovat. Já jsem tady syn vévody a dědic, ne ty! Co se slečnou Brandonovou budeme dělat, do toho tobě pranic není. Mohl bys laskavě uhnout? Máme něco lepšího na práci, než se dohadovat s tebou. Mám pravdu, drahá?“ řekl Josh a povzbudivě se na mě usmál.

Já jsem celou dobu toho rozhovoru byla schovaná za Joshem a jemně jsem se přidržovala za Joshovu ruku. Nechci už žádné ponižování, už jsem toho zažila dost. Jasper se mi líbí, ale nemusím být ta poslední v řadě čekatelek na jeho pohled. Mám aspoň přítele, Joshe. Byla jsem trochu zaražená tím, že Josh je synem vévody, ale ke mně se povýšeně nechoval. Josh mi nabídl rámě a já je přijala. Choval se velmi dospěle. Ale jen co jsme zašli za roh, ze všech těch lidí, kteří nám propalovali záda, tak mě vzal za ruku a podíval se na mne.

„Poběžíme, co ty na to? Jedna hodina se bez nás obejde,“ řekl a laškovně na mě mrkl. Byl moc hezký, když se uvolnil a na nikoho nic nehrál.

„Ty mě chceš naučit záškoláctví?“ řekla jsem potichu a podívala jsem se na něj.

„Zvýšila jsi někdy hlas?“ oplatil mi otázku otázkou.

„Nevím, nepamatuji si to moc, asi ne,“ řekla jsem trochu více nahlas.

„To budeme muset napravit,“ řekl a významně se na mě podíval. Dívala jsem se na něj a z ničeho se mi začaly zvedat koutky úst.

„No, to už je lepší. Chytneš mne?“ zeptal se mne a ani nečekal na odpověď a rozběhl se směrem k louce. Nečekala jsem a vydala jsem se za ním. Musela jsem si nadzvednout sukně, až to bylo nezdvořilé, ale v tu chvíli mně to bylo jedno. Díky hrám, které jsme hráli v sadu u zámečku jsme zmeškali zbytek vyučování, ale já se cítila tak volná. Jako bych měla křídla a mohla bych létat. V ten den jsem se nasmála tolik, jako nikdy v životě. Když jsme byli unavení, lehli jsme si pod strom. Já ležela a Josh byl v polosedě a obracel v ústech stéblo trávy.

„Tobě se Jasper líbí, viď,“ konstatoval bez okolků Josh.

„Jak si to poznal?“ vyhrkla jsem a ani jsem nedýchala.

„To by viděl i slepý. I ten mamlas to vidí, a proto se k tobě tak chová,“ řekl Josh a dál se díval na oblohu.

Nastalo dlouhé a trapné ticho. Přemýšlela jsem nad slovy Joshe. On má vlastně pravdu.

„Chceš dát radu?“ zeptal se po chvíli a naklonil se nade mne.

„No, můžeš to zkusit,“ řekla a pokusila jsem se usmát.

„Nedávej mu nic najevo, ignoruj ho. To pomůže,“ řekl, vyskočil na nohy a podal mi ruku k pomoci. Já ji přijala a s jeho pomocí jsem vyskočila na nohy. Potom začal utíkat a moji ruku i se mnou táhl za sebou. Já se tomu smála, když jsme kličkovali mezi stromy. Ale na terase nás čekala paní učitelka. A klepala ukazovátkem na zábradlí.

„Kdyby něco, dělej, že omdléváš,“ šeptl na mne Josh a se zářivým úsměvem se vydal k učitelce.

„To máme nádherný den, že, paní učitelko,“ řekl mimoděk.

„Uvědomujete si, že jste nepřišli na odpolední vyučování. Budete po škole,“ řekla a nekompromisně zvedla bradu.

„Teď,“ šeptl Josh. A já se jen náhodou svezla k zemi, ale ještě mě Josh stačil chytit.

„Paní učitelko, honem vodu, Alice omdlela,“ vykřikl Josh.

Učitelka se jako na povel vydala ke dveřím. Abych byla upřímná, přímo utíkala.

„Jsi dobrá herečka, můžeš otevřít oči. Nechám tě angažovat do divadla,“ řekl pobaveným hlasem Josh.

„Taky si říkám, že to byl výborný herecký výkon,“ řekla jsem a usmála jsem a podívala jsem se do jeho milých očí.

„Tvař se, jako by ti bylo na zvracení,“ řekl Josh zrovna, když přišla paní učitelka s obkladem.

„Tady máte,“ řekla a kdyby Josh byl normální člověk bez postavení, asi by po něm ten mokrý hadřík mrskla.

„Děkuji,“ řekl Josh odměřeně.

„Neměl byste slečnu Brandnovou odnést na lavičku?“ řekla učitelka.

„Dobře,“ souhlasil Josh.

„Já dojdu sama,“ zaskřehotala jsem. Svoji úlohu jsem hrála na jedničku. Josh se na mne otočil a mrkl na mne a pomohl mi vstát. Těžkým krokem a s jeho pomocí jsem se dostala k lavičce. Byla jsem opravdu výborná herečka. Posadila jsem se na lavičku a zhluboka jsem začala dýchat.

„Tak, já vás tady nechám. Postaráte se o ni, že Vaše Milosti?“ řekla učitelka a mírně se poklonila.

Když zašla do haly a už nezněly její kroky, Josh se dal do řeči a já jsem si pořádně sedla.

„Byla jsi prostě fantastická, prostě bezkonkurenční,“ skoro vykřikl a koukal na mě s takovou pýchou a úctou, že jsem se začervenala.

„Mám se ti taky klanět?“ zeptala jsem se z legrace.

„Ty ne. Ostatní musí, ale ty ne,“ řekl a usmál se na mě a poplácal mě po ruce.

„Mohu vás někam zavést, slečno Alice?“ řekl z legrace Josh a nabídl mi rámě, které jsem přijala. Potom jsme se vydali se smíchem po štěrkované cestě. Na Joshe už čekal kočár, ale můj tady ještě nebyl. Josh se nedal přemluvit, aby mě nikam nevozil.

„Jamesi, slečnu Alice zavezeme domů. Je to dcera lékaře Brandena,“ řekl Josh.

„Takto brzo začínat s dívkami, můj pane,“ řekl s humorem kočí a usmál se na Joshe a potom na mne.

„Jednou začít musím,“ odpověděl stejnou notou Josh.

„Joshi, kdo je to tam?“ zaslechla jsem příjemný hlas lady McKinnové.

„Mamá, to je slečna Brandenová. Alice, toto je má matka, lady McKinnová,“ představil nás Josh a já se uklonila nádherné blondýnce.

„Mně se neklaň, drahoušku, pojď ke mně. Zavezeme tě domů,“ řekla laskavým hlasem lady. Já jsem neváhala a s Joshovou pomocí jsem se posadila naproti lady.

„Už sis našel kamarády, Joshi?“ zeptala lady McKinnová Joshe.

„Alice je velmi milá. Mohu ji zítra vzít na koně, mamá?“ odpovídal Josh matce, ale celou tu dobu se díval na mne. Opět jsem se začervenala.

Celá cesta proběhla v tomto směru. Joshe ani jeho matku zřejmě nikdy neopouštěl humor. Cesta byla příjemná. Zítra jdu s Joshem na koně a lady mě potom pozvala na skořicové sušenky a horkou čokoládu.

Když jsme dojeli k našemu domu, slušně jsem poděkovala a rozloučila jsem se s Joshem. Ten mě políbil nakonec na ruku a potom mi zamával z kočáru. Zrovna v tu chvíli vybíhal z domu otec a opět kašlal. Měl lékařskou brašnu, tudíž se něco dělo.

„Co se děje, papá?“ vyhrkla jsem zděšeně.

„Lordu Whitlockovi se přitížilo. Přijdu pozdě v noci. Opatruj se, dceruško,“ řekl otec, podíval se na mě jen jednou a už honem nasedal do kočáru, který se hned rozjel pryč od našeho domu.

_____________________________________________

Po dlouhé době opět nová kapitola. Doufám, že se Vám bude zamlouvat. Vaše Iva.

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Za lásku se musí bojovat 3. kapitola: