Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za všechno můžou upíři 14

22.05.2010 (20:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3345×

Na večírku jsem se bavila opravdu skvěle a mohl za to hlavně Robert. Párkrát jsem narazila i na Edwarda, ale kromě pozdravu jsme mezi sebou vůbec nekomunikovali.

Před půlnocí jsem se rozloučila a limuzínou odjela domů.

Hned co jsem zaklapla dveře, z nohou jsme skopla lodičky, psaníčko hodila na stůl a svalila jsem se na pohovku, někdo zazvonil. Přemítala jsem, kdo by to mohl být, ale nikdo mě nenapadl, tak jsem šla otevřít.

„Ahoj, co tady děláš?“ zeptala jsem se překvapeně. O zeď se totiž opíral Robert a v ruce držel láhev sektu, nebo co to bylo.

„Říkala jsi, že na veřejnosti nepiješ, tak jsem si říkal, že tě dojdu navštívit a připijeme si tady.“ Nádherně se usmál, až se mi málem podlomily kolena.

„Tak pojď dál,“ naznačila jsem a uhnula, aby mohl projít.

Sedli jsme si v obýváku. Já došla do kuchyně pro skleničky a Robert zatím otevřel bublinky. „Tak na co si připijeme?“ zeptala jsem se.

„Co na sblížení?“ navrhl s úsměvem.

„Dobře,“ souhlasila jsem a ťukli jsme si. Rob se ke mně trochu nahnul a lehce jsme se políbili, ale já se s trochu nervózním úsměvem odtáhla a radši jsem se napila.

„Takže ty nemáš žádnou přítelkyni?“ začala jsem vyzvídat, protože mě jiné téma nenapadlo.

„Ne,“ zakroutil hlavou a trochu posmutněl. „Ale nijak to neřeším.“

„Aha,“ zamumlala jsem a zase se napila. „Už jsem skoro zapomněla, jaké je to být sama.“

„Momentálně mi to vyhovuje,“ odpověděl. „Ale někdy není na škodu být s někým,“ zamumlal a trochu se ke mně zase přiblížil.

Očima jsem mu doslova visela na rtech. Jasně jsem věděla, co se stane, ale neuhnula jsem. Byla jsem jako něčím omámená, a když se naše rty měkce dotkly, začala mě v nich pálit krev a ruce jsem mu zamotala do vlasů, čímž jsem si ho k sobě víc přitáhla.

Líbali jsme se stále vášnivěji a Robert mě přetočil pod sebe, takže jsem ležela. „Bell,“ vzdychnul, když jsem si ho k sobě nohou ještě víc přitáhla.

Sundala jsem mu sako a rychle rozepnula košili, kterou si sám stáhnul z ramen. Jen krajně jsem cítila, jak mi stahuje silonky a s nimi šly i kalhotky, které odhodil někam pryč.

Slastně jsem zavřela oči, když se studenou rukou dotkl mého rozpáleného místečka a začal mě dráždit. Vzdychala jsem a nemohla se jeho opravdu dráždivých doteků nabažit. Doslova jsem z nich bláznila.

Jakmile moje vzrušení dosáhlo nejvyššího bodu, přitáhla jsem si Robovi rty a hladově ho začala líbat. On mě trochu nadzvednul a svléknul mi šaty, takže jsem před ním ležela jen v podprsence a on se na mě velmi chtivě díval. Znovu jsem si ho k sobě přitáhla a naslepo mu sundala kalhoty i boxerky. Tím padly veškeré zábrany.

Někde v půlce naší vášnivé hry mi Robert svléknul podprsenku a odhodil jí pryč. Měl tak volný přístup k mým citlivým bradavkám a nebál se je náruživě laskat a líbat. K tomu divoce přirážel a mě přiváděl k vrcholu. Nahlas jsem vzdychala a to ho ještě povzbuzovalo.

Když jsem dosáhla orgasmu, měla jsem chuť to rozkřičet do celého světa, ale Robovi rty můj výkřik zadusily. Jakmile dosáhl orgasmu i on, s jemným polibkem se ode mě odtáhl.

„Možná bych měl jít. Ráno by to nemuselo dopadnout dobře,“ zašeptal a povzdechl si.

„Dobře.“ Posadila jsem se a sledovala ho, jak se obléká. Natáhla jsem se pro deku a obalila jsem se jí.

Nechtěla jsem, aby odcházel, ale kdyby ho ráno přistihly paparazzi, asi by to vážně nedopadlo dobře.

„Hezky se vyspi,“ popřál mi a jemně mě políbil. „Bylo to krásné.“

„Někdy se uvidíme,“ kývla jsem a sledovala, jak zmizel za dveřmi od mého bytu. Nechtělo se mi zvedat, tak jsem si pohodlně ustlala na pohovce a usnula jsem.

Ráno jsem zmateně otevřela oči a zamžourala do světla. Takhle divoký sen už jsem neměla hodně dlouho. Posadila jsem se a deka se mi svezla k pasu, takže jsem zůstala nahá. Zděsila jsem se a všimla jsem si dvou skleniček s nedopitým sektem na konferenčním stolku a mého poházeného oblečení. To byl ale průser. „Ne,“ zasténala jsem a přetáhla si deku přes hlavu.

Vždyť já jsem Jamieho sprostě podvedla a ani jsem si na něj nevzpomněla. Co budu dělat? Co když to zjistí? Děsila jsem se.

Okamžitě jsem vyletěla na nohy a v ložnici jsem se oblékla. Potom jsem se vrátila do obýváku a začala jsem uklízet.

Posbírala jsem oblečení a hodila ho do koupelny mezi špinavé prádlo. Všechen nedopitý sekt jsem vylila, skleničky hned umyla, utřela a dala na místo.

Svědomí mě pořád tížilo a jediné, co mi vždycky pomohlo, byl rozhovor s Alicí. Doběhla jsem pro telefon a hned vytáčela číslo.

„Ahoj Bello,“ ozvala se nadšeně.

„Alice, potřebovala bych si s tebou nutně promluvit,“ vybalila jsem to na ní roztřeseným hlasem.

„Co se stalo?“ ptala se vyděšeně.

„Nechci se o tom bavit po telefonu. Můžu přijít?“ naléhala jsem.

„Samozřejmě. Budu tě čekat.“

„Děkuju,“ vydechla jsem a zavěsila. Hned jsem se obula, vzala kabelku a vyrazila jsem ulevit svému svědomí.

„Ahoj Bello,“ pozdravil mě Jasper, když jsem se s ním srazila ve dveřích Aliciny kanceláře. „Alice už na tebe čeká.“

„Díky,“ usmála jsem se nejistě a napochodovala dovnitř.

„Co se stalo? Do telefonu jsi zněla rozrušeně.“ Přiskočila ke mně hned Alice.

„Já jsem udělala hroznou kravinu,“ přiznala jsem zdrceně.

„Posaď se. Dáš si něco? Kávu, čaj vodu?“ nabízela mi hned.

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou a sedla jsem si.

„Tak co jsi udělala?“ Alice se posadila naproti mně.

Protože jsem nevydržela sedět, stoupla jsem si a napjatě chodila po kanceláři tam a zpátky. „Bello,“ napomenula mně Alice netrpělivě.

„Prostě… prostě jsem Jamieho podvedla.“ Zastavila jsem se a sledovala její reakci.

Nejdřív jen koukala, ale pak se vzpamatovala a začala mě zahrnovat dotaz. „S kým? Kdy? Proč?“

„S Robertem Pattinsonem, tím hercem. Víš? Byly jsme spolu na Harrym Potterovi a on hrál Cedrika,“ snažila jsem se jí ho trochu přiblížit.

„Já vím,“ kývla a čekala na další odpovědi.

„Včera večer. Byla jsem na tom charitativním večírku a on mě chtěl na něco pozvat, jenže já ho odmítla s tím, že na veřejnosti nepiju a on večer přišel ke mně. Byla jsem trochu napitá a… dál ti to říkat nemusím.“

„Začala jsi ty nebo on?“

„Alice, je jedno, kdo si začal, ale já jsem prostě a jednoduše nasadila Jamiemu parohy. To nestačí?“ Začala jsem zase rázovat po místnosti.

„Nedozví se to, když…“

„On se to nesmí dozvědět. Nikdy!“ skočila jsem jí do řeči.

„Hlavně se uklidni a posaď se.“ Natáhla se pro moji ruku a stáhla mě na židli. Zakručelo mi v břiše a uvědomila jsem si, že jsem od rána nic nejedla. „Já ti objednám nějaké jídlo a v klidu to probereme.“ Zvedla se a šla za sekretářkou, kterou poslala pro můj oběd a přinesla mi sklenici vody.

„Kdy se Jamie vrací?“ Začala vyzvídat.

„Za tři dny,“ odpověděla jsem.

„To je dobré. Do té doby se trochu srovnáš a nesmíš na sobě dát nic znát.“

„To je mi jasně, ale za tři dny to nezvládnu,“ odporovala jsem jí.

„Budeš muset,“ utnula moje protesty a sekretářka přinesla jídlo. Alice ho přede mě postavila, a zatímco jsem jedla, ona vymýšlela, co všechno by mohlo mojí situaci usnadnit.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Za všechno můžou upíři 14: