A je to tu. Konečně se dočkáte. Poslední dílek povídky Za všechno můžou upíři. Dozvíte se, co všechno provedl Jamie Edwardovi a jak na to zareaguje Bella. A dopadne to dobře nebo špatně? Jsem si jistá, že mě budete posílat do horoucích pekel, ale já už opravdu tohle nemůžu psát dál. V poděkování máte vysvětlení, tak doufám, že to pochopíte. :D
17.01.2011 (13:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2488×
EDIT: Článek neprošel korekcí.
„Pusť ho!“ přikázala jsem a Jamie se rozesmál.
„Ale proč?“ nadzvednul laškovně obočí a já zuřila.
„Pusť ho!“ přikázala jsem znovu. Jenže místo toho, aby mě poslechl, zeširoka se usmál a pomalu se do Edwarda zakousnul.
„Ne!“ vykřikla jsem a chtěla jsem se k němu vrhnout, ale Felix s Demetrim mě zastavili. „Pusťte mě,“ vztekala jsem se, ale oni mě drželi pevně. Ani jako novorozená jsem proti nim neměla šanci.
„Jamie ne! Pusť ho! Prosím,“ zašeptala jsem bolestně a doufala jsem, že moje prosba zabere. A naštěstí ano.
„Co jsi povídala? Slyšel jsem dobře? Tys mě prosila?“ zvednul hlavu od Edwarda a zářivě červenýma očima mě sledoval.
„Ano, já tě prosím. Nech ho být,“ sklopila jsem hlavu a kolem mě se rozhostilo úplné ticho. Jamie se postavil s Felix s Demetrim mě pustili.
„Děkuju,“ vydechla jsem a hned jsem běžela k Edwardovi, který sebou úplně házel. „Co jsi mu to udělal?“
„Mění se,“ uchechtl se.
„To nemyslíš vážně! Nic ti neudělal!“
„Do toho bych se být tebou nemotal. Mohlo by to dopadnout ještě hůř,“ zasyčel na mě varovně a zmateně se koukal k východu z téhle uličky smrti. Sledovala jsem jeho pohled a všimla jsem si celé rodiny Cullenů.
„Jsi v pořádku, Bello?“ ptala se mě hned Alice a Carlisle se shýbnul k Edwardovi.
„Ano,“ kývla jsem a otočila jsem se zpátky k Jamiemu.
„Vidím, že už se o tebe postarali jiní,“ začal ustupovat. „Ale přesto ti dávám možnost, aby ses ke mně vrátila. Vyber si. Já nebo on.“
„Jamie, nedělej tu ze sebe idiota, když víš, koho si vyberu, a že ty to nebudeš,“ zakroutila jsem hlavou.
„To ještě uvidíme,“ zasyčel a všichni najednou zmizeli.
„Co to bylo? Můžeš mi to nějak vysvětlit? Co jsi tu dělala?“ spustila na mě Alice.
„Bojím se, že mi nedá pokoj,“ povzdechla jsem si a klekla jsem si k Edwardovi, který musel trpět obrovskými bolestmi. „Bude mě pořád pronásledovat a všechno ničit.“
„Pojď, vezmeme Edwarda k nám a postaráme se o něj,“ objala mě Esme a všichni jsme běželi domů.
Edwardovi jsme ustlaly v pokoji pro hosty. A já s ním zůstala sama. Ještě za mnou přišla Alice, aby mě podržela a vysvětlila mi všechno, co jsem potřebovala vědět. Ale já byla stejně úplně mimo. V novinách běžely titulky typu Záhadná zmizení pronásledují New York, Kdo bude další? a podobně.
Seděla jsem u Edwarda ve dne i v noci, když jeho srdce začalo vynechávat, až ztichlo úplně. „Carlisle!“ zavolala jsem s panikou v hlase a on se objevil s ostatními za zády.
„Proměna je u konce,“ prohlásil a šel k Edwardovi, který se chytil za hlavu a oči nechával pořád zavřené. Absolutně jsem nechápala, co se děje.
„Edwarde,“ oslovila jsem ho potichu, když se nic nedělo a on se na mě podíval krvavýma očima. O krok jsem ustoupila, ale pak jsem si uvědomila, že moje oči nejsou o nic lepší.
„To snad není pravda. Co jsi se mnou udělala?“ obořil se na mě a já ztuhla. Už jsem chtěla otevřít pusu, když všechny okřikl: „Můžete být sakra zticha!“
„Ale vždyť nikdo nemluví,“ odpověděla jsem zaraženě a on se rozhlédl kolem sebe. Když uznal, že mám pravdu, upoutal svoji pozornost zpátky na mě. Nejspíš jsem byla zajímavější než to, co se mu asi odehrávalo v hlavě.
„Ty! Nemáš být náhodou unesená nebo mrtvá?“
„Utekla jsem, ale tohle,“ ukázala jsem na své tělo, „byla daň za útěk a bohužel jsi to odnesl taky.“
„Co jsem odnesl? A co vlastně jsem?“ ptal se zmateně a těkal pohledem z jednoho na druhého.
„Jsi upír.“
The End
Poděkování:
Ptáte se proč jsem to ukončila tak blbě? Jak už jsem psala, končit povídky moc neumím, a když se mi to jednou za čas povede, je to zázrak. Navíc jsem tuhle povídku chtěla ukončit už dřív, ale pak jste psali komentáře a ten konec, který jsem si pro vás připravila já – otevřený konec – by se vám nelíbil. Přemluvila mě k pokračování i Azeret, jíž patří velký dík, za to, že poslouchala moje myšlenkové výlevy a toho poděkování patří i kacikacce.
Myslela jsem si, že tuhle povídku dotáhnu ještě dál, ale pak jsem přišla na skvělý nápad, a když jsem si četla vaše komentáře, už mě to tak nenakoplo. Je jich čím dál míň a to znamená, že by povídka měla skončit. Možná se k tomuhle ještě vrátím, až nebudu mít do čeho píchnout, ale teď ne. Chci, abyste věděli, že si nechávám zadní vrátka otevřená.
Ti, kdo jste komentovali neustále, Vám patří velký dík. Jsem za Vaše komentáře nesmírně vděčná a moje dušička tajně doufám, že na mě i dále nezanevřete a budete pokračovat ve čtení mé tvorby i nadále.
Vaše a jenom Vaše Huny
Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Za všechno můžou upíři 36:
Škoda, že to už nemá pokračování.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!