Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za všechno můžou upíři - prolog + 1

01.04.2010 (12:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4145×

Prolog

„Bello, můžeš,“ kývla na mě Alice a já vyšla na přehlídkové molo. Všechna tréma ze mě spadla, protože tohle byl můj svět. Od šestnácti, když jsem se nechala vyfotit v jedné modelingové agentuře, se mi život změnil doslova od základů.

Cestovala jsem po celém světě a modeling se stal mojí prací. V osmnácti, když si mě pro svojí přehlídku vybral Luis Vuitton stačilo jen pár dní a začala jsem předvádět i fotit pro mnoho významných společností a návrhářů.

A to mě přivádí k mé velmi dobré kamarádce Alici Cullenové, která si mě se svojí dlouholetou značkou Cullen, zve na každou přehlídku. Za celou dobu naší spolupráce mi přirostla k srdci nejen ona, ale i celá její rodina.

Možná se zdá, že jsem protekční osoba, ale svůj úspěch jsem si musela tvrdě vybojovat. Žádné drogy, skandály, alkohol, protože mi ještě nebylo dvacet jedna, aby mi mohli podle amerických zákonů nalít a žádný veřejný sex.

Na to mám svého přítele Jamieho Campbella Bowera. Ano, hrál ve filmu Sweeny Todd s Johnym Deepem a za chvíli ho čeká menší Vánoční turné s kapelou The Darling Buds, ve které zpívá a hraje na kytaru.

1. kapitola

Ráno mě probudilo zvonění telefonu. Definice rána už sice nebyla tak přesná, protože bylo 11:26, ale ze včerejší přehlídky jsem přišla pozdě v noci a nutně jsem si potřebovala odpočinout. „Swanová,“ zvedla jsem rozespale telefon.

„Bello, mám pro tebe skvělou práci. Co bys řekla focení plavek v Karibiku? Přesněji řečeno na Kubě,“ vybalila na mě nadšeně Alice.

„Alice, já nevím. Teď si mě vzbudila a vybalíš na mě takovouhle nabídku. Víš co, já se u tebe odpoledně zastavím,“ nabídla jsem jí.

„Dobře. Budu tě čekat přesně ve… 13:00,“ rozloučila se a ukončila hovor.

„Ahoj,“ zamumlala jsem si sama pro sebe a položila telefon.

Ještě chvíli jsem relaxovala v posteli a těsně po poledni jsem se vyhrabala. Nechtělo se mi vařit, tak jsem si jen objednala pizzu. Co se týče mého vzhledu, hubená jsem byla od přírody, takže jsem nikdy nemusela držet žádnou drastickou dietu. Bohatě mi stačilo, když jsem si jednou za čas udělala ovocný, nebo zeleninový den a mám na nějakou dobu zase vystaráno.

Když mi pizzu konečně přinesli, svalila jsem se k televizi a obědvala. Ještě jsem rychle přelétla včerejší New York Times, abych věděla, co se děje, protože jsem to včera nestihla a dnešní jsem si ještě nekoupila. Pizzu jsem celou nesnědla, tak jsem si zbytek nechala v kuchyni na stole a šla se připravit na návštěvu u Alice, protože pokaždé, když jsem k ní šla, musela jsem být dokonalá. Jinak mi hrozil nakupovací maratón, a i když jsem modelka a oblečení nakupuju docela pravidelně a ráda, nakupovat s Alicí byla hotová sebevražda.

Oblékla jsem si černé roury a bílý top. Na to jsem si vzala jen lehkou černou bundičku a obula si černé lodičky na vysokém, jehlovém podpatku. Ještě jsem si vzala černé brýle, které byly nezbytné, a mohla jsem vyrazit.

Vyšla jsem z mého bytu na Manhattanu a stopla si taxíka. Sice jsem se ráda procházela po New Yorku, ale teď už jsem neměla moc času.

Výtahem jsem vyjela do 80. patra Empire State Building a zamířila do Aliciny kanceláře. Měla pro sebe celé patro, tak nebylo divu, že jsem potkávala samé známé tváře. „Pojď dál, Bello,“ ozval se hlásek toho malého skřítka dřív, než jsem zaklepala.

„Ahoj,“ pozdravila jsem jí s úsměvem a sundala si brýle.

„Ahoj, jsem ráda, že jsi přišla.“Vyskočila z té obrovské židle a objala mě. Pak mě políbila na tvář a konečně uvolnila své sevření.

„Tak co potřebuješ tak naléhavého?“ zeptala jsem se.

„Mám pro tebe nabídku, která se prostě neodmítá.“ Svalila se zpátky do svého křesla a koukala na mě. „Jde o to focení těch plavek na Kubě. Jedná se samozřejmě o mojí novou kolekci a chtěla bych to udělat jako kalendář, pro stálé zákazníky,“ pochlubila se pyšně.

„A kdy?“ Musela jsem se ujistit, že mám čas.

„Zhruba tak za měsíc. Chtěla jsem ti dát vědět dřív, i když jsem si byla jistá, že by sis na kamarádku udělala čas vždycky,“

„Chvíli vydrž.“ Otevřela jsem diář, nalistovala listopad a mohla jsem udělat radost dalšímu člověku. „Zatím tam nic nemám, takže na kamarádku si čas udělám,“ ujistila jsem jí s úsměvem.

„Super. A v prostředku prosince bude velkolepý křest, tak s tím počítej a musíš přivést i Jamieho,“ zavýskla radostně a něco naťukala do počítače.

Chvíli na to někdo zaklepal na dveře a dovnitř nakoukla hlava Jaspera. „Ahoj Bello, rád tě zase vidím,“ usmál se na mě a Alice mu skočila kolem krku.

„Budu pro tebe mít práci, lásko,“ zašveholila na něj radostně. „Bella souhlasila s tím Focením toho kalendáře, takže až budou fotky hotové, nechám to na tobě,“ usmála se a políbila ho.

Ano, Jasper byl Alicin přítel a přitom dělal grafika a občasného modela, jako i Emmett a Rose. Carlisle s Esme s tím raději nechtěli mít nic společného, tak prý s díky odmítli, ale musela jsem uznat, že oba vypadali jako modelové, i když jim bylo přes třicet a měli na starosti takovou bandu.

„Dobře, tak jsme se domluvili a já zase půjdu. Mám…“ ani jsem to nedořekla a zazvonil mi telefon.

Vyhrabala jsem ho z kabelky a hovor přijala. „Ahoj zlato,“ pozdravil mě Jamie.

„Ahoj,“ oplatila jsem mu nadšeně.

„Co děláš?“ zeptal se a bylo slyšet, že má něco v plánu.

„Teď jsem mu Alice v kanceláři, ale za chvíli už nebudu dělat nic,“ odpověděla jsem.

„To je super. Takže za 5 minut dole v restauraci,“ oznámil mi a než jsem stihla něco říct, zavěsil.

„Jasně, máš rande s Jamiem,“ dopověděla za mě s úsměvem Alice a já jen kývla.

„Tak se měj a zavoláme si,“ mávla jsem na ní a odešla.

Výtahem jsem sjela úplně dolů a Jamie už čekal v restauraci u jednoho stolu. Hned jak mě uviděl, se usmál a šel ke mně. „Ahoj,“ pozdravil mě a vášnivě políbil.

„Ahoj,“ zašeptala jsem a propletla naše ruce. „Tak kam půjdeme?“ nadzvedla jsem obočí.

„No, měl bych takový menší nápad,“ usmál se a já poznala cestu k mému bytu, protože on ho měl dál.

„A jaký je plán,“ otočila jsem se na něj zvědavě a odemkla dveře.

„To brzy uvidíš, prdelko,“ pošeptal mi do ucha.

„Už několikrát jsem ti říkala, aby si mi tak neříkal,“ osopila jsem se na něj.

„A já už ti několikrát říkal, že se mi to líbí,“ usmál se.

„Tak mám takový pocit, že s dnešního programu nic nebude,“ pokrčila jsem rameny a šla k televizi.

„Tak pojď, prdelko. Rozdáme si to a uvidíme, kdo je lepší,“ stoupl si přede mě a zaujal bojovou pozici.

,,Fajn,“ kývla jsem a napodobila jeho postavení. „Když vyhraju já, tak mi budeš říkat normálně,“ navrhla jsem a Jamie kývnul.

„Ale když vyhraju já, budu ti tak moc říkat pořád a ty neřekneš půl slova,“ navrhl zase on a protože jsem si tentokrát byla díky mým návštěvám posilovny jistá vítězstvím, kývla jsem. Ještě jsem si skopla boty, které mi překáželi, a zápas mohl začít. „Tři, dva, jedna, teď,“ odpočítali jsme současně a zápas mohl začít.

Snažila jsem se ho položit na lopatky, ale moc dobře mi to nešlo, tak jsem zvolila jiný systém. Než jsem ho ale stihla provést, Jamie mě ze zadu chytil kolem pasu a vyzvedl mě do vzduchu. „To neplatí, pusť mě.“ Kopala jsem bezmocně kolem sebe, ale tím jsem jen dosáhla našeho pádu na bílou, luxusní a hlavně velkou pohovku.

Snažila jsem se zpod něj dostat, ale nepovedlo se, protože byl moc těžký. Svým tělem přišpendlil k pohovce to moje, ruce mi držel nad hlavou a zmocnil se mých rtů.

Slastně jsem vzdychla, když se svojí rukou dostal pod můj top a pomalu mi ho sundával. Potom ho někam odhodil, znovu se začal věnovat mým rtům a zručnýma rukama mi rozepnul podprsenku. Já ho na oplátku zbavila trička a po chvíli i kalhot. „Nejsi nějaká moc rychlá, prdelko?“ zašeptal mi do ucha, když mi sundával kalhoty.

„Neříkej… ,“ nenechal mě to doříct.

„Vyhrál jsem, pamatuješ?“ Sundal mi kalhotky a prudce do mě vniknul.

Slastně jsem vykřikla a Jamie mi na krk přitiskl svoje rty, kterými mě velmi žhavě laskal. Pánví a boky jsem mu vycházela vstříc a celým bytem se vznášelo naše rozvášněné sténaní a vzdychání jmen.

2. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Za všechno můžou upíři - prolog + 1 :