a je tu 3 dílek snad se bude líbit
04.04.2010 (10:15) • bellika • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 904×
3. Kapitola – Královna upírů
Pohled Belly
Poprvé vycházím z této místnosti po boku Lizí. Držíme se za ruce. Dodává mi to sílu, jít dál. A to jsme teprve vyšli. Kápi jsem si nandala už v pokoji. Jen pro jistotu. Procházíme honosnou chodbou, je to opravdu krása. Co na plat? Musím jít dál. Zcházíme schody a ani nedutáme. Přepadá mě strach co se bude dít, až tam budeme. Napadají mě myšlenky typu: Co když to pozná? Co když řekne, sundej tu kápi. Co s námi pak bude? Byla jsem tak zabraná do své mysli, že mě Lizí musela zastavit před dveřmi, protože jsem byla úplně mimo.
„Co ti je? To jsi tak nervózní či co?“ Diví se a já zatřepu hlavou a vzchopím se.
„Tak můžeme??“ zeptá se a já jen kývnu, protože mám strach. Kápi si sesunu víc do obličeje abych si byla jistá, že mi neuvidí do očí. A jen stihnu říct:
„Nechoď ode mě daleko, prosím.“ Podívala jsem se na ní smutně a ona jen přikývla, ale už nic neřekla a zaklepala.
Ozvalo se neslyšné „Dále!“
Lizí vzala za kliku a otevřela je, tak lehce a při tom byly z masivního dřeva. A vypadaly honosně jako všechno tady. My jsme vešly a já spatřila obrovský trůn ze zlata. V místnosti byly závěsy z černé barvy, jako já měla šaty a konce byly červené.
Když se za námi zavřely dveře tak se přede mnou objevila vysoká, hnědovlasá dívka v mém věku, ale měla ty samé oči jako měla Lizí. A proto jsem se jí nelekla. Začala na mě mluvit. Její hlas zněl tak sametově a tak přátelsky.
„Ahoj, já jsem Marie. A ty asi budeš Isabell, viď?“ řekla mi. Lizí se okamžitě uklonila a já jsem udělala totéž.
„Ano, má paní toto je Isabell,“ řekla Lizí a já se jen ušklíbla. Ta hnědovláska si toho všimla a zeptala se.
„Co se ti nelíbí Isabell?
„Já jen, že mi nikdo neříká Isabell a já to jméno nemám ráda, jmenuji se Bella. Tak vás žádám, aby jste mi tak říkala taky, pokud vám to nebude vadit,“ řekla jsem já. A v to jsem uslyšela Lizí. Ale mluvila tak, že jsem to slyšela jen já.
„Nemluv s ní takhle. Jinak tě potrestá.“
„Co jsi to říkala Elizabeth?“ rozkřikla se najednou.
„Nic, má paní, jen jsem Bell... ehm Isabell, pokárala jak s vámi mluví, má paní,“ řekla rychle.
„No dobře a teď k věci. Isabell dostaneš nový pokoj, bude hned vedle Elizabeth, aby jste spolu mohli trávit mnoho času, když jste se tak sblížily. Elizabeth! Teď odejdi, potřebuji mluvit s Isabell sama,“ řekla a já začala mít strach. Než Lizí odešla podívala jsem se na ní smutně, ona jen pokrčila rameny.
Lizí odešla a já tam zůstala sama s Marií. Marie začala opět mluvit a já jí poslouchala. Řekla, že mi bude vyprávět historku a tu mi také vyprávěla a byla o mých rodičích.
„Isabell řeknu ti pro tebe asi ránu, ale pro mě to byla také rána, když jsem se to dozvěděla. Víš já jsem vyrůstala v dětském domově, a pak si mě adoptovali lidé. Moje adoptivní matka se jmenovala Míša a můj adoptivní otec Alex. Byly to moc hodní lidé. Já je měla ráda. Když mi bylo jako tobě 17 tak k nám domu přišli nějací dva páni a moje adoptivní rodiče zabyli. A jak vidíš, mě přeměnili,“ odmlčela se.
Já měla tolik otázek. Že jsem na ní vyhrkla. „A jak do toho zapadám já?“
„Vidím, že jsi nedočkavá. Tak dobře, budu pokračovat. A ti lidé mě zavedly sem. A tady jsem se dozvěděla, že mám sestru. Která je jmenuje Isabella Marie Swan. A tak jsem se tě snažila najít. Našla jsem nejdřív tvou matku, René a pak i tvého tátu, Charlieho. Nakonec se mi povedlo najít i tebe. A rozhodla jsem se, že tě vezmu sem a přeměním, abychom mohli vládnout spolu. Co ty na to moje milovaná sestřičko?“ zaradovala se nad tou myšlenkou.
Já se na ní dívala jako by spadla z jahody na znak. Řekla jsem jen toto: „Musím si to srovnat v hlavě je toho na mě nějak moc.“
V hlavě se mi honily myšlenky jako splašené. Otázky typu: Já mam sestru? A oni jí dali pryč? Ale to by neudělali.
Zářivě se na mě usmála a já se také pokusila o usměv.
Poté zavolala Elizabeth.
Elizabeth přišla a uklonila se. „Ano, má paní.“
„Odved Isabell do pokoje a dones jí vše co si bude přát. A chovej se k ní stejně jako ke mně, je to moje sestra. Takže jí musíš splnit to co mě, tudíž každé přání.“ Lizí se podívala na mě a já jen pokrčila rameni.
Poté se usmála a řekla: „Ano, má paní. Princezno můžete mě následovat prosím, do vašich komnat.“ Já na ní vrhla vražední pohled a šla jsem za ní.
Doufám že se vám povídla líbí a že si jí budete číst dála. Chtěla bych vás poprosit aspon o 5 až 10 komentářů a nebudu se zlobit když víc :D
Autor: bellika (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zachraň mě! Nebo zemřu - 3. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!