Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zachraň mě! Nebo zemřu - 4. Kapitola

2.Ivjur - Někteří lidé prostě nechápou pojem \nevítaný\


Zachraň mě! Nebo zemřu - 4. KapitolaTak tady je cesta do pokoje a Lizí pokoj tak snad se bude kapitolka líbit.:) A malá mimotechnická pomůcka Bella není a zatím ani nebude ve Volterre a Marie nemá nic společného s Královskou rodinou upíru v Itálii. :)

4. Kapitola - Pokoj

Pohled Belly.

 

Vyšly jsme z místnosti a já dostala výbuch smíchu.

„To si snad děláš srandu? Jak si mi to řekla? Princezno? No tak to mám dost,“ řekla jsem mezi výbuchy smíchu. Lizí se na mě podívala provinile a já jsem se opět válela smíchy na zemi. Lizí se neudržela a začala se smát taky. Smály jsme se hodně dlouho, když už to vypadá že se konečně uklidníme, tak jsme se začínáme smát ještě víc. Když už jsme se přestaly smát, tak jsme vyšly do mého nového pokoje. Šly jsme jen do 2 patra, do mého bývalého pokoje nemusím, protože jsem tam nic nemám a tak to je zbytečné. Tak jsme šly rovnou do nového pokoje.

Šly jsme dlouhou chodbou která byla laděná do stříbrné a prý se jí tak říká. Šly jsme dlouho než se před námi objevili schody. A po těch jsme šly pomalu nahoru. Lizí se radovala i z toho že po mě nechtěla sundat kápi. I já byla ráda. Ale obě jsme rádi že mi dala pokoj hned vedle Lizí. Vyšly jsme schody a před námi byla chodba a já se Lizí zeptala.

„No doufám že nejdeme až na konec?“

Lizí se rozesmála a se smíchem řekla: „Ne neboj jdeme jen doprostřed.“

Já se na ní podívala jako by padla z jahody na znak a ona se začala válet smíchy po zemi. Já jsem se k ni po chvíli přidala jak komické, když jsou z vás upíři co??

Lidským krokem jsem vyšly ke dveřím. Pořád jsme si povídaly, vlastně mluvila jen Lizí a já jen kývala hlavou, že jí rozumím, protože mi říkala jak to tu chodí.

 

A najednou jsme stály před jedněmi dveřmi.

„Tak je otevři ne?“ slyšela jsem Lizí jak je nedočkavá a tak jsem vzala za kliku. Pomalu se otevřely dveře a já vešla dovnitř. Pokoj byl úplně prázdní, ale to mi nevadilo. Moc jsem si ho neprohlížela. Lizí otevřela dveře a já ztuhla. Byly to dveře do jejího pokoje. Má ho do modro-bílí a postel má u okna je také modrá a měla nebesa. Je to docela velký pokoj má tam také troje dveře. Jedny do koupelny a ty druhé měla do šatníku. Uprostřed pokoje byl malý skleněný stolek a na něm modrá růže.

 

Kolem jsou skleněné židle a ty také mají nádech do modra. Je to opravdu krásný pokoj.

Když jsem se konečně vynadíval a tak jsem se sedla na jednu ze židlí a přemýšlela jak bude vypadat ten můj až si ho udělám.

„Bello?“ zavolala na mě Lizí.

„Ano co potřebuješ?“ zeptala jsem se.

„No víš napadlo mě, jestli by jsme ty naše pokoje nesloučily jako, že by u mě byla ložnice a u tebe třeba společenská místnost. Já bych zařídila i nábytek,“ řekla mi a já se na ní chvilku dívala jako bych spadla z jahody na znak, ale pak jsem jí objala. A do ucha jsem jí vypískla odpověď.

„Jasně, že jo!“

A pak jsem se tam jen tak objímaly a radovaly se, že jsme spolu a že už nás nic nerozdělí.

Já jí mám fakt ráda a zjistila jsem, že jí mohu plně důvěřovat. Tak jsem se rozhodla, že jí řeknu o svém útěku. Ale teď ještě ne, ještě není ta správná chvíle. A rozhodla jsem se, že půjde semnou za každou cenu, je jako moje sestra kterou jsem nikdy neměla. Jí sice lidi, ale mě to nevadí. Je jaká je a pomáhá mi.

„Lizí můžu s tebou mluvit, prosím??“ řekla jsem já.

„Jasně, že můžeš jen si pod sednout na postel jo?“ řekla mi.

Já jsem se zvedla a šla jsem k ní a sedla jsem si na postel. Sklonila jsem hlavu, ale nepromluvila jsem.

„Tak co jsi chtěla?“ zeptala se mě.

„No víš já jsem nikdy neměla sestru a ty mi jí nahrazuješ tak jsem se tě chtěla zeptat, jak to vidíš ty?" řekla jsem a opět sklopila hlavu.

„Bello, já nevím co mám říct, do teď jsem tě brala jako kamarádku. Ale tohle je něco jiného, chci být tvoje sestra, mám tě ráda,“ řekla a objala mě.

Kdybychom mohly plakat tak brečíme jako želvy. Obě jsem si lehly na postel a řešily jsme jak budou vypadat naše jména. A nakonec jsme se rozhodly, že se budeme jmenovat po mě, Swan. Ležely jsme docela dlouho.

„Napadlo mě, že by jsme měly udělat něco s těmi pokoji, co říkáš?“ řekla jsem najednou.

A Lizí jen přikývla a zvedla se. „Bello já zajdu za Marií, aby nám povolila si sem dát nějaké věci, ano?“ řekla mi u dveří a já jen přikývla. Pak se zavřely dveře a já zůstala sama v pokoji.

 

 


 

Tak snad se vám kapitolka líbila a zase poprosím aspon 5 nebo 10 komentíku a nebudu se zlobit za víc.:D

A je tu jedno poděkování pro theressa děkuju moc za vše nikdy nezapomenu. :-*

<< shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zachraň mě! Nebo zemřu - 4. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!