Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zadaná na druhou - 11. kapitola - Koupání

23.10.2011 (18:00) • Kim • FanFiction na pokračování • komentováno 27× • zobrazeno 3927×

Ještě dobrou chvíli potom, co mě tam Edward nechal naprosto vyvedenou z míry a neschopnou racionálně uvažovat, jsem se s blaženým úsměvem, který se každou chvíli rozšiřoval, opírala o futra svého pokoje a nepřítomně zírala před sebe.

K vědomí mě přivedli až lidé z vedlejšího pokoje, kteří z něho právě vycházeli a o něčem se nahlas bavili. Leknutím jsem sebou trhla a zmateně se začala rozhlížet kolem sebe. Rozpačitě jsem se usmála na tu rodinku, posbírala tašky, které se záhadně válely u mých nohou, a zapadla dovnitř.

Opřela jsem se o zavřené dveře a dlaněmi si přikryla obličej. Proč se tohle musí dít zrovna mně? Mám jen jedno srdce a pro dva tam není místo. Ještě donedávna patřilo celé Jacobovi, ale teď jsem si tím nebyla tak jistá. Mé srdce bylo napadeno a ta zlatavá skvrna se šířila rychleji, než měla.

S nešťastným povzdechem jsem skočila na postel a zavřela oči. Pokoušela jsem se hlubokým dýcháním uklidnit, ale vůbec to nepomáhalo. Jak by taky jo. Ačkoli jsem měla oči zavřené, Edwardova tvář nezmizela. Nádherná tvář se zlatavě něžným pohledem se na mě usmívala a následně se opakovalo to, co se stalo na chodbě. Edwardovy studené rty se znovu dotkly těch mých… znovu a znovu…

Doširoka jsem otevřela oči, vyletěla dosedu a dlaní si přikryla ústa. Byla to tak skutečná představa, že jsem se začala nejistě rozhlížet po pokoji, jestli tu Edward někde není. Samozřejmě že tam nebyl. Naštvaně jsem spadla zpátky do postele - ne na dlouho.

Mobil, na který jsem si za celý den ani nevzpomněla, se začal dožadovat mé pozornosti. Matně se mi vybavilo, že i ráno zvonil. Se srdcem v kalhotách jsem se blížila k té věci, jako by to byla časovaná bomba, která co nevidět vybouchne.

Poprvé za hodně dlouhou dobu jsme si přála, aby mi volala máma. Nahlas jsem zaúpěla, když na display blikalo Jakeovo jméno. S mobilem v ruce jsem nervózně přecházela po pokoji a odhodlávala se zmáčknout zelené tlačítko.

„Konečně. Začínal jsem se bát, jestli se ti něco nestalo.“

„Jsem v pořádku. Omlouvám se, že jsem se za celý den neozvala, ale byla jsem v Bridgetownu a telefon nechala na stolku.“ Rozhodla jsem se říct pravdu. Nikdy předtím jsem Jacobovi nelhala, ale za posledních pár dní ze mě lítala jedna lež za druhou.

„Byla jsi v Bridgetownu? A sama?“

„Ne.“ Odvolávám, pravda se nekoná. „Byl to poznávací zájezd, jela spousta lidí z hotelu a tak…“ Zoufale jsem si povzdechla.

„Jsi v pořádku?“

„Ano… Jen se mi chce spát. Zavolám ti zítra ráno, ano? Dobrou noc.“

Potřebovala jsem na čerstvý vzduch. Otevřela jsem dveře na balkón a lokty se opřela o zábradlí. Všude vládl klid, jen sem tam prošel nějaký pár. A ačkoli bylo kolem jedenácté večer, venku bylo příjemné teplo, od moře foukal vlahý větřík a cvrčci pořádali noční koncert.

Zadívala jsem se na klidné moře, které osvětloval dorůstající měsíc. Všechno působilo tak kouzelně, že ani já tomu kouzlu neodolala a vydala se ven. Stejně jsem si potřebovala pročistit myšlenky a tohle byl přímo ideální čas.

Všechny mé kroky vedly rovnou na pláž. Zula jsem si boty, vzala je do ruky a prsty u nohou zajela do toho jemného písku. Brodila jsem se jím až k samotnému břehu moře.

Periferním viděním jsem zahlédla postavu sedící pod palmou asi pět metrů ode mě. Asi už jsem byla paranoidní, ale něco mi říkalo, že ji znám.

„Edwarde?“ zašeptala jsem nejistě. Přimhouřenýma očima jsem koukala před sebe a přemýšlela, jestli ten člověk je nebo není Edward.

Dotyčný při zvuku mého hlasu zvedl hlavu a vyskočil na nohy. Teď už jsem jistě věděla, že je to on. Stejně jako já byl bez bot a bílou košili měl napůl rozepnutou.

Nervózně jsem přešlápla z nohy na nohu. Mám k němu jít? Jak se k němu mám chovat? A jak se on bude chovat ke mně? Tolik otázek a odpověď žádná.

Edward také stál bez hnutí na místě. Nevypadal, že by se chystal někam jít, tak jsem sebrala odvahu a váhavě se k němu přiblížila.

„Hvězdo, co tu děláš? Měla bys spát,“ řekl zoufale a natáhl ruku směrem k mé tváři. Na půli cesty se však zarazil, zatnul ji v pěst a stáhl zpátky.

„Nechce se mi spát.“ Abych dala jasně najevo, že nikam nejdu, posadila jsem se do písku a nevinně se na Edwarda zazubila. Ten si jen rezignovaně povzdechl, a aniž by ze mě spustil oči, se posadil vedle.

„Je tu krásně.“

„Chodím sem přemýšlet a pozorovat hvězdy.“ Zvedl hlavu k nebi a lehl si na záda. Já to po něm zopakovala.

Rukama začal jezdit po obloze a něco mi říkat o jednotlivých hvězdách. Jenže pro mě byl nadlidský úkol odtrhnout oči od jeho tváře. Proto jsem ho nechala vyprávět a zkoumala každičký milimetr mramorové kůže v jeho obličeji. Okouzleně jsem očima jezdila od těch karamelových kukadel až k sladce vyhlížejícím rtům. Nebyla to ani hodina, kdy se dotkly těch mých, a já měla nutkavou potřebu zažít tu úžasnou chvilku znova.

Trhaně jsem se nadechla, abych se alespoň trochu vzpamatovala a opět ho začala studovat. Mohla bych se na něj dívat hodiny a neomrzelo by mě to. Ale Edwardova tvář nebylo to jediné, co se mi na něm líbilo. Kromě pozorování bych ho mohla poslouchat dokola a dokola. Edwardův hlas měl uklidňující účinky. Kdykoliv promluvil, zmocnil se mě pocit bezpečí a klidu.

„Ty mě neposloucháš.“

„Ne,“ zavrtěla jsem omámeně hlavou „Teda ano. Ne. Já… já se na chvíli zamyslela.“

„A řekneš mi, o čem jsi přemýšlela?“ zeptal se a oči se mu samou zvědavostí rozzářily. Otočil se na bok čelem ke mně a rukou si podepřel hlavu.

„O tobě,“ přiznala jsem se, a ač jsem se snažila sebe víc, tu horkost, která se mi hnala do tváří, nešlo zastavit. Zahanbeně jsem sklopila pohled k písku, abych se nemusela dívat do jeho očí, které potěšením přímo přetékaly.

„A to je špatně?“ Z Edwardova hlasu byl cítit smutek a zklamání.

Nešťastně jsem svraštila obočí a dál mlčela. Edward to tak ale nenechal. Svůj prst mi strčil pod bradu a jemně mi zvedl hlavu, aby mi viděl do tváře. Povzbudivě se pousmál a ještě než stáhl ruku, mi palcem přejel po spodním rtu.

„Proč mi tohle děláš, Edwarde?“ zaúpěla jsem. Zvedla jsem se do sedu, rukama si objala kolena a zamyšleně se zadívala na moře. „Neměla bych tu být,“ zavrtěla jsem hlavou.

„Hvězdo, jestli je ti nepříjemné být tu se mnou –“

„Ne, to ne,“ umlčela jsem ho se zrakem upřeným na své kotníky. „To je právě na tom to nejhorší. Je mi s tebou moc hezky,“ přiznala jsem a konečně mu pohlédla do tváře.

Edward už taky neležel. Teď seděl s pažemi opřenými o kolena a zjihle mě pozoroval.

„Ani nevíš, jak rád tohle slyším, protože u mě je to úplně stejné,“ usmál se a něžně mi zastrčil neposlušný pramen vlasů za ucho. Prstem mi zlehka obkreslil lalůček a pokračoval dál přes čelist, krk až ke klíční kosti. Srdce mi uhánělo jako splašené, dech se mi zadrhl a kůže, které se jeho ukazováček dotkl, byla v jednom ohni.

„Nechci ani pomyslet na to, že za pár dní odjedeš a já už tě nikdy neuvidím.“ V očích se mu mihl smutek.

„Ale já opravdu odjedu.“ Nechtěla jsem na to myslet, ale teď, když to bylo vysloveno nahlas, zachvátila mě panika. Já odjedu. Odjedu a už ho nikdy neuvidím.

„A právě proto nesmíme ztrácet čas.“ Nechápavě jsem pozvedla obočí, ale místo odpovědi na mě jen šibalsky zamrkal.

„Co to vyvádíš?“ zasmála jsem se nechápavě a sledovala Edwarda, jak vyskočil na nohy a rozešel se k vodě. Zatímco šel směrem k moři, postupně si rozepínal zbytek knoflíků na košili, která mu kousek od samotné vody, sjela na zem k nohám. Ačkoli Edwarda osvětloval pouze měsíc, i tak jsem se mohla pokochat pohledem na jeho holá záda. A co teprve, když se na mě otočil.

Mužů svlečených do plavek jsem tu vídala desítky, ale žádný na mě nepůsobil jako Edward. Při pohledu na jeho nahou hruď jsem se zarděla a raději vyhledala jeho oči.

„Už ses koupala v moři?“ Co je to za blbou otázku? Jasně že jsem se koupala v moři. „O půlnoci?“ dodal, než jsem stihla vydat hlásku.

Tu jsem ovšem vydala hned poté, když si bez jakéhokoliv zaváhání rozepnul kalhoty a ty spadly k jeho kotníkům.

Edward přede mnou stál jen ve spodním prádle a jediné, na co jsem se zmohla já, bylo vystřelit na nohy a s otevřenou pusou zírat na to jediné místo schované pod látkou. V duchu jsem se ihned začala modlit, aby si nesundal i ten poslední zbytek oblečení. Ne že by se mi to nelíbilo. Určitě by se bylo na co koukat, ale riskovat, že se tu před ním samým blahem složím, jsem nechtěla. Dokonce i mé srdce mi tlouklo tak moc, že to vypadalo, jakoby se chystalo vyskočit, běžet k Edwardovi a ty kalhoty mu znovu navléknout.

Když jsem se vzpamatovala, Edward už byl do půli těla ponořený ve vodě. Poté co mu voda sahala po prsa, se na mě obrátil a ukazováčkem naznačil, abych šla za ním.

„Čekáš na pozvánku? Pojď za mnou.“

Ztěžka jsem polkla. Miniaturními krůčky jsem se přibližovala ke břehu a přitom se klepala nervozitou. Očima jsem vyhledala jeho kupičku s oblečením a pak se zadívala na své šaty. Strašně moc mě to táhlo za Edwardem, ale na druhou stranu mi bylo jasné, že se budu muset svléknout. Leda že bych se koupala v šatech, ale vidina mokrých šatů přilepených na mém těle se mi nelíbila, takže velmi neochotně a pomalu jsem si sundávala šaty.

Rukama jsem si je přidržovala, aby mi nespadly dřív, než bych chtěla. S červenou tváří jsem se na posledy podívala na Edwarda. Ten stál pořád na stejném místě a s očekáváním mě pozoroval. Rozhodla jsem se veškerý stud hodit za hlavu a nechala šaty sklouznout na zem.

Edwardův okouzlující úsměv mě zbavil všech rozpaků. Při pohledu na něj už mi bylo jedno, že před ním stojím pouze v krajkovém prádle.

Rázně jsem udělala první krok k Edwardovi a v tu chvíli mi nohy omyla malá vlnka. Překvapená tou teplotou jsem vyjekla a uskočila do zadu.

„Tam nevlezu.“ Rukama jsem si objala ramena a třením se snažila zahnat tu husí kůži, která mi vyskočila po celém těle. „Je to hrozně ledový.“ Ukázala jsem na vodu, aby Edward věděl, o čem je řeč, protože on se netvářil, že by mu to přišlo studené.

„Prosím. Není to tak studený, jak si myslíš.“

„Ani náhodou. Tam mě nedostaneš,“ řekla jsem vzdorovitě.

„Mám ti pomoct?“ zeptal se se smíchem a začal brodit ke mně. Moc dobře jsem si dokázala tu jeho pomoc představit, a pokud jsem nechtěla, aby mě tam hodil, musela jsem ho zastavit.

„Ne, ne, to je dobrý. Já to zvládnu sama,“ ujistila jsem ho rychle a znovu vstoupila do té ledárny.

Přišlo mi, že teplota vody klesla ještě níž, ale radši jsem na sobě nedala nic znát a pomalinku pokračovala v cestě. Pozorně jsem sledovala, kam šlapu, a v duchu Edwarda posílala do horoucích pekel. A právě zmiňovaný mohl za to, že na mé už tak zmrzlé tělo, dopadla pořádná dávka vody.

Šlehla jsem po něm nasupeným výrazem. Do ruky jsem nabrala pořádnou dávku a hodila to na Edwarda. Bohužel házení mi nikdy nešlo, a tak na něj dopadlo jen pár kapek. Zato mě zase zasáhla pěkná tsunami. Byla jsem ve vodě sotva po kolena, ale už byla zmáchaná od hlavy k patě. Dokonce už ani zima mi nebyla.

„To nemá cenu, když jsi rychlejší,“ postěžovala jsem si a naštvaně natočila hlavu do strany.

Slyšela jsem, jak si něco zabrblal pod vousy, a brouzdal se ke mně. A přesně tohle jsem chtěla. Navenek jsem se tvářila dotčeně, ale uvnitř se škodolibě usmívala. Chtěla jsem, aby přišel dostatečně blízko, abych do něj mohla strčit, a tak se mu pomstít.

Jenže mě nenapadlo, že to všechno prokoukne, a tak, když se s omlouváním přiblížil dostatečně blízko a já se po něm ze všech sil ohnala, uskočil stranou a ukázkovou šipkou zajel pod hladinu.

„Nemám tě ráda,“ skřípala jsem zuby, když jsem se škrábala na nohy.

Zmateně jsem se rozhlížela po širém moři a pláži, kde je Edward, ale nikde ho nebylo vidět ani slyšet. Bylo mi jasné, že je někde schovaný a má z toho obrovskou legraci, ale i tak jsem měla obavy.

„Edwarde, Edwarde?“ Nic. Ticho. Nelíbilo se mi to a začínala jsem být naštvaná. Jestli se mu něco stalo, tak ho zabiju. „Tohle vážně není vtipný, jestli do deseti nevylezeš, tak já odcházím.“

Doufala jsem, že když začnu vyhrožovat, přiměje ho to ukázat se. Potichu jsem odpočítávala jednotlivá čísla, ale jelikož už jsem už u pětky pěnila, nebyl čas to prodlužovat. Aniž bych se ho dál obtěžovala hledat, vyrazila jsem k pláži.

Pár metrů před cílem se mi kolem pasu pevně omotaly studené paže a Edward si mě přitiskl na svou hruď. Zavřela jsem oči a užívala si ten pocit, který se mi rozléval po celém těle. Veškerá zlost byla pryč a jediné co jsem dokázala vnímat, byla jeho sametová pokožka dotýkající se mé.

„Utíkáš?“ zašeptal svůdným hlasem a rty se mi zlehka otřel o ucho. Naklonila jsem hlavu na stranu, abych mu dala najevo, že toužím po tom, aby pokračoval. Pochopil.

Znovu sklonil hlavu a svými rty se přiblížil k mému uchu. Cítila jsem jeho dech na mé tváři a napjatě čekala. Netrápil mě dlouho. Edwardovy chladné rty mi opatrně políbily ušní lalůček a pokračovaly níž. Jemně mi jimi přejel přes čelist až ke krku, kde se zastavily.

Vzrušeně jsem zasténala a víc se k němu natiskla. Cítila jsem, jak se jeho ústa vytáhla do mírného úsměvu. Lehce si přivoněl k mé kůži a teprve pak mě začal něžně líbat na krku. Po celý čas mě stále majetnicky držel kolem pasu a já mu do rukou samou slastí zatínala nehty.

Přála jsem si takhle zůstat navždy, a proto když Edwardovy polibky ustaly, jsem nesouhlasně zabručela a opět mu nastavila krk. Nereagoval. Jen se zvonivě zasmál a místo toho si mě otočil čelem k sobě, tak aby mezi námi nebyla skoro žádná mezera. Dlaně jsem položila na jeho hrudník a vyhledala jeho oči. Nebyly tak světlé jako obvykle, ale to mi zabránilo se v nich začít topit.

„Edwarde?“ šeptla jsem a s červenou tváří sjela pohledem k jeho rtům. Stačil kousek. Kousek, který by celý tenhle den a večer dovedl k dokonalosti.

„Ano?“

„Chtěla bych…“ začala jsem zastřeným hlasem. Dlaně jsem přesunula za jeho krk a nejistě se na něj usmála.

„Co bys chtěla?“ Díval se na mě chtivým pohledem a začal se sklánět. Samou nedočkavostí jsem se otřásla. „Je ti zima. Měli bychom už jít, ať nenastydneš.“

O krok ustoupil a zamračeně si prohlédl mé tělo, které zdobila ta proklatá husí kůže. Nechtěla jsem nikam jít, ne teď. Ale na to, abych zaprotestovala, jsem se nezmohla. Se zklamáním jsem pozorovala, jak mé ruce sundal z jeho krku.

Když jsem si smutně povzdychla, Edward mě pohladil po tváři a propletl naše prsty. To mě potěšilo a s úsměvem jsme vykročili k našim věcem.

Nevím, jak dlouho jsme ve vodě blbli, ale musela jsem uznat, že se ochladilo. Drkotala jsem zuby a roztřesenýma rukama se pokoušela dostat do šatů. Očima jsem střelila k Edwardovi, který nevypadal, že by mu byla zima, a úplně bez problémů si navlékl kalhoty. Košili si hodil přes ramena a s provinilou tváří došel ke mně.

Vzal mé šaty a jako malé holce mi je přetáhl přes hlavu.

„Omlouvám se.“ Pohladil mě po mokrých vlasech. „Zapomněl jsem, že jsi… že by ti mohla být zima,“ osvětlil s mučednickým výrazem a svou košili ze svých zad přendal na moje.

„Ale mně není zima.“ Ošila jsem se, když se mi pokoušel strčit ruce do rukávů. Že jsem lhala, nebylo důležité. Na sobě jsem měla mokré prádlo, které namočilo ještě před chvílí suché šaty a přiznejme si to, Edwardova košile taky moc tepla nevydávala. Ale i tak jsem se ho za každou cenu snažila přesvědčit o opaku, což se mi nepovedlo.

Edward ještě došel pro naše boty a vyrazili jsme k hotelu. Nemluvili jsme. Edward vypadal zamyšleně a já držela zuby u sebe, aby nebylo slyšet jejich cvakání.

„Hvězdo, co říkáš na večeři, v sobotu?“ Podíval se na mě Edward s otázkou v očích, když jsme zastavili u vchodových dveří.

„Proč až v sobotu?“ divila jsem se, než mi to všechno došlo. „Aha, ty tu zase nebudeš.“ Zklamaně jsem pokývala hlavou. Sobota. Další dva dny, kdy ho neuvidím.

„Taky mě to štve.“ K mé radosti překonal vzdálenost mezi námi a uvěznil mě ve své náruči. Jednou se ho zeptám, proč tu nemůže být se mnou, ale teď jsem si užívala to objetí a vdechovala jeho vůni.

Teď nebo nikdy.

Přemožená náhlým chtíčem, jsem se nejdřív podívala Edwardovi do očí, postavila na špičky a bez dalšího rozmýšlení ho políbila. Jemně jsem dorážela na Edwardovy rty a vyčkávala, jestli se zapojí. Edward uchopil mou tvář do dlaní a polibky mi s chutí oplácel. Z počátku to byl jen nesmělé oťukávání, ale později se polibek stal vášnivějším.

Připadala jsem si jako závislá. Proto když se Edward začal odtahovat, zapletla jsem mu ruce do vlasů a znovu si ho přitáhla k mým nedočkavým rtům. Byla jsem závislá.

„Jsem hrozná.“ Opřela jsem se čelem o Edwardovo a zhluboka oddechovala.

„Nejsi,“ pousmál se a ještě jednou mě krátce políbil.

„Ale jsem,“ nedala jsem se. „To, co jsem udělala, bylo špatné. Nechci, aby sis dělal zbytečné naděje.“ Zavřela jsem oči a ustoupila o krok dozadu. „Mám tě ráda, Edwarde, ale víc ti nabídnout nemůžu.“

„Nic víc nežádám. Jen mi dovol s tebou trávit více času.“ Na znamení souhlasu jsem přikývla a stvrdila to úsměvem. „Ta sobota platí?“

„Platí.“

10. kapitola - 12. kapitola

Zase se tam nic moc nestalo. :D

Ale nebojte, ještě tak dvě tři kapitoly a trochu se nám to rozjede.

Moc vám děkuju za komentáře u minulé kapitoly. Mám z nich obrovskou radost. :)

Autor: Kim (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zadaná na druhou - 11. kapitola - Koupání :