Edward a Bella zůstanou sami v bytě, stane se mezi nimi něco?
Přeji příjemné čtení. Kim :)
29.11.2011 (18:30) • Kim • FanFiction na pokračování • komentováno 36× • zobrazeno 4814×
Fialová, modrá nebo cihlově červená? Nakonec jsem hrábla po kbelíku s tou červenou barvou a dala si ji do košíku. Ještě jsem se rozmýšlela nad tou fialovou, ale s tím už se mi tahat nechtělo. K barvě jsem ještě přihodila pár štětců a válečků, které budu potřebovat k malování bytu.
Ano, přesně. Dneska jsem měla naplánované malování. Naposledy jsem se něčeho takové účastnila, když mi bylo dvanáct a spolu s mámou jsme malovaly kuchyň. O tom, že to dopadlo katastrofálně, se raději nebudu zmiňovat. Snad to tentokrát dopadne lépe.
Cestou zpátky domů jsem se ještě zastavila koupit jiné serepetičky, bez nichž se neobejdu. Když jsem dorazila před náš dům, těžké kbelíky jsem nechala v autě a se zbytkem vyběhla schody.
Štětce, válečky a plachty jsem si odložila o kus vedle, abych mohla najít klíče a odemknout si. Jak jsem se přehrabovala v kabelce, zaslechla jsem otvírání dveří od protějšího bytu. Potichu jsem zaklela.
„Slečno, vy tu ty věci jen tak necháte?“ Naštvaně jsem semkla čelist, ale už s hraným úsměvem se otočila na sousedku, která mi s vykrmenou kočkou v náručí stepovala za zády.
„Zdravím, paní…“ Naklonila jsem se na stranu a z cedulky přečetla její příjmení. „Lottová. Ty věci si samozřejmě uklidím, jen si nejdřív odemknu, jestli dovolíte.“ Snažila jsem se o milý tón, ale někde mi to ujelo. Myslela jsem si, že konečně i s tím ošklivým zvířetem zapadne zpátky do bytu, ale spletla jsem se.
„Ten mladý muž tam s vámi bydlí?“ Absolutně změnila téma a opřela se o zeď vedle mého levého boku. „Už je tu docela dlouho, nemyslíte?“
Zarazila jsem se a nevěřícně se na ni podívala. Ta baba ví snad úplně všechno. Copak celý dny nedělá nic jiného, než že stojí u kukátka a sleduje, kdo chodí kolem?
„Myslím, že do toho, kdo u nás je či není, vám nic není,“ odsekla jsem a konečně vytáhla ten vymodlený svazek klíčů.
„Já jen nechci, aby se v tomhle domě odehrávaly nějaké orgie.“
„Prosím?“ Okamžitě jsem nechala dveře dveřmi a nechápavě se podívala na tu ženskou. Ona se mi snad jen zdála.
„Jen se nedělejte. Já vás mladé mám dostatečně prokouknuté. Je mi jasné, že za bydlením jedné ženy s dvěma muži bude něco víc.“ Rozčilovala se a dlaní přejela té chlupaté kouli po hřbetu.
Hystericky jsem se zasmála a přitom kroutila hlavou z jedné strany na druhou. Nebyla jsem schopná jí na to něco říct. Vlastně, něco by tu bylo, ale tím bych akorát narušila naše sousedské vztahy.
„Nashledanou, paní Lottová,“ přecedila jsem přes zaťaté zuby a naštvaně jí zabouchla před tím jejím křivým nosem.
V předsíni jsem rozzuřeně vyfoukla vzduch z plic a něco velice nepěkného ukázala na zeď, která nás dělila, takže to nemohla vidět… škoda. Stále ještě vytočená jsem ze sebe sundala bundu a vykročila k obýváku. Vtom mi něco došlo.
„Sakra, já tam nechala ty věci,“ zaúpěla jsem si nahlas pro sebe. Opatrně jsem nakoukla kukátkem na chodbu. Stále tam stála a jako na potvoru si prohlížela zapomenuté potřeby. Nešťastně jsem si fňukla.
Nedalo se nic dělat, dvakrát jsem se zhluboka nadechla, abych se alespoň trochu uklidnila a pomalu se znovu chystala otevřít dveře. Vtom se mého loktu dotkla studená ruka. Hlavou jsem trhla do strany a setkala se s Edwardovým pronikavým pohledem. Srdce se mi typicky rozeběhlo kupředu, dech zadrhl a nohy rozklepaly.
„Já to s ní vyřídím,“ zašeptal a hlavou kývl ke vchodu. Moc jsem ho ale neposlouchala. Moji pozornost upoutaly jeho rty, které se zkroutily do nádherného úsměvu. Asi bych na něj zírala ještě dlouhou dobu, kdybych si nevšimla, že Edwardovy prsty už se mě nedotýkají a místo toho uchopily mosaznou kliku.
Polkla jsem nahromaděné sliny a zahanbeně sklopila oči k zemi. Červená až na zadku jsem ustoupila dozadu a umožnila tak Edwardovi otevřít.
Vyšel na chodbu a já se rychle hrnula za ním, ale tak jako já předtím té ženské, tak on teď mně zabouchl před obličejem. Zamračila jsem se, ale naštěstí tu bylo to kukátko. S vypláznutým jazykem jsem pozorovala Edwarda, jak té fúrii něco vykládá a ona… No to snad ne! Ona se na něj culila. Tak ze mě bude dělat děvku a jemu poleze do zadku? Viděla jsem rudě. Okamžitě jsem hrábla po klice, že jí taky něco řeknu, ale málem jsem dostala dveřmi do ksichtu.
Edward vešel s mým nákupem v náručí, mrknul na mě a pokračoval dál do bytu. Nenásledovala jsem ho. Naopak jsem tam zůstala a na chvíli opřená o zeď zavřela oči.
Mezi mnou a Edwardem to teď bylo jiné. Hodně jiné. Zatímco já se mu vyhýbala, co to šlo, on si pokaždé, když jsme se setkali v jedné místnosti, našel způsob jak se mě nenápadně dotknout. Navenek jsem se snažila předstírat, že to se mnou nic nedělalo, ale uvnitř mi každý jeho letmý dotyk, úsměv, dokonce i pouhý pohled způsoboval nesmírnou radost. A to samé se dělo právě teď. Měla jsem obrovskou chuť si nafackovat.
Edward už seděl na gauči a oči mu běhaly po stránkách staré knížky, když jsem konečně dorazila za ním. Obezřetně jsem nakoukla do kuchyně, jestli se tu někde nezdržuje Jacob. S ním to taky v posledních dnech bylo na nic.
Už jsem se nadechovala, že se Edwarda zeptám, kde je, ale než jsem to stihla uskutečnit, zmiňovaný vyšel z ložnice.
„Ty někam jdeš?“ optala jsem se Jakea zvědavě. Pokud jsem si dobře vzpomínala, dneska nikam jít neměl, ale jeho oblečení říkalo úplně něco jiného. Na sobě měl tmavé rifle, červené triko a na hlavě nasazenou svou oblíbenou kšiltovku se znakem pro mě neznámého baseballového týmu.
„Jo,“ řekl prostě a ani se na mě nepodíval. Nervózně jsem se kousla do rtu.
„A řekneš mi kam?“ Přešlápla jsem a zamyšleně pohlédla na Edwarda, který se snažil dělat, že nás nevnímá. Ten naopak nevypadal, že se chystá ven. Jacob neodpověděl. Prohnal se kolem mě do koupelny, kam jsem ho pronásledovala. „Netušila jsem, že někam jdeš. Myslela jsem, že dneska jsi doma a budeme malovat. Domluvili jsme se tak.“
Prudce odhodil hřeben do umyvadla a naštvaně mě probodl očima. „Ne, Bello,“ zatřásl hlavou, „ty ses domluvila. Ty,“ prsknul mi do obličeje. Pak se letmo podíval na Edwarda a znovu svůj zrak přesunul na mě. „Možná, že kdybys příště místo myšlení radši poslouchala, tak bys věděla, že dneska odpoledne jsem domluvený s Charliem,“ vyčítal mi už tišeji a naprosto oprávněně.
Věděla jsem, co ho štvalo. Jak jsem už řekla, mezi námi to bylo na bodu mrazu. Tedy, u mě to tak bylo. Od mého návratu z Barbadosu jsem si Jakea skoro vůbec nepouštěla k tělu. Pokaždé, když se o něco pokusil, stopla jsem to hned ze začátku a na něco se vymluvila. Pokoušela jsem se ten blok nějak překonat, ale nešlo to. Kdykoliv se mě dotkl, políbil, vybavil se mi Edwardův smutný obličej. Měla jsem pocit, jako bych ho podváděla. A teď, když s námi Edward bydlel, to bylo ještě horší.
„Jakeu, omlouvám se.“ Odpovědí mi bylo jeho zdvižené obočí. „Za všechno.“ Poraženě vydechl.
„Pojď ke mně.“ Přitáhl si mě k sobě a vlepil mi malou pusu na čelo. Koutkem oka jsem se podívala k pohovce, kde už ale Edward neseděl. „Uvidíme se večer.“
„A Edward tu zůstane nebo jde s tebou?“ Hodila jsem po něm zvídavým pohledem a napjatě čekala, co řekne. Chtěla jsem, aby tu Edward zůstal se mnou? Z uvažování mě probral Jacobův záchvat smíchu.
„Jestli jde se mnou?“ opakoval se smíchem. „To se ti povedlo, zlato.“ Vůbec jsem nechápala, čemu se směje. „Abys rozuměla, Edward a sport nejde dohromady.“ Jake se podíval za mě a znovu se rozchechtal. Otočila jsem se a uviděla Edwarda, jak se opírá o futra a rozpačitě se usmívá. Taky jsem se usmála, ale z jiného důvodu. „Edward tomu rozumí asi jako koza petrželi, takže tu s tebou zůstává.“ Jacob na chvíli zaváhal, a pak se sklonil k mému uchu. „Buď na něj milá, prosím.“ Cože? „Všiml jsem si, že vy dva se zrovna moc nemilujete. Myslíš, že by ses dneska mohla překonat a být na něj hodná?“ Zírala jsem na něj s otevřenou pusou. Já se strachuju, aby si náhodou nevšiml, co se mnou Edward dělá a on si myslí, že ho nesnáším.
Přikývla jsem.
„Skvělý. Tak se mějte.“ Za Jacobem se jen zaprášilo a já zůstala sama s Edwardem. Srdce mi poskočilo vzrušením. Koukej zchladnout, Bello!
„Miluješ mě?“ zaznělo mi pobaveně u ucha a mně se v tu chvíli nedostávalo vzduchu. Vyhledala jsem jeho tvář.
„Ne… teda ano… ne. Cože?“ blekotala jsem a s hořícími tvářemi sledovala ďábelské jiskřičky v jeho karamelových očích.
„Povídám, kde máš barvu?“ Rozhlédl se kolem dokola. Rádoby uraženě jsem ho plácla do ramene.
„V autě, ale to nemá cenu. Sami to nezvládneme. Je potřeba odtáhnout nábytek a ten je hrozně těžký.“
„Jaký nábytek,“ zajímal se, „tenhle?“ Přiskočil ke knihovně a s očekáváním na mě pohlédl.
„Jo, ale nech to, než si něco… uděláš,“ dořekla jsem zaskočeně, když se do ní Edward opřel a bez jakéhokoliv znamení námahy ji odsunul stranou. Zmateně jsem zamrkala. „Páni, ty máš sílu.“ Obdivně jsem hvízdla.
Edward ještě odklidil zbylý nábytek, který by nám mohl překážet v práci, pak skočil do auta pro kbelíky s barvou a mohli jsme začít.
Ze začátku šlo všechno hladce. Každý z nás si vzal na starost jednu zeď, kterou vymaloval. Tedy spíš Edward maloval. Já jsem nebyla schopná se soustředit. Chvíli co chvíli jsem pokukovala po Edwardovi, který mi pohledy s radostí opětoval. Pak se to celé zvrtlo a místo zdí jsme malovali po sobě, přičemž jsme si neodpustili nějaké to pohlazení. Nechtěla jsem, aby to došlo až sem, ale nemohla jsem si pomoct. Po dlouhé době jsem se mohla naplno usmívat a nepřetvařovat se. Byla jsem ztracená.
„Edwarde,“ pokárala jsem ho naoko rozzlobeně, když mě měl přidržovat, abych nespadla ze štaflí, kdy jsem se pokoušela domalovat poslední bílé místo na zdi. Sám se mi nabídl, že to udělá, ale za celý den toho vymaloval dvakrát tolik než já, proto jsem jen poprosila, jestli by mě nemohl jistit. Okamžitě se toho s radostí ujal, ale místo mých nohou mi přidržoval něco jiného.
„Co?“ dělal blbýho. „Chtěla jsi, abych tě držel, tak tě držím.“ Pokrčil rameny, a hned nato jsem ucítila, jak jeho stisk zesílil.
„Ale nohy.“ Musela jsem se přemáhat, abych nevyprskla smíchy.
„To jsou nohy,“ opáčil a prsty mi přejel od zadku přes stehna až k lýtkům a zase zpátky. Spokojeně jsem zavrněla a zavrátila hlavu dozadu. „Líbí?“ Zopakoval to znovu.
„Ne,“ vzdychla jsem. A opět to udělal. „Přestaň,“ odkašlala jsem si, „musím to dodělat.“ Nadechla jsem se a už se skláněla, abych si mohla štětec namočit do barvy, když jsem se ocitla v Edwardově náruči přilepená na jeho hrudi.
„Pusť mě.“ Kopala jsem nohama a pokoušela se vymanit z jeho pevné náruče. Tím jsem ho ale jen vyprovokovala a on si mě přehodil přes rameno obličejem dopředu.
„Proč bych to dělal?“
„Protože jsem těžká.“ Chtěla jsem mu pohlédnout do tváře, ale v téhle póze to šlo blb., „A nerada visím vzhůru nohama.“ Opětovně jsem ležela na jeho pažích.
„Děláš, jako bych tě nikdy nenesl.“ Pohladil mě jemně po tváři.
„Tehdy to bylo jiné.“
„Jiné?“ Nepatrně, aniž bych odtrhla zrak od jeho pootevřených rtů, jsem pohnula hlavou dolů a nahoru.
„Edwarde, já… já…“ Rozpačitě jsem si hrála s knoflíčky u jeho košile. Cítila jsem, jak mé líce nabírají barvu malin. Ruku mi něžně přiložil na tvář a příjemně tak chladil. Zavřela jsem oči a usmála se. Jestli jsem předtím neměla odvahu to říct, teď jsem ji získala. Byla jsem si tím jistá. „Edwarde-“
„Ano?“ Přitiskla jsem své rozpálené rty na jeho, tím mu dala najevo, aby nemluvil a poslouchal.
„Miluju tě.“
„Ach, Bello,“ vydechl překvapeně a čelem se opřel o to mé. Nadšeně se se mnou zatočil dokola. „Já tebe taky. Miluju tě, miluju tě, miluju tě.“ Za každé slovo mi vtiskl polibek pokaždé na jinou část mé tváře. Ovšem po chvíli se Edwardova tvář zachmuřila. „Jak to teď bude dál?“
„Pšt,“ utišila jsem ho zvednutým ukazováčkem. „Už nemluv.“ Nedočkavě jsem vyhledala ty chladné rty, které mi způsobovaly závratě. Nemluvil, ale konal.
Přešel do kuchyně, kde mě posadil na jídelní stůl. Edward mě dlaněmi přidržoval za boky a já mu nohy omotala kolem jeho pasu. Vykouzlil zjihlý úsměv a začal se věnovat mému krku. Taky jsem nezahálela a nahmatala zapínání Edwardovy košile. Rychle jsem rozepínala jeden knoflíček po druhém, dokud jsem se nedostala na konec a látka neskončila někde na podlaze. Rozechvěle jsem dlaněmi přejela po té mramorové kůži na jeho vypracovaném břiše. Byl tak dokonalý. A jen můj.
Paže jsem mu přesunula za krk a přivlastnila si jeho ústa. Nahlas jsem vydechla, když mi rukama zajel pod tričko. To hned následovalo Edwardovu košili. V tento moment jsem nedokázala myslet na nic jiného než na Edwarda.
„Kruci,“ zamumlal z ničeho nic a chtěl se odtáhnout. Nenechala jsem ho a za kalhoty si ho přitáhla zpátky. „Jacob se vrací,“ osvětlil a několika rychlými kroky se ocitnul u dveří. Z botníku sebral můj svazek klíčů a jeden zastrčil do klíčové dírky. Sotva to udělal, opravdu se ozval zvuk cinkání klíčů z druhé strany.
Vyděšeně jsem seskočila ze stolu a postavila se na ochablé nohy. Roztřeseně jsem si pokoušela obléknout tričko a naslouchala Jacobovým stížnostem za dveřmi. Edward se tvářil klidně. Jak je možné, že věděl o Jacobovi? Já nic neslyšela. Je pravda, že jsem měla na práci něco jiného, ale i tak…
„Bello?“ Jake zabušil na dveře.
Dooblékla jsem se, prsty si prohrábla vlasy slepené barvou a ze země sebrala Edwardovu košili. Podala jsem mu ji a on odešel do vedlejší místnosti. Otevírání zůstalo na mně.
„Nechala jsem klíč v zámku, promiň.“
„Co jste tu vyváděli?“ ptal se Jake zamračeně a pohledem přejížděl ze mě k Edwardovi, který se objevil vedle mě.
„Malovali!“ vyhrkli jsme oba dva najednou a nenápadně se po sobě podívali. Jak bylo zvykem, tváře se mi dnes už poněkolikáté zbarvily do ruda. Okamžitě jsem se začala koukat na zem, aby mi nebylo vidět do obličeje a díky tomu si všimla, že mám triko naruby.
Vykulila jsem oči a pomaličku zacouvala do obývacího pokoje a ty dva tam nechala o samotě. Rychle jsem se svlíkla a otočila tričko.
„Přinesl jsem pizzu,“ křiknul Jacob, asi na mě, „a neuhodneš, koho jsem v té pizzerii potkal, Edwarde,“ zaslechla jsem a zpozorněla.
„Netuším,“ zabručel Edward.
„Rebeccu.“ V bytě zavládlo ticho, které narušovalo cinkání talířů a příborů. Přemohla mě zvědavost a přišla jsem za kluky do kuchyně.
„Kdo je Rebecca?“ Mým tělem začal prostupovat zvláštní pocit, který říkal, že odpověď se mi nebude líbit.
„Rebecca je Edwardova přítelkyně.“
Chtěla bych poděkovat za všechny komentáře, které se tu objeví, protože tahle kapitola se mi moc nepovedla...
A ještě Vám musím oznámit, že povídka se nám pomalu blíží ke konci. :)
Autor: Kim (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Zadaná na druhou - 19. kapitola - Malování :
Tak to šlo celkem rychle... 
Uznávám, že jsem asi čekala delší vzdorování, ale je pravda, že jsi ten přechodový čas tak ladně a lehce obešla během pár chvil 
Chudák Jake, teď je mi ho i trochu líto... Nic netušící si odejde za Charliem a ti dva se tam mezitím skoro vyspí... 
skoro 
Byla to krásná kapitola, taková uvolněná, a konečně si vyznali lásku!!! 
Konečně si to i Bells přiznala, že bez Edwarda prostě nemůže už žít, a že po Barbadosu je rozchod s Jacobem nevyhnutelný... Já vím, já vím, je to hnusné, že se mi líbí i to, že když je s Jacobem, tak se cítí, že podvádí Edwarda, a přitom to na Barbadosu bylo celou dobu naopak a to mi vůbec nevadilo... 
Ale prostě se mi to mooooc líbilo, jak pokukovala po Edovi, jestli se nedívá, a jak se odtahovala od Jakea a jak s ním nechtěla nic mít, protože jí to nešlo přes srdce... Ano, to je ono, tak to má být... 
Ach, jak já jsem se zamilovala do tohoto tvého Edwarda!!! 
Co se té sousedky týče, být Bellou, řeknu jí to přímo do očí a neobtěžuju se se vztekáním za dveřma Ale co bylo vtipné, tak jak Jake vysvětloval, že Edward a sport nejdou k sobě... No, to už teď asi moc neplatí... Kdyby jen Jacob věděl.... I když teda musím přiznat, že si nedovedu představit antisportovce Edu... Bellu jo, na to jsme všichni zvyklí, ale Eda? Ne, to mi opravdu nejde
No a teď, co ten konec? Myslím si, že je to jeho bývalá přítelkyně, ještě předtím, než se z něj stal upír, a že poté, co ho Carlisle přeměnil, se s ní rozešel, protože s ní být už déle nemohl... A myslím si, že Jacob prostě jen v té větě na konci zapomněl zmínit slůvko bývalá, to aby jsi nás trochu potrápila a napjala... Tak vážně doufám, že je to tak, protože jinak nevím, co budu dělat, když jsem si tady teď tak zidealizovala Edwarda, během těch posledních asi tří kapitol
Jsem teda vážně zvědavá, jak to bude!!! A opět říkám -
úžasná kapitola!!! 
Tak! A teď čekám, že začne vykukovat to upíří tajemství... 
A odhalovat se Edwardova minulost - vždyť ona Bella o něm toho vlastně moc neví...
No ten chlap se mi snad jen zdá!
A ještě vytahuje nějakou Rebeccu, to je fakt zlý sen... 
To jsou nervy...
Přítelkyně? To se dalo čekat. 
Jsem zvědavá, jak na to Bella bude reagovat a co Eda, jak to vysvětlí.
Kapitola byla překrásná, jen nechápu, jak to Bella mohla tak rychle vzdát a málem se vyspat s Edem v bytě, kde bydlí s Jacobem. Ještě že přišel, i když ho nemám ráda.
Ale néééé... 
Miluju tě! To je nádherné. Jen ten konec to pokazil. 
Naštěstí jsem chytrá hlavička a dvacátou kapitolu jsem četla před touto. Takže nemusím rozdýchávat srdeční kolaps.
No tak ja si myslím, že si nemajú čo vyčítať. Aj Bella má Jacoba, tak prečo by Edward nemohol mať nejakú Rebeccu?
Ach jo, trvá mi to, co? 
I když jsem se k téhle kapitole dostala až teď, musím říct, že doopravdy nestačím zírat. 
To bylo tak... tak... DOKONALÉ!!!
On ji miluje, ona miluje jeho, je to láska jako trám a oni si to konečně přiznali! Nedokážeš si představit, jak šťastná jsem byla a jak šíleně jsem se culila, křenila, poskakovala na židli a mnoho, mnoho dalšího.
Doopravdy jsem nečekala, že to všechno praskne takhle brzo, ale jsem nehorázně nadšená, že se tak stalo. 
Jako další plus v téhle kapitole ti dávám to, že se Jacob na začátku choval jako protivný blbeček. 
Jen tak dál, ještě trošku a za chviličku už mi ho nebude líto vůbec.
No jo, jsem krutá, já vím, jenomže já si prostě nemůžu pomoct... Edward je prostě... no Edward. S tím nikdo nic nenadělá. 
Byla jsem si jistá, že tu sladkou atmosféru už nikdo nemůže nijak pokazit. Jenomže pak najednou bum. Přišel Jacob. Už tohle trochu naštvalo, ale ještě by se to dalo přežít. Ale když se pak objevilo to jméno Rebecca... 
KIMUŠE!!!! Co nám to tu sakra děláš? Jak jako Edwardova přítelkyně? On přece nemůže mí přítelkyni! Prosím prosím prosím, ať se z toho v příští kapitole vyklube třeba bejvalka, anebo nějaký omyl anebo třeba cokoliv jiného, co já vím. Ať už je zase klid. 
Kim, tahle kapitola se ti moc povedla po všech stránkách, takže žádné komentáře typu, že ne, už od tebe nechci vidět, jasný? Moc se těším na další a doufám, že když už jsem si tuhle přečetla tak pozdě, dočkám se jí velmi brzo.
Jinak, jaktože už se to blíží ke konci? Jestli to nebylo myšleno jako vtip, doufám, že to aspoň bylo myšleno, jakože se to blíží ke konci skutečně pomaličku mravenčími krůčky. Jinak bychom si museli vážně promluvit.
ach,t ak ona mu konečne vyzná svoju lásku, romantika v kuchyni jak hovado a ty to takto ukončíš? 
ach, rýchlo ďalšiu kapču! prosím! 
V první řadě bych se asi měla omluvit. Na tuhle povídku jsem narazila náhodou a nedalo mi to a začala jsem číst. Tak moc mě to vtáhlo do děje, že jsem ani u jedné kapitoly nezanechala komentář a moc se za to omlouvám, ale nemohla jsem si pomoci. 
Tahle povídka je naprosto úžasná. Ze začátku mě skoro Edward vyděsil, Bella v tom lese to bylo o nervy ale potom se vše jako mávnutím kouzelného proutku změnilo. Byla to jedním slovem nádhera. Bella a Edward si skvěle vedli, nádherný pár. A potom to Belly ráno? Já myslela že mě skolí infarkt. Prstýnek, kocovina, Edward pryč a Belly až moc rychlé jednání a odjezd domů.
Jsem strašně moc zvědavá jak tohle všechno dopadne a popravdě moc Belle a Edwardovi přeji aby byli spolu.
Každopádně co ten konec? Edward a přítelkyně? Tohle už je na mě moc. Takhle to končit nemůže, vysvětlení.
Proto už teď se nemohu dočkat dalšího dílu a budu netrpělivě čekat na pokračování.
aha takze Edward nam ma priatelku???Bella sa asi bude hnevat ked sa odhodlala mu povedat ze ho miluje a teraz sa stane toto!!!RYCHLOOO DALSIU!!!
Co to je?? Jaká Rebecca? Si děláš srandu ne? Šupneš tam někoho nového a pak napíšeš, že povídka pomalu končí to se mi nelíbí.
Ale jinak dílek neměl o5 chybu
No co to toto?! Do háje s nějakou Rebeccou! To jsem zvědavá, co se z toho vyklube.
Opět to bylo skvělé ! Mě se to líbilo a to moc !
Ha, takže nakoniec Jacob ostane na ocot skôr ako som čakala! Dnešná kapitola bola úplne geniálna!
Strašne sa mi páčilo pridržiavanie pri maľovaní a ich pošťuchovanie... Sú proste sladkí a inak sa to ani povedať nedá...
A Belline tričko na opak. Čakala som, že si to Jake všimne a bude nejaká dráma. Ale nič, no... Tešiť sa čo si pre nás pripravíš a dúfam, že poviedka bude mať ešte minimálne tak kapitol. 
Ďakujem za krásnu kapču. 
mrcho..já se tu těším jak bude všechno v pohodě a najednou se tu objeví Rebecca to je teda pěknej podraz no nic...odpostím ti, když s tím příště něco uděláš
to snad ne
Náhodou to bylo skvělý a nějaká Rebecca nám může být ukradená.Bella bude trošku žárlit a to vůbec nemusí být na škodu
A jak jako že se blíží konec
Ránu ti dám, víš to? Ne za ten konec, protože já vím, jak to bude, nebo aspoň si to říkám, ale za to, co si o kapitole myslíš ty. Rozhodně je povedená, zasmála jsem se, zaslintala, co víc si přát. Bella se konečně vyslovila a ty si o tom myslíš tohle, určitě by se našly horší, ale já tě počítám mezi ty nejlepší spisovatelky tady na webu, takže ticho tam, protože já mám vždycky pravdu, to se všeobecně ví
Bylo to skvělý
COŽE?! Tak on jí celou dobu uhání a když už si ona uvědomí, že ho miluje a dokonce mu to řekne, tak zjistí, že má Edward přítelkyni? No mě klepne! Rychle další kapitolu, než se úplně zbláznim...
fúha tak to sa Edward má:D
Nevydarila? Nevydarila? NEVYDARILA?!? Tebe snáď úplne preskakuje. Veď tá kapitola bola úplne dokonalá! Ja netuším, ako to robíš, no ja proste hltám každé jedno slovo. A to bez výnimky.
Tak napríklad pani Lottová na začiatku... Ja som z nej skoro umrela od smiechu. Bože, ja tú ženskú totálne milujem. Fakticky!
No a potom to maľovanie, samozrejme. Ehm, to bola jednoducho nádhera. A ešte to zakončenie maľovania... Ach jaj, zle sa tu dýcha! Akurát ten debilný Jacob si to nemusel načasovať práve tak "skvelo"! Vrr, robí mi nervy, chlapec.
Aj keď nemá na teba, pretože tie Tvoje nápady... No ako si len mohla vymyslieť to, že má Edward priateľku? Ma chceš vážne predčasne zniesť z tohto sveta alebo čo? Veď sa mi kvôli tomu teplota opäť zvýšila na 39 stupňov, mám taký dojem... Chjoo, ten koniec budem rozdýchavať ešte vážne dlho...
No proste sa ti to dokonale vydarilo, pretože to bolo dokonalé! Tak šup šup, rýchlo sa daj do ďalšej kapitoly, pretože keď začnem otravovať ja, bude to zlé.
No začalo to fajn ale ten koniec si Edi pohnojil tak to ešte bude zaujímavé rýchlo pokračko prosím prosím
Tak to si ze mě děláš prdel?
Prej Edwardovu přítelkyni a já HÓÓÓÓ
Zrovna, kdyyž je všechno tak, jak má být. Teda zvráceným způsobem kvůli Jacobovi, ale co! Bella má taky přítele a kašle na to. 
Miluju tě! Miluju tě! Ona to řekla a ono se stane tohle. Proboha proč. Co jsem komu udělala. 
Doufám, že Bella se teď nenaštve a nezůstane s ci.. s Jacobem. Přece si nebude šlapat po štěstí! 
Edward to taky zvládnul, že je zadaná, tak to snad zvládne i ona. A stejně mi to přijde nějaké divné. Jestli tam má přítelkyni, tak proč bydlí u nich a ona se po něm neshaní...Ach jo.
Edwardova pomoc na štaflích byla fakt skvělá pomoc. Netrvalo by dlouho a svezla by se z nich.
Paní Lottova nebo jak se ta stará kráva jmenuje, mě dostávala... Hned jsem věděla, na co myslí. A z tý představy E&B + J v posteli se mi udělalo trochu blbě. 
Teda, v poslední chvíli to takhle zamotat... Já už slavila. Jacob s ní pořádně nemluví, ona se vyznala, dokonce si to málem rozdali a BUM
Jéééé! Koukej co nerychleji napsat další, protože tohle já jinak nepřežiju! Nádhera to byla!
Bože můj, ty to teda umíš udělat napínavé! To ti povím. Tý jo... Musím říct, že tahle tvoje scéna se mnou udělala víc než no... Však víš. To na těch štaflích, no já se červenala, jak... já no No prostě fakt super, nechápu, jak to dokážeš takhle napsat. Já bych u toho chytala záchvaty smích nebo bych zrudla tak... No že bych neviděla na obrazovku... To je asi blbost, co? Ale ty mě chápeš, že jo? Prostě skvělá kapitola! hrozně se těším na další!
to snad ne edwardova přítelkyně....chci vidět co na to bella řekne....honem daallšíí
Kim, co mi to proboha děláš za šoky? Když se konečně raduju, že jsou spolu ty tam připleteš dalšího člověka, který to všechno zkompikuje. Ale i tak to byla opět nádherná kapitolka a já se těším na další.
super, ale doufám že se to nějak vyřeší....
ach ten konec ale jinak
Ne, tahle kapitola je uplně boží! :) Jak ke konci? To ne!!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!