Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zadaná na druhou - 20. kapitola - Dvojité rande

10.12.2011 (15:30) • Kim • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 4800×

„Kdo je Rebecca?“ Mým tělem začal prostupovat zvláštní pocit, který říkal, že odpověď se mi nebude líbit.

„Rebecca je Edwardova přítelkyně.“

Automaticky jsem střelila hlavou k Edwardovi a jedním dlouhým a prosebným pohledem jsem ho vyzývala, aby řekl, že to není pravda. Nemohla. On nemohl mít přítelkyni. Edward by mi přece nelhal.

„Bývalá,“ vyhrkl okamžitě Edward a zamračil se na Jacoba, „to jsi nějak zapomněl zmínit.“ Chvilku se na sebe beze slova dívali a pak se Edward otočil na mě. „Chodili jsme spolu od konce střední školy a asi jeden rok na vysoké. Ale od té doby jsme se neviděli.“ Říkal to tak přesvědčivě.

Ledabyle jsem pokrčila rameny, jakože je mi to jedno. Ano, snažila jsem si zachovat klidnou tvář, ale uvnitř mě to bublalo. Bylo nadmíru jasné, že Edward nějakou přítelkyni mít musel, ale i tak mi jen jediná myšlenka na něj a nějakou blonďatou pipinu, způsobovala srdeční kolaps.

„Nerozešli,“ zahuhlal Jacob s plnou pusou a ve mně hrklo. Sklopila jsem oči na flekatou zem od červené barvy a zhluboka dýchala. Bylo mi neskutečně špatně. „Pokud si dobře vzpomínám, tak jste spolu byli až do té doby,“ odmlčel se a bylo vidět, jak usilovně přemýšlí, „než jsi skončil se školou a zmizel. Chudák holka z toho byla hodně špatná.“

Slyšela jsem, jak Edward za mnou naštvaně vydechl vzduch z plic. Byl naštvaný? A co jsem měla říkat já? Já mu ani ne před hodinou řekla, že ho miluju a teď se dozvídám takové věci. Nevěděla jsem, co si o tom myslet.

Proto jsem se rychle přinutila k nějaké činnosti, která by mě alespoň částečně přivedla na jiné myšlenky. Přešla jsem ke dřezu plnému špinavého nádobí od snídaně a dala se do mytí.

„Mohli bychom se bavit o něčem jiném, než o tom, co bylo před pěti lety? Rebecca už je dávná minulost,“ zavrčel Edward a já periferním viděním viděla, jak se posadil nalevo ode mě. Nedala jsem na sobě nic znát, odložila umytý hrníček na odkapávač a hrábla po dalším.

„Tak promiň, nevěděl jsem, že tě to nakrkne,“ bránil se Jacob. „Naopak jsem doufal, že budeš rád. Přišlo mi, že mezi vámi to bylo docela vážný.“ Jen co to Jake dořekl, mi mokrý hrnek vypadl z ruky a skončil na zemi, kde se změnil na kupu modrých střepů. „Bello, co děláš?“

„Házím nádobí na zem, nevidíš?“ odsekla jsem a začala sbírat ten bordel. Zrovna když jsem se natahovala pro poslední kousek rozbitého hrníčku, který se k mému neštěstí nacházel hned vedle Edwardovy nohy, se mé prsty setkaly s jinými o dost studenějšími. Svou paži jsem stáhla k sobě, ale hlavu zvedla nahoru. Spoutaly mě dva zlaté prsteny. Tentokrát jsem to jeho osobité kouzlo odpálkovala. Z Edwardovy dlaně jsem si vzala část hrnku, zvedla se na nohy a všechno to vyhodila do koše.

„Tobě by se asi taky nelíbilo, kdybych tu začal o tvých bývalých holkách a že jich bylo dost.“ A debata pokračuje. Nechala jsem nádobí nádobím, se založenýma rukama se opřela o linku a pozorovala ty dva u stolu. Bylo zvláštní, že mi Edwardova zmínka o Jacobových bývalých dívkách nevadila tolik, jako když mi na mysli přišla ta Rebecca. Začínalo mě to děsit…

„Nechcete toho už nechat?“ zeptala jsem se značně už vytočená. „Tahle debata je… blbá,“ zašeptala jsem a zase se k nim otočila zády.

„Ale no ták,“ zasmál se Jacob a zvedl se židle, „přece bys nežárlila.“ Jeho ruce se mi omotaly kolem pasu a celým svým tělem se natiskl na má záda. Pomalu si mě obrátil čelem k sobě a než jsem stihla jakkoliv zareagovat, přitiskl své rty na ty mé. Zrakem jsem zabloudila k Edwardovi, který stále seděl u stolu a upřeně pozoroval své zaťaté pěsti.

„Já nežárlím,“ zachraptěla jsem a vyvlíkla se z Jacobova sevření. Jake několikrát zakýval hlavou, jakože mi to strašně žere. Protočila jsem oči. „Já jen souhlasím s Edwardem. Zbytečně tu rozebíráte… jeho holku,“ pohodila jsem hlavou k Edwardovi, „stejně se s ní už neuvidí.“ Nejspíš jsem tím přesvědčovala sama sebe.

„Ne tak docela,“ začal Jacob a já s Edwardem jsme se na něj nechápavě podívali. „Zítra jdeme všichni čtyři na večeři.“

***

„On má přítelkyni. Má přítelkyni,“ zamumlala jsem si pod nos a hystericky se uchechtla. „Je to bývalá,“ pitvořila jsem se a napodobovala Edwardův hlas, což mi moc nešlo. „No a co, stejně s ní máš dneska rande.“ Do ruky jsem uchopila skleničku se zlatou tekutinou a zbytek jejího obsahu do sebe kopla. Z té nahořklé chuti mi přeběhl mráz po zádech. Oklepala jsem se a hlavu zabořila do dlaní položených na barovém pultu.

„Kdo má přítelkyni?“ zajímala se zvědavě July, která se objevila za barem a sebrala moji prázdnou sklenku. „Jacob má nějakou bokovku?“

„Co?“ Zvedla jsem zmateně hlavu a se zvednutým obočím se podívala do jejích zelených očí.

„Ty tu brbláš o nějaký přítelkyni,“ pokrčila rameny. „Sedíš tu, jak hromádka neštěstí a uprostřed dne nasáváš whisky. Tak povíš mi, co se děje?“ Starostlivě mě pohladila po ruce a zadívala se mi zhluboka do očí. Už jsem se nadechla a otevřela pusu, že jí povím, co mě trápí, ale nakonec jsem ji zavřela. July sice byla moje kamarádka, ale zároveň i Jacobova. A především jí to někdy dřív mluvilo, než myslelo…

„Neděje se vůbec nic.“ Stáhla jsem ruku do klína a pokusila se úsměv, ale podle Julyina výrazu jsem ji nepřesvědčila. „Copak nemůžu přijít navštívit svou kamarádku a trošku jí zvýšit tržby?“ řekla jsem naoko uraženě.

„To samozřejmě můžeš,“ zasmála se a odešla obsloužit nově příchozí hosty.

Okamžik jsem ji sledovala, jak si zapisuje objednávku u stolu v rohu místnosti, kde seděli dva pohlední muži a s tím jedním okatě flirtuje. Záviděla jsem jí, že se před nikým nemusí schovávat. Odvrátila jsem od nich pohled a zalovila v kabelce. Vytáhla jsem mobil a podívala se na display. „Nic,“ zašeptala jsem zklamaně a zase ho hodila zpátky.

„Řekla bys mi, kdyby se něco dělo, že jo?“ Kde ta se tu vzala? „Klidně Jacobovi nakopu zadek, jestli -“

„Já vím, já vím,“ usmála jsem se a zacpala jí pusu. „Už jsem ti říkala, že je všechno v pohodě. Jacob je… úžasnej.“ Bohužel, dodala jsem v duchu. Kdyby se Jake choval jako blbec, bylo by to všechno jednodušší, ale takhle…

„Tak to jsem ráda.“ Zvedla se ze židle a chystala se jít za bar, ale zničehonic se prudce otočila zpátky na mě. „Jo, málem bych zapomněla,“ vykřikla a chytila mě za ramena, „když už jsem u toho Jacoba. Tak před dvěma týdny se tu stavil a říkal, že doma máte nějakou pánskou návštěvu.“ Provokativně zahýbala obočím.

„Hmm,“ zabručela jsem s pohledem upřeným na jednu mladou dívku, která seděla pár metrů ode mě. Na sobě měla červené minišaty, které toho více odkrývaly, než zakrývaly. Přesně takové oblečení by se mi hodilo na tu dnešní večeři. Nechápala jsem sama sebe. Nikdy jsem takhle nežárlila, tak proč teď?

„Mám na tebe použít páčidlo a vypáčit to z tebe nebo mi to povíš sama?“ donesl se ke mně Julyin hlas překypující netrpělivostí. Odtrhla jsem zrak od té holky a vrátila se zpátky k mé kamarádce. July mě pozorovala se založenýma rukama na prsou a našpulenou pusou. „Je sexy?“

„Kdo?“ optala jsem se tupě a podrbala se ve vlasech. Já vážně nevěděla, o čem ta holka mluví.

„Ten chlap.“ Nervózně si poposedla a víc se ke mně naklonila.

„Jakej chlap?“ Rozhlédla jsem se po místnosti.

„Bože, Bello! Ten Jacobovův kamarád ze školy.“ Všechna kolečka zapadla na svá místa.

„Jo, ty myslíš Edwarda.“ Jeho jméno jsem vyslovila s takovou něžností, až jsem se bála, aby si toho July nevšimla. Opatrně jsem po ní koukla, ale nevypadala, že by vnímala. Prstem si poklepávala do brady a nepřítomně zírala na svá kolena.

„Tak Edward, zvláštní jméno… Je hezký, svobodný a prachatý?“ vyjmenovala ty vlastnosti, které podle ní byly nejdůležitější. Nelíbilo se mi, jak se ve všem trefila a už vůbec se mi nelíbilo, že na něj myslela. Zase ta žárlivost. Možná bych se měla jít léčit…

„Není to tvůj typ,“ řekla jsem prostě a považovala tohle téma za uzavřené.

„Ty tak víš, kdo je a není můj typ,“ zasmála se. „Možná bys ho mohla někdy přivést a já bych si ho omrkla,“ plánovala. Musela jsem zatnout zuby a především ruce, abych po ní neskočila.

„Vážně by se ti nelíbil a hlavně je už zadaný.“ Tak a máš to. Nelhala jsem, byla to pravda.

„Proč musejí být všichni chlapi zadaní? Takhle zůstanu na ocet,“ postěžovala si July.

„A co tamten?“ Pohodila jsem hlavou k tomu muži, se kterým před chvíli flirtovala. „Ten po tobě jede.“ Obě jsme se na něj nenápadně otočily.

„Myslíš?“ Narovnala se a výstřih si stáhla o podstatný kus níž.

„Jdi do něj, holka.“ Zvedla jsem oba palce a povzbudivě se na ni usmála. „Já už stejně budu muset,“ fňukla jsem. Jo, nemohla jsem se dočkat.

„Ta sobota tedy platí?“ ujišťovala se July, když jsem si oblékala bundu a pomalu kráčela k východu.

„V sobotu odpoledne jsem tu jako na koni. Přece bych tě v tom nenechala.“ Potvrdila jsem jí naši domluvu, že o víkendu přijdu pomoct do baru. Alespoň vypadnu z toho blázince. Ještě jsem July líbla malou pusu na tvář a vyšla vstříc svému utrpení.

„Tak kde jsi?“ Přilítnul ke mně netrpělivě Jacob hned, co se za mnou zaklaply dveře od bytu. Jen jsem protočila oči a na truc jsem si pomalým tempem začala svlékat bundu a zouvat boty. Jake to nevydržel a bundu mi raději sundal sám. „Zlato, nezdržuj a běž se připravit,“ popoháněl mě. Raději jsem spolkla poznámku o tom, že se připravovat nemusím, protože jdu takhle.

„Ona… ona už je tady?“ zeptala jsem se pološeptem a prstem ukázala směrem k obýváku. Žádný ženský hlas jsem neslyšela, ale jistota je jistota.

„Ne, ještě ne,“ uklidnil mě Jacob, „ale bude šest, takže brzo přijde.“ Objal mě kolem ramen a dovedl do obýváku, kde už seděl připravený Edward. Musela jsem si povzdechnout, jak mu to opět slušelo. Jenže tentokrát to nebylo kvůli mně, ale ní.

„Ahoj,“ pípla jsem a s očima přilepenýma k podlaze se odporoučela do ložnice. Zabouchla jsem se tam a zoufalá se opřela o dveře. Jak to mám dneska vydržet? Jak mám vydržet pohled na Edwarda s jinou dívkou? Měla jsem strach, že by o mě ztratil zájem? Měla… Ale taky tu byl Jacob a já si neuměla představit, že bych ho měla opustit. A mít dva muže? Co to plácám? Vzpamatuj se, Bello. Musíš si vybrat!

Teď jsem to ale všechno hodila na za hlavu a šla ze sebe udělat člověka. Ze skříně jsem vytáhla modré šaty, které jsem na sobě měla celkem dvakrát, a i s nimi přešla z pokoje do koupelny. Ignorovala jsem Jacobovo nervózní povzdechnutí a kontrolu hodinek, když jsem procházela kolem a zavřela se v koupelně.

Rychle jsem se vysprchovala, vysušila si vlasy, namalovala si obličej a zrovna když jsem si dopínala zip, ozvalo se decentní zaklepání na vchodovky. Srdce se mi rozbušilo. V zrcadle jsem zjistila, že lepší už to se mnou stejně nebude a tak vyšla na chodbu. Otevřela jsem a málem se srazila s Edwardem, který vycházel z pokoje pro hosty. Couvl o pár kroků dozadu a rukou mi naznačil, abych šla první. Celou cestu do obýváku s Edwardem za zadkem jsem nemohla z hlavy dostat ten jeho pokřivený úsměv.

„...je v obýváku. Tudy.“ Poslouchala jsem klapání podpatků a napjatě čekala, kdy se ta Rebbeca objeví.

Vypadala skoro tak, jak jsem si ji představovala. Byla to drobná blondýnka s modrýma očima. Na sobě měla červené šaty těsně nad kolena a na nohou černé lodičky. Vedle ní, jsem si připadala jako bezcenná cetka.

„Tady jsou,“ usmál se Jake.

Jacob sice myslel nás oba, ale ta ženská nemohla spustit zrak z Edwarda. Vypadala, jako by ho viděla v poprvé v životě. Klid, Bello.

„Ahoj, Rebecco,“ pozdravil ji jemně Edward a přistoupil blíž. „Já… sluší ti to. Vůbec ses nezměnila.“ Jak jinak, známa otřepaná fráze. Pochybuju, že takhle vypadala před pěti lety.

„Děkuju,“ začervenala se, „ale co já. Podívej se na sebe,“ zasmála se nevěřícně, „je to už tak pět let, co jsme se neviděli, a mně přijde, že jsi ještě mladší než předtím.“ Kroutila nad tím hlavou. Taky jsem měla chuť kroutit, ale jejím krkem. Jake ji v tom podpořil jedním přikývnutím. Edward na to nic neřekl, jen se neklidně ošil. „Kluci, já jsem tak ráda, že vás zase vidím.“ Stoupla si mezi ty dva a pevně je objala kolem ramen.

„A s tebou si mám ještě co vyřizovat.“ Zamrkala na Edwarda laškovně a to byla poslední kapka.

Už mě štvalo, jak mě všichni přehlížejí. Tohle se muselo změnit. Hlasitě jsem si odkašlala a tak si získala pozornost.

„Promiň, zlato,“ zhrozil se Jake a přiskočil ke mně. „Rebecco, tohle je Bella. Bells, Rebecca,“ představil nás. Ačkoli jsem si to neplánovala, usmála jsem se na ni.

„Ahoj, ráda poznávám osobu, které se povedlo zkrotit našeho Jacoba,“ zachichotala se a natáhla mým směrem ruku. „Jake mi o tobě hodně vyprávěl.“ Ohlédla se na Jacoba, který se nevinně pousmál.

„Ahoj, já o tobě slyšela teprve včera,“ přiznala jsem a přijala nabízenou ruku. Byla milá.

„To mě ani nepřekvapuje,“ zazubila se na Jacoba, který dělal, že tam vůbec není. „Tak jdeme, ne?“ zvolala vesele Rebecca. „Už se nemůžu dočkat, až se dozvím, co je u vás nového.“

***

„Edwarde,“ vyhrkla z ničeho nic Rebecca, až jsme všichni nadskočili. „Pamatuješ?“ Ukázala nad sebe, kde visel reproduktor a z něho vycházela pro mě neznámá píseň. Edward se taky netvářil zrovna chápavě. „Na tuhle písničku jsme spolu tancovali na maturitním plese. Jdeme,“ zavelela a tahala Edwarda na parket.

Naštvaně jsem vyfoukla a na posilnění si lokla bílého vína. Ostražitě jsem sledovala každý jejich krok a přitom mi pravděpodobně šla pára z uší. Ona rukama objímala Edwardův krk a jeho zase její pas. Nejvíce mi ale vadilo, jak mu něco špitala a on jí s radostí přikyvoval a smál se. Bože, jak mě to lezlo na nervy.

„Sluší jim to, co?“ pronesl mi Jake do ucha. Taky je pozoroval, ale na rozdíl ode mě se tvářil pyšně a spokojeně.

„Já nevím, tohle já nemůžu posoudit. Moc je neznám,“ zamumlala jsem a přesunula svůj zrak na své prsty, které si hrály s ubrusem. Nechtěla jsem se dívat, jak jsou spolu šťastní.

Jacob si na chvilku odskočil a já tak u stolu zůstala sama. Po celý čas jsem neodtrhla oči od té látky, která pokrývala stůl. Naštěstí to Jakeovi netrvalo dlouho a já se mohla začít věnovat i něčemu jinému.

„Miláčku, už jsem ti řekl, jak božsky vypadáš?“ zavrněl Jake a vrhnul se na moje rty. Nebránila jsem se. Edward se taky bavil, tak proč bych nemohla já? Všechno jsem to dělala jen z trucu.

„Nechte si to na doma, hrdličky,“ zaznělo blízko nás naoko pohoršeným toném. Byli zpátky a viděli nás. Tváře se mi zbarvily do ruda.

„Bello, bude ti vadit, když ti na chvíli ukradnu Jakea?“ zeptala se mile Rebecca a všechny páry očí u stolu se otočily na mě. Ona chtěla jít s Jacobem tancovat a to by znamenalo, že bych tu s Edwardem zůstala sama. Poté, co jsem tu předváděla s Jacobem? Už jen při tom pomyšlení mě polévalo horko. Jenže říct ne, jsem taky nemohla.

„Ne, je jen a jen tvůj,“ máchla jsem rukou a dala jí tak svolení, „jen pozor, ať ti nepošlape nohy.“ Edwardovi zacukaly koutky.

„Ty se moc nesměj, Cullene. Jdeš hned po něm,“ mrkla na něj Rebecca. Edward ihned zmlknul a zamračil se. Měla jsem chuť jí říct, že s ním tancovala před pěti minutami a to je až až. Žárlivost byla zpátky. Samozřejmě jsem držela jazyk za zuby a se zarytými nehty do svých dlaní jsem hypnotizovala Jakeova vzdalující se záda.

Pořád jsem toužila být s Edwardem o samotě a teď, když byly mé prosby vyslyšeny, jsem nevěděla co dělat. Proto jsem jen zarytě seděla a koukala na jedno místo. Byly to tři dlouhé minuty trapného ticha, než se mého odhaleného kolene dotkla studená ruka a já tak přinutila vrchní polovinu těla, aby se pohnula. Váhavě jsem se otočila na Edwarda a v tu chvíli zapomněla, jak se dýchá. Jeho tvář byla blíž, než jsem si mohla přát.

„Bells, já –“ promluvil šeptem, ale okamžitě se zarazil a odtáhl se. Zadíval se napravo, odkud se ozýval Rebečin a Jacobův hlas. Písnička skončila a vraceli se zpátky k nám.

„Edwarde, můžeš na slovíčko?“ poprosila Rebecca, když došli ke stolu. Nechápala jsem, proč se přitom dívá na mě.

Edward a Rebecca zmizeli, kdo ví kam. Jake to samozřejmě nijak neřešil, ale já byla jako na jehlách. Stále jsem se dívala kolem sebe, jestli je neuvidím přicházet, ale nic. Asi po deseti minutách jsem to vzdala a rozhodla se jít ven, provětrat si hlavu. To jsem ještě netušila, jaký obrázek se mi naskytne, když vyjdu z jídelny na chodbu.

Rovnou přede mnou stáli ti dva, po kterých jsem se sháněla. Rebecca se opírala o zeď, její dlaně byly položené na Edwardových tvářích a Edward je přikrýval svými. Jejich obličeje byly celkově dost blízko sebe. Vidět je takhle byla jako rána do srdce.

Chtěla jsem se otočit na podpatku a vrátit se zpátky za Jacobem, ale v ten okamžik se můj pohled setkal s Edwardovým, který byl plný smutku a lítosti.

Mým tělem projel nový záchvěv žárlivosti smísený s hněvem. Naštvaně jsem zatnula čelist a vyrazila kupředu. Aniž bych se podívala na jednoho z nich, jsem prolítla kolem a jedním prudkým trhnutím dveří se ocitla venku. V ten moment jsem ani nevnímala, jak velká zima tam je. Nevěděla jsem, kam jdu, ale hlavní pro mě teď bylo, dostat se ihned pryč. Pryč od něho a pryč od ní.

Přeběhla jsem ulici a nevšímala si aut, která na mě troubila. Udělala jsem další dva kroky a mé pravé zápěstí uvěznila jiná ruka.

„Pusť mě,“ zavrčela jsem a snažila se mu vytrhnout. Jenže jeho sevření bylo tak pevné, že jsem neměla šanci. Přesto jsem se nevzdávala.

„Hvězdo, poslouchej mě.“

„Nebudu tě poslouchat, nechci!“ vřískla jsem a hlas se mi zlomil. Stalo se přesně to, co jsem nechtěla. Po suchých tvářích mi začaly téct slzy. „Nech mě být, Edwarde. Běž si za Rebeccou.“

„Není to tak, jak to vypadá.“ Zoufale se mě pokoušel přesvědčit. Copak si myslí, že jsem blbá a uvěřím mu to? Teď už jsem věděla, kam mizel pozdě večer… za ní.

„Ne? A jak to teda je, hm?“ zasyčela jsem mu do tváře. Přestala jsem se s ním prát a zabodla do něj rozzlobený pohled.

„Ona to ví…“ Neměla jsem potuchy, o čem mluví, tak jsem čekala, až bude pokračovat. „Ví to o nás dvou.“ Pustil mě, rukama si zajel do vlasů a otočil se ke mně zády.

„Ty jsi jí to řekl? Ty jsi jí to řekl?“ zopakovala jsem. „Zbláznil ses?“ Zlost vystřídala panika. „Je to Jakeova kamarádka, teď mu to určitě řekne, musím -“ Rozeběhla jsem se zpátky k restauraci. Nemohla jsem dopustit, aby se to stalo. Ovšem podruhé za krátkou chvíli mě Edward zastavil.

„Nic jsem jí neřekl.“ Zatřepal hlavou a pohladil mě po vlasech. „Poznala to sama. Vždy byla vnímavá, ale nemusíš se bát, nic mu neřekne.“ Přitáhl si mě do náruče a rty přitiskl na mé čelo.

„Takhle to dál nejde, Edwarde.“ Ustoupila jsem od něj a ohlédla se přes rameno k restauraci. „Už nemůžu lhát.“ Zhluboka jsem se nadechla, pohledem znovu vyhledala Edwardův obličej a smutně se usmála. „Řeknu mu pravdu.“

19. kapitola - 21. kapitola

Druhé a pravděpodobně i poslední kulatiny jsou za námi a pokud jste ještě neusnuli, chtěla bych vám poděkovat.

Zadaná na druhou se umístila na krásném 8. místě v anketě Nej povídka a já chci poděkovat všem, kteří jste pro ni hlasovali. Velice si toho vážím. :)

Stejně tak děkuju za všechny komentáře, které mi tu necháváte. :)

Autor: Kim (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zadaná na druhou - 20. kapitola - Dvojité rande :