Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zadaná na druhou - 26. kapitola - Problémy

23.01.2012 (19:15) • Kim • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 3736×

„Hmm,“ zavrněla jsem spokojeně jako kočka, když mi Edwardovy chladné prsty zlehka přejížděly po holých zádech. A když se sem tam svými rty otřel o mou rozpálenou kůži, ocitla jsem se v sedmém nebi. „Právě prožívám ten nejkrásnější sen na světě,“ zamumlala jsem potichu se zavřenýma očima a slastně se usmála, „takže pokud teď otevřu oči a zjistím, že nejsi skutečný, budu hodně naštvaná.“

„Co to zkusit?“ zaznělo mi šeptem u ucha.

Pravou ruku, kterou jsem měla podloženou hlavu, jsem vysvobodila a poslepu ji dlaní vzhůru pomalu sunula po saténovém prostěradle. Nesouhlasně jsem zamručela, když jsem nenahmatala nic jiného než přikrývku. Už jsem se chystala odlepit víčka od sebe, abych zjistila, kam se poděl, ale v tu chvíli jsem na dlani ucítila studený dotyk. Neváhala jsem ani vteřinu a pevně ruku sevřela v pěst, abych měla jistotu, že už mi neuteče. Teprve pak jsem konečně otevřela oči.

Pohledem jsem přejela naše paže a pokračovala výš. Čím výš jsem se blíži, tím mi srdce zrychlovalo a úsměv na tváři rozšiřoval.

„Zklamaná?“ Nepřítomně jsem zakroutila hlavou.

„Nikdy předtím jsem nebyla takhle šťastná,“ vydechla jsem, opřela se o loket a vyzvedla se výš k Edwardovi, „a ještě když udělám tohle…“ Nechala jsem jeho ruku rukou a tentokrát si nárokovala jeho krk, za který jsem si ho přitáhla blíž k sobě. Nechala jsem mezi námi jen malou mezeru. Malý okamžik jsme se s Edwardem do sebe vpíjeli pohledy. Mně osobně stačilo cítit jeho sladký dech na tváři a byla jsem zralá na umření.

Vyhrála jsem. Edward by ten, kdo překonal tu titěrnou vzdálenost a spojil naše rty. Prsty jsem mu zapletla do vlasů, a jak nejvíce to šlo, jsem se na něj přitiskla. Edward rukama zkoumal moje nahé tělo, s velkou opatrností ochutnával moje rty a jediné, na co jsem se zmohla já sama, bylo, abych neomdlela štěstím.

„… bude to dokonalé,“ dořekla jsem svou myšlenku, jen co jsem si vzpomněla, že jazyk má i jinou funkci, než na kterou jsem ho použila před malou chvílí. „Už jsem ti řekla, jak moc tě miluju?“ Zhroutila jsem zpátky do polštářů a zhluboka oddechovala.

„Za posledních pět hodin ještě ne,“ řekl zamyšleně Edward a prstem mi obkroužil napuchlé rty.

„Moc tě miluju,“ usmála jsem se a znovu se přisála na jeho rty.

Teprve až teď jsem si všimla, že je oblečený. Odtáhla jsem se a zamračila se na košili, která mě dělila od jeho perfektní postavy. Na nic jsem nečekala a rozepínala jeden knoflíček za druhým. Než jsem se ale dostala na konec, Edward mě zastavil.

Překvapeně a dotčeně zároveň jsem se na něj podívala. Zavrtěl hlavou, postavil se na nohy a zapnul si košili.

„Co to jako děláš?“ zasyčela jsem naštvaně, a kdybych stála na zemi, určitě bych si několikrát dupla. „Edwarde,“ zafňukala jsem, „okamžitě se svlékni a pojď zpátky do postele,“ nařídila jsem mu přísně a poklepala na místo vedle sebe. Edward se nahlas rozesmál a sedl si na kraj postele. Hned jsem se na něj vrhla a znovu se ho snažila svléknout. Nenechal mě. Opět.

„Lásko, nech taky něco na večer –“

„Už je večer,“ oznámila jsem mu a ukázala na hodiny.

„Myslel jsem po večeři.“ Zvedla jsem obočí a tím mu naznačila, že má pokračovat. „Už je to skoro týden, co den co den trávíme jen v posteli… Ne že by mi to vadilo,“ vyhrkl rychle, když jsem se nadechovala, abych mu na to něco uraženě řekla, „ale napadlo mě, že bychom dneska mohli udělat malou výjimku.“ Propletl naše prsty a upřeně je sledoval. „Chtěl bych tě vzít na rande. Normální rande – kino, večeře, prostě cokoliv budeš chtít.“

Zírala jsem na něj s otevřenou pusou. Zrudla jsem jako rak. Zatímco já se tu právě chovala jako nadržená slepice, on se snažil být za gentlemana. Když jsem se tak zamyslela, došlo mi, že s Edwardem jsme nic podobného zatím nepodnikli. Večeři ve čtyřech a stejně tak večeři na jachtě jsem nepočítala. Každá z nich dopadla jako naprostá katastrofa.

„Hmm, večeře?“ Přikývl. „V restauraci?“ Přikývl. „Ale vždyť ty nejíš,“ připomněla jsem mu se smíchem.

„To je pravda, ale pro jednou bych se mohl překonat… Kvůli tobě.“ Pohladil mě po vlasech a na čelo vtiskl malou pusu.

„To bys pro mě vážně udělal?“ zeptala jsem se dojatě a objala ho.

„Pro tebe bych udělal cokoliv, hvězdo.“

„Děkuju.“ Políbila jsem ho a pak si hlavu opřela o jeho rameno. „A nechtěl bys to pro mě udělat až zítra a dneska bychom ještě zůstali tady?“ zkusila jsem to stydlivě. Zvedla jsem hlavu a setkala se s jeho veselým pohledem.

„Za pár dní odlétáme na Barbados a slibuju, že tam z pokoje hned tak nevylezeme.“ Když se Edward zmínil o naší cestě na ostrov, všechna radost mě v tu ránu opustila. „To mi připomíná… Tohle jsem našel v koši.“ Ze zadní kapsy vytáhl naše letenky, které jsem tam hodila, když jsem zjistila, že je Edward upír. „Doufám, že ten výlet stále platí,“ optal se nejistě. „Nebo sis to rozmyslela?“

Po pravdě jsem si na ty letenky ani nevzpomněla. Odtáhla jsem se od Edwarda a objala si kolena.

„Děje se něco, lásko?“

„Nic, jen… Jacob je stále v New Yorku,“ hlesla jsem se sklopenou hlavou.

„Jasně, chápu,“ řekl Edward zklamaně.

„Zlato,“ zasténala jsem a chtěla ho pohladit po tváři, ale nestihla jsem to. Edward se zvedl z postele a stoupl si k oknu. „Nechtěla jsem tě naštvat.“ Omotala jsem kolem sebe přikrývku a vstala se z postele. Došla jsem až k němu, přitiskla jsem se na Edwardova záda a ruce spojila na jeho břiše.

„Nejsem naštvaný.“ Ohlédl se přes rameno a pousmál se na mě. „Asi to nebyl nejlepší nápad. Ty letenky vyhodím a zapomeneme na to. Můžeme jet jindy.“

Nešťastně jsem si povzdychla. Mrzelo mě to. Zvlášť když jsem z Edwardova hlasu slyšela tolik zklamání. Proto jsem poté řekla to, co jsem řekla.

„Pojedeme.“ Edward se v minutě otočil čelem ke mně a napjatě vyčkával, jestli budu pokračovat. „Jo,“ potvrdila jsem svá slova, „už chci být jen s tebou. Jakeovi nechám vzkaz, něco takového… Ještě si to do té doby promyslím a odletíme na Barbados.“ Nuceně jsem se na Edwarda usmála. Ve skutečnosti jsem ještě nevěděla, jak to udělám, ale už jsem nechtěla vidět Edwarda, jak se kvůli mně trápí.

„Určitě?“ ujišťoval se. „Jsi si tím jistá?“

„Ještě chvíli se mě na to ptej a rozmyslím si to,“ zažertovala jsem nervózně.

„Jsi úžasná. Miluju tě.“ Vzal mě kolem pasu a zatočil se mnou ve vzduchu. Pak mě začal s neskrývanou vášní líbat. Snažila jsem se do toho polibku dát všechno, ale po tom našem předchozím rozhovoru to prostě nešlo. Naštěstí si Edward ničeho nevšiml. „Tak půjdeme?“ vybalil na mě, když se naše ústa oddělila.

„A kam?“ vyzvídala jsem tupě.

„Večeře, vzpomínáš?“ usmál se a podrbal se ve vlasech.

„Vážně to nemůžeme nechat na zítra?“ dělala jsem na Edwarda psí oči a provokativně mu rukama zajela pod košili.

„Jednu večeři… Jednu rychlou večeři,“ prosil. Zašklebila jsem se na něj a svěsila ramena. „Převlékni se a já zatím zavolám do té restaurace.“ Ještě mi věnoval malou pusu a rozešel se směrem ke dveřím. Mně se ale na žádnou večeři nechtělo, proto jsem se rozhodla jednat.

„Edwarde,“ zavolala jsem na něj, než stihl zmizet z ložnice. Zastavil se a se zvědavým úsměvem se ohlédl. V tu chvíli jsem povolila pěst, která svírala uzel na přikrývce omotané kolem mého těla, a ta mi sjela až ke kotníkům. Kousla jsem se do rtu a sledovala Edwardovu reakci.

Ten pár dlouhých vteřin očima bloumal po mém obnaženém těle, a když se jeho duhovky zbarvily do černa, věděla jsem, že mám vyhráno.

„Přemluvila jsi mě. Večeře pár hodin počká.“

***

„Já nestačím zírat,“ divil se Edward a pobaveně kroutil hlavou ze strany na stranu. Více se naklonil přes stůl, podíval se mi do talíře a zase zopakoval ten pohyb hlavou.

„Co?“ prskla jsem nechápavě, až mi z pusy vylétlo trochu jídla. Ze stolu jsem sebrala látkový ubrousek a utřela si tím ústa. Edward mě ostražitě pozoroval a sem tam se uchechtl.

„Nejdřív mě přemlouváš, abychom tu večeři odložili na zítra, a teď se cpeš jako prorvaná. Já tě nechápu, zlato.“

„Tak já se cpu, jo?“ zasmála jsem se a zamračila se na svého přítele. „Nechtěla jsem jít, protože jsem neměla hlad, ale pak, co jsme…“ rozhodila jsem rukama a doufala, že Edward chápe, co mám na mysli, „tak mi vyhládlo.“ Pokrčila jsem rameny a na vidličku napíchla těstovinu. „Prý cpeš se,“ zopakovala jsem nevěřícně polohlasně, „za to ty jsi skoro nic nesnědl.“

„Jsem upír, zapomněla jsi?“ řekl potichu a raději se ještě rozhlédl po okolí, jestli tu není nikdo, kdo by náš rozhovor mohl zaslechnout. Pak ale přeci jen vzal příbor, ukrojil malý kus steaku a ze všech světových stran si ho prohlédl.

„Na to se nedá zapomenout.“ Nevinně jsem se usmála, když jsem zachytila Edwardův pohled. „Řekl jsi, že se kvůli mně překonáš, takže…“ Rukou jsem mu naznačila, ať to do té pusy strčí.

„Baví tě mě takhle trápit?“ zeptal se Edward zoufale a přičichl si ke svému soustu. „Ne,“ zamítl a vidlička dopadla s řinčením do talíře.

„Jedno sousto.“ Natáhla jsem se přes stůl a chytila ho za ruku. „Copak jsi jako člověk nikdy nejedl maso?“ vyzvídala jsem zaraženě.

„Jedl a vzpomínám si, jak to chutnalo, ale ten zápach je odporný.“ Talíř i s lahodně vypadajícím masem odsunul dál od sebe. „Nedívej se na mě tak. Kdybys byla to, co já, taky by ses tak…“ Zarazil se s očima upřenýma na mou večeři a naprázdno otvíral a zavíral pusu.

„Necpala?“ dořekla jsem tvrdě. „A víš co? Budu se cpát dál,“ rozhodla jsem se. Hrábla jsem po jídelním lístku, nalistovala dezerty a hledala něco pořádně čokoládového.

„Miluju, když se mračíš,“ prohodil Edward a donutil mě zvednout oči. Chtěla jsem mu udělat radost a zamračit se víc, ale místo toho jsem se neubránila smíchu. „A tohle taky.“ Vzal mě za ruku a něžně ji políbil.

„Já na tobě milu-“ Toužila jsem mu říct, co na něm miluju já, ale nebylo mi přáno. U našeho stolu se objevila servírka a já viděla rudě.

„Budete si něco přát?“ zeptala se sladce Edwarda a div mu svůj výstřih nestrčila až před obličej. Naštvaně jsem zavrčela a propalovala ji pohledem. Možná by to bylo mělo nějaký účinek, kdyby se na mě alespoň na pár vteřin podívala, ale ji očividně zajímal můj Edward… Můj!

„Už sis vybrala, lásko?“ zeptal se mě Edward a zlehka mi stiskl ruku.

„Nic nechci,“ zavrčela jsem. Edward se na mě zmateně zadíval. Já ale chtěla, aby mě zaregistroval někdo jiný, protože ona si asi vážně nevšimla, že s Edwardem jsem tu já. Proto jsem volnou rukou praštila do stolu. Pomohlo to a ta nána se na mě znuděně otočila. „Slyšela jste mě? Nic už nechceme, tak můžete jít.“

„A vy, pane?“ Zamrkala na něj těmi jejími umělými řasami. Potěšilo mě, že za celou dobu na ni Edward pohlédl jen jednou.

„Ne, nechce,“ promluvila jsem za Edwarda.

„Kdybyste přece jen měl nějaké přání, stačí zavolat.“ Měl… A já jsem jí šumák. Zbraň, potřebuju zbraň. Když odešla, znechuceně jsem si odfkrla.

„Hvězdo – “

„Co?“ vypálila jsem, aniž bych ho nechala domluvit.

„Nechtěla jsi ještě dezert?“

„Ne,“ vyštěkla jsem na toho chudáka naproti mně. Byla jsem tak vytočená, že jsem si zlost vybíjela na něm. Dokonce i ruku jsem vytrhla z té jeho a obě si následně založila na prsou.

„Dobře,“ stáhl se Edward a raději už se mnou nekomunikoval.

„Omlouvám se,“ pípla jsem zahanbeně. „Bože, ta mě tak vytočila,“ ulevila jsem si a kopla do sebe zbytek bílého vína. „Všiml sis, že se celou dobu dívala jen na tebe? Jako bych tu vůbec nebyla. Vsadím se, že kdybych tu vážně nebyla, určitě by se po tobě plazila jako břečťan.“

„Zlato,“ zasmál se Edward a přisunul se i se židlí vedle mě. „Snad nežárlíš?“

„Ne, nežárlím, já se tu rozčiluju jen tak, víš?“ zasyčela jsem a nespouštěla z očí tu ženskou. „To snad není možný! Zase na tebe čumí,“ vyjekla jsem, a kdyby mě Edward nedržel kolem pasu, postavila bych se na nohy a vyletěla za ní. „Tak to ne.“ Neváhala jsem, chytila Edwarda za kravatu a přivlastnila si jeho rty. Náruživě jsem ho líbala a bylo mi totálně jedno, že pravděpodobně pohoršujeme veřejnost.

„Páni,“ vydechl Edward, když jsem ho konečně pustila. „Tahle příjemná stránka žárlivosti má něco do sebe,“ uznal a olízl si spodní ret. „Hvězdo, nemáš důvod žárlit.“ Zastrčil mi pramen vlasů za ucho a palcem pohladil mou červenou tvář. „Moc tě miluju a věř mi nebo ne, ale žádná jiná žena se ti nikdy nemůže vyrovnat. Slib mi, že už to neuděláš,“ poprosil. Než jsem mu na to stihla odpovědět, pokračoval: „Mluvím o tom ječení, ten polibek si naopak někdy rád zopakuju.“

„V tom případě už pojďme domů,“ zhodnotila jsem situaci a natahovala se pro kabelku.

„Už nemáš hlad?“

„Teď bych dala něco jiného než jídlo.“ Laškovně jsem zahýbala obočím a přejela mu dlaní po vnitřní straně stehna. „Mám s tebou velké plány.“

„Nemůžu se dočkat,“ zapředl mi Edward do ucha, které nezapomněl políbit. „Dojdu zaplatit a hned jsem u tebe.“ Zvedl se ze židle a chystal se odejít.

„Počkej, půjdu s tebou,“ vysypala jsem ze sebe ihned, co mi došlo, na koho by tam mohl narazit. Edward protočil oči, ale nahlas nic neřekl. Počkal na mě a ruku v ruce jsme pokračovali dál.

„Brr, to je kosa,“ postěžovala jsem si, když jsme vyšli před restauraci, a dlaněmi si třela ramena.

„Počkej.“ Edward si sundal sako a jako malé dítě mě do toho oblékl. „Za chvilku ti bude tepleji.“ Děkovně jsem se usmála a omotala mu ruce kolem pasu.

„Ale co ty?“ Může být upírovi zima?

„Bello, jsem prakticky mrtvý,“ zasmál se, „já ani nevím, že nějaká zima je, ale to se nedá říct o tobě,“ narážel na mé třesoucí se tělo. „Pojďme rychle domů. Udělám ti horký čaj.“

„Možná mám něco lepšího, co mě zahřeje,“ řekla jsem svůdně. Vyhoupla jsem se na špičky a dělala si nárok na ty úžasné rty, jenže…

„Bello?!“ Za mými zády se ozval moc dobře známý hlas a mně se v tu chvíli zastavilo srdce.

25. kapitola - 27. kapitola

Tak co myslíte, bude to Jacob a všechno se už konečně provalí?

Předem děkuji za všechny komentáře. :-)

Autor: Kim (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zadaná na druhou - 26. kapitola - Problémy: