Bella se snaží bránit útočníkovi, avšak upadne do bezvědomí. Kdo ji tedy zachrání? A co si uvědomí?
07.03.2011 (07:15) • Cullengirlka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 997×
11. kapitola
Blížil se ke mně s nebezpečným výrazem. Rozběhla jsem se, ale více než lidskou rychlost jsem vydat nedokázala. Zastoupil mi cestu a praštil mě do obličeje. Zaklonila se mi hlava a padala jsem na zem. Slyšela jsem jeho bolestné zavytí.
„Ty jedna malá děvko!“ Popošel blíže a klekl si ke mně. Chytil mé ruce a zkoušel si na mě sednout. Snažila jsem se bránit, ale vyčerpání mě dohnalo. Znovu mnou praštil o zem a já upadla do bezvědomí…
Probudila jsem se v něčem měkkém. To mě ten hajzl někam odnesl? Zabiju ho! Prudce jsem vstala a rozhlížela se. Vždyť tohle byl můj pokoj. Nechápavě jsem se narovnala. Kdo mě sem odnesl? Znovu jsem se posadila na postel a snažila se vzpomenout, co se včera dělo. Pamatuji si na toho chlápka a tmu. Také jsem cítila chlad. To je u upíra nezvyklé. Není moc studenějších věcí. Zhluboka jsem se nadechla. Byl tu cítit pach upíra. Nadechla jsem se znovu. Byl Edwardův. Co dělal u mě v pokoji? To on mě zachránil?
Ze skříně jsem si vytáhla první oblečení, co mi padlo pod ruku. Byly to zelené šaty na ramínka. Seběhla jsem dolů. V kuchyni seděl Stefan. Četl si nějakou knížku. Pousmála jsem se a přisedla si.
„Co to čteš?“ Nakoukla jsem k němu. Byl to nějaký román. Myslím, že jsem zahlédla jméno Williama Shakespeara.
„Hamleta. Nic jiného jsem nenašel,“ zasmál se a knihu odložil. Lokty se opřel o stůl a zadíval se na mě. Zkoumal mě pohledem. Doufám, že nic netuší.
„Hamlet? To dílo mám ráda. Četla jsem ho už milionkrát. Víš, že…“ Chtěla jsem se zaměřit pouze na toto téma. Mohl by začít rozebírat, co se stalo. A já nevím, co bych mu měla říct. Ani si nepamatuju, jak to pokračovalo. Přesto mě utnul v půlce věty.
„Bello, přestaň. Co se dnes stalo? Jak to, že tě ten Cullen přinesl?“ Vyčítavě se na mě díval a já sklopila pohled.
„Určitě víš o té hádce mezi Rose a Emmem.“ Přikývl. „A že jsem ji vyprovokovala prakticky vzato já. Tak jsem běžela k nim a pokusila se Emmettovi pomoct. Nakonec se vydal za ní, tak jsem se k nim duchovně přenesla. Nedošlo mi, jak moc mě to vyčerpá.“ Snažila jsem se to nějak zahrát. Herečka jsem docela dobrá, ale v takové situaci? Nemám ponětí, jak to dopadne.
„Jo tak. Víš, že by si s nimi neměla mluvit, že ano? Chápeš ty následky, kdyby se zjistilo, že následnice trůnu je v kontaktu s někým od Volturiových. I když nemají přímé spojení, jsou jeden druh. Pochop to,“ přednášel mi. Pokoušela jsem se zadržet můj výbuch vzteku. To, že jsou oni naši nepřátelé, neznamená, že i Cullenovi. Skousla jsem si ret a uklidnila se.
„Dobře. Chápu to. Nemusíš hned vyšilovat. Budu se snažit o odstup. Ale bavit se s nimi budu dále.“ Tak na to zapomeň, hošánku. Poprvé v životě jsem poznala někoho, kdo se nebojí mé moci. Navíc je mám ráda. Proč musím být proboha princezna. Přikývl a opět si vzal knihu. Vydala jsem se nahoru. Na prvním schodu mě napadla ještě jedna otázka.
„Stefane, jak dlouho jsem spala?“ zeptala jsem se tiše. Nechtěla jsem vyrušovat ty nahoře. Byli spolu teprve chvíli a neuměli se ovládat.
„Asi tak dvě hodiny,“ odpověděl stejně tiše. Mávla jsem na něj a odklidila se do pokoje. Sedla jsem si k počítači a zapnula internet. Brouzdala jsem na něm, když mi pípla zpráva.
‚Je ti dobře? Bál jsem se o tebe. Edward,’ Četla jsem na monitoru. Ta slova mě zahřívala u srdce. Usmála jsem se.
‚Je, děkuji za optání. A když jsem u toho děkování, tak děkuju i za tu záchranu. Bella.‘ Nemohla jsem přijít na to, proč kdykoliv, když na něj pomyslím, se usmívám jako blázen. Opravdu to je to, co si myslím?
‚Nemáš proč děkovat. A co se vůbec stalo? Ještě se mi nestalo, že bych viděl upíra omdlít.‘ Snad mu to nebude připadat trhlé.
‚Nechce se mi to takhle rozebírat. Co se sejít osobně?‘ Snad odpoví kladně. Nic jsem si nepřála víc. A vidět ho někde v soukromí? Toho se chytnu jako klíště.
‚Dobře. Měla by sis jít ještě odpočinout. Nerad bych to znovu zažil. I když - mít tě v náručí se mi líbilo.‘ Zatajil se mi dech. Skousla jsem si ret. Tohle bych mohla poslouchat pořád.
‚Třeba si to jednou zopakujeme. Snad už budu vzhůru. Dobrou noc, teda, víš jak to myslím.‘ Bože můj, co jsem to napsala. Kdo ví co si o tobě pomyslí! Ozývalo se mi v hlavě. Rychle jsem notebook zaklapla a šla do koupelny. Při cestě jsem ještě popadla oblečení na spaní.
Ve sprše jsem na sebe pustila vodu a nastavila ji na co největší proud. Bila mi do hlavy a kapky vody dopadaly na čistě bílé kachličky. Jednu jsem zachytila konečkem prstu. Předklonila jsem hlavu a přikryla si obličej. Mokré prameny vlasů se mi lepily na kůži. Snažila jsem se na nic nemyslet. Nebo alespoň nemyslet na něj. Nesmím s ním být. Tak proč mám neodolatelnou chuť ho políbit? Mám pocit, že kdyby se to stalo, tak mě od něj už nikdo a nic neodtrhne. Zahalila jsem se do mýdlové pěny a pokusila se si to představit. Jeho ledové tvrdé rty na těch mých. Dokonalá souhra.
Vylezla jsem ze sprchy a zatřepala hlavou. Měla bych se uklidnit. On by mě ani nechtěl. Ale té představy jsem se stejně nezbavila. Zabalila jsem se do ručníku a sáhla si na rty. Ruku jsem spustila zase dolů a vyčistila jsem si zuby. Poté jsem si vysušila hlavu a převlékla se.
Vešla jsem do pokoje a rozhlédla se. Bylo to tu opravdu útulné. Ne sice tak, jako v Doleru, ale přesto. Byl to můj pokoj. Jediná místnost, kde jsem naplno svobodná. Když se nad tím člověk zamyslí, je to smutné. Zavřela jsem dveře a popadla mobil. Naťukala jsem krátkou textovku otci - že jsem v pořádku - a lehla jsem si.
Zadívala jsem se z okna. Měsíční paprsky mi osvětlovaly pokoj a hned vše vypadalo kouzelněji. Usmála jsem se a znovu si na něj vzpomněla. Poprvé za celý můj život se to stalo. Zamilovala jsem se.
Posledních pár kapitol jsem napsala pomalu jedním dechem. Snad se alespoň někomu líbily natolik, aby zanechal komentář. :o)
Autor: Cullengirlka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zakázaná láska - 11. kapitola Zachránce:
už sa neviem dočkat dalšej:D
krásne
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!