Tahle kapitola je o loučení, cestě a ubytování. Koho potká Bell s Iljou v obchodním centru? A jak se s tím vypořádají?
15.09.2010 (09:15) • Cullengirlka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1328×
2. kapitola
Ráno mě probudilo otravné zvonění budíku. Vypla jsem ho a vstala. Protáhl jsem se a zívla. Rukou jsem si prohrábla vlasy a zamířila do koupelny. Zalezla jsem do sprchy a pustila na sebe proud teplé vody. Obmotala jsem kolem sebe ručník a zalezla do šatny. Tam jsem si vzala černé tričko, jeanové kraťasy a mikinu. Na nohy jsem si dala moje nové skateky. Vyfoukala jsem si vlasy a učesala do culíku. Vyčistila jsem si zuby a lehce se nalíčila. Vydala jsem se za tátou a strýčky. Popadla jsem kufry a šla. Všichni se za mnou otáčeli. Cítila jsem se jako vyvrhel. Zastavila jsem se přede dveřmi a položila kufry.
Vešla jsem do sálu a zamířila k trůnům. Max a ostatní vstali. Šli mě obejmout. Všechny jsem objala a nakonec Maxe. Táta měl sice na tváři úsměv, ale v očích měl smutek a bolest. Vím, jak mu to muselo přijít. Jako když ho opustila máma. Přitiskla jsem se k němu ještě víc a pevně k sobě přitlačila víčka.
„Miluju tě, tati,“ zašeptala jsem mu do ucha.
„Já tebe taky, Bells,“ odpověděl mi a odtrhl se ode mě. Pozadu jsem začala odcházet. Až u dveří jsem se otočila. Naposledy jsem se na ně usmála a vklouzla za dveře. Vzala jsem kufry a utíkala do garáží. Nasedla jsem do auta a vyjela za ostatními. Už tu čekali.
Jeli jsme na naše soukromé letiště. Auta jsme nechali tady a nasedli do letadla. Sedla jsem si úplně dozadu a pustila si mp3ku. Zaposlouchala jsem se do mé oblíbené písničky. Ani jsem si to neuvědomila a začala jsem ji zpívat nahlas. Po skončení jsem se podívala kolem sebe a všichni se na mě dívali.
„Nádherně zpíváš,“ řekla mi Kate. Všichni jen pokývali hlavou. Usmála jsem se a zavrtala hlouběji do sedadla. Zavřela jsem oči a usnula jsem.
„Bell, prober se. Jsme tady,“ pošeptal mi něčí hlas do ucha. Rozhlédla jsem se a viděla nad sebou Stefana. Usmála jsem se na něj a stoupla si. Vyšla jsem z letadla a nasadila si brýle. Sice nesvítí slunce, ale mně se to prostě líbí. Rozhlédla jsem se a viděla auta. Sešla jsem schody a zamířila k Astonu Martinovi. Tohle auto je vždy moje. Nasedla jsem a rozjela se. Všichni vyjeli za mnou. Koukla jsem se na palubovku, kde byly hodiny. Měli bychom si pospíšit. Je dvanáct. Šlápla jsem na plyn.
Za tu hodinu jsme dojeli do Forks. Sama jsem se divila, že tu jsme tak rychle. Vysedli jsme před domem. Žena, co tento dům prodávala, stála u svého auta a mile se usmívala. Ilja šla za ní a zaplatila jí. Nevěřícně koukala na ten balíček, co měla v rukách a byla neschopná pohybu. Usmála jsem se a vešla do domu. Bylo to tu prostorné a útulné. Západní stěna byla celá ze skla a byl z tama nádherný výhled na les.
Vyšla jsem schody nahoru a zabočila. Na konci chodby byly dveře. Otevřela jsem je a tam byl pokoj. Byly tam ještě dvoje dveře. Otevřela jsem první a ze nimi byla menší šatna. Za druhými se ukrývala koupelna. Seběhla jsem dolů.
„Kde je ta ženská?“ zeptala jsem se. Všichni seděli venku na schodech a o něčem mluvili.
„Odjela. Jedu teď nakoupit, jedeš se mnou?“ zeptala se mě Ilja. Kývla jsem a vydala se k jejímu Volvu. Sedla si za volant a vyjely jsme.
Zastavily jsme před obchodním centrem a vydaly se na „lov“. Usmála jsem se nad tímto pojmem. Zatřepala jsem hlavou. Šly jsme najít nějakou kuchyň, obývací pokoj, ložnice, koupelny a další místnosti. Skončily jsme kolem šesté.
„Už máme všechno?“ zeptala jsem se jí. Zavrtěla hlavou a vydala se k oblečení. Byla na nakupování maniak. Vydala jsem se za ní.
Nakoupily jsme spoustu oblečení a mě nutila, všechno si zkoušet a pak se v tom ukazovat. Když jsme ale byly u spodního prádla, tak jsem to zatrhla. Zadívala se na mě štěněčím pohledem, ale poslechla mě. Po pětiminutovém přesvědčování.
Mířily jsme zrovna k autu, když jsem ucítila pach dalšího upíra. Otočila jsem se a tam byla dívka. Byla menší, vlasy měla havraní a trčely jí do stran. Úsměv měla od ucha k uchu. Pak se otočila na nás a ten úsměv jí zamrzl. Vyplašeně se na nás podívala a my odešly k autu. O problémy jsme nestály.
Domů jsme dorazily kolem deváté. Zavolala jsem všechny dolů a vyprávěla jim, co se stalo v odchodním centru.
„Další upíři? Nevím, jestli bychom se tu měli zdržovat. Je to pro tebe nebezpečné. Mohlo by se ti něco stát a to bychom nemuseli přežít.“ Otočila jsem se na Damona. Na tváři měl vážný výraz. Zavrtěla jsem hlavou.
„Není to pro mě nebezpečné. Znáš mou moc. A navíc, něco mě tu nutí zůstat. Jakoby se mělo něco stát. Nechci odjet.“ Vstala jsem a šla ke schodům.
„Max nebude nadšený.“ Otočila jsem se ještě na Kate.
„Zatím o tom nemusí vědět. Třeba jsou neškodní.“ Pokrčila jsem rameny a vydala se nahoru. „Dobrou noc,“ zavolala jsem dolů a šla do koupelny. Zítra dovezou nábytek, takže se musím spokojit dnes s menší pohovkou. Je červená a trochu kratší. Rozestlala jsem ji a koukla kolem sebe. Mobil jsem si dala na nabíječku a fotky dala na jedinou poličku co tu je.
Zalezla jsem do koupelny a umyla se. Vyčistila jsem si zuby a oblékla pyžamo. Vešla jsem do pokoje a lehla si na pohovku. Zavřela jsem oči a přemýšlela nad těmi upíry. Něco mi ta holka říkala, ale já si ji nedovedla vybavit. Určitě tu nebude sama. I na tu vzdálenost jsem cítila pachy dalších upírů. Jeden mi sice přišel povědomý, ale já si nemohla vzpomenout, kde jsem ho cítila. Ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, nevzpoměla jsem si. Bylo jich moc a celé se promísily.
Ani jsem si to neuvědomila, ale začala jsem přemýšlet nad tím, že bych se tedy odstěhovala. Nevěděla jsem, kdo to je. Mohli by to být klidně špezi od Volturiů.
Vyhnala jsem všechny své myšlenky z hlavy a otočila se na druhý bok. Přikryla jsem se, i když mi nemohla být zima a usla jsem.
Líbilo se vám to?
Autor: Cullengirlka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zakázaná láska - 2. kapitola Neznámý pach:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!