O čem se bude Belle zdát? Co se bude dít celý den? Kam nakonec večer uteče?
16.09.2010 (07:45) • Cullengirlka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1121×
3. kapitola
(Doporučuju pustit smutnou písničku. Má to větší efekt. Nejlepší jsou tyhle. Vyberte si: První, druhá)
„Počkej na mě,“ smál se na mě. Vyplázla jsem na něj jazyk a utíkala dál. Proběhla jsem kolem skladiště. Neměla jsem dovoleno tam chodit. Rozhlédla jsem se a nikoho neviděla. Vešla jsem dovnitř a opřela se o dveře. Slyšela jsem, jak mě volá. Měla jsem nutkání se rozesmát, ale vydržela jsem to.
„Já si tě stejně najdu.“ Proběhl kolem dveří a utíkal k sálu. Po hmatu jsem se dostala ke stěně, protože tu byla tma i na upíra. Sesunula jsem se k zemi a vyčkávala. Když jsem ani po půl hodině nic nezaslechla, vyšla jsem.
„A mám tě.“ Objal mě a zatočil ve vzduchu. Vypískla jsem a rozesmála se.
„Pusť mě na zem,“ křičela jsem. „Dělej!“ Rozesmál se a utíkal směrem k mému pokoji.
„To máš za tu barvu,“ pošeptal mi do ucha a já se musela znovu podívat na jeho hlavu. Měl jí celou růžovou, jen uprostřed červený flek. Zasmála jsem se. Zašklebil se na mě a sednul si ke mně. Zatvářil se vážně a přitom smutně.
„Iss, víš, že tě miluju. Jsi moje nejlepší kamarádka, ale nemůžu tu zůstat. Musím odjet. Asi už se nikdy neuvidíme. Je mi to strašně líto. Budeš mi moc chybět. Bez tebe už to nebude ono.“ Podíval se na mě a já ztuhla.
„Co? To mi nemůžeš udělat! Prosím, zůstaň tu! Neopouštěj mě! Prosím!“ zašeptala jsem a vrhla se mu okolo krku.
„Omlouvám se, ale musím. Nikdy na tebe nezapomenu,“ políbil mě na čelo a vstal. Oči mi zalily slzy. Škoda, že už nemůžu plakat. Objala jsem ho naposledy v mém životě.
„Slib mi, že pokud se ještě někdy potkáme, už se nerozdělíme. Jsi pro mě jako sestra,“ zašeptal mi do ucha. Přitiskla jsem se k němu pevněji.
„To je samozřejmý, bráško,“ fňukla jsem. Vzlyky mnou otřásaly a jím taky. Odtáhl se a políbil mě na čelo. Zavřela jsem oči a vychutnala si jeho poslední dotek. Pohladil mě po ruce a odcházel. Při cestě ji pouštěl. Naposledy mi přejel bříška prstů.
„Sbohem,“ zašeptala jsem do prázdna a skácela se k zemi. Vzlyky mě pohltily a já se dva dny ani nehnula. Ztratila jsem nejlepšího přítele. Ztratila jsem jediného člověka, co mi rozuměl. Ztratila jsem bratra. Ztratila jsem Emmetta McCarteyho.
Trhnutím jsem se probudila. Tohle se mi nezdálo už hodně dlouho. Posadila jsem se a snažila se zbavit všech myšlenek na ten sen. Zatřepala jsem hlavou a šla do koupelny. Dnes jsem si napustila vanu. Položila jsem se do ní a přemýšlela. Přemýšlela jsem nad celým mým životem. Nebyl moc pestrý. Jediné šťastné období bylo s Emmettem. Nikdy jsem se nenudila. Prováděli jsme tolik blbostí. Měl z toho tolik průšvihů. Já ani ne, byla jsem přece dcera vládce a následnice trůnu. Všechno mi hned prošlo. Stejně se nikdy nezměnil. Nikdy neřekl, že je to moc nebezpečné. Nikdy neřekl, že nechce. Byli jsme sehraná dvojka. Doposud nevím, proč tenkrát odešel. Muselo to být vážné.
Po hodině jsem vylezla. Oblíkla jsem si věci, co jsem si sem dala a vyčistila zuby. Hlavu jsem si vyfénovala a učesala. Šla jsem do pokoje a ustlala si. Seběhla jsem schody a rozhlédla se. Kluci právě montovali kuchyň. Usmála jsem se a šla pomoct holkám, které dělaly obývací pokoj. Šlo to pomalu, protože tu byli lidé. Nemohli jsme použít svou přirozenou rychlost.
„Tak, objednali jste si jen zařízení koupelny a pokojů. Je to hotové. Nashledanou,“ řekl jeden z těch mužů, co ten nábytek dovezli.
„Děkujeme za pomoc,“ usmála jsem se na ně a dala mu třicet tisíc jako dýško. Vyvalil na to oči a pak se na mě podíval, jestli nežertuju. Viděl na mně jen úsměv, tak peníze dal do kapsy.
„Děkuji vám. Jste velmi laskava,“ řekl a odešel. Zavrtěla jsem hlavou a sedla si za ostatními na pohovku. Bylo třičtvrtě na šest, tak jsem zapla televizi na primu cool. Běžela tam Buffy, přemožitelka upírů. Všichni jsme se tomu smáli. Nejvíce nás asi dostalo, jak řekl ten jeden kluk tam: „Víš co, Drusillo, lásko… Jdi se bodnout.“ U toho jsem se začala šíleně smát. Je srandovní, jak nás vidí lidé. Jako potvory, nemůžou ve dne ven a k jejich zabití je potřeba jen kolík.
„Jdu do ledničky. Jde někdo se mnou?“ zeptal se Stefan. „Lednička“ tak říká lesům. V podstatě to je taková lednička.
„Já půjdu. Už jsem nebyla týden.“ Vstala jsem a usmála se. Šel ke dveřím a otevřel. Podržel mi je a já prošla. Rozběhla jsem se k lesu. Stefan byl hned za mnou. Zavětřila jsem pumu a rozběhla se za ní.
Právě stopovala svou kořist. Chudák, kdyby jen věděla, že kořistí bude za pár sekund ona a nebude mít šanci utéct. Nakrčila jsem se a skočila jí na záda. Oháněla se a bránila, ale proti mé síle nic nezmohla. Nedočkavě jsem se přisála k jejímu hrdlu a hltala tu lahodnou tekutinu. Puma slábla, až nakonec padla na zem mrtvá.
Odhodila jsem ji do nejbližších keřů a znovu zavětřila. Ucítila jsem srnu. Sice není tak lahodná jako puma, ale to nevadí. Rozběhla jsem se k ní. Ležela u řeky. Přiskočila jsem k ní a než mě vůbec postřehla, byla mrtvá. Byla jsem už plná, tak jsem čekala na Stefana. Přiběhl po chvilce.
„Už si hotová?“ Kývla jsem na souhlas. „Jak sis zalovila?“ zeptal se mě po chvilce.
„Báječně. Jsou tu skvělá zvířata,“ usoudila jsem a oblízla si rty. To ho rozesmálo a já se k němu přidala. Takto jsme doběhli domů. Zklidnili jsme se a sedli si zase do obývacího pokoje. Zrovna běžel Faktor strachu. Do čeho se ti lidi pouští kvůli troše peněz. Po skončení začal Top Gear. To je můj oblíbený pořad. Občas tam říkají takové blbosti. Naše rodina je dokonce sponzoruje. Jinak by si nemohli dovolit tak drahé, luxusní a rychlé auta. Lehla jsem si a dívala se sama. Dvojce se někam vypařili. Zesílila jsem zvuk, ale při mém sluchu to bylo stejně zbytečné. Vypla jsem televizi, oblékla si bundu a přezula se a rozběhla se do lesa.
Zanechte nějaké komentáře. Takhle nevím, jestli se vám to líbí...:)
Autor: Cullengirlka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zakázaná láska - 3. kapitola Sen:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!