Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakázaná láska - 4. kapitola - Nevěř mu!

Angels love

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Zakázaná láska - 4. kapitola - Nevěř mu!Rozhovor s otcem. Co se děje v Doleru? Chystá něco Aro Votluri? Co se bude dít po cestě do školy?

17.09.2010 (07:00) • Cullengirlka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1269×

4. kapitola

Sedla jsem si na pařez a dívala se na měsíc. Byl zrovna úplněk. Noc Lykantropů. Vím, že je to bláznovství v tohle věřit, ale když existují upíři, proč ne i oni? Stoupla jsem a procházela se po lese. Asi po dvou hodinách jsem narazila na louku. Byla nádherná. Vstoupila jsem na ni a začala se částečně třpytit. Protřepala jsem hlavu a sedla si doprostřed. Rukama jsem se zezadu zapřela a dívala se na hvězdy. Neodolala jsem a lehla si. Začalo poprchávat. Nastavila jsem tvář a užívala si ten pocit. Bylo to, jakoby se ze mě všechno smývalo. Všechen stres, problémy, smutek. Zavolala jsem otci.

„Ahoj, tati,“ řekla jsem vesele. Tolik se mi po něm stýskalo.

„Ahoj, zlatíčko. Jak se ti tam líbí?“ zeptal se mě. Usmála jsem se.

„Je tu skvěle. Zdejší lesy jsou prostě „lednička v apartmánu“.“ Přirovnala jsem Stefanovými slovy. Zasmál se.

„To bych chtěl vidět. Určitě musím přijet.“ Cože? Přijel by? Začala jsem se usmívat jako blázen. Táta by přijel do Forks! Snad nikdy v životě jsem nebyla tak překvapená. On většinou jen sedí doma nebo jezdí blízko do Evropy. Ale Amerika? Co se mu stalo?

„Tati, ty by si přijel?‘ zeptala jsem se překvapeně. Opravdu se to ještě nikdy nestalo.

„Samozřejmě. Myslíš, že bych vydržel tě nevidět čtyři roky? Holka, co se ti stalo,“ zasmál se a já ztuhla. Vůbec jsem nepřemýšlela, že bych ho neviděla čtyři roky. Ani mě to nenapadlo.

„To by bylo super! Hrozně se na tebe těším.“ Stoupla jsem a začala skákat radostí. Chovala jsem se jako malá holka.

„Já na tebe taky. Už budu muset pomalu končit. Aro je ještě tady, tak ho nechci nechat dlouho čekat. Nakonec se ukázalo, že ode mě chce vyžádat zpátky moc. Nechce zaútočit, protože tě přeci jenom zná,“ zasmál se do telefonu. Znovu jsem ztuhla. Aro není zrovna nejpříjemnější, a pokud něco chce, jde si tvrdě za tím, ať to stojí, co to stojí.

„Tak jo, tati, ale opatruj se. Znáš ho přece. Jen tak se nevzdává a už vůbec ne bez boje. Brzo ti zavolám. Pozdravuj ostatní. Mám tě ráda. Ahoj,“ zašeptala jsem. Usmála jsem se a zase si sedla na louku. Lehla jsem si a mobil pořád držela u ucha.

„Neboj se o mě. Umím se o sebe postarat. Navíc ho znám lépe než ty, je to přece jen můj bratr. Slibuju ti, že se mi nic netane. Všichni tě taky pozdravují. Taky tě mám rád. Už bych tě chtěl vidět. Ahoj a užij si to tam,“ zavěsila jsem a mobil schovala do kapsy.

Nevěděla jsem, jak dlouho tu ležím, dokud se nerozednilo. Vstala jsem a vydala se domů. Za chvíli jsem stála přede dveřmi. Vešla jsem a podívala se po přítomných.

„Kde jsi byla?“ zeptala se mě Kate.

„Projít se. Jdu se připravit do školy.“ Stoupala jsem po schodech nahoru a vešla do mého pokoje. Ještě jsem tu ani nebyla. Měla jsem ho laděný do černé, bílé a červené. Vše k sobě dokonale ladilo. Vydala jsem se do šatny a hledala nějaké věci na sebe. Venku je sice zataženo, ale teplo. Nakonec jsem si vzala hnědou minisukni a černý top bez ramínek. Přes to jsem dala ještě bolerko a černé boty na vysokém podpatku. Vzala jsem si to do koupelny a osprchovala se. Umyla jsem si vlasy jahodovým šampónem a vylezla. Jen v ručníku jsem si vyfénovala hlavu a navlnila. Vyčistila jsem si zuby a oblékla se. Pak jsem si ještě vzala tašku přes rameno a mohlo se vyrazit.

Seběhla jsem schody a šla ke garáži. Damon s Kate už tam čekali. Nasedla jsem na zadní sedačku Volva a koukla z okna. Rozjeli jsme se a já koukla na Damona.

„Jak zní historka?“ zeptala jsem se. Uvědomila jsem si totiž, že mě to doposud nenapadlo.

„My dva jsme dvojčata a jsme sourozenci Stefana. Kate je adoptovaná. Přistěhovali jsme se sem ze Španělska z Madridu a všem je, jak ti asi došlo, 16.“ Otočil se na moment od volantu, aby se na mě usmál. Oplatila jsem mu to.

„Tak jo, brácha. Jak dlouho ještě pojedeme?“ zasmála jsem se. Mít Damona jako bratra. To bude katastrofální. Zavrtěla jsem hlavou a koukla na Kate. Dívala se z okna a asi přemýšlela.

„Ještě tak dvacet minut,“ odpověděl. Dál se věnoval řízení a pobrukoval si písničku, co hrála z rádia.

Použila jsem jednu ze svých mocí na Kate.

‚Kate, myslíš, že ti upíři budou chodit sem do školy?‘ zeptala jsem se jí myšlenkami. Lekla se a otočila se na mě. Vyplázla na mě jazyk a otočila se zpět.

‚Nevím. Příště mě ale varuj, než použiješ štítové myšlení.‘ Naštvaně odvětila a podívala se na Damona. Když ho viděla, usmála se. Protočila jsem oči.

‚No tak řekni, co si myslíš. Budou tam chodit nebo ne,‘ naléhala jsem na ni. Musela jsem to vědět. Ten pach mi prostě nedal spát. Musím přijít na to, kde jsem ho cítila.

‚Asi jo. Podle vašeho popisu tam budou. Vypadala velice mladě. Mohla bys mi poslat, jak asi vypadala?‘ zeptala se mě a já jí ho poslala. Havraní vlasy co trčely do stran, zlaté oči, drobná, kvalitně oblečená, usmívavá.

‚Jasně,‘ přikývla jsem. Damon po mně střelil pohledem a pak ke Kate. Asi to už pochopil.

„Díky. Myslím, že jsem ji už někde viděla. Někoho mi připomíná, ale nevzpomenu si koho. Budu první upír se ztrátou paměti,‘ začala jsem se smát nahlas a ona pak ještě dodala: ‚A nesměj se, to je vážný.‘ To mě rozesmálo ještě víc. Sice se chvíli mračila, ale pak se taky rozesmála. Damon zvedl obočí a já jen mávla rukou. Nemohla jsem se přestat smát.

Až před školou jsem se uklidnila. Vydechla jsem a zatřepala hlavou. To jsem teď dělala často. Otevřela jsem dveře a vystoupila. Cítila jsem pohledy všech přítomných. Usmála jsem se. Jak já milovala pozornost. Počkala jsem na Kate a Damona a opatrně se nadechla. Cítila jsem tady tu upírku, co jsme potkali v obchodním centru a asi ještě tři čtyři jiné upíry. Otočila jsem se k ní a to, co jsem viděla, mi vyrazilo dech. Ztuhla jsem na místě a nemohla tomu uvěřit.

 

 

Líbilo se? Snad ano, je to moje první kapitolová povídka, takže nevím.

Autor: Cullengirlka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zakázaná láska - 4. kapitola - Nevěř mu!:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře