Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakázaná láska - 5. kapitola Polibek

Renée

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Zakázaná láska - 5. kapitola PolibekShledání a co se ještě stane? :)

19.09.2010 (08:45) • Cullengirlka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1351×

Nevím jestli se vám bude líbit. Ale mně jo. :)

 

 

5. kapitola

 

Nemohla jsem tomu uvěřit. Stál tam a povídal si s těmi upíry. Tvářil se spokojeně. Vsadila bych se, že kdyby mi tlouklo srdce, tak teď by přestalo. Může upír dostat infarkt? Když tak budu první na světě. Zatřepala jsem hlavou. Musí to být jen přelud. Zrychleně jsem oddechovala. Ne, není to on. Je to jen jemu hodně podobný upír. Náhle se parkovištěm ozval smích. Byl to on! Jeho hlas poznám kdekoli.

„Emmette,“ řekla jsem. Určitě to slyšel. Ztuhl na místě. Všichni se otočili směrem k nám a ztuhli. Začali, neslyšně pro lidské uši, vrčet. Emmett pustil blondýnku, co držel okolo pasu a rozešel se ke mně. Usmála jsem se na něj a šla mu naproti. Nepřestávali vrčet. Kate se mě snažila zadržet, ale já se jí vysmekla. Kousek před ním jsem se rozběhla.

„Emmette!“ zakřičela jsem a vrhla se u do náruče. Přitáhl si mě a zatočil se mnou.

„Iss!“ Stiskl mě pevněji a podíval se mi do očí. Znovu mě pořádně objal a já chtěla plakat. Stiskla jsem k sobě pevně víčka a smála se.

„Co tady děláš? Nemáš být ve Španělsku?“ zeptal se mě. Odtáhl se a zamračil se. „Neutekla si, že ne!“ Přísně se mi podíval do očí. Co si o mně myslí?! No jo, celý Emm. Zvedla jsem obočí a usmála se.

„Snad mě znáš, ne? Doller miluju a otce taky. Nikdy bych neutekla. Pustil mě. A co tu vůbec děláš?“ Odtáhla jsem se od něj a poodstoupila. Usmíval se a vzal mě za ruku. Táhl mě k těm upírům.

„Jsem tu se svou rodinou. Nikdy bych do Maxe neřekl, že tě pustí. Zakládá si na tom.“ Prodíral se hloučkem studentů, co na naše spojené ruce nevěřícně zírali. Uchechtla jsem se. Otočila jsem hlavou na Damona a Kate. Nevěřícně a nechápavě sledovali situaci před sebou. Kývla jsem, aby počkali. Damon se zamračil, ale stál. Otočila jsem se zpátky na Emmetta. Usmíval se tím svým šťastným úsměvem. Měl ho od ucha k uchu. Nebo, jak vždycky říkal, od ufa k ufu. Usmála jsem se ještě víc.

Emmett:

Nemohl jsem uvěřit, že je skutečně tady. Ve Forks. Tak moc mi chyběla. Nedokážu slovy ani popsat jak. Bylo to, jako bych opustil sestru. Nemohl jsem týden nic dělat. Nekomunikoval jsem. Carlisle si se mnou nevěděl rady. Byla moje vina, že jsem odešel. Kdybych to jen tenkrát nezvoral. Mohl jsem s ní být doteď. Ale to bych zase nepotkal Rose. Rose, tak moc ji miluju. Ale Bella, ona je úžasná. Vždy stála při mně a nikdy mě neopustila. Ji miluju taky.

1951

„Iss, no tak. Jen to zkusíme,“ usmál jsem se na ni. Dělala, že přemýšlí a přitom špulila tu svou pusinku. Zazářily jí oči a přikývla.

„Tak jo. Ale musíme dávat pozor. Táta by nás zabil, kdyby to zjistil.“ Vstala s postele a šla ke skříni. Otevřela ji a vytáhla klíč, co měla schovaný pod oblečením. Ukázala mi ho a hodila. Chytil jsem ho a vstal.

„Tak jo. V osm budu tady. Čekej na mě.“ usmál jsem se znovu. Přikývla a já odešel. Šel jsem do svého pokoje a mrknul na hodiny. Bylo půl sedmé. Zalezl jsem do sprchy. Když jsem vylezl, umyl jsem si zuby. Ručník jsem měl okolo boků. Ozvalo se zaklepání. Šel jsem otevřít.

„Emmette?“ ozvalo se, když jsem otevřel. Vykulil jsem oči. Jak mě tu našel?

„Jak si mě tu našel?“ Poodstoupil jsem ode dveří. Vešel dovnitř a posadil se na mou pohovku.

„Víš, co si mi slíbil. Měl si dvacet let. Vrať se domů!“ Pohlédl mi do očí a já se zděsil. Vždyť tu mám svůj život.

„Tohle je můj domov!“ Ruce jsem si zkřížil a odstoupil od něj. V jeho očích se mihla bolest a zrada. Vím, že mu to muselo ublížit, ale copak tu můžu nechat Iss?

„Víš, věděl jsem, že tě nemám pouštět. Mohl jsem tušit, že to dopadne takto. Musíš se vrátit! Sem nepatříš! Podíval si se někdy kolem sebe? Tohle nejsi ty! Tohle není tvůj život!“ Díval se mi do očí. Ucukl jsem. Měl pravdu. Nebyl bych tu, kdyby tu nebyla Iss. Vstal a šel ke dveřím.

„Do měsíce budeš doma! Nenechám ubližovat Esme. Nevíš, jak trpí, když tam nejsi ani ty ani Edward!“ řekl přísně a otevřel dveře.

„Nemůžu za to! Za to, že tam není Edward, můžeš ty!“ zařval jsem a chtěl zavřít dveře.

„Emmette. Uvědom si, co děláš. Do měsíce budeš doma, nebo budeš litovat!“ Rukou držel dveře.

„Sbohem, Carlisle!“ Zavřel jsem dveře a svezl se po nich. Já ji nemůžu opustit! A už vůbec nesmí vědět, kdo tu byl. Zranilo by ji to dřív, než by bylo nutné. Šel jsem se obléct. Bylo za deset osm. Už jsem pomalu vyšel a přemýšlel jsem, jak jí to řeknu.

„Ty už jsi tady? Většinou chodíš pozdě,“ zasmála se. Kdyby jen věděla. Úsměv jsem jí oplatil a pokrčil rameny. Vzala si bundu a vyšli jsme. Plížili jsme se kolem zdí. Nikdo tu nebyl. Všichni se věnovali… ehm pokeru. Chytil jsem ji za ruku a stiskl. Bude se mi po ní tak stýskat. Vyšli jsme ven a vydali se do ulic.

„Emmette, chci, aby to bylo vždycky takové.“ Zašeptala do tmy, když jsme seděli na útesu a dívali se dolů. Ta slova mě ranila.

„Jo, já taky.“ Podíval jsem se na ni a usmál se. Úsměv mi oplatila a přisunula se ke mně. Pohladil jsem ji po vlasech. Opřela si hlavu o mou hruď a spokojeně povzdechla. Díval jsem se dolů a přemýšlel, proč má člověk tak lehké se zabít. Kdybych byl člověk, už dávno bych tu nebyl. Nikdy bych nepotkal Iss a Carlislea. Ta představa zabolela.

„Už půjdeme ne? Jestli si toho někdo všiml, už tak máš velký průšvih. Kdyby bylo na mně, tak bych měla pykat i já, ale ono není. Nikdo si na mě netroufne.“ Naštvaně si odfrkla. Vstali jsme a šli do hradu. Před dveřmi jejího pokoje jsme se zastavili.

„Díky. Potřebovala jsem se odreagovat.“ Usmála se na mě a vytáhla s kapsy klíče. Odemkla si a otočila se na mě.

„Dobrou,“ špitla.

„Dobrou.“ Pohladil jsem ji po tváři a políbil na čelo. Nevěděl jsem, co dělám a své rty jsem přesunul na její. Políbil jsem ji a ona mi to ochotně oplácela.

 

Tuto povídku jsem napsala jen díky holce jménem MaiQa. Bez ní by tu nebyla. Děkuju ti. Tahle kapitola je tvoje... :)

Autor: Cullengirlka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zakázaná láska - 5. kapitola Polibek:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře