Emmett seznámí Bellu s rodinou. Příjmou ji? A příjme Bella Emmettovu omluvu?
06.10.2010 (08:00) • Cullengirlka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1176×
Na tento díl jste si museli počkat pár týdnů. Přidala bych ho dříve, ale neměla jsem čas. Teď toho je ve škole hodně. Doufám, že se vám bude líbit. A omlouvám se, že je trochu nezáživný. Na to zajímavé si budete muset ještě chvíli počkat. :)
„A proč sis vůbec vybrala Forks?“ zeptal se mě. Už jsme skoro byli u jeho rodiny.
„Prší tu. Nechtěla jsem otravovat Kate s maskováním.“ Vedl mě dál. Zastavili jsme se. Podívala jsem se do očí všech přítomných. V některých se zračila nedůvěra, v některých překvapení, ale v jedněch byla nenávist. Byla silná. A to mě ta holka ani nezná. Co jsem jí probůh udělala? Zvedla jsem mírně obočí, ale nechala to plavat.
„Rodino, to je Isabella Swanová.“ Utla jsem ho v půlce věty.
„Dellonová. Swanová už nepoužívám,“ usmála jsem se na něj a pustila ho. Zazubil se na mě a objal tu blondýnu, co se na mě tak nenávistně dívala. Pořád jsem cítila, jak se mi někdo snaží nabourat do hlavy. Vymrštila jsem štít kolem celého těla. Pro jistotu.
„No dobře. Tak tohle je Isabella Dellonová, moje nejlepší kamarádka. Známe se už nějakých sedmdesát let. Je z menšího a méně známého rodu Dellonů. Je ze Španělska. Jednou mi zachránila krk. Tak jsme se vlastně poznali. Kdyby nebylo jí, tak tady teď nejsem. Myslel jsem, že už ji nikdy neuvidím.“ Šťastně se na mě zazubil. Oplatila jsem mu to a usmála se na ostatní. Dívali se trochu nechápavě, ale jinak přátelsky. Jen ta blondýna se pořád mračila.
„Tak jo. Iss, tohle je Jasper, můj brácha.“ Ukázal na nějakého kluka. Vlasy měl jako lví hřívu. Po celém obličeji a rukách měl jizvy. Asi z bojů. Cítila jsem z něj respekt.
„Těší mě,“ usmála jsem se na něj a natáhla ruku. Stiskl mi ji a usmál se. Odpověděl mi stejně.
„Tohle je Alice. Má sestřička a maniak na nákupy. Určitě si budete rozumět,“ Mrkl na mě a ta holka, co vypadala jako skřítek, na něj vyplázla jazyk. Usmála se na mě. Usmála jsem se taky. Dneska se nějak moc usmívám.
„Určitě si budeme rozumět. Viděla jsem to.“ Aha, takže věštkyně. Říkala jsem si, že mi je ta moc povědomá. Udělala něco, co jsem nečekala. Objala mě. Po chvilce se odtáhla.
„Tohle je Rose. Moje životní láska. Potkal jsem ji asi rok po tom, co jsem odjel z Doleru.“ Oba jsme při té vzpomínce sebou trhli. Polkla jsem. Zatřepala jsem hlavou a rozhodla se, že se tím nebudu zabývat. Znovu jsem se usmála.
„Těší mě. Musíš být skvělá holka, když jsi dostala Emmetta,“ usmála jsem se. Pořád mě propalovala pohledem. Pane bože. Další namyšlená kráva. Úsměv mi trochu pohasl.
„Taky mě těší,“ řekla naštvaně. Jí teda rozhodně netěšilo, že tu jsem.
„No a tohle je Edward. Můj druhý bratr. Přemýšlím, že ho nechám utratit,“ řekl zamyšleně. Otočila jsem se na toho kluka. Nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím. Byl nádherný. Měl bronzové vlasy a ostré rysy. Oči měl barvy tekutého medu. Mohla bych se do nich dívat pořád. Nádherně se usmál. Byl to krásný pokřivený úsměv. Usmála jsem se na něj taky. Otočil se na Emmetta a bouchl ho do ramene.
„Utratit bychom měli spíše tebe. A těší mě.“ Ten jeho hlas! Byl tak sametový a nádherný. Pane bože, co to dělám! Rozplývám se nad krásou nějakého upíra? Co to se mnou je. Vzpamatovala jsem se a podívala se mu do očí.
„Taky mě těší.“ V tom jsem si něco uvědomila. Kate a Damon tam pořád stojí. Otočila jsem se na ně a kývla, aby šli za mnou. Když došli k nám, otočila jsem se zpátky.
„Tohle je Kate a Damon. Něco jako moje garda,“ ušklíbla jsem se nad tím slovem. Otočila jsem se na mě. „Tohle je Emmett, Rose, Alice, Jasper a Edward.“ Jeho jméno mě brnělo na jazyku. Při mluvení jsem ukazovala, o koho jde.
„Těší mě,“ řekli zároveň a kývli na ně.
„Nás taky,“ řekl Jasper. Rozhlédla jsem se a parkoviště se vylidnilo.
„Měli bychom jít, jestli nechceme hned první den přijít pozdě,“ řekl Damon. Otočila jsem se a vydala se do školy. Ostatní šli za mnou. Hned se vedle mě objevil Emmett. Objal mě kolem ramen.
„Opravdu jsi mi chyběla,“ řekl a usmál se.
„Ty mně taky. Nebyl den, abych si na tebe nevzpomněla,“ zatřepala jsem hlavou a podívala se mu do očí. Jeho úsměv pohasl.
„Víš, Iss. Opravdu mě mrzí… To jak jsem tě opustil. Nebylo to správné. Ublížilo to nám oběma. Měl jsem ti říct, proč musím tak rychle odjet. Pochopím, jestli už se se mnou nebudeš chtít vídat. To, co jsem udělal, na to prostě neexistuje omluva. I přes to tě ale prosím, odpustíš mi?“ Stoupl si přede mě a zadíval se mi do očí. Došli už jsme před třídu.
„Víš, opravdu to bolelo. Ztratila jsem tě. Jediného člověka, kterému jsem kdy věřila. Nenáviděla jsem tě. Hrozně dlouho jsem tě nenáviděla. Ale nedokázala bych žít dále bez tebe. Bez tvé přítomnosti, která prozáří celou místnost. Nechci znovu ztratit bratra. Nechci tím znovu projít. Nedokázala bych to neodpustit. Takže ano, odpouštím ti. Ale řeknu ti rovnou, mě se jen tak nezbavíš.“ Objal mě a zatočil ve vzduchu. Usmíval se a já taky.
„Ani nevíš, jak moc jsem šťastný. Bál jsem se, že mi to nikdy neodpustíš.“ Postavil mě na zem. Usmála jsem se na něj a otočila se. Vydala jsem se k přijmací kanceláři.
„Dobrý den. Jsem Isabella Dellonová. Dnes tu nastupuji se svými sourozenci,“ mile jsem se usmála a přešla ke stolu.
„Oh… Ano. Tady jsou nějaké formuláře a rozvrhy. Ať se vám u nás líbí,“ podávala mi všechny věci. Poděkovala jsem a vycouvala z místnosti. Dala jsem si to do batohu a vydala se do třídy.
Zaklepala jsem a vešla. Celá třída se otočila na mě. Usmála jsem se a slyšela zalapání po dechu a závistné mručení. Tohle se mi líbilo. Přešla jsem ke stolu. Učitel se na mě díval jako na přízrak. Nedokázal ze mě spustit zrak. Jednou z mých mocí jsem zaslechla něčí myšlenky. Myšlenky typu:
‚Ta holka je fakt kus. Vsadím se, že za pár dnů bude moje.‘
‚Ta je ještě nádhernější než Rosalie.‘
‚Viděli jste, jak se na parkovišti tulila k Emmettovi? Vsadím se, že bude její.‘
‚Ta holka je namyšlená kráva! Nic jiného!‘
‚Sakra, ta holka musí být moje! Podívej se, jak se na mě dívá!‘
Bylo to opravdu příjemné. Vždy jsem milovala pozornost. Pohodila jsem vlasy a podala učiteli papír, na který se musel podepsat.
Přidejte komentář, prosím. Ať už kritiku či pochvalu. Ráda se dozvím, co se vám nelíbí a co naopak jo.
Autor: Cullengirlka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zakázaná láska - 6. kapitola Odpustíš mi?:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!