Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakázaná láska - 9. kapitola Zrada

117794


Zakázaná láska - 9. kapitola ZradaEmmett přijde navštívit Bellu. Ovšem - uslyší je Rose. Co když ji to raní? Co když ji Emm zradil?

9. kapitola

Rozešla jsem se ke dveřím a otevřela. Za nimi na mě čekal široký úsměv. Zasmála jsem se a pokynula rukou dovnitř.

„Ahoj, Emmette,“ řekla jsem. Šla jsem do obývacího pokoje.

„Ahoj, Bell.“ Vešel a zavřel za sebou dveře. Posadil se vedle mě na pohovku a otočil se na mě. Znovu se usmál a já mu úsměv oplatila.

„Tak jak si se měl celý ty roky?“ začala jsem s výslechem. Mám spoustu otázek a mnoho odpovědí vyvolávalo další.

„Skvěle. Ale opravdu si mi chyběla. Nedalo se to vydržet. Kolikrát jsem se chtěl sebrat a odletět za tebou, ale věděl jsem, že jsem ti ublížil. Nesnesl bych ten pohled. Taky jsem si vzpomněl na Maxův zákaz,“ ušklíbl se. Jeho pohled byl takový zastřený. Jako kdyby vzpomínal. Přikývla jsem, jako že chápu.

„A co Rose? Jak dlouho jste spolu?“ položila jsem tu nejtěžší otázku. Podívala jsem se mu zpříma do očí. Ošil se.

„No… Známe se necelých padesát let. Ale dohromady jsme se dali před čtyřiceti lety. Během těch devíti let jsme to popírali. Je to složité…“ Podrbal se na hlavě a pohled stočil k oknu. Skousla jsem si ret.

„Tvá rodina doufám tedy neví o našem polibku, že ne? Ani o tom, co následovalo. To by ji mohlo ranit,“ zašeptala jsem do ticha. No, nebylo úplné ticho. Zeshora se ozývali tlumené zvuky. Nic příjemného.

„Ne, nic jsem jim neřekl a před Edwardem jsem si chránil myšlenky. Nikdo by to neměl vědět. To, že jsme spolu… spali, nikomu neřekneme, ano?“ S nadějí se na mě podíval. S úsměvem jsem přikývla. V tu chvíli se rozrazily dveře. Podívala jsem se tím směrem a nestačila se divit. Přede mnou stála Rosalie. V očích měla nepochopení, bolest, hněv a zlobu. Také jsem to z ní cítila.

„Rose, co tady děláš?“ vykřikl zděšením Emm. Sledoval ji a přemítal, jestli nás slyšela.

„Když jsem byla doma, uvědomila jsem si, že ve škole jsem se chovala poněkud hloupě. Tak jsem se rozhodla se Belle omluvit! Ale to co jsem slyšela! Pche, prý jenom kamarádi! A já si myslela, bůhví jak nejsem naivní! Jak si mi mohl takhle do očí lhát? Celé rodině?“ Rosalie zuřila. Očima nás vraždila. Náhle se přede mnou objevil Damon a Kate. Vrčeli a skrčili se přede mnou do obranné pózy.

„Já ti nelhal! Opravdu jsme jen kamarádi. Tenkrát to bylo nedorozumění. Nemělo se to stát. Byli jsme mimo! Rosie odpusť mi to. Prostě už se to nedá vrátit zpátky,“ prosil ji Emm. Cítila jsem z něj bolest. Byl mimo z toho, co se tu dělo. Nechtěl a nemohl tomu uvěřit. Rosalie si odfrkla a otočila se.

„A to ti mám věřit? Teď, po tom všem? Musím vypadnout.“ Vyběhla z domu. Damon a Kate se narovnali a otočili se na mě. Emmett se zhroutil k zemi. Rozběhla jsem se k němu a vytáhla ho na pohovku.

„Emmette, jdi za ní! Jinak ti odejde! Copak ji nemiluješ?“ Věděla jsem, že tohle zabere. Podíval se na mě. Vstal a rozběhl se pryč. Doufám, že se to brzy srovná. Tohle je jen moje vina.

 

Pohled Emmetta

„Běžel jsem, co nejrychleji to šlo, avšak Rose mi stále unikala. Vždy jsem byl rychlejší než ona, ale dnes jsem ji nemohl dohnat. Bože, jak já se nenávidím! Kdybych jí to řekl už na začátku, nic z toho by se nestalo. Doběhl jsem před dům. Vešel jsem a Rose stála na schodech.

„Rose, počkej. Nech mě to vysvětlit!“ křičel jsem za ní, ale mizející záda mi byly dostatečnou odpovědí.

„Ne! Nechci tě vidět! Už nikdy, rozumíš?! A tu couru taky ne!“ ječela, až mi praskaly bubínky. Zabouchla za sebou dveře od naší ložnice. Zevnitř se ozývaly tlumené vzlyky a rány.

„Omlouvám se! Stalo se to už dávno. Nechtěl jsem to vytahovat! Já tě miluju Rose! Nikoho jiného!“ Bouchl jsem do stěny, kde se vytvořila obrovská díra. Vykašlal jsem se na soukromí a vyrazil dveře. Stál jsem uvnitř a viděl něco, co mi rvalo srdce. Rose si balila kufr. Opouští mě.

„Rose, co to… Ne, prosím! Neopouštěj mě! Nechci tě ztratit!“ snažil jsem se ji uprosit zoufalým hlasem. Bez ní žít nedokážu. Ani se na mě nepodívala a scházela schody. Vyřítil jsem se za ní, ale jen co slyšela mé kroky, hodila po mně stolkem. Uhnul jsem a stolek vytvořil další díru do zdi. Při tom se roztříštil. Úlomky byli všude. Nedbal jsem na to a vstoupil na schody. Házela po mně vše, co bylo v dosahu. Takhle naštvanou jsem ji nikdy neviděl - a to jsem provedl už spoustu pitomostí.

„Řekla sem, že ne! Nelez za mnou! Nechci tě vidět!“ křičela vzteky. Viděl jsem, že kdyby mohla, plakala by. Pomalu ale jistě jsem přestával existovat. Už nic nemělo smysl.

„Rose, stalo se to před šedesáti lety!“ Chytal jsem se všeho, co bylo po ruce. Nemohl jsem dopustit, aby odešla.

„Na tom nezáleží!“ Vyšla z domu. „Nebyla jsem ti dost dobrá ani na to, abys mi o tom řekl! Už tě nechci! Nemiluju tě! Já tě nenávidím!“ Naposledy na mě zakřičela a já se složil k zemi. Zmizela z mého života a já se rozpadl. Neměl jsem důvod žít. Jediné světlo mé nesmrtelnosti jsem nezodpovědně sfoukl. Upadal jsem do temnoty a pořád padal hlouběji. Nemohl jsem se chytit záchranného lana. Slova, která mi řekla, působila jako jed. Poté jsem už jen cítil, jak mě něčí ruce berou do domu.

 

Pohled Rosalie

On s tou courou spal! Proč mi o tom neřekl? Já bych se přeci nezlobila. Milovala jsem ho! Oba jsme udělali spoustu pitomostí, ale řekli jsme si o nich. To mi nevěřil natolik, aby se mi svěřil? Nebo tu druhou miloval víc? Ta bolest, která mi zaplavila hrudník, když jsem to zaslechla, se nedala utlumit. Párala mě na dvě poloviny. Na jednu stranu jsem mu chtěla odpustit. Opravdu to bylo už dávno. Ale na druhou stranu jsem ho za to nenáviděla. Celý den mi oba lhali. A ne jen mně, ale i celé rodině. Měli přeci příležitost, to alespoň nějak naznačit, když se jich Edward zeptal. On věděl o mých pochybnostech, a přesto mi nic neřekl? Ta větší polovina mě nutila do běhu - co nejdále od něj.

Utíkala jsem lesem a snažila se všemu vyhnout. Dnes to bylo obzvláště složité. Nemohla jsem se soustředit. Pohled na něj, jak padal na verandě k zemi, mi zabodl dýku do srdce. Ublížila jsem mu, ale jeho bolest byla nic oproti té mojí. Zradil mě jediný muž, kterého jsem milovala.

 

 


Snad jsem to vystihla dobře. Opravdu jsem se snažila. Prosím o komentář. :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zakázaná láska - 9. kapitola Zrada:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!