Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakázaná láska - Kapitola 2. - Nemůžem být spolu, ale ani bez sebe

Padlý anděl

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Sice po dlouhé době, ale je tu druhá kapitola. Mischelle a Jacob jsou rozhádaní. Jak dlouho jim to vydrží? A co Grandmére, co od téhle potrhlé babičky můžete očekávat? To se dočtete tady... Vaše LeahCleerwoter

16.06.2010 (17:00) • LeahCleerwoter • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1887×

Kapitola 2. - Nemůžem být spolu, ale ani bez sebe


Všechny dny byly stejné. Jacob vstal brzy ráno, vytratil se na celý den a vrátil se až pozdě večer. Když se mi nedokázal vyhnout, ani se na mě nepodíval, nepromluvil se mnou. Nedokázala jsem pochopit tu obrovskou nenávist ke mně. Kdykoliv jsme byli ve stejné místnosti, upřeně se díval do země, jen aby se nemusel podívat na mě. Bolelo mě to.


A pak se to ještě zhoršilo. Už mě neignoroval. Začal mě provokovat. Letmé doteky, svůdné pohledy, úsměvy. To všechno dělal proto, aby mi to zhoršil. Věděl moc dobře, že jsem tohle nedělala dobrovolně. Bylo to kvůli nám a naší rodině. Věděl to, ale byl na mě naštvaný, proto mi to chtěl stížit.


Jednou večer, když se zase vrátil, už to ale přehnal. Už jsem ležela v posteli a čekala až přijde spánek, když se najednou rozrazily dveře a rozsvítilo světlo. Lekla jsem se, a tak jsem se otočila. Ten nádherně opálený anděl si to klidně stál ve dveřích a jen kolem pasu měl omotaný ručník. Jediné, co na sobě měl, byl ručník! Myslela jsem, že se z toho pohledu zblázním. Tolik jsem se chtěla schovat v jeho teplé náruči, poslouchat jeho bijící srdce.


„Co to děláš, sakra?" vyjela jsem na něj.


„Jdu se převlíct?"


„A to jako nevidíš, že už spím?"


„Nespíš." Jen jsem zavrčela a otočila se zády k němu. Po chvíli jsem to nevydržela a chtěla jsem ho znovu vidět.


„Jaku?" oslovila jsem ho opatrně.


„Hmm?"


„Jsi na mě naštvaný, že jo? A já bych chtěl vědět proč přesně..."


„Já na tebe nejsem naštvaný," odpověděl ledabyle.


„Aha," zabručela jsem jen. „Jacobe, vždyť ty moc dobře víš, proč jsem to udělala. Nemůžeme spolu být a ty to víš," vyhrkla jsem. „I když bych moc chtěla..." dodala jsem tiše.


„O čem to mluvíš?" Otočil se na mě s nechápavým výrazem. V jeho očích jsem, ale viděla, že moc dobře ví, o čem mluvím, že je pro něj hrozně těžké teď tohle hrát.


„Jaku, prosím tě..." zakňourala jsem. „Tohle mi nedělej."


„A co?"


„Jacobe, prosím." Už jsem přes slzy neviděla skoro nic. Jen jeho rozmazanou siluetu, když odcházel z pokoje. V tu chvíli mě smutek pohltil a já se svalila na zem do klubíčka a nechala jsem emoce, ať mě celou ovládnou. Nevím, jak dlouho jsem tam takhle ležela, ale najednou jsem uslyšela otevírající se dveře. Došlo mi, že je to Jake a já nechtěla aby mě takhle viděl. Zamžourala jsem do tmy, ale stejně jsem nic neviděla, tak jsem se rychle zvedla a chtěla jsem zalézt do postele, než rozsvítí a uvidí mě, ale to už jsem nestihla. Když jsme byla někde, myslím v polovině cesty do postele, zakopla jsem o něco na zemi a letěla dolů. Dopad který jsem čekala, ale nepřišel. Místo toho jsem ucítila horké paže, které mě zachytily nad lokty.


„Omlouvám se."


„Nezakopla jsem kvůli tobě."


„Omlouvám se za to, jak jsem se před tím choval..." zašeptal. Už jsem nevěděla, co mám říct, a tak jsem se jen přitiskla k jeho nahé hrudi a tiše vzlykala.


„To já se omlouvám, měla jsem vědět, že bez tebe nemůžu být."


„To nevadí," Usmál se. Sice jsem to neviděla, ale bylo to slyšet z jeho hlasu.


„Miluju tě," zašeptala jsem. Omotala jsem mu ruce kolem krku a konečně se zase přitiskla na jeho rty. Tolik mi za těch pár dnů chybělo jeho obětí, doteky, pohlazení a polibky.


***


„Mischelle, vstávej!"


„Co je?"


„Grandmére je vzhůru."


„Cože?!" Prudce jsem se zvedla do sedu.


„Neboj, jen se rychle oblékni," řekl a hodil po mě moje tričko na spaní a... kalhotky. Při pohledu na ně jsem zrudla. No jasně, nemohl vybrat nic lepšího než moje jediný tanga.


„Vzal jsem první, který tam byly..." začal se vymlouvat, když viděl, u čeho jsem se zarazila. Jen jsem zakroutila hlavou a rychle se oblékla.


Oba dva jsme vyšli nevinně z pokoje. Jacob si hned sedl na barovou stoličku a já začala připravovat snídani. Než Grandmére přišla, pořád jsme se na sebe koukali a přišlo nám to všechno hrozně směšné.


„Ahoj, děti," pozdravila Grandmére hned, jak vstoupila do kuchyně.


„Dobré ráno, babi," pozdravili jsme jednohlasně.


„Dneska je opravdu krásný den, nechcete jít oba ven? A... teď mi došlo? Vy už spolu zase mluvíte?" zeptala se.


„Babi... Chodíme ven každý den, a dneska není zas tak výjimečné počasí, nejsi nemocná?" Podezřívavě jsem se na ní podívala. "A ano, už spolu mluvíme," dodala jsem.


„Ehm, ehm..." uslyšela jsem z chodby mužský hlas. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl.


„Babi?" Otočila jsem se na ni a tázavě zvedla jedno obočí.


„No, asi bych... Nevadilo by vám být venku celý den? Dám... Dám vám peníze, kolik budete chtít, můžete jít do restaurace, kamkoliv, jen se nevracejte před setměním a... Byla bych vděčná, kdyby jste mlčeli před rodiči..." koktala bojácně.


Oba jsme dostali s Jacobem záchvat smíchu. Grandmére se nenápadně vytratila.


„Hlupáku! Nemůžeš zůstat chvíli zticha? Co si o mně ty děti pomyslí?“


„Že i dáma v letech si může užívat života?“ odpověděl jí mužský hlas.


O půl hodiny později už jsme odcházeli z domu a nechali babičku „užívat života“.

Autor: LeahCleerwoter (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zakázaná láska - Kapitola 2. - Nemůžem být spolu, ale ani bez sebe:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře