Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 15. kapitola

28.09.2012 (10:30) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 3640×

15. kapitola 

„Mám ještě velmi důležitou otázku. Chceš se mnou chodit?“ zeptal se mě a moji předešlou poznámku úplně ignoroval. Vyděšeně jsme se na něj podívala.

Věděla jsem, že to přijde, ale předtím jsem nemyslela na Viktorii, Tanyu a Jessicu. Budou se mi mstít za to, že jsem jim ukradla Edwarda. Otočila jsem se k němu zády a malinko od něj odstoupila.

„Já bych strašně ráda, ale… Bojím se,“ zašeptala jsem a znovu jsem se chtěla hanbou propadnout. Upír se bojí tří lidských dívek. Ale já se jich bojím oprávněně. Mají nade mnou moc. Sloužím jim. Viktorii sloužím, jen protože kamarádí s mými sestrami.

„Čeho se bojíš? Já bych ti nikdy neublížil,“ zeptal se mě a znovu stál hned za mnou. Skoro se hrudí lepil na moje záda. Dal ruce na moje ramena a otočil si mě k sobě. Ihned jsem se mu vrhla do náruče a pevně ho objala kolem pasu.

„Já se nebojím tebe. Ale Viktorie, Tanyi a Jessicy. Ty tři mi daly jasně najevo, že mě zničí, když se přiznám, že já jsem tvá záhadná tanečnice. A co teprve až zjistí, že jsme spolu. Já je znám. Viktorie je schopna jít i přes mrtvoly, aby dosáhla svého,“ zafňukala jsem mu do hrudi. Taky mě objal a malinko se zasmál. Kdyby tak věděl, proč ten strach mám. Kdybych nebyla jejich vězeň, nebála bych se, ale já jím jsem, a proto se bojím.

„Nemusíš se bát. Jsem tady a nedovolím jim, aby ti nějak ublížily. Už jim nebudeš muset sloužit,“ zašeptal a políbil mě na čelo. Jak moc bych si přála, aby to byla pravda. Ale otec jasně řekl, že jim budu sloužit navždy.

„Edwarde, ale já se od nich nemůžu odloučit. Musím jim sloužit. A právě proto mám strach,“ fňukala jsem mu pořád do hrudi, až jsem začala uvažovat, zda mě slyšel. Ani já sama jsem sobě moc nerozuměla.

„Proč jim musíš sloužit? Proč od nich nemůžeš odejít?“ ptal se mě celkem tvrdým a neústupným hlasem. Lekla jsem se ho. O několik kroků jsem ustoupila a koukala mu do očí, které přímo hořely a černě zářily. Šel z nich strach, z něho šel strach.

„To ti nemůžu říct. Není to pro mě příjemné... A zatím se necítím na to, abych se ti s tím svěřila,“ zašeptala jsem, otočila jsem se k němu zády, opřela se rukama o strom a začala plakat. Tekly mi slzy a já je nemohla zastavit.

Několikrát jsem si přála, abych měla jiný život, ale ten nahoře si to myslí jinak. Z bezmoci jsem se svezla na zem. Těsně před kontaktem se zemí mě Edward chytil a vzal mě do náruče. Sedl si i se mnou v náručí na spadlý kmen stromu, který byl hned vedle.

„Promiň. Už o tom nebudu mluvit. Počkám si, dokud mi to neřekneš sama. Ale pořád jsi mi ještě neodpověděla. Budeš se mnou chodit? Chceš být mou přítelkyní?“ zeptal se mě a konejšivě mě hladil po vlasech a zádech. Bylo to příjemné.

„Ano,“ odpověděla jsem mu šeptem a usmála se na něj skrz slzy, které mi teď tekly štěstím. Taky se na mě - asi šťastně - usmál a přiblížil svou tvář k té mé. Zavřela jsem oči a čekala. Zanedlouho se jeho rty dotkly těch mých. Nejdříve mě jen jemně ochutnával, ale pak začal přitvrzovat.

Ruce jsem mu zcela automaticky obmotala kolem krku a polibek prohloubila ještě víc. Malinko jsem rty pootevřela. Edward toho okamžitě využil, protože jsem měla v ústech nečekaného hosta. Jeho jazyk.

Když se dotkl toho mého, projela mnou další vlna elektřiny. Aniž bych věděla, co dělám, začala jsem ho líbat ještě silněji a… vášnivěji? Co to je vůbec vášeň? Budu si muset jednou sednout s Alicí a poprosit ji, aby mi to všechno vysvětlila. Přijde mi trapné, když nevím, jaké pocity ve mně Edward vyvolává.

Najednou se Edward ode mě odtrhl a vydýchával se. Já se musela taky vydýchat, i když jsem nesouhlasila s tím, že Edward přerušil náš polibek. Ale celkem jsem byla i ráda. Probouzel ve mně pocity, které cítím vždy, když jsem na lovu. Co to tím pádem bylo za pocity? Žízeň? Blbost.

„Bello, měli bychom trochu zpomalit,“ zašeptal, myslím, že se cítil trochu trapně. Jen jsem ho pohladila po tváři a dala mu jednu rychlou pusu na tvář. Jen se usmál a taky mě pohladil po tváři.

„Asi máš pravdu. Já v tomhle směru vůbec ničemu nerozumím. Možná bych měla jít k Alici dřív,“ přemýšlela jsem nahlas a musela se pochválit. Není to zas až tak špatný nápad. Ale Edward se mnou nesouhlasil.

„Ty plánuješ jít dneska k Alici? Myslel jsem, že budeme až do rána spolu,“ řekl trochu posmutněle. Sedla jsem mu na klín a objala ho kolem krku. Podívala jsem se mu do očí, kde jsem viděla to zklamání. Tak jsem to nemohla nechat.

„Měla jsem v plánu se u ní k ránu zastavit, aby mě připravila do školy. Oblečení, líčení, účes. Musím přece vypadat, když budu oficiálně tvoje přítelkyně. A že bych k ní přišla dřív, to mě jen tak napadlo. Přijde mi trapné, když nevím, co ve mně vyvoláváš za emoce,“ vysvětlila jsem mu a malinko se zastyděla. Jen se pokřiveně usmál a políbil mě na nos.

„Doprovodím tě k ní, abych věděl, kam mám pro tebe ráno dojet. Pojedeme do školy spolu, aby všichni věděli, že jsem našel svou tajemnou tanečnici, a že jsem se do ní zamiloval. Je mi jedno, jak budou reagovat, ale zkusí něco a už si nikdy v životě neškrtnou ani jejich další čtyři generace,“ zašeptal a zavrčel. Bylo mi jasné, že mě hodlá bránit vlastním tělem, i kdyby měl jít přes mrtvoly. Musela jsem se uchechtnout. Jinak to nešlo. Podíval se na mě nechápavě.

„Edwarde, všichni se ke mně od dětství chovají jako k odpadkům. Myslíš, že to změníš, když mám ještě proti sobě "královnu školy a její dvorní dámy"?“ zeptala jsem se ho a část o Viktorii dala do uvozovek, protože ony si tak říkají, všichni je tak berou, ale podle mě jsou jen trapné.

„Možná to nezměním, ale rozhodně se o to pokusím. Nedopustím, aby někdo ubližoval mé přítelkyni a životní lásce,“ zašeptal s takovou láskou a pevně mě objal kolem pasu. Já ho zase objala kolem krku a pevně ho stiskla. Já ho miluju a nic a nikdo to nikdy nezmění.

„A teď jdeme k Alici. Hádám, že tam bude možná Jasper,“ řekla jsem, chytla Edwarda za ruku a rozeběhli jsme se naší rychlostí do Beverly Hills. Trošku jsme si zaběhli do Nevady. Nebo možná ještě dál.

Vedla jsem Edwarda, protože nevěděl, kudy se k Alici jde. Vzala jsem to oklikou, takže jsme přišli k jejímu domu zadem, kde měla obrovskou zahradu. Zaklepala jsem na dveře na terasu, aby věděla, že jsme tady.

Podívala jsem se skrze sklo a viděla Alici s Jasperem na pohovce v milostném objetí. Když zaslechli zaklepání, téměř od sebe odletěli, jako by dostali elektrický šok. Podívali se na mě s Edwardem. Zasmála jsem se, otevřela dveře a vešla dovnitř. Edwarda jsem tahala za sebou.

„Ahoj, co se to tady děje?“ zeptala jsem se jich a přísahala bych, že oba zčervenali. Nechala jsme to být a ujala se představování. Sice se znali od vidění, ale osobně a oficiálně ne. To jsem musela napravit.

„Alice, můj přítel Edward. Edwarde, moje nejlepší kamarádka Alice alias Liliana Roxel,“ představila jsem je navzájem a Alice po mně střelila pohledem.

Bylo mi jasné, že se na mě zlobí, že jsem mu to řekla. A ona o mém prokletí nic říct nemohla, ale Liliana je částečně i moje tajemství, ale prokletí je jen moje tajemství. Jen jsem pokrčila rameny.

Navzájem se pozdravili a Alice mi oficiálně představila Jaspera jako svého přítele. Chvíli jsme si společně sedli na pohovku a povídali si, abychom se navzájem lépe poznali. Když bylo něco po půlnoci, otočila jsem se s prosebným pohledem na Edwarda. Asi pochopil, protože se otočil na Jaspera.

„Jazzi, necháme teď dámy o samotě a půjdeme,“ řekl a já mu věnovala děkovný úsměv, že mě pochopil. Alice po mně střelila pohledem, tak jsem malinko odtáhla štít, aby viděla, co potřebuju a chci udělat. Pochopila, a tak se otočila na Jaspera. Ten se neochotně zvedl a my ostatní ho napodobili.

Já s Edwardem a Alice s Jasperem ruku v ruce šli ke dveřím, ve kterých jsme se zastavili. Já se otočila na Edwarda a Alice na Jaspera. Objala jsem ho a pak ho políbila. Zase jsem cítila elektřinu. Alice mi to bude muset vysvětlit.

„Uvidíme se ráno,“ zamumlala jsem mu do úst, když jsme se od sebe odtrhli, protože jsme byli u sebe stále blízko. Odtáhla jsem se od něj úplně, protože jinak bych nebyla schopna ho teď poslat pryč.

Alice se taky přemáhala, až se nakonec přemohla a odtáhla se od Jaspera. Ještě jsme jim zamávaly a oni odjeli pryč v Jasperově Ferrari.

Alice mi hned řekla, že Jasper má mnohem raději motorky, že jich má asi pět, ale autem taky nepohrdne. Musela jsem se zasmát. Když Ferrari zmizelo z dohledu, zalezly jsme zpátky dovnitř a sedly si na pohovku.

Alice mi hned začala líčit její den s Jasperem. Zněla tak šťastně a zamilovaně. Pak jsem jí vyklopila celý lov s Edwardem. Nakonec jsem řeč stočila k důvodu, proč jsem tady dřív. Nejdříve jsem měla strach, že na mě vyjede, že jsem jí překazila dokonalou noc s Jasperem, ale ona se jen zasmála a pak mi začala všechno líčit.

Ptala se mě na pocity, které cítím v blízkosti Edwarda, a taky mi vysvětlila tu emoci, kterou jsem při polibku s Edwardem cítila, jak jsem se cítila jako při lovu. Byla to touha, ale ne po krvi. Po něm jako po muži. U toho jsem se musela zastydět a začervenat. Ještě že jsem měla upíří kůži.

Tak co? Splnila jsem Vaše očekávání?

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 15. kapitola: