Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 16. kapitola

04.10.2012 (10:30) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 5371×

16. kapitola

Po pěti hodinách rozhovoru o pocitech jsem už rozuměla úplně všemu. Byla jsem ráda a ulevilo se mi, že teď už vím, co ve mně Edward vyvolává za emoce. Byly to samé kladné emoce. Láska, touha, chtíč, stydlivost, radost, štěstí a mnoho dalších emocí. Cítila jsem se jako v nebi.

V půl šesté mě Alice zahnala do koupelny a do sprchy. Rychle jsem se vysprchovala a umyla si i vlasy, dle rozkazů generála Alice. Jen v županu s turbanem na hlavě jsem vyšla z koupelny a Alice mě hned posadila do otočného křesla před jejím toaletním stolečkem.

Okamžitě mi sundala turban a začala mi kouzlit s vlasy. Neviděla jsem, co mi z nich kouzlí, protože překryla zrcadlo bílým prostěradlem. Když měla vlasy hotové, přemístila se na můj obličej a teď čarovala s ním. Nevím, jak dlouho jí to trvalo, ale už mě to přestávalo bavit. Když jsem ji chtěla okřiknout, přestala a odběhla.

Vyskočila jsem ze židle a koukala po ní. Přinesla nějaké dvě hromady prádla. Ani jsem se nekoukala, co přinesla a oblékla jsem si všechno, co bylo určené pro mě. Když jsem už byla hotová, otočila jsem se.

Za mnou bylo obrovské zrcadlo a v něm krásná dívka. Všechno, co měla na sobě, bylo sladěné do bílé a stříbrné. Vlasy měla natočené a ve vlnách jí padaly až do poloviny zad. Měla stříbrné oční stíny a rty se jí leskly ve světle. Vypadala jako anděl. Až pak mi došlo, že ten anděl jsem já. Beru to zpět.

Otočila jsem se na Alici, že jí pochválím její dílo, ale když jsem ji uviděla, ztratila jsem řeč. Vypadala nádherně. Vlasy měla taky natočené, vypadaly divoce. Líčení oranžové, nejdřív jsem uvažovala, zda to není moc, ale když jsem viděla její oblečení sladěné do oranžové, okamžitě jsem to zavrhla. Alice má prostě dokonalý vkus. Dneska je venku teplo a svítí sluníčko, takže kabátky nepotřebujeme.

„Alice, jsi překrásná. Pořád musím obdivovat tvůj smysl pro módu. Ty z každičkého módního nic vykouzlíš mistrovské veledílo,“ sklonila jsem jí poklonu a málem mi začaly téct slzy. Naštěstí jsem se udržela, jinak by na mě začala hystericky řvát, já ji znám.

„Děkuji, Bello, ty jsi přímo dokonalá. Dneska všem ve škole vezmeš dech a Edwardovi ho přímo vyrazíš. Budou tu za pět minut,“ prohlásila, a tak jsem popadla stříbrnou kabelku a následovala ji do obýváku, kde jsme si ještě na chvíli sedly.

Venku se ozvalo zatroubení dvou aut. S Alicí jsme se nastejno zvedly a šly ven. Alice mi podala ještě sluneční brýle a sama si jedny strčila do vlasů. Napodobila jsem ji a vyšla ze dveří ven. Alice rychle zamkla dveře a společně jsme sešly těch pár schodů. Až pak jsem se podívala kolem.

Edward s Jasperem se opírali o svá auta, Edward o Astona a Jasper o Ferrari. Oba jsem si prohlédla a usmála se. Byli oblečení skoro stejně, jen v jiných barvách. Oba měli stejná černá saka, která měli rozepnutá a pod nimi měli každý jednobarevné tričko. Edward bílé a Jasper oranžové. Dále měli na sobě černé kalhoty, které měli taky stejné, a nakonec Fox tenisky. Edward černobílé a Jasper černooranžové. Zdá se mi to nebo se Alice s Jasperem domluvili?

Nechala jsem to plavat a šla k Edwardovi. Ten rozpřáhl ruce a silně mě objal kolem pasu. Když mě pustil, políbil mě na rty. Nemohla jsem mu neodpovědět. Začala jsem ho vášnivě líbat. Už naštěstí vím, co je to za pocit.

Ale děsně mi vadila jeho kšiltovka, kterou měl na hlavě. Až pak mi došlo, proč ji má. Chránil se před sluncem, které svítilo velmi silně.

Chvíli jsem se soustředila, abych dala Edwardovi a Jasperovi lidskou kůži, a pak tu otravnou kšiltovku z Edwardovy hlavy sundala. V noci jsem Jasperovi řekla o svých darech, tak už vědí všichni všechno, teda kromě toho prokletí.

Edward se ode mě hned vyděšeně odtáhl a byl připravený si kšiltovku vzít zpátky, ale když zjistil, že se netřpytí, zase si mě přitáhl do náruče a děkovně mě políbil. Usmála jsem se v polibku.

„Sluší ti to, lásko, a děkuju,“ zašeptal mi Edward do ucha, když jsme se od sebe odpojili. Věděla jsem, že mi děkuje za lidskou kůži. Usmála jsem se a odtáhla se od něj úplně. Musíme do školy. Chci to mít co nejrychleji za sebou.

Ještě jsem mávla rukou na pozdrav Jazzovi a nasedla do auta, když mi Edward otevřel dveře na straně spolujezdce. Edward za mnou dveře zavřel, oběhl auto, sedl za volant, nastartoval a vyjel směr škola.

S každým metrem, kterým jsme byli blíže škole, mě pohlcovala stále větší a větší tréma. Nikdy jsem neměla ráda pozornost a teď na mě bude koukat celá škola, protože jsem začala chodit s Edwardem. Pořád jsem poposedávala na sedadle a nevěděla co s rukama.

Nakonec to Edward vyřešil za mě, když mou levou ruku vzal do své a propletl naše prsty. Podívala jsem se na něj a on na mě. Povzbudivě se usmíval a mě tím dokonale uklidňoval. Zvedl naše spojené ruce ke své tváři a políbil mi hřbet ruky. Tím mě uklidnil naprosto dokonale.

„Neboj se, budu tam s tebou. Společně to zvládneme. Už nikomu nedovolím, aby ti něco provedl,“ zašeptal a ještě jednou mou ruku políbil, tentokrát do dlaně. Usmála jsem se a podívala se na cestu.

Zrovna jsme vjížděli na školní parkoviště. Moje nervozita zase stoupala. Edward zajel na své obvyklé místo a vypnul motor. Naklonil se ke mně a naposledy mě políbil. Už jsem byla zase klidná. Nandala jsem si sluneční brýle, co mi dala Alice, a byla připravena na cokoli.

Edward vystoupil, obešel auto a otevřel dveře na mojí straně. Natáhl ke mně pomocnou ruku. S radostí jsem se jí chytila a pomalu vystoupila z auta. Nejdříve jednu nohu, potom druhou, pak hlavu a nakonec zbytek těla.

Ze všech koutů parkoviště jsem zaslechla obdivné, chtivé i závistivé výdechy. Asi si mysleli, že jsem někdo úplně jiný. Až zjistí, že jsem to jenom já, Isabella Swanová, tak mě zničí. Chytila jsem Edwarda za ruku a pomalu jsme šli ke škole. Ale do cesty nám stoupla Viktorie. Co ta zase chce?

„Ahoj, jsem Viktorie Lefevre. Ty jsi tady nová? Jestli chceš, provedu tě tady a potom můžeme jít třeba na nákupy,“ začala na mě mile mluvit, ale oči jí pořád ujížděly k Edwardovi. Hned mi to bylo jasné. Zase se chtěla dostat k němu. Tím mě pěkně naštvala, a to značila i moje nadcházející slova.

„Nová?! Jsi až tak blbá nebo navedená, že mě nepoznáváš? Znám tě už tak dlouho, že vím, že všechno, co jsi teď řekla, bylo falešné. Dojdi si k očnímu nebo si rozsviť, protože já tady nejsem nová! Já jsem Isabella Swanová!“ zakřičela jsem na ni jako siréna.

Můj hlas se rozlehl po celém parkovišti. Všichni překvapeně vydechli. Sundala jsem si brýle, aby věděla, že to jsem já. Došlo jí to a začala pěkně pěnit, až jsem se divila, že jí od uší nejde pára. Rudla i v obličeji pořád víc a víc, až mi připomínala raka.

„Ty nicko! Ty se odvažuješ tady na mě řvát?! Jasně, že jsem to nemyslela vážně, protože bych nikdy nešla na nákupy se služkou! Já ti ještě ukážu!“ zakřičela na mě zpátky a chtěla jít ke mně blíž. Nevím, co mi chtěla udělat, ale přede mě – jí do cesty – se postavil Edward a byl připraven mě chránit.

„Zkus se jí byť jen dotknout a už si nikdy do konce života ani neškrtneš,“ zavrčel děsivě Edward a i já jsem se ho lekla, a to jsem ani neviděla jeho výraz. Viktorii to muselo dost vyděsit, ale rychle se oklepala.

„Edwarde, vždycky jsem věděla, že máš smysl pro humor, ale až takhle? Vždyť je to služka, je nikdo. Měl bys být s někým sobě rovným,“ řekla mu Viktorie a mě to hluboce ranilo. Měla pravdu a já to až moc dobře věděla.

Malinko jsem vykoukla zpod Edwarda, abych viděla, co se děje. Viktorie se blížila k Edwardovi s úmyslem ho obejmout. Edward ji ale surově odstrčil, až ztratila rovnováhu a spadla přímo na zadek. Musela jsem se zasmát.

„Už nikdy nic takového přede mnou neříkej. Zkus se na Bellu třeba jen špatně podívat, zkus myslet na něco, čím bys jí ublížila a na tomto světě jsi skončila. Stačí jeden hovor a tvoje rodina už ani nevyjde na ulici, aniž by se jim nikdo neposmíval. Já si srandu nedělám. A s Bellou to myslím vážně. Našel jsem svou tajemnou dámu, se kterou jsem tančil na plese a do které jsem se zamiloval. Jestli se jí kdokoli pokusí dotknout, zabiju ho!“ zavrčel na ni ještě děsivěji a pak se s úsměvem otočil na mě.

Ten umí teda rychle střídat pocity. Chytil mě jednou rukou kolem pasu a přitáhl si mě k polibku. V tu chvíli jsem se nezmohla na nic. Byla jsem překvapená, že mě před očima všech ve škole políbil, bez ostychu.

„Pojď, lásko, doprovodím tě do třídy,“ řekl, když jsme se od sebe odpojili, vzal mě jednou rukou kolem pasu a rozešli jsme se do budovy, kde jsem měla svoji první hodinu. Všichni nám uhýbali z cesty a nikdo se neodvážil nic říct. Přidali se k nám Jasper s Alicí a šli jsme společně.

Před třídou jsme se zastavili a rozloučili se dlouhým polibkem. S Alicí jsme zamávaly našim druhým polovičkám na rozloučenou a zalezly do třídy na naše obvyklé místo v poslední lavici. Celý zbytek přestávky a celou hodinu jsme se bavily o našich polovičkách.

Učitel nás nechal být, protože máme nejlepší výsledky ve třídě. Všichni se na nás pořád otáčeli a propalovali mě pohledem. Bylo mi to příjemné a zároveň nepříjemné. Jedné mé části vadilo, že je středem pozornosti, zatímco té druhé to bylo příjemné až moc.

Když zazvonilo, vyběhla jsem ze třídy jako neřízená střela a šla na další hodinu, ale neušla jsem ani dva kroky a kolem pasu se mi obtočily Edwardovy ruce. Zatáhl mě ke straně, abychom nepřekáželi a rty se mi přišpendlil ke krku. Bylo to tak příjemné, až mě brnělo celé tělo.

„Chyběla jsi mi. Myslel jsem, že ta hodina snad nikdy neskončí,“ zafňukal mi do krku a políbil mě na horké, odhalené rameno, kde mi okamžitě naskočila husina. Už jsem věděla, proč se mi utvořila.

„Já vím, čtyřicet pět minut. Hrůza, co?“ zeptala jsem se Edwarda ironicky, ale on to vzal až moc vážně. Doopravdy mě musí milovat, když nechce být ani minutu beze mě a po ani ne hodině odloučení se se mnou vítá, jako bychom se rok neviděli.

„Přesně moje slova,“ zamručel mi do kůže na klíční kosti. Musela jsem se uchechtnout. Byl to blázen, fakt že jo. Ale byl to můj blázen, nebo byl vlastně blázen do mě, ne? Pak je to v pořádku.

„A teď si představ, že nás čeká ještě několik hodin po čtyřiceti pěti minutách, pět dní v týdnu ještě po několik měsíců. No, nezdá se ti to proti přírodě?“ zeptala jsem se ho ironicky, ale v duchu jsem se lámala smíchy. Edward najednou ztuhl. Asi nemyslel na to, že je jen polovina roku a další polovina zbývá, byť necelá.

Pak už nepromluvil. Jen mě vzal mlčky za ruku a táhl k další učebně, kde jsem měla mít další hodinu. Jen mě něžně políbil a odešel. Zaraženě jsem šla do třídy a sedla si zase k Alici, která už na mě čekala. Hned jsem jí to řekla, ale přešly jsme to mávnutím ruky.

Tuhle hodinu jsem byla zkoušená. Za jedna, samozřejmě. Odpovídala jsem zcela automaticky, aniž bych věděla, o čem mluvím. Prostě jsem měla v hlavě vymeteno a řekla jsem to jen jako naučenou básničku. Alice si všimla toho, že nějak nejsem ve své kůži.

Pak jsme šly společně na oběd. Chtěla jsem si jít koupit něco k jídlu, když mě Alice zastavila a ukázala do rohu jídelny, odkud na nás mávali Edward s Jasperem a vesele se na nás oba zubili.

Alice mě chytla za ruku a táhla k nim. Neměla jsem šanci protestovat. Alice si sedla vedle Jaspera, tak já si sedla vedle Edwarda. Pořád mi vrtalo hlavou, jak se choval před hodinou. Odtažitě.

Oběd jsme strávili v tichosti a jedli. Všem jsem dala lidskou chuť, takže se to dalo i jíst. Edward mě jen mlčky objímal jednou rukou kolem pasu a jedl. Když se blížilo zvonění, všichni naráz jsme se zvedli a šli na naši další hodinu.

K mému překvapení se Edward s Jasperem od nás neodpojili, ale šli s námi do třídy a Edward si sedl na Alicino místo vedle mě a Jasper s Alicí si sedli před nás. Když jsem si sedla, otočila jsem se nechápavě na Edwarda, ale předběhl mě.

„O hodině před obědem jsem byl v ředitelně a žádal o jiný rozvrh, stejně tak Jasper. Ředitelka to nechtěla dovolit, ale po několika úsměvech a bankovkách svolila.“ Usmál se na mě dechberoucím, pokřiveným úsměvem a mně se zastavilo srdce.

„Ty jsi byl žádat v ředitelně o nový rozvrh, abys mohl být se mnou i o hodině?“ zeptala jsem se ho nevěřícně. Jen se na mě nevinně usmál a pokrčil rameny. Naklonila jsem se s úsměvem k němu a políbila ho.

Zasloužil si to. Ale jen krátce, protože zazvonilo. Nesouhlasně zamručel, ale zrovna vešel učitel, tak jsem ho už políbit nemohla. Celou hodinu jsem seděla těsně vedle Edwarda a držela ho za ruku, kterou měl položenou na lavici, a kolem pasu.

A vždycky, když se učitel nedíval, jsme se s Edwardem políbili. Takhle si představuju život po boku toho, kterého miluju, ale nevěděla jsem, co budu muset ještě vytrpět, abych byla opravdu šťastná.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 16. kapitola: