Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 22. kapitola

23.11.2012 (21:30) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 3388×

22. kapitola

Byl to náš pokoj, který celý byl sladěný do červené. Byl nádherný. Vedle postele stál můj kufr. A na stole stála váza s rudými růžemi. Přešla jsem ke stolu a přičichla k nim. Voněly dokonale.

Podrobně jsem si prohlédla celý pokoj. Bylo tu sice hodně věcí, ale nepůsobilo to přehnaně, naopak, všechno působilo velice útulně. Přešla jsem ke dveřím, které byly od vstupních dveří napravo.

Ukrývala se za nimi koupelna jako od ledové královny. Byla celá do modra a působila ledově, ale byla nádherná. Ještě jednou jsem si prohlédla celý pokoj a celou koupelnu, jestli se mi to nezdálo. Všechno vypadalo tak dokonale, a obzvláště ten bůh za mnou.

„Líbí se ti tu?“ zeptal se mě Edward, přistoupil ke mně a objal mě kolem pasu. V náruči jsem se otočila, abych mu viděla do očí. Měl v nich obavy a strach. To je ale blázínek. Je to tady úžasné.

„Jak by se mi tady mohlo nelíbit? Máš skvělou rodinu, Edwarde, a pro mě je čest, že do ní smím patřit. Doufám, že smím?“ zeptala jsem se ho rychle, aby tady nevznikl omyl. Zadíval se mi zhluboka do očí. Já se v těch jeho doslova topila. Ten karamel je omamující.

„Nic jiného si nepřeji, než abys patřila do mé rodiny,“ zašeptal a sklonil hlavu. Usmála jsem se a stoupla si na špičky, abych dosáhla na jeho rty. Jemně jsem se o ně otřela a pak přisála jako ke krku pumy.

S chutí jsem okusovala jeho dokonalé rty, které mi s radostí odpovídaly. Objala jsem ho kolem krku a stoupla si na špičky ještě víc. Proč nemůžu být vyšší? Vlastně můžu. Darem jsem si přidala těch pár centimetrů.

„Edwarde, Bello, pojďte k nám do obýváku!“ zavolala ze zdola Esmé. Neochotně jsme se od sebe odtrhli a ruku v ruce jsme šli dolů. Byli tam všichni. Sedli jsme si vedle sebe na pohovku a já se stulila do Edwardovy náruče. V ní mi bylo vždycky tak dobře, jedině v ní se cítím jako doma.

„Co kdybychom si zahráli nějakou hru?“ navrhl Emmett a čekal, co to udělá. Mě to velice zaujalo. A vím i o hře, kterou bychom si mohli zahrát. To bude sranda.

„A co takhle kdo jsem?“ zeptala jsem se já a všechny pohledy se stočily na mě. Usmála jsem se a změnila se na Lady Gagu. Všichni se překvapeně nadechli, ale nakonec to všichni odsouhlasili.

Hráli jsme to takhle. Já dala každému obličej nějaké známé osobnosti a on sám musel hádat, co je. Já jsem hrát tak trochu nesměla, protože bych věděla, co jsem. Začínal Edward. Jemu jsem dala obličej Angeliny Jolie. Vypadalo to komicky.

„Jsem muž?“ zeptal se zvědavě na první věc. Hlas jsem všem nechala, jinak by to bylo až moc poznat.

„Ne!“ vykřikla jsem okamžitě a rozesmála se. Všichni se rozesmáli se mnou a chvíli trvalo, než jsme se uklidnili. Ohromně jsme se u toho nasmáli. Když Edward uhodl, přišel na řadu Jasper, který byl nakonec Hannah Montana.

Emmett byl panenka Barbie, Rose James Bond, Alice Liliana Roxel, překvapivě, Esmé Johny Depp a Carlisle Drew Barrymore. Já jsem nakonec zůstala Gagou.

Okolo jedenácté v noci jsme se všichni odebrali do ložnic a dala jsem všem lidské potřeby, takže se mohli prospat. Edward mě nechal jako první jít do sprchy, džentlmen. Dala jsem si jen rychlou sprchu, aby se mohl co nejrychleji vysprchovat i Edward.

Oblékla jsem se do pyžama, co mi Alice zabalila na tento výlet. Myslela jsem, že ji roztrhnu. Modrý satén, to mi ještě tak nevadilo, ale bylo hrozně krátké. Musela jsem to překousnout, protože nic jiného na spaní s sebou nemám. Vyšla jsem z koupelny.

Edward ležel na posteli, která byla kolmo k mému pohledu. Četl si Romea a Julii, to miluju. Vždycky jsem si ji četla, když mi bylo nejhůře. Viděla jsem v ní naději, že i mě bude někdo milovat, a to se stalo.

Edward se podíval mým směrem a v tu chvíli ztuhl. Knížku, kterou jemně držel v ruce, začal drtit. Chudák Romeo, chudák Julie. Edward mě propaloval pohledem a sjížděl mě pohledem od zdola nahoru a obráceně.

„Nelíbím se ti v tom?“ zeptala jsem se ho smutně a koukla se na to pyžamo, jestli se to za pyžamo dalo považovat. Edward zaklapl knihu, a aniž by pohled odlepil ode mě, položil ji na noční stolek. Pohled jsem zase zvedla k němu.

„Jsi nádherná,“ vydechl a hlas se mu třásl, jako by měl zimnici. Jaspere, nemůžeš mi říct, co teď cítí za emoce? Potřebovala bych tlumočníka.

„Raději se převléknu,“ zamumlala jsem celkem posmutněle. Ale sotva jsem sáhla do kufru, cítila jsem tlak na bocích, který mě táhl směrem od kufru. Narovnala jsem se a otočila se, abych viděla, co mě zastavilo.

Byl to Edward, který mě držel za boky a oči měl úplně černé. Má snad žízeň? Na lovu jsme byli předevčírem, pak to musí být… touhou. V tu chvíli mi to došlo. On po mně touží.

„Nepřevlékej se. Tohle ti strašně moc sluší. Vypadáš jako ledová princezna,“ zašeptal a políbil mě na rty. Ruce jsem mu automaticky obtočila kolem krku a přitiskla se na něj celým tělem. Líbali jsme se náruživě, dravě, chtivě. Edward mě chytil za zadeček a vyhoupl si mě na své boky. Nohy jsem mu obmotala kolem pasu a nepřestávala ho líbat.

Edward se někam rozešel a až když mě položil do měkkých peřin postele, mi došlo, jakým směrem se rozešel. Naše polibky byly stále vášnivější a chtivější. Ruce jsem rozpojila a jela jimi přes jeho ramena, hruď až na břicho, kde jsem zavadila o lem trička.

Zajela jsem pod něj a hladila jeho perfektní svaly na zádech. Chtěla jsem mu tričko vyhrnout a svléknout, ale zastavil mě. Nechápavě jsem se od něj odtáhla a podívala se mu stále do černých očí.

„Bello, neměli bychom tak spěchat. Uspěchané vztahy nekončí zrovna nejlépe,“ zašeptal mi do ucha, ale jeho třesoucí se hlas ho prozradil. Chtěl víc, ale nechtěl mi ublížit. Byla jsem mu za to vděčná.

I když se mé hormony bouřily a tělo mě zrazovalo, nebyla jsem ještě připravená. Políbila jsem ho na bradu a pustila ho ze svých spárů. Zvedl se z postele a s pohledem upřeným na mě se odporoučel do koupelny.

Já se přetočila na břicho a vzala z nočního stolku Romea a Julii. Otevřela jsem ji tam, kde si ji Edward založil. Scéna na balkóně, moje nejoblíbenější. Pokrčila jsem nohy v kolenou, tak jsem jimi trochu kopala ve vzduchu.

„Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo?

Své jméno zapři, odřekni se otce,

anebo, nechceš-li, zasvěť se mně,

a přestanu být Capuletová,“ četla jsem nahlas svou oblíbenou část. Celou tuhle scénu umím i pozpátku.

„Mám ještě poslouchat, či odpovím?“ ozvalo se za mnou. Podívala jsem se ke dveřím do koupelny a viděla boha, doslova. Měl na sobě jen černé kalhoty na spaní, jinak nic.

Měla jsem dokonalý výhled na jeho svalnatou hruď, kterou mi ještě nikdy naživo neukázal, vždycky ji měl pod tričkem. Musela jsem se ovládat, abych nezačala slintat.

Edward se jen usmál a přilehl ke mně do postele. Lehl si na pravý bok a levou rukou mě pohladil po zádech. Přivřela jsem oči, jak mi to bylo příjemné. Edward se ke mně naklonil a políbil mě zlehka na rty.

„Jsi tak nádherná,“ vydechl, když jsme se od sebe odtáhli a ještě jednou mě pohladil po zádech. Usmála jsem se. Ještě jednou jsem se k němu natáhla pro polibek, velice rád mi ho dal.

„Ne tak jako Julie,“ zašeptala jsem a svou pozornost vrátila ke knize. Četla jsem stále dokola ty verše plné lásky, které mi byly lékem v horších chvílích, byly vždy jako balzám na mé rány způsobené většinou Charliem.

„Nevěděl jsem, že máš ráda Romea a Julii,“ zašeptal Edward a nakoukl mi přes rameno do knihy. Trochu jsem nadzvedla rameno a tím ho bouchla do brady. Velmi potichu zavrčel a pak mé rameno políbil.

„Je to má nejoblíbenější kniha. Četla jsem ji vždycky, když mi bylo nejhůř. Pro mě vždycky představovala naději, že i mě bude někdo milovat, jako Romeo Julii, a hle, zamilovala se do mě ta nejzářivější hvězda na popovém nebi,“ řekla jsem jako by nezaujatě. Edward na mě z poloviny těla nalehl a pečlivě se věnoval mému ramenu.

„Edwarde, měli bychom spát,“ zamumlala jsem neochotně se vším sebezapřením. Nechtěla jsem, aby přestal, ale bylo by lepší, kdyby se prospal, jako každý tady v domě, i když to tak nevypadalo. Všichni v tomhle domě byli teď plnohodnotní lidé. Já s Edwardem jsme byli ještě poloviční upíři.

„Tak nás změň na upíry, abychom spát nemuseli,“ zamumlal mi do ramene a svými rty jel k mému krku. Tohle jsem musela zastavit. Okamžitě jsem ho změnila na člověka a on ve vteřině padl na mě, usnul. Zasmála jsem se a položila ho vedle sebe do postele. Ještě jsem ho na chvíli změnila na upíra, aby mě slyšel.

„Dobrou noc, lásko,“ zašeptala jsem a políbila ho na dobrou noc, jinak bych neusnula. Polibek mi vrátil. Uvelebila jsem se na jeho božské hrudi a políbila ho na ni. Objal mě pravou rukou kolem ramen a přitiskl mě na své tělo. Dala jsem nám lidství a už jsem byla v říši snů.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 22. kapitola: