Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 40. kapitola

01.06.2013 (16:15) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2989×

40. kapitola

„Abych zlomila kletbu a mohla odejít od Clover…“ Zarazila jsem se. Nechci to říct, ale budu muset.

„Musím se vdát,“ řekla jsem s pohledem upřeným do jeho očí. Věděla jsem, že to všichni slyšeli. Ozvalo se několik překvapených nadechnutí a Edward dech zadržel. Tohle asi nečekal.

Jeho stisk šokem trochu povolil, čehož jsem využila a vyškubla se mu. O dva kroky jsem ustoupila, abych měla prostor na dýchání. Atmosféra se tady trochu zadusila a v Edwardově těsné blízkosti se vážně dýchat nedalo. Nadechla jsem se a znovu se mu podívala do očí.

„Musím se vdát za muže, který by kvůli mně obětoval všechno, i vlastní život, kdyby bylo třeba, který by mě miloval více než vlastní život. Ne nadarmo se říká, že láska vítězí nad zlem,“ řekla jsem a čekala, co to udělá.

Chvíli se nic nedělo, ale pak se Edwardova tvář rozzářila, přistoupil ke mně a objal mě. Zůstala jsem stát jako dřevo, protože jsem to nechápala. Čekala jsem cokoli, ale tohle skutečně ne.

„Tak na co čekáme? Vezmeme se třeba hned zítra,“ řekl a všichni se zaradovali. Rose s Esmé už začaly plánovat. Čekala jsem, že se k nim Alice přidá, ale ona sledovala jen mě v Edwardově objetí.

„Ne. Žádná svatba nebude,“ řekla jsem rázně a odtáhla se od Edwarda. V tu chvíli všechno ztichlo a Edward ztuhl. Měl nechápavý výraz. Asi jsem ho zaskočila, ale nemůžu tu svatbu dopustit.

„Edwarde, nechtěla jsem ti to říct, protože jsem tušila, jak budeš reagovat. A já tě nechci okrást o svobodu a taky nechci, aby sis mě bral jen proto, abys mě vysvobodil. Už o svatbě nebudeme mluvit, ano?“ tlačila jsem na něj a bylo mi to líto, ale jinak to nešlo.

„Ale, Bello, já tě mil…“ začal, ale zvednutou rukou jsem ho zastavila a skočila mu do řeči.

„Nepochybuju. Už o svatbě mluvit nebudeme a nesnaž se o to,“ řekla jsem mu tvrdým hlasem. Ach jo, já se blížím k vydírání.

„Ale…“ chtěl znovu něco namítnout, ale znovu jsem ho zastavila zvednutou rukou.

„Nesnaž se. Jestli o svatbě padne ještě jedno jediné slovo, tak je mezi námi konec, ale tentokrát už nadobro,“ řekla jsem a hned jsem toho litovala, ale nešlo to jinak. Věděla jsem, že jen tohle donutí Edwarda mlčet.

Nevšímala jsem si jeho vyděšeného a smutného výrazu a šla si znovu sednout na pohovku. Vzala jsem ze stolečku svoji skleničku se šampusem a napila se. Vládlo hrobové ticho a všechny pohledy byly upřené na mě, ale nevadilo mi to.

„Bello, a jak ses dozvěděla o zlomení té kletby? Pochybuju, že to ti Charlie řekl,“ zeptal se mě Carlisle. Já skoro zapomněla na jeho vášeň, co se týče záhad a schopností druhých. Usmála jsem se.

„Náhodou. Skutečně náhodou. A můžu vám to ukázat. Pro tvou vášeň, Carlisle, to bude něco úžasného,“ řekla jsem a vyběhla do jeho pracovny pro čistý list papíru. Na zpáteční cestě jsem se ještě stavila v kuchyni pro ostrý nůž.

Z kuchyně jsem šla lidskou chůzí. Když spatřili nůž v mé ruce, všichni, krom Alice, se zděsili. Papír jsem položila na stoleček a klekla si k němu. Nůž jsem vzala do levé ruky a řízla se do předloktí pravé ruky.

Sykla jsem bolestí, když mi ostří prošlo kůží, ale vydržela jsem to. Z rány mi začala téct krev, která tekla přímo na papír. Když na papíře byla veliká skvrna mé krve, ránu jsem si zacelila upíří kůží a upřela na tu skvrnu svůj pohled.

Krev se začala rozšiřovat, až zaplnila celý papír, ale najednou se začala smršťovat a rozdělovat. Mojí krví byla na papíře napsaná celá moje kletba, jak se stala, kdy se stala, co obnáší, jak ji zlomit. Všechno. Papír jsem vzala do ruky a podala ho Carlisleovi.

„Na tomto papíru je všechno o mé kletbě,“ řekla jsem trochu na vysvětlení. Carlisle si ho ode mě vzal a začal číst. Přes rameno mu nakoukla Esmé a všichni se seskupili za Carlislem, aby viděli na papír. Uchechtla jsem se, když jsem to viděla.

„Chcete každý papír s mojí kletbou? Pro mě to není žádný problém,“ pokrčila jsem rameny, vzala další papír a řízla se znovu. Edward mě chtěl zastavit, ale nestihl to. Moje krev už byla na papíře.

Chtěla jsem udělat ještě další papír, ale to už mě Edward zastavil. Protože jsem se s ním nechtěla hádat, zacelila jsem svoji ránu a čekala, co bude dál. Když se dokončila kletba na druhém papíře, toho se ujal Edward a začal ho číst.

„Jak jsi vůbec přišla na tohle odhalení tvé kletby?“ zeptal se mě Edward a stále byl začtený do papíru. Usmála jsem se.

„To byla skutečně náhoda. Byl to rok po Charlieho smrti, když jsem jednou v sobotu dělala oběd. Když jsem krájela maso, řízla jsem se do prstu a na ostří zůstala kapka mé krve. Když jsem si říznutí ošetřila, viděla jsem na noži jedno slovo: pravda. Zarazilo mě to, ale zkusila jsem trochu experimentovat. Vzala jsem čistý papír a řízla se do prstu. Tři kapky krve dopadly na papír a po chvíli tam byl nápis „V krvi je pravda." Nepochopila jsem to, a tak jsem zavolala Alici. Společně jsme zkusily ještě jeden pokus. Řízla jsem se víc a na čistý papír tekla moje krev proudem a pak vytvořila to, co vidíte. Tak jsem se všechno dozvěděla. Když jsme si to obě přečetly, spálily jsme ho, aby se to nedozvěděly mé sestry a macecha,“ dopověděla jsem tu náhodu a nehodu v jednom.

„Tak já vás tady zatím nechám a půjdu se projít do lesa. A večeři nechte na mně,“ řekla jsem a šla pomalu ke dveřím. Myslela jsem, že Alice půjde se mnou, ale bylo dobře, že se nenabídla, protože bych ji musela odmítnout.

Pohled Alice:

Čekala jsem, kdy přijde chvíle, kdy bude Bella muset říct, že ví, jak zlomit její kletbu. Přála si, aby ta chvíle nikdy nenastala, a přála si to trochu oprávněně. Nechtěla, aby si ji Edward bral z lítosti.

Když Bella odešla do lesa, chvíli jsem ještě koukala za ní, než jsem se zaměřila na ostatní členy rodiny, kteří si četli Bellinu kletbu. Byl to pozoruhodný způsob, jak přijít na zlomení kletby. Mě by to nikdy nenapadlo.

„Alice, proč jsi nikdy neřekla nebo nenaznačila, že víš o zlomení kletby?“ zeptal se mě Jasper a v tu chvíli se na mě podívali všichni z rodiny. Ano, mohla jsem to naznačit, ale nechtěla jsem.

„Nemohla jsem a ani jsem nechtěla. Ještě jednu věc o mně a o Belle nevíte. Po její přeměně, když jsme si k sobě našly cestu a staly se kamarádkami, složily jsme přísahu zpečetěnou krví. Přísahaly jsme, že jedna druhou nezradíme a neprozradíme tajemství té druhé. Přísahaly jsme, že nás nic nerozdělí, ani kluk, ani peníze, nic. Tu noc jsme se staly pokrevními sestrami. Přísahaly jsme při čtyřech elementech, které naší přísaze požehnaly. Naše krev kapala do ohně, který se s každou kapkou zvětšoval, až nám olizoval ruce, ale nepálilo nás to. Pak se zvedl vítr a začalo pršet. Pod nohama se nám tvořilo bláto, ale ustály jsme to. Držely jsme se celou dobu za ruce, které byly v plamenech, ale nepustily jsme jedna druhou. Když všechno zmizelo, oheň, vítr, déšť i bláto, na místech, kam jsme se řízly a spojily naši krev v jednu, jsme měly jizvy, které máme do dneška,“ řekla jsem a zvedla levou ruku, aby viděli onu jizvu.

„Bella má úplně stejnou na levém předloktí, jsou totožné, jako dvojčata. To je důvod, proč jsem nemohla prozradit nic o její kletbě. Bella sice prozradila, že jsem Liliana Roxel, ale neměla jsem jí to za zlé, protože jsem jí jenom díky ní. Je to naše společné tajemství, kdežto kletba je jenom její věc. Už to chápete? Já a Bella máme jednu krev, nemohla jsem ji nijak zradit.“ Po celou dobu bylo hrobové ticho. Snad se Bella nebude zlobit, že jsem jim řekla o naší přísaze.

„Vy dvě jste samé překvapení. Je dojemné, jaké máte mezi sebou pouto,“ řekla Esmé a usmála se. Usmála jsem se na ni nazpátek.

„Zapomeň, že jsem se kdy na to ptal, Alice, prosím,“ požádal mě Jasper a v jeho očích jsem viděla výčitky. Blázínek. To si nemůže vyčítat. Tak se zeptal a já mu dala odpověď, vždyť se nic nestalo.

O hodinu později přišla Bella s úsměvem na tváři, zalezla do kuchyně a už odtamtud nevylezla. Dokonce dala kolem kuchyně štít, aby tam nikdo nemohl a který nepropustil žádnou vůni, takže nikdo nevěděl, co tak kuchtí.

Mě napadla jenom jedna věc, ale jistá jsem si nebyla, tak jsem zatím mlčela. Bylo to zajímavé. Vždycky, když někdo něco chtěl, mu to Bella přinesla upíří rychlostí, takže to nikdo skoro nepostřehl.

„Už to skoro bude. Dvě minuty,“ řekla a usmála se. Tenhle úsměv jsem znala. Tak už vím přesně, co tak celou tu dobu kuchtila, a už se na to velmi těším. To je jedno z nejlepších jídel, co jsem kdy jedla.

„Specialità generica?“ zeptala jsem se Belly italsky. Všichni na mě vytřeštili oči, ale z kuchyně se ozval Bellin smích. To je Bellin rodinný recept, který si předávají ženy z generace na generaci – rodina z matčiny strany. Ty recepty zdědila Bella, tomu Charlie nemohl zabránit, to byla Renéeina vůle.

„Sì!“ zakřičela nazpátek. Tak teď se už fakticky těším. Museli byste ochutnat, abyste pochopili. Během několika minut Bella přinášela dva obrovské talíře s pizzou. Ano, ten recept je na pizzu. Rodina Belliny matky pochází z Itálie a pizza je národní italská specialita.

„Doufám, že nemáte nic proti pizze. Dobrou chuť,“ řekla Bella a položila ji na stoleček. Okamžitě jsem sáhla po jednom kousku pizzy a zakousla se do něj. Delikatesa, jako vždycky. Tohle je ta nejlepší pizza na světě.

Každý si vzal jeden kousek pizzy a jedna pizza byla pryč. Kousli si a začali mlaskat. To byl jasný signál, že jim chutná. Na Belle jsem viděla, že ji to těší.

„To je ta nejlepší pizza, kterou jsem kdy jedl,“ řekl Edward a s chutí se do ní znovu zakousl. Bella dožvýkala sousto, aby mohla promluvit bez rizika zaskočení.

„A kolik pizz jsi za svůj život jedl?“ zeptala se ho Bella s úsměvem, ale jen ho provokovala. Edward se na ni podíval s nafouklými tvářemi. Bella se zasmála a na jednu ho políbila.

„To je starý rodinný recept. V rodině mé matky se dědí v ženské linii už dlouho, ani nevím, jak dlouho. To byla jediná věc, kterou jsem po ní zdědila, tomu Charlie zabránit nemohl. Právník si je vzal k sobě, a když Charlie zemřel, dal mi je,“ řekla Bella a dál už nikdo nepromluvil. Všichni byli ochromeni dokonalou chutí pizzy.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 40. kapitola: