Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Západ slunce-14.kapitola

08.08.2009 (11:00) • lucik1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1826×

Edward

14.Časy se mění…A s nimi i vize?

Jak jsme dorazili z nákupů domů, Alice byla jako vyměněná, celá šťastná furt pokukovala po hodinách, kdy nastane chvíle návštěvy Belly. Neměl jsem náladu sdílet s ní tu radost tak okatě, ale ve mně se všechno jen tetelilo.  Ani Jaspera jsem neoklamal svým nenuceným postojem. Pobaveně mě sledoval a já se stále víc soustředil na svou ledabilou masku.

Sedl jsem si k piánu, nehrál jsem na něj už takovou dobu, zvedl jsem pravou ruku a stiskl jednu klapku, jamile se ozval zvuk piána, uvědomil jsem si, jak moc mi hudba chyběla. Položil jsem ruce na klapky a nechal je volně se pohybovat.  Hrál jsem potichoučku, spíš jen tak pro sebe.  Konečně začal zase hrát slyšel jsem Esminy myšlenky z kuchyně, nesnažil jsem se to zastavit, nechal jsem, ať si myšlenky rodiny proplouvají mou hlavou.  Snažil jsem se je všechny ignorovat, když se mi pod zavřená víčka ukázala Alicina vize. Hudba hned utichla a já se dostal upíří rychlostí k ní, seděla na sedačce a dívala se nepřítomně před sebe. Neřekla ani slovo, proto si nikdo ničeho nevšiml, kromě mě.

„Vidíš to?“ Zeptala se naprosto zbytečně.

„Ano, ale nerozumím tomu, koho se to týká?“

Odpovědí mi bylo ticho, náhle se obrázek, který Alice viděla začal pohybovat. Stromy, které měly na sobě tlusou pokrývku těžkého sněhu se pohybovaly rychle, jako kdyby někdo jel v autě a natáčal z něj film.

Mezi stromi se něco mihlo, hned jsem v tom poznal obrovského hnědého vlka s lehce červeným kožichem, běžel velkou rychlostí k velkému domu, ale něco ho zarazilo, začmuchal na všechny strany a podíval se nad sebe. Naskytl se mi pohled na velký kulatý měsíc, který byl v úplňku, vlk divoce zavil a znovu se rozběhl, tentokrát běžel kolem domu. Všude byla tma, mým upírským očím to nevadilo, ale vize se pomalu rozpadala, topila se v té tmě, až tam nezůstalo vůbec nic. Viděl jsem svůj obličej přes Alicinu mysl.

„Nevíš v jakém čase se tato vize pohybuje?“ Zeptal jsem se zmateně, okolní krajina mi nic nepřipomínala.

„Nejsem si jistá.  Je tam strašně málo vodítek, ale pokud se to má stát v nejblížší době, tak to je za měsíc. Protože úplněk byl včera.“  Alice má pravdu.

„Takže Jakob poběží v den úplňku po zasněženém lese?“ Ujistil jsem se.

„Edwarde, ty víš, že s tvou teorii nesouhlasím, Jakoba bych neviděla,“ stála si za svým.

„Vidělas toho vlka? Vypadá úplně stejně jako Jacob, proč to má být někdo jiný?“ Nadzvihl jsem jedno obočí.

„Prostě vím co jsem viděla!“ Odsekla mi ostře

„Ale já to viděl taky!“ Připomněl jsem ji, teď mě fakt štvala.

„Ale asi špatně! JÁ NE-MŮ-ŽU VI-DĚT VLKO-DLA-KY!!“ Hláskovala mi to jako pro mentálně postiženýho, to mě dopálilo ještě víc.

„Dám ti hádanku, červeno-hnědej kožich, čtyři tlapy, vypadá to jako vlkodlak, běží to jako vlkodlak, chová se to jako vlkodlak, co je to?!“  Ironicky jsem prohodil. Teď se nedalo říct, že nás ostatní neslyšeli, naši hlasitou hádku nešlo přeslechnout. Všichni stáli mezi dveřmi kuchyně a předsíně a vyjeveně koukali na nás, lépe řečeno na mě.

„Edwarde, přestaň na mě řvát!“ Napomenula mě ostře a výhružně.

„Fajn!“ Zakřičel jsem dost nahlas.Chvíli bylo v místnosti ticho. Zhluboka jsem se nadechl, abych se uklidnil, „fajn.“ Opakoval jsem o poznání tišejí. „Promiň, Alice.“ Dodal jsem stejně klidným hlasem.

„V pořádku.“ Kývla na souhlas.

Převládalo mezi námi ticho, ten kdo tento lid porušil byl Emmett.

„Když jste nám tu předvedli toto divadlo, dozvíme se i pointu?“  Znělo to dost netrpělivě, musel jsem se pousmát, stejně jako Alice, ale do smíchu mi moc nebylo.

„Měla jsem další vizy,“ Vysvětlovala rychle, „byl tam zasněžený les a rychle se pohyboval, v zápětí z něj vyběhl…no…stvožení podobné vlkodlakovy.“ Významně se na mě podívala. „ Byl tam nějaký velký dům, ale ten vzápětí zmizel, jakmile se to…no…stvoření začichalo na strany a pak vzhlédlo k měsíci. Byl úplněk. Zavilo to a uteklo, celá vize zmizela ve tmě.“  Dokončila vyprávění a já se neubránil pohledu všem do tváře.  Emmett vypadal, jakoby o něčem usilovně přemýšlel, jinak všichni měli ve tváři stejný pocit, zmatenost.

„Můžeme s tím bojovat?“ Vyhrkl Emmett směrem k Alice. Než se nadechla k odpovědi, spražila ho Esme pohledem.

„Teoreticky by jsme mohli,“ Řekla přemýšlejíc Alice a já za ní doplnil: „Ale prakticky ne, protože nevíme kde to je.“ Úplně všichni si oddechly, aleEmmett vypadal zkroušeně. „Sakra.“ Uniklo mu potichu.

„Napadla mě jedna taková alternativa. Já si totiž myslím, že ten vlk je Jacob, ale Alice si to nemyslí, protože vlkodlaky vidět nemůže. Tato vize by se měla stát za měsíc, podle úplňku, za ten měsíc by jsme mohli vyrazit k La Push, jestli tam Jakov nebude, je to jasný. Jakmile nás ucítí na hranici, vyrazí k ní celá smečka. To zvíře, co Alice viděla je naprosto identické s vlkem, který má…Bellu…zabít.“

Carlisle vypadal zamyšleně, ale nakonec všichni souhlasili. Ten večer jsme vyrazili hlídat Bellu, já, Alice a Jasper. Strašně jsem se na ni těšil, ale i v myšlenkách jsem naprosto cítil Alicinu radost. Když jsme byli skoro u Belly, slyšel jsem jak s někým telefonuje. Když položila telefon, zavolala Charlieho k večeři. Byli jsme tu brzy. Těsně u baráku jsme zůstali stát s tím, že tu počkáme, ale samozřejmně Alice  si nechtěla nechat ujít příležitost, aby Bellu viděla. Nakoukla kuchyňským oknem a já jsem na ni zasyčel, nevšímala si mě. No teda! Co s ní ty tři roky udělali? Divila se a prohlížela si ji od hlavy k patě.

„Alice!“ Sykl jsem na ni. Hned se vzpamatovala a přitančila za mnou.

Bella Charliemu řekla o tom, že tu dřív bydlela, zatracená Angela. Zaklel jsem si pro sebe. Bella vypadala opravdu naštvaně, v půli věty ji přerušil telefon.

Jasně jsem slyšel  jak nedočkavě Reneé pozdravila Bellu, ale co jsem se dozvěděl vzápětí mnou otřáslo a zatmělo  se mi před očima.

„Sakra!“ Sykl Jasper vedle mě. Za dav dny se Bella bude stěhovat na Aljašku, tam je spousty sněhu! Je tam i hodně lesů ve kterých je těžký sníh a v tom lese je vl- „Jaspere, máš telefon?“ Přerušila Alice jeho myšlenky.

„Ne, myslel jsem, že ho bereš ty.“ Další zasyčení ji uniklo.

„Poběž za Carlislem a všechno mu řekni, ano?“ Hlas se mi chvěl, ale Jasper pochopil a rozběhl se do lesa.  Chvíli jsme stáli mlčky před sebou.

„Štěstí, že Aljaška je zamračený stát.“ Podotkla trpce Alice.

„Jo, to je opravdu štěsí v neštěstí.“

Mezitím, co si Bella balila věci Alice pátrala v mysli po nějakém vodítku ve své předešlé vizy, pořád narážela na ten měsíc a jak vlk zavyl. Jakoby něco měl společnýho s tím měsícem, musí v tom být něco kličového. V tu chvíli mi to docvaklo, pane Bože!

„Alice! Pane Bože! Já vím CO TO JE!“ Chytl jsem ji za ramena, oči rozšířené hrůzou, protože to co mi právě došlo, je tísíckrát horší, než nějaký Jacob Black.

„Edwarde? Co tím máš na mysli? Myslíš tu mou vizy?“ Zmateně stáhla obočí.

„Ano, Alice! Myslím tvou vizy!“

„Tak co to je, Edwarde? Vyklop to!“ Téměř na mě zakřičela.

Další díl vám předložím v této formě, později vám to tu spravím.

             15.kapitola          Moje povídky

Autor: lucik1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Západ slunce-14.kapitola: