Tady mám další opravdu krátkou část, další bude taky kratší, ale pak tam hodím něco pořádnýho, slibuju. Chtěla bych moc poděkovat za vaše komentáře. OPRAVDU mě to moc těší. Když sednu k počítači, vždycky si prvně čtu co jste mi na povídku napsali a vždycky mě to potěší. Samozřejmně, jakmile se vám něco nebude zdát, okamžitě mě zkritizujte, abych se polepšila. Přeji příjemné počtení. Lucka
03.08.2009 (13:00) • lucik1 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1931×
IsaBella
9.Vodítka k pravdě
Zbytek dne jsem stávila v pokoji. Charlie ještě nebyl doma. Chěla jsem mu uvařit večeři, ale nebylo tu vůbec nic, z čeho bych čerpala. Nakonec jsem našla pytlíček s pudingovým práškem. Udělala jsem dva hrníčky. Nasypala jsem do obou piškoty a jahody, víc jsem nemohla, nedovolili mi to zásoby. Zítra musím nakoupit. Plyšáci kteří už teď byli čistí i suší už vyseli nad postelí a nad stolem. Uprostřed stolu jsem našla ledabile položené mé prášky na spaní. Nemůžu tu zůstat déle jak měsíc, už jen kvůli tomu, že nemám dostatečnou zásobu. Možná bych se nějkou noc bez nich obešla, ale asi bych toho nenaspala víc, jak nic, sny by mě trápily polovinu noci a tu druhou bych stávila sezením na zemi se slzamy v očích. Nemám už moc šancí na zdravý spánek.
Když jsem zrovna seděla u okna, který směřovalo do lesa, cvakly dveře.
„Bello?“ Kdo jiný asi může být doma.
„Ahoj Char-chci říct, tati.“ Seběhla jsem schody, velice opatrně, jak jinak.
„Co se ti stalo s hlavou? Ty jsi spadla? Někdo ti ublížil?!“ Jeho hlas zněl ostře, najednou jsem mu nechtěla říkat o tom, jak jsem jela do La Push, určitě by se mě ptal, jakto, že jsem potkala Carlislea, nebo tak.
„No, v lese jsem spadla, není to nic vážného, jen jsem zakopla o větev, která tam vlastně ani nebyla, ale já to už nedorovnala a tak jsem spadla na hlavu.“ Lež zněla TAK strašně blbě, že jsem jí sama nevěřila. Jen přikývl a odtrhl oči od mého zpustošeného čela.
„Udělala jsem puding, dáš si?“ Rychle jsem změnila téma.
„Jasně, moc rád.“ Usmál se na mě.
V kuchyni jsme jedli mlčky, já těkala očima po místnosti a on po novinách.
„Máš to moc dobrý.“ Vysekl mi kompliment k mému výtvoru.
„Děkuju.“ Zamumlala jsem.
„Viděl jsem, že nemáme vůbec nic v ledničce.“ Zamumlal s pohledem na ledničku. Trošku jsem se začervenala, slíbila jsem mu, že dneska něco nakoupím.
„Moc mě to mrzí, nenašla jsem žádný obchod s potravinami, tak jsem dnes nic nestihla nakoupit.“ „Bello, to je naprosto v pořádku, chtěl jsem jen navrhnout, že bych mohl jít teď na ryby, myslím přes noc, dneska večer má být pěkné počasí, tak mě napadlo dpolnit ledničku kaprama. Ale jestli raději chceš, abych zůstal s tebou doma, nevadilo by mi to, opravdu.“ Při pomyšlení na řízky z kapra se mi sbíhaly sliny v puse.
„Jasně tati, to by bylo dobrý, udělala bych k večeři řízky z kapra, a brambory. Ty bych koupila zítra. Myslím, že stejně dnes večer půjdu brzy spát, jsem strašně unavená.“ Charlie se na mě vesele usmál. „S tebou je tak jednoduchý žít, Bello.“ Usmála jsem se na něho.
Ještě jsem umyla nádobí a pak vyprovodila Charlieho z domu. Po jeho odchodu v domě vše ztmavlo. Bylo to tu tak opuštěné. Tmavá kuchyně, které jsem dříve věnovala minimální pozornost, teď vypadala jako černá hrobka.
Povzdechla jsem si a vycupitala schody do svého pokoje. Popadla jsem taštičku s kartáčkem na zuby a pastou. V koupelně jsem se schválně zdržovala co nejdéle. Byla jsem sice unavená, ale měla jsem strach, že se mi znovu bude zdát nějaký zlý sen, jakobych někdy prospala celou bezesnou noc. Po takové době bych si měla na to spíš už zvyknout a ne bát se ještě víc.
Když jsem si umyla vlasy, vyčistila zuby, dokonce i namazala obličej krémem, rozhodla jsem, že v koupelně toho víc už nezmůžu. Sedla jsem si ke stolu a koukala do prázdna ponořená ve svých myšlenkách. Bylo jich hodně na probírání, ale taky mi to nezabralo tak dlouho, jak jsem chtěla. Všechny mé nezodpovězené otázky stále zůstali nezodpovězené.
V deset jsem to už nemohla protahovat, neměla jsem co dělat, cokoliv jsem dělala bylo špatně. Uvědomila jsem si, že jsem se téměř celý den smála. Hodně jsem se toho dozvěděla, dokonce i to, že kluk, jménem Edward, který mi dal to nádherné cédéčko s věnováním má otce, který pracuje ve zdejší nemocnici. To zamená, že jsem od něj strašně blízko, někde tady bydlí, ale kde, to nevím. Vzala jsem si jeden prášek a zapila ho sklenicí vody, polikání mi už nedělalo problém, dříve jsem tento prášek často zvracela. Natáhla jsem ruku pro peřinu a zachumlala se. Byla mi kupodivu zima, měla bych si zapnout topení, ale asi bych nedošla zpátky do postele, né když jsem si vzala prášek na spaní. Jen jsem si povzdechla a zachumlala se víc pod pěřinu. Po pěti příšerně dlouhých minutách jsem rozhodla, že to topení stejně zapnu, stejně je divné, že nemůžu usntou, to se mi nestalo strašně dlouho. Malé kulaté hodiny mi ukazovali čtvrt na jedenáct. Poslouchala jsem hodinové ručičky a tiché. Tik, ťak, tik, ťak... A pak se propadla do říše snů. Ne! Do říše nočních můr, možná těch nejhorších.
Autor: lucik1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Západ slunce-9.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!