Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zápisky jedné lásky - 2. kapitola

13.02.2011 (11:45) • lollipop • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1896×

2. kapitola –

Deník Kathrine Swan

Rukou jsem opět zašmátrala do díry v podlaze a má ruka uchopila něco tvrdého, silného a těžkého. Pomalu jsem vytáhla ruku a nestačila se divit. Byla to nějaká knížka. Nejspíš hodně stará, protože byla už hodně poškozená, stránky byly téměř žluté a slova skoro vybledlá. Šla přečíst, ale začínal se projevovat čas strávený pod podlahou mého pokoje.

Otevřela jsem knížku rozměrů A5 a nestačila se divit. Přímo na první straně stálo velkým okrasným písmem:  „Deník Kathrine Swan.“ Tudíž deník patřil mé babičce. Musela ho psát ještě předtím, než zmizela. Nalistovala jsem první zápis a začala číst:

Pondělí, 4. dubna, 1:15 odpoledne

Milý deníčku,

vzhledem k tomu, že mě tady v tomhle zapadákově znali všichni, ještě než jsem sem přijela, budu tady mít velmi těžký život. Myslela jsem, že když se přestěhuju z našeho panství v Kalifornii sem do malého a nenápadného městečka Forks, budu mít život hned o něco lehčí. Myslela jsem, že budu moct začít znovu, ale mýlila jsem se. Všichni mě tady znají a nemohou se dočkat, kdy mě uvidí. Nikdo sice neví jak vypadám, to ano, ale všichni ví, jaká jsem byla, než jsem přijela sem. Všichni tady vědí, že jsem sem přijela jen proto, abych toho malého zmetka, co mi zkazil život, nechala někomu u dveří a dělala jako že nic.

Nikdy jsem neměla ráda děti a nejradši bych se toho malého uzlíčku zbavila, ale už to nejde. Je moc pozdě na to dát ho pryč, když to všichni ví. Myslela jsem, že když sem přijedu a nechám ho někomu před domem nebo co, ale šok nastal, když jsem přijela a všichni to věděli. Celé tohle proklaté městečko to vědělo. Myslela jsem, že se propadnu do země.

Rodina mě vydědí kvůli nemanželskému dítěti, které ani nechci a ani jsem nikdy nechtěla a ještě k tomu budu všem pro smích. Já, Kathrine Swan! Je to horší než jsem myslela.

A ještě horší to bylo, když jsem přijela do školy. Myslela jsem, že to nejhorší mám za sebou, ale to co přišlo, bylo jako noční můra.

Všichni na mě hleděli takovým tím opovržlivým pohledem, který jsem vždy směrovala já na nováčky ve škole. Nikdy né oni na mě. Já vždy byla královna, módní ikona, holka snů všech kluků. Byla jsem ta nejkrásnější, nejdokonalejší, nejimpozantnější holka na škole. Měla jsem svou partu nejoblíbenějších lidí na škole a vymetali jsme spolu večírky téměř každý den.

Je mi do pláče, když na to myslím. Doma v Los Angeles jsem byla hvězda a jedla u stolu oblíbených, protože jsem tam byla ta nejlepší a tady sedím sama u nejvzdálenějšího stolu a píšu do svého deníku. Je mi vážně do pláče. Tohle jsem ještě nikdy nezažila.

Doufám, že se to zlepší.

Nevěřícně jsem zírala na první zápis do babiččina deníku a nechtělo se mi věřit, že to, co je tam napsané, je vážně pravda. Babička neměla ráda děti a můj táta byl nechtěný. Žila v Los Angeles a byla naprostá hvězda.

Někdo zaklepal na dveře. „Moment!“ křikla jsem a rychle naházela věci zpět pod podlahu, prkno vrátila na své místo a vstala. Zhroutila jsem se na postel a popadla svůj mobil.

„Dále,“ řekla jsem a položila mobil na noční stolek vedle mé hlavy.

„Bells, je mi to trapné vzhledem k tomu, že si tady první den a asi jsi dost utahaná z toho cestování, tak jsem si říkal, že objednám pizzu vzhledem k tomu, že neumím moc dobře vařit. Tak… no… na jakou bys měla chuť?“

„Nelam si s tím hlavu. Já něco uvařím.“ Vstala jsem z postele a prošla kolem Charlieho.

(…)

„Chutná?“ Charlie se podíval na těstoviny s kuřecím masem a dresinkem. Potom ke mně zvedl oči a zářivě se usmál.

„Je to výborné, Bells!“ pochválil mě táta.

„Děkuju,“ odpověděla jsem. Odložila jsem příbor a vstala od stolu. Odnesla jsem špinavé nádobí do dřezu a rychle ho umyla studenou vodou.

„Ehm, tati?“ Charlie zvednul oči od Seattle Times a podíval se na mě. „Jdu nahoru. Musím ještě napsat mámě a navíc se mi chce už trochu spát, takže…“ Táta přikývnul a své oči opět přesunul k novinám, které si očividně ještě dnes nestihnul přečíst.

Vyšla jsem ke schodům a vyběhla je nahoru. Popravdě řečeno nechtěla jsem rychle nahoru jen kvůli tomu, že chci napsat mamince. Pravdou je, že jsem zvědavá na deník mé babičky.

Vrazila jsem do svého pokoje a padla na kolena na zem u skříně. Napočítala jsem páté prkno od skříně a nehty zajela do malé škvírky mezi dřevem a opatrně zatahala. Dřevěné prkno se trochu vysunulo a já do tmavé dírky rychle sklouzla prsty pravé ruky a prkno nadzvedla úplně. Celou rukou jsem zajela do malého tmavého prostoru a nahmatala malou knížku, kterou jsem následně vytáhla na světlo světa. Položila jsem ji vedle sebe a opět sáhla do díry. Bříšky prstů jsem našla fotky a také je vytáhla. Vyskočila jsem na nohy, popadla deník, který ještě stále ležel vedle mě na zemi. Přešla jsem k posteli a na tu jsem se svalila. Staré černobílé fotky jsem položila vedle sebe na postel a deník otevřela.

Nalistovala jsem stránku, kde začínal druhý zápis a chtěla začít číst, když v tom mě popadl zvláštní pocit provinilosti. Odvrátila jsem hlavu od textu a deník zavřela.

„Co to ksakru dělám!" pomyslela jsem si provinile. Semkla jsem rty pevně k sobě. „Vždy mi bylo proti srsti číst cizí deníky a teď se na to dokonce těším." Zavrtěla jsem hlavou a vstala z postele. Deník i fotky jsem vrátila zpět na své místo a díru v podlaze zakryla.

Stále v šoku jsem popadla hygienické potřeby a pyžamo a odešla do koupelny se osprchovat.

Autor: lollipop (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zápisky jedné lásky - 2. kapitola: